PANICKÁ PORUCHA 6 DÍL

Ahoj všichni! Jsou tady dobrý story, jen jsem tak nakoukla a odpovídám na poslední Evikrk - Pancral jsou trávicí enzymy, takže ti to bude lépe rozkládat potravu a nebudeš mít nadýmání apod. Jinak s tou Aktivií to není tak horké, oni se údajně i soudí(ale nic se o tom nepíše) že je to klamavá reklama a vše je zaplaceno, jinak to kolem zkoušelo moc a moc lidí a bez úspěchu, myslím že ti bude stačit ten Pancral a přidej třeba něco z ananasu,nejlépe čistou štávu, taky už je k dostání a já mám dobrou zkušenost s preparátem ZS(žlučník- slinivka) je k dostání v bylinných prodejnách, perfektně upraví zažívání. Co Deino, jak ses rozhodla? Moc tě chápu, neb cesty jsou pro mě utrpení! Hodně obdivuji ty, kteří se těší na cesty, pro mě je to vždy horor. Musím do roboty! Hezdký den všem přeje DUCHMERY

Měli jste někdo ze Seropramistů pocit v břiše, jako že máte hlad i po jídle? Takový kámen?

Otočila jsem monitor.
Koukám, že jste všichni nemocní.Ještě, že to postihlo ženskou většinu, nás rýmička nezabije.Ale lituju vás, chudinky.
Svařte si slivovici s medem a citronem. Výborný na chuť i na pocení.
Já loupla po ránu Activii na břicho, no nějak zatím nepůsobí. Ale snídám ji teprve týden, tak uvidím. Taky jsem dostala od MUDry Pankral, neznáte někdo. Píší tam něco o slinivce a zažívání, tak budu doufat.
Ráno tu padaly takový obrovský vločky, ale jen chvíli. Ale byla to nádhera. Teď už zas hnusně mrholí, no odoledne místo courání venku to vidím na žehličku. Zatím čaves.

Ahoj lidi :))

TOME
pobavil jsi mě svou historkou:-))ale určitě to pro Tebe až taková sranda nebyla,líbí se mi ,že na to pohlížíš s nadhledem a s humorem ,to je základ ÚSPĚCHU :-))

EVO z Berouna
chodím k psychiatričce Lukányové 10měsícú,ty dr.o nichž píšeš jsou asi psycholožky že ano ?Ty neznám.
Sezení u paní psych.probíhá tak ,že se mě poptá jak mi je ,jestli mám záchvaty ,slabosti ,poptá se na děti ,na jiné problémy jak v rodině ,povídáme si ,proč vlastně panika pořád otravuje,doporučila mi i skup.psychoterapii,už jsem chodila vloni a měla jsem chodit i letos,ale zatím se nedala dohromady skupina ,na psychot.jsem jezdila do Prahy.Nikdy mě nelakovala názory ,jako že se paniky po léčbě navždy zbavím ,spíš vwe mě utvrzuje to ,že se stím musím vyrovnat a naučit se žíta že je to běh na dlouhou trať :))

*LENKO
Tvoje forky mě vždy rozesmějou a Renča Ti dobře sekuduje ,miluju lidi se smyslem pro humor ,škarohlídy nesnášim a oni mě :-))

DANDY ,*LENKO,VALENTÝNKO,
Prostě Vaši kluci zdědily úzkostnost a citlivost po Vás,myslím ,že tahle vlastnost se nedá ovlivnit výchovou ,buď ji člověk v sobě má ,nebo ne ,narodíme se s tím.,
Ale myslím ,že s věkem se to trochu promění ,v tom ,že se budou umět určitě bránit útokům druhých ,já jsem mírumilovný člověk ,jakmile ale někdo proti mě šklivě zaútočí nikdy si to nenechám líbit a stává se ze mě čertice :))
V to m se projevuje má štíří povaha ,zahnaná do kouta útočím ,jak ten opravdický šťír :-))

EVAKRK, to si nedovedu představit, cos musela zažívat. Vím, jak jsem byl zmatený loni v červnu, kdy to začalo, než jsem narazil na forum o depersonalizaci a panické poruše...

Musela jsem to odeslat, už to tady je zas jak den otevřených dveří.
Zatím ahoj, chtěla jsem napsat víc, ale není kdy. Čumí mi kompu, mám monitor ke dveřím.

Krkonošská menšina zdraví početnou většinu.
Honem za váma spěchám, než zas budu mít plnej kancl lidí.
Tome, moooooooooooooooooooooc dobrý. Taky bych si šlehla, nebo spíš sebou šlehla.Jsem nějaká ospalá.
Lily, ptala jsi se na AD.Víš, když mě to chytlo poprvé, tak jsem absolutně nic o psychice nevěděla.Nebyl internet, vůbec nic.
Cvokařka byla hrozně hodná, ale nic mi neřekla a já ani nevěděla, na co se ptát. Začli jsme xanaxem,neurolem. Vždycky dala nějaké AD, mě bylo po něm blbě, dala další a tak se to táhlo hodně dlouho. Kdyby tenkrát řekla, hele holka musíš vydržet, bude ti po nich blbě, ale pak se to lepší,to ne. Ona mě litovala a pořád dávala něco jinýho. Takže jsem celé roky brala neurol, až když jsem si pořídila intrernet a narazila tady na vás, tak jsem zkusila znovu AD a asi nějaké podvědomí, že mě musí zabrat mi pomohlo, dostala jsem en coaxil a myslím, že jsem z nejhoršího venku. Akorát to mohlo být o pár let dřív. Ale to je ta neinformovanost, to byly takový stavy, že jsem nebyla schopná pochopit, že to může být od psychiky.

