PANICKÁ PORUCHA 6 DÍL

LAMIČKO. děkuju, napsala jsi to dobře srozumitelně, můj problém je právě anticipační úzkost, když přijde panika, nebo úzkost, já se s tím nějak asi nechci smířit.Snažim se věecem nevyhýbat, horší je to s derealizacema, na ty jen tak něco neplatí, vlastně nic, u mne snad jen, když jsem delší dobu v klidu, ale automaticky se objevují s panikou. Já se nikdy nebála, že u paniky umřu, ale toho, že se zblázním a těch nekonečných úzkostí a strachu dopředu a nemožnosti zastavit ten kolotoč.Ale napsala jsi to super, jak promovaný psycholog.To ze sebe nevypotil v mém případě žádný psychiatr.
To se budu snažit číst častěji.Pomohla Ti Ad rychle, nebo spíš víc až přístup?Můžu se na tebe obrátit pro radu, nechci nikoho obtěžovat? Děkuju ahoj

DÁŠENDO: když jsem Tě ráno obdivovala, tak teď 2 násob, četla jsem něco, co mě zaujalo a kopíruji si to. To co jsi zakoušela a zvládla sama je na metál.Jen mi nejde do hlavy, že se panika rozvine u tak veselého a schopného člověka, tím se tu nechci nikoho dotknout, spíš jsem si myslela, že s tím mmají problémy lidi pesimističtější,méně aktivní.Ale asi se dost mýlím, protože takhle se tu jeví hodně lidí. Překvapilo mne, že jsi psala, že jsi měla velké PP v těhotenství, ale už máš velkou dceru, tedy vlastně i malou že?Jak dlouho máš vlastně PP? Máš opravdu můj obdiv, můžu se na Tebe občas obrátit o radu, nechci obtěžovat.Třeba, jak jsi se vypořádávala s denními úzkostmi a derealizacemi? Měla jsi taky strach už z toho, že budeš mít strach? Vlastně pořád.Jak jsi postupovala a přestala se toho bát, určitě to není jen zásluha AD, ale hlavně Tvá.Já ke své smůle mám ještě smůlu na ty doktory, tak sháním kde můžu.Taky nejsem taková silná osobnost, hodně síly jsem musela vynaložit v dětství:-( Děkuju

Tlačí Vás a pálí někdy jakoby temeno, nebo obě mozkové polokoule, když to napíšu takhle blbě.Jste po panikách unavení a ospalý?
Děkuju za vše, jdu zkusit vyšívat.
ahoj

JDU MAKAT NA TERASU...

PRO LILY
RENČO
LÍBÍ SE MI TO TVOJE ŠOUPNU SI DIAK....JEŽIŠI KOLIK MĚSÍCU JSEM SI HO NOSIL V KRABIČCE POSLEDNÍ ZÁCHRANY...UŽ JEN TEN POCIT ŽE PŘI NÁPORU NEMOCI SPOLEHLIVĚ ODSTRANÍ PŘÍZNAKY, MI STAČILOK TOMU ABYCH UTOKY POCITOVAL SLABŠÍ(ZAMOZŘEJMĚ ZA VYDATNÉ POMOCI ANTIDEPRESIV....

LAMO
AMYGDALA?
JA BYCH TO NAZVAL PAVLOVŮV REFLEX ,JEDNODUŠE ALE TO VÍŠ JÁ CHODIL NA KOMUNISTICKÉ ŠKOLY....SAKRA, MYSLÍM NA CITRON A SLINÍM ,MYSLÍM NA TLAČENKU A SLINÍM, MYSLÍM NA ŽENSKOU A NIC(CO TEĎ)

PS: PROMIŇ LAMO ALE S TÍM ŽE SI TĚLO ZVYKNE, U PANICKÉ PORUCHY NEMOHU SOUHLASIT...ALE TO JE POŘÁD DOKOLA...

LILY KDYBY JSI TOMU NEROZUMĚLA LAMIČKA TI TO RÁDA PŘELOŽI DO ČESTINY...

Zefír,
hlavně nedělej mejdan s alkoholem a Mařenou, to pak zcela určitě přijde i Pepča.

DÁŠENDA
POKUD JSI NEVIDĚLA NA VLASTNÍ OČI ČERTA TAK TIKY V OKU MŮŽOU BÝT V SOUVISLOSTÍ S PP....ALE POKUD PP JEŠTĚ NEMÁŠ TAK NEMUSÍ...ALE PODLE MNE PP DOVEDE SIMULOVAT ASI TÉMĚŘ VŠECHNY NEMOCI....

