Reklama

PANICKÁ PORUCHA 6 DÍL

tom (Út, 20. 2. 2007 - 12:02)

Lamičko, za tu dobu co dělam hudbu (od 6-ti let), sem prošel spoustou stylů a každej z nich na mě něco nechal, nedokážu ti to přesně říct. V každym případě je to fůze těch absorbovaných stylů a hlavně věcí co člověk prožil. Je to hodně moderní hudba, nevim esy by se ti to líbilo, ale mohli by tě minimálně oslovit texty. Taky sem odehrál pár muzikálů, ale to byl vopruz, ale prachy. S kámošem z AMU děláme taky některý party pro vážnou hudbu pro klienta z Ameriky, to celkem sype, ale je to "opravdová práce".

Nika (Út, 20. 2. 2007 - 12:02)

Tome jsem taky zvedavá s tou muzikou:-) ty jsi taky vlastně z Plzně co?Ptám se protože zpívam a zkouším s pár lidma z Plzne, možná bys i vedel o koho jde:-)

JOHANZ (Út, 20. 2. 2007 - 12:02)

MÁM DOBROU KNIHU...JMENUJE SE TABLETKÝ ŠTĚSTÍ OD MARC RUFER

NAPÍŠU VÁM JEN NÁZVY NĚKTERÝCH KAPITOL....NENAPÍŠU JE JICH MOC A JA NEVÍM ,KTERÁ JE PRO NÁS LEPŠÍ ALE ZKUSÍM TO OSKENOVAT

Petr (Út, 20. 2. 2007 - 12:02)

JOHANZ - jo,taky jsem za ta staletí, co jsem trpěl, vyzkoušel téměř všechno, Ač jsem zcela rigorozně založený - proto mám asi problémy s ženskou logikou - nevěřím na všelijaké léčitele apod., přece jen jsem asi u tří byl a řídil se jejich radami. Byl bych tehdy ochoten vyzkoušet cokoliv, jen abych se těch záchvatů zbavil. Jen svůj zásadní atheismus to nezlomilo, takže modlení jsem nezkoušel.

JOHANZ (Út, 20. 2. 2007 - 11:02)

CHOLKY
TOLIKA CHVÁLY NAJEDNOU AŽ SE MI SRDCE TETELI ŽEBY ESKY,

PETR
CHUDÍK MI MOC S TOU KAZETOU NESEDL ,ALE JE VIDĚT ŽE SE TEN NÁŠ PROBLÉM TÁHNE PŘES STALETÍ...JESLI (KAZETA NE CHUDÍK)JSEM JI NEVYHODIL TAK SE TU NĚKDE POVALUJE

JINAK
AUTOGENNÍ TRENING,SILVOVA METODA,AUTOHYPNOZA,AUTOSUGESCE,MEDITACE,
MOTLIDBY,MINULÉ ŽIVOTY,BUDOUCÍ ŽIVOTY,
AUDIOVIZUALNÍ STIMULACE,BIOFEEDBACK,BUDHISMUS,TÍM VŠÍM JSEM PROŠEL A PROŠTUDOVAL... JEŠTĚ I TAKOVÉ METODY ,KTERÉ SI NEPAMATUJI

A PAK ŽE NEMÁM BÝT MEŠUGE....

Petr (Út, 20. 2. 2007 - 11:02)

Paní profesorko Pajko, dovolím si oponovat. To přirovnání kulhá jako ta zlomená noha. Bylo by to správné přirovnání, kdyby:
ta noha byla od narození nalomená a my o tom jen nevěděli, chyběl by nám mechanizmus srůstání, takže vždy po sundání sádry by se zlomenina opět obnovila a my bychom se snažili se přesvědčovat, že noha zlomená není a když tak nám to nevadí.
Takže nejsme jediní, kterým něco v těle nefungule správně (nám ztrácení serotoninu) a musí tudíž tomu správnému fungování pomáhat pomocnými prostředky.
Endoprotéza, bypass, různé kovy nahrazující kosti, vsazené zuby, umělé části oka, naslouchátka - to vše se nikdo nepokouší po čase vyndat a rehabilitací doléčit. Podobně cukrovkáři, alergici, lidé s anginou pectoris a moře dalších prostě musí něco užívat celý život, nebo do té doby, dokud někdo něco lepšího nevymyslí.
Připomělo mi to starý fór:
Cigán říká druhému: Učil jsen koňa přestat žrát. A když už to po třech týdnech skoro uměl, tak mrcha schválně chcípl."