Jo becherovku bych si hned dal, ale bohužel. Mám strach.

To jo, Tome, to byla fakt hláška "v čem jedeš". Tak kdyžtak že taky prodávám a že nejsem drahá! Luxusní klepavku, mravenčendo, sem tam nějaké to bušendo, únavu, nesoustředěnost - to vše dám zdarma za odvoz! A klidně bych i přibalila flašku becherovky!

Hele Tome, a na čem jedeš a za kolik to prodáváš? :-))))Dobrá historka..:-)

Tak Plzeň je tu zastoupena v hojném počtu, pak i Ostrava a Kladno, takže hlásí se Praha - Řepákov taktéž s chřipkou :-(

Niko, chřipka je mrcha, ale nezapomeň, že všechno přejde.

Středem pozornosti sem nebyl, tam bylo celkem liduprázdno a já neměl na výběr, nešlo mi jít a dejchat zároveň, středem pozornosti taky nebejvam rád.
Poslal sem ti na mail ten kontakt.
Jinak ty mužský nemoci sou výborný :-)))

Hlásí se další Plzeň:-)
jdu vám popřát hezkej den,mě furt drží chřipka, už se z toho asi zbláznim, jak mi je blbě:-(
Tome, pěkná příhoda:-))

Tome, dobrá story, vypadá to jako z filmu, ale řeknu ti, že já bych tohle neudělala, protože bych byla středem pozornosti a to já jsem nerada. Jinak jsi tady přes před pár dny o nějaké psycholožce z Plzně, mohl bys mi poslat taky kontakt na simca76"seznam.cz? Jsem totiž taky z Plzně. Díky

Lenko, ta mužská nemoc na 7 je ještě:
rýmička a pupínek :-)))))

TOME, asi to nebylo moc k smíchu, ale jak jsem si tě představil na té trávě a nad tebou tu holku... :-D

ahoj z Plzně a dobrý i když deštivý ráno,
Mely
na povel se toho rozhodně nezbavíš, je spousta věcí který ti můžou pomoct, ale je to většinou výsledek dlouhýho pracování na tom. V každym případě když si pročteš tohle fórum, tak je tu spousta pro tebe užitečnejch informací, kdybych je tu psal, jen bych to opakoval.
Jinak musim sem napsat story, která se mi stala včera v Praze na školení: Klasický školení, hodně lidí, spousta informací atd...Dokud sme seděli, bylo to v klídku, ale pak sme se šli podívat na praktickej případ toho co sme před tim probírali teoreticky. Celá ta zatracená banda lidí včetně mě si stoupla do půlkruhu a školící začal vysvětlovat. Jenže jak já byl v první řadě, školící furt na mě koukal a řikal to jakoby mě, teď za zádama sem měl tu hučící tlupu...no prostě přišla a totální, začala se se mnou houpat zem, motat hlava, brnět tváře...hustý a musel sem to tam odstát neš školící skončil, bylo to vostrý, ale zvlád sem to. Školení skončilo a já odcházel po ulici před tou školou, kde se to konalo, no a najednou mě to chytlo zas, že sem stuhnul a nemoh vůbec jít, tak sem se už fakt musel začít smát (nevim proč ale mam v sobě nějakou sebeironii, že když je mi vždycky nahovno, tak se sám sobě začnu smát) a schválně sem si eště horkotěžko zapálil cigáro a sed si na trávu, protože lavička nikde a já prostě nemoh stát. Jak sem tam seděl venku na trávě s tim cigárem, najednou šla okolo nějaká studentka, chvíli u mě stála tak sem na ní vrávoravě kouknul a vona povídá: "hele na čem jedeš a zakolik prodáváš :-))))", když to řekla tak sem se začal řechtat a řek "hele kdyby to šlo, tak bys to měla zadáčo, ale právě sem si dal poslední lajnu a tenhle vzorek se fakt těžko shání":-)))), pak sme dali pokec a já jí řek o co de, byla to fakt sranda, taky se mi udělalo líp no a já jel zpátky do Plzně. Vim že to z vyprávění nikdy neni tak jako naživo, ale stejně sem to musel napsat, tak doufam že vás to aspoň trochu pobaví.

Přeji všem hezký den,
prosím o radu.. Léčila jsem se na panickou poruchu u psychiatra, byla spojená s fobii, odmitla jsem antidepresiva, které mi chtěl psychiatr napsat hned na první schůzce. Bylo to asi před rokem. Vyhrabala jsem se z toho částečně asi za půl roku za pomoci rodiny, nicméně začínám pociťovat v souvislosti s událostma posledního období (stresová práce, k tomu škola, vážná nemoc v rodině) že mi to opět začíná přerůstat přes hlavu. Přijdu domů z práce a je mi zle od žaludku, třepou se mi ruce, ráno nemůžu dospat i když cítím že jsem unavená..Nerada bych do toho všeho spadla znova. Jde mi o to, jestli někdo z vás zná způsob jak se nestresovat..Pořád si říkám, že se nic nestane, když nebude všechno na jedničku, že se mám uklidnit, a přesto si nemůžu pomoct, při sebemenší stresové situaci reaguji nepřiměřeně (spíš moje tělo, než mysl)..Prosím poraďte, jak si pomoci bez chemie..Děkuji všem

Jo a všem přeji dobré ráno a příjemný den ať už v práci, nebo doma s rodinou. Je pátek, víkend na dohled a s ním se část problému snad rozptýlí.