ZEFÍR JA JSEM ABSTINENT ALE JESTLI PO TOM TOUŽÍŠ TAK TO ZKUS....DVĚ DECI NEUBLÍŽÍ POKUD NEJSI VYLEČENÝ ALKOHOLIK...

Venku sněží, snad už poslední zimy křeč.

LILY:
Mě začly nejhorší stavy cca přesně před rokem - deprese, derealizace, ataka jedna za druhou, výpadky paměti, soustředění na prd, bolela hlava, oči, no klasika.

Tak jsem měla strach, nevěděla jsem o co jde, absolvovala hafo vyšetření a nikdo mi nedokázal pomoci. No a pak jsem našla tento chat, kde jsem se ztotožnila s diagnozou - mešuge.
A postup byl jasný - našla jsem si psychiatričku, začla brát AD a hlavně se s tou sviňou smířila. AD mi pomohly, ale ne tak jak bych chtěla. Chci požádat o změnu, ale jsem objednaná až na duben, asi pro to že můj stav není "kritický", což je pravda. Ale jak říkám, hrozně se změnil můj přístup. Už z toho nejsem vylekaná a vydeprimovaná, spíš nasraná a někdy se musím i smát. Řeknu si, vždyť jsi jen "mešuge" :-) a šoupnu si diazepam.
Snažím se držet stejného mota jako Dášenda, které uvedla ve spolužácích: Od paniky si nenechám řídit život :-)). Takže cestuju, sportuju, chodim do práce, bavit se - protože už se nebojim. V nejhoršim pomůže diák a nebude tak zle. Dřív jsem měla taky obavy z prášků, hl. benzodiazepinů, ze závislosti a tak. Ale teď vím, že je to zbytečnost, že když si dám cca půlku týdně, závislost si těžko vypěstuju a když tak za 150 let.
Lily -je to běh na dlouhou trať, který se dá vyhrát. Mnoho lidí to dokázalo. Já budu klidně celej život na AD, když nebude zbytí.

Lily, držíme ti pěsti, ty začátky jsou nejhorší, to tu víme všici!

Lily, vím,že jsi nechtěla nikoho dohnat k slzám:-).Jelikož soucítím a znám a vím,jak ti musí být,udělalo se mi z toho hnusu smutno do slz.Ne že bych přímo řvala:-).
Vydala jsem se k těho kamarádce,pořád je jí špatně ,vylezu za humna a už jedna ES za druhou.Přestaly až u kamarádky v předsíni,pak celou dobu nic,až jsem vylezla ven,zas !!! Po Gelsemku přestaly,zašla jsem pro rohlíky,pak obešla kousek ulice a přemluvila se ještě do Alberta,rychlovka,Julči má od včerejška chut na šulánky s mákem,tak jsem koupila těsto v prášku,neb se mi nechce dělat , a máslo...no zas u pokladny stavy na chcípnutí,těžká taška,kočár a už to jelo.Tahavý ES,se kterými jsem vyšplhala do patra školky,kde hromada čekajících rodičů ,J teprv dojídala-dnes šla po obědě.Chytla jsem lehký třes od ES,zpocené dlaně a myšlenky na prd.Sedla jsem si a nastalo lehké vyklepané uvolnění,když vtom přiběhla dcera a dělala lidem divadýlko,hlasitě vyprávěla,co zažily děti na výletě:-) a mně v tašce tály nanuky.-).
Snažila jsem se uspat nás 3,ale zas se nechtělo Lindě,tak tu sedíme a broukáme si.Jelikož jsem nejedla dosud,zkusím ohřát zbytek svíčkové,teda po 4 dnech,tak snad se z ní nepo...ke všemu.
papa---

Je tu někdo, kdo na Seropram, Dalsan (cokoli s Citalopramem) zkoušel víno? Občas jsem si dával na večer dvě decky červeného a te´d mám strach a docela mi to chybí.

LILY ,myslela jsem neurol ne neurel :))

Milá Lily ,především musíš mít ráda sama sebe :))neměj si za zlé ,že to teď zrovna nezvládáš ,všichni jsme si tím prošli ,že jsme o sobě zapochybovali:))to je normální ,určitě v sobě najdeš sílu se vzchopit a antidepresiva by ti v tvém úsilí už brzy měla začít pomáhat.
Pociťuješ hodně anticipační uzkost ,tzn.strach ze strachu i ten časem ustoupí ,ale musím říct ,že je to hnusná věc ,taky jsem si dlouho myslela ,že ty rozjetý nekonečný úzkosti a strach ,hnusnej obludnej obrovskej nikdy nezmizej a zmizely skoro úplně .Občas trochu postraší ,ale se stavem před AD se to srovnat nedá.
Před menstr.mívá problémy hodně žen i těch "zdravých",můžeš v tyto dny pociťovat přechodný zhoršení,já být tebou tak fakt zkusím tenneurel ,je na toto určen ,mě pomohl a dceři taky ,rivotril ji nepomáhal jen ji otupoval a chtělo se jí po něm pořád spát,každýmu sedí něco jinýho.
Kdyby jsi se nezačala do 14 dní cítit líp ,bylo by dobré konzultovat psych.o vhodnosti citalopramu.Přeju aby se ti brzy ulevilo.