Lama (Út, 20. 2. 2007 - 11:02)

Tome, že jsem tak zvědavá na tvou muziku: jaký žánr?

Lama (Út, 20. 2. 2007 - 11:02)

Tome, stavařina je super - za člověkem je něco vidět, to moje je taková nehmatatelná práce a celkem zbytná. K muzice gratuluju, tohle je taky jedna z věcí, které mě těší a mocně vábí. Držím palce, kdyby se ti podařilo prorazit, bylo by to fajn.

Eduša (Út, 20. 2. 2007 - 11:02)

Lamo, tak to si moje švagrová jistě o mně myslí také :-)) Já o svých potížích veřejně nemluvím...
Dituš, já tě chápu, ví, že z otho dobrý pocit nemáš, ale věř, že každý doktor se kreje, takže ti neřekne "joo, vy kojíte, tak to vám klidně dám AD", on si kryje záda, takže to ber trochu s rezervou.

tom (Út, 20. 2. 2007 - 11:02)

Lamičko, tak to je skvělá práce co děláš, literatura mě vždycky strašně bavila, měl sem na gymplu super učitele, kterej věděl v literatuře uplně o všem, spolužáci ho neměli moc rádi, páč byl dost náročnej, ale já ho měl rád, v kdaždym případě to byl jedinej učitel od kterýho sem se na gymplu něco "naučil". Taky sem díky němu toho spoustu přečet.
Já dělam ve stavařině, dělam rozpočty na stavby. Nebaví mě to, ale dělam to kvůli prachům, protože by mě zatim jen hudba neuživila, dostal sem sice nějaký nabídky na smlouvy, ale byly dost nevýhodný co se týče autorských práv, takže sem zatim nic nepodepsal.

Zefir (Út, 20. 2. 2007 - 11:02)

Dalsan beru 15 dne. Anxiolitika neberu.

Dášenda (Út, 20. 2. 2007 - 11:02)

Pajko ,moc hezky jsi to napsala s tou paní v nemocnici:))určo Ti byla moc vděčná :))Staří lidé potřebují to pohlazení ,stejně jako děti :))
člověk by měl pomáhat ,pokud je toho schopen ,jsem přesvědčena ,že dobrých skutků ,si tam nahoře :))cení především .Je to škoda ,že je mezi lidmi většinou nezájem ,netolerance ,lhostenost...neochota udělat něco pro druhý:(

DITUŠ ,nepropadej tolik smutku,musíš být silná:))říkej si jak JOHANZ,já to dokážu ,jsem silná ,dostanu se z toho a věř v lepší zítřky ,skepse je nejhorší ,táhne člověka ještě víc dolů:(
Vím jak je to pro Tebe těžký,ale překonáš to :))uvidíš ,moc TI DRŽÍM PALCE :))

JOHANZ jsi mi svou životní filozofií strašně sympatický :))máš patřičný nadhled a nepostrádáš nikdy VTIP,to se mi opravdu líbí a jsem ráda ,že jsem někoho jako jsi Ty poznala i když jen virtuálně :))

Lama (Út, 20. 2. 2007 - 11:02)

Eduši, měla bych být tvoje švagrová? Proč ne, švagrová navíc se vždycky hodí. Ale moje vlastní švagrová, pokud vím, PP netrpí a je tak šťastná a vyrovnaná, jak jenom ženská může být.

Lama (Út, 20. 2. 2007 - 11:02)

DITUŠKO,
moje sestra byla úplně v pořádku, než otěhotněla. Z nervů málem dítě nedonosila a pak při kojení dostávala ES a byl z ní uzlíček nervů (a z nás okolo taky, protože nebýt nás, tak ona i malá bídně zhynou ve špíně, protože ségra to fakt nějak nezvládala ani časově). Nezapomeň, že při kojení máš v sobě extra koktejl hormonů, protože tělo má biologické priority: potomek u prsu = všechno ostatní stranou. Až dokojíš, tělo se trochu dá dohromady, odpočine a uvědomí si, že se přeskládaly priority. Do toho nemůžu kecat, ale co takhle mrňouska ještě prokojit chřipkovým obdobím kvůli imunitě a pak ho začít odstavovat a sebe začít léčit?

