PANICKÁ PORUCHA 6 DÍL

Valentýno - já jsem neřekla, že Michal není pěkný kluk. Taky jsem se mrkla:-)
Ale zjistila jsem odkud je a ta vzdálenost je dost velká. Něco přes 200 km.

S tou čokoládou jsme na tom stejně. Chtěla jsem do léta zhubnout 5kg, ale nedokážu to.

Ahoj všichni.Přeju krásnou neděli.
Pajko užij si lázně.
Hubnutí mi ted moc nejde,stojím na váze.Ještě bych potřebovala dolů 5 kg,ale jsem v nějaký krizi.Jak můžu,zbodnu kus čokolády,apod.
Doufám,že to brzy přejde.Jinak 3x týdně cvičím,chodím pěšky kam to jde.Pohyb mi dělá vyloženě dobře.
Evi tak vy jste se dali do stavebních úprav?Ojoj,at vám to jde od ruky.Taky se těším na fotku nové kuchyně.To se to bude vařit:-)
Jitko Michal je fakt pěknej kluk,jsem se mrkla:-)

Pajko, já myslím, že do konce roku ještě nějaké ty lázně budou :-)
Já bych letos ještě chtěla k moři, nejraději v červnu, ale můžu až druhou polovinu června a ještě nevím přesně od kdy, takže budeme hledat něco na poslední chvíli, tak se uvidí, jestli to vyjde.

Odjíždím. Mějte se pěkně a hlavně zdravě!!!

myslím tu mez, kde už to není pouhý projev mezilidské přízně či lásky, ale sexuální podtext...

Jitko, co na to říct? Taky jsem pracovala s dětmi a některé jsem měla potřebu pohladit, u jiných jsem cítila, že to potřebují, aby si víc věřily anebo jenom pro lepší životní pocit... Nakonec tohle člověk nějak vycítí...

V tom máš Pajko úplnou pravdu. Já z toho mám strach, protože pracuju s dětma. Už ve školce, kde jsem pracovala, jsem se bála s dítětem pořádně pomazlit a pomuchlat. Nikdy nemůžu vědět, co to dítě řekne doma a už může nastat problém.

Romano, třetí rok jezdíme opakovaně na jaře. Trháme to po kouscích, měsíc v kuse si z práce nemůžeme dovolit a stejně sebou tahám notebook a připojuju se z lázeňského pokoje na svůj pracovní stůl. Můj přítel je už taky prac.důch. ovšem s workoholickými projevy, tak jsem vděčná, že chce jet, jinak bychom se úplně odrovnali. Do konce roku už pak žádná dovolená nebude.
Myslím si, že si Paříž užijete a moc Ti to přeju. BUdeš zářit už jenom z toho, jak září kluci.

Jitko, to, cos napsala, mě přinutilo zamyslet se nad tím, že lidi už někdy mají strach se jeden druhého dotknout, aby si to někdo nevyložil jako sex. Lidi potřebují doteky, hlazení, objímání a nemusí v tom být žádný sexuální podtext, ale to by měl každý dokázat rozlišit sám. Lidi jsou podle mě už vyděšení z toho všeho harašení, pedofilních žalob apod., ale objímání není přece zneužívání.

Ty moje ataky to je všechno 2-4 roky zpátky a měla jsem je často, pak jsem našla tenhle chat a AD a mám víc jak 2 roky klid :-) Ale když jsem to teď napsala, jak jsem volávala svojí mámě, že má ráno volat a zkontrolovat situaci, aby tu v případě mého úmrtí nebyli kluci sami (chudák