Ahoj všem.
Lily - postupně se stav zlepšoval. Už o všem tak nepřemýšlím a zdládám věci, které jsem nezvládala. Ale stále je ještě spousta věcí, na které nejsem připravená. A možná nikdy nebudu. Třeba letět letadlem, odstěhovat se od rodičů, odjet někam na delší čas sama,...

LILY, kognitivní restrukturalizace znamená, že budeš pracovat na "překáblování" reakcí ve svém mozku. Amygdala, ta část mozku, která nás takhle týrá, pracovává informace a ukládá je. Když vyhodnotí něco na základě předchozí zkušenosti jako hrozbu, zvedne paniku. Takže u nás PP se to točí v začarovaném kruhu, máme paniku z triviálních věcí, amygdala si následně zapamatuje, že to bylo nepříjemné, a když se v té situaci pak octnes znovu, tak spustí všechny ty strachy. A pak už se bojíme toho, že se bojíme, tedy je nám blbě skoro pořád - anticipační úzkost. Restrukturalizace je pomalé přeučování reakce na podněty, vystavování se nepříjemným zážitkům. Je to hnus a trvá to, ale časem si amygdala zapamatuje, že jsme v té situaci nezemřeli, nezbláznili se atd. a bude ubírat adrenalinu, který nám pustí do těla.
Princip karabinky to docela dobře ilustruje. Představ si, že jsi s instruktorem na stěně, uvázaná a chystáš se šplhat. Víš dobře, že ta karabinka udrží tisíc kilo, bylo to ověřeno. Tvůj mozek to ví, ale amygdala tomu nevěří, tvůj žaludek tomu nevěří a potní žlázy už vůbec ne, a namluvají ti - copak mě udrží tenhle kousek plechu? Když přesto uděláš ten krok a visíš. Je to strašný. Podruhé taky, ale podvacáté už ne, tělo si zvykne. Tohle je obecný princip, platí tedy i na paniku.
Počítej s tím, že na začátku si trošku "rozhodíš" nervy, když se budeš vystavovat své hrůze, takže to opticky bude vypadat, že je ti hůř. Ale nezapomeň se spolehnout na karabinku znovu a znovu a na svůj ROZUM! Ty víš, že tě karabinka udrží. Ty víš, že na panický záchvat nezemřeš. Jenom to, co víš, musí přejít do krve - a hlavně, do amygdaly.
Tož tak, drž se.

Ahoj z hor.
Jen vás chci pozdravit, přečtu si vás večer.
Venku od rána chčije, do toho sníh, tma. Za chvíli budu nosit černou pásku přez oko, protože asi usnu nad úřadem a vypíchnu si oko. Ahoj večer.