Petr (Út, 20. 2. 2007 - 11:02)

JOHANZ - to co popisuješ jako mantru, jsem praktikoval na počátku mých obtíží kolem r. 1984 pod názvem autogenní trening. Ideální je při něm poloha na zádech, ruce podél těla a začíná se tím, že si postupně uvědomuješ tep v každém prstu zvlášť, pak teplo v každé končetině a tíhu....Určitě je to někde popsané. Je to dobré, ale spíš pro zdravé lidi. V té době vyšla skvělá kazeta s relaxační hudbou namluvená vynikajícím Chudíkem (Dr. Sovou). Bohužel jsem ji někde zašantročil a nemůžu ji nikde sehnat. Je to také výborný prostředek pro navození spánku.
Trittico 12. den. Práskači z hlavy odešli, zůstalo syčivé pískání. Malinko větší nervozita, šestky mi nenarostly, zato sexuální apetyt trochu ano.

Dituša (Út, 20. 2. 2007 - 11:02)

Edušo,dyt já vím,že je hlavní,by matka byla v pohodě,neříkám,že bezmezně lpím na tom,co řekne dr,ale že jeho reakce moje rozhodování ovlivnuje.př: Když sedím naproti odborníkovi,píše mi AD se slovy,že to ted dělá nerad,nemám z toho logicky dost dobrý,hlavně klidný pocit v duši.Ale když řeknu,že končím s kojením,tak mě nutit nemůže,to je jasný.Já pořád doufala,že třeba ta půlka mi postačí.
Mějte se,jdu se chystat.

Eduša (Út, 20. 2. 2007 - 11:02)

Pajko,se zájmem jsem si přečetla tvoje přirovnání PP se zlomenou nohou... Akorát mám problém v tom, že kdyžje noha srostlá, dá se to lehce zjistit na rentgenu, ale já nevím, kdy je PP vyléčená, to se nijak objektivně nedá zjistit.

Eduša (Út, 20. 2. 2007 - 11:02)

Lama, nejsi moje švagrová? :D

Pajka (Út, 20. 2. 2007 - 10:02)

Johanzi, nerozumíš mi nebo nesouhlasíš? Podle mě je v tom rozdíl.
Zkusím to popsat jinak, třeba na zlomené noze, možná mě pak pochopíš...

1.Zlomenina = začátek PP, akutní stav, nutnost řešení
2.Gips alias sádra = lék, fixace stavu, aby nepokračoval, mírnění bolesti, tedy stabilizace případně mírnění příznaků PP
3.Zlomenina srůstá = gips může dolů, to je snižování nebo vypuštění léků
4.Rehabilitace = psychoterapie, cvičíme, učíme se správně chodit, přidají někdy berličku = tabletky, které nás nenechají spadnout a zase si zlomit nožku čili duši
5. V okamžiku, kdy si začneme vykračovat bez berličky, jsme zdraví. To ovšem neznamená, že nožka občas nezabolí nebo se nezlomí a především, to místo už bude vždy citlivější ke zlomenině, než kostička nikdy neporušená.
Možná špatně chápu, ale někteří jakoby měli tendenci mluvit o zdraví v okamžiku, kdy mají ještě nohu v sádře. Jestli je už hezky srostlá a zdravá, pak nic nebrání tomu, sundat ji a jít, utíkat, skákat, trénovat...
Patřím mezi ty, kteří budou asi kulhat napořád, ale mně to nebrání radovat se ze života, kdo by co dal za kulhavou nohu nebo duši...

Lama (Út, 20. 2. 2007 - 10:02)

TOME: Učím anglickou literaturu 18. a 19.století, britskou kulturu a literární vědu - prostě věci, bez nichž by se přestala točit zeměkoule. A ve volném čase spisuju úžasně potřebné příspěvky do naprosto zásadních periodik, např. Vliv ultrafialového záření na vývoj trubadúrské poezie v kontextu objevu chloroformu...Teď kecám, jasně. Ale něco hodně podobného. Co děláš ty? Předpokládám, že se taky živíš poctivě,platíš daně, sypeš práčkům, třídíš odpad, zdravíš sousedy a vůbec.

Reklama

Přidat komentář