To PAJKA: oprava jsem po léčebně 1 měsíc a 10 dní

dobré dopoledne všem,

RENČO: Tebe, když čtu, tak rozhodně nejsi srab, cestuješ, chodíš do práce, mám pocit, že to zvládáš úplně skvěle, jak dlouho se léčíš?
PAJKA: moje mamka je po rakovině a na ruce se jí dělají otoky, upřímně nevím, zdali by se mi chtělo znova do léčebny, vážně nevím, není to ani měsíc, co jsem doma a jít znovu, jak píšeš, nejvíc to máme v sobě sami, bylo mi toho řečeno už hodně, že nevím co víc by mi kde kdo řekl, ale smutný je, že v úzkostech se toho vůbec neumím zachytit.Chápu, že to myslíte dobře, ale když píšete o léčebně, tak si připadám ještě horší případ větší slaboch než doposud, i když po tom co píšu se ani nedivím. U mě je problém taky moje myšlení, že je nutkavé a já pak přemýšlím, jak mi bude zítra atd., a nejde to zastavit.Tak já nevim, jestli Rivotril, nebo neurol, když píšeš, že je to to samé.Nemám to úplně celý den, ale převážně (ca.6 dní), já totiž sama sebe dokážu dokonale děsit, i když nechci.Jsem schopná jít se psem, vyprat, uvařit, ale pak úzkost a já panikařim a poddávám se asi tomu.Slaboch, Vy bojujete,mě to teď nejde.
JITKO B.: děkuji, že jsi reagovala, takže jsi se postupně lepšila?
DÁŠENDO: musíš být velmi silná osobnost, což já vůbec nejsem, bohužel jsem se sobě nikdy nenaučila věřit, tak si těžko dokážu představit, že to zvládnu a přitom, jak píšeš, to člověk musí zvládnout jedině a hlavně sám, to mi bylo řečeno i v léčebně, že tohle s terapií musíme vybojovat samy.Ráda bych byla tak silná jako Ty.Nechci tím svého přítele trápit, ale vidí to na mne, kor když je to teď tak intenzivní a brečím tu jak malá želva celkem často. Neříkám, že to je celý den.
LAMA. děkuji moc, dokážeš mě moc povzdubit, budu se muset naučit víc bojovat a míň bát.Nevím, co je kognitivní restrukturalizace a princip karabinky. Můžeš mi to nějak přiblížit?
MARTINKO: máš pravdu, do léčebny se mi moc nechce, protože jak píšeš a bylo mi řečeno, nejvíc je to jen na nás, to mi řekli i v léčebně, že pomoc z venčí přijde určitá, ale mi si musíme pomoci samy, ani AD nás nespasí, tedy takhle to bylo řečeno mně.Nerozumím tomu PL (co, nebo kdo to je?)Nejhorší je ten kolotoč myšlenek, že mi takhle bude zítra atd. Mě je zle cca 6 dní a mám před menstruací a to se mnou vždycky cvičilo hrozně, předtím jsem byla i několik dní v klidu, bez úzkostí, sem tam derealizace, ale nijak jsem z toho neplašila.Tak je nechci zatracovat tak brzy, někdy trvá déle než zaberou. Brala jsem jedny a po těch mi bylo dobře sotva 3 dny v něsíci.Sice jsem neměla paniky po 6 týdnech braní, ale totální lhostejnost a divný stavy, uplná lhostejnost, lenost, jakoby mimo.Fuj, jen si vzpomenu.Jinak Tebe veelmi obdivuje za Tvou sílu, klobouk dolu, o to větší máslo si připadám.
TOM: momentálně jsem indisponovaná, tak to dopíšu později, nezlob se.

DITUŠKO: nechci nikoho dohánět k slzám, sama zakoušíš své, ale děkuji za pochopení a reakci, já beru také AD SSRI Citalopram, beru ho měsíc a 1 den.Snad zabere, bylo mi po něm už i pár dní dobře, ale teď je mi 6 dní a já plašim, ale mám před holčiímá dnama a ty se mnou vždy cvičily, tak to celé může být i tím, ale je to hrůza.Ty jsi teď nějak zvyšovala a zvažovala to kvůli kojení, obdivuji Tě, jak to zvládáš.
MÍŠO. děkuji za podporu

Děkuju Vám všem co reagujete a to opravdu ze srdce, protže po negativních zážitcích u doktora mě dojímákdyž je na mě někdo milej.Blbý je, když má člověk pocit, že proti němu stojí celý svě, ono to tak třeba ani není,ale v úzkostech jsou pocity i dojmy některé zkreslené a nebo člověk nechápe správně, co je mu řečeno.Poprosila bych ještě o radu, mě když začnou úzkosti, tak se pak automaticky začnu bát, kdy to zase přijde, a tím začnu bludný krh, jak se Vám ho daří přetrhat?Táhne se Vám to i do několika dnů? Nebo, že se Vám dělá špatně někdy ve stejnou dobu?A ženská část, možná už jsem se ptala, jak to máte před menstr.je Vám hůř, stydím se a je mi trapně se ptát takhle otevřeně, tak se nezlobte.Vím, že s Pajkou a pár jsme se o tom bavily. Berete někdo, kromě mne Rivotril? Nebo máte zkušenost? Jinka mi bylo řečeno, co psal přesně Zefir, že AD mě nějak výrazně nepomůžou, ale terapie.Připadám si tak k ničemu, všichni zvládáte chodit do práce a fungovat. Já jsem doma, protože bych práci zatím vůbec nezvládla.A za to se strašně stydim a mám si to moc za zlé, jenže tím se jasi jen víc zatluču a celý to uzdravení oddálim, když si budu do hlavy rvát ještě tohle.Jsem ráda, že jste.Ne za to, čím trpíte, ale za pochopení.
Ahoj

Já to mívám taky ten suchý kašel a při usínání mě to občas dusí ,vezmu si na to sirup silomat ,je to na tišení such.kašle

Z klimošky určitě ne. Dělá mi to v práci, doma i když usínám. Někdy mě to i vzbudí v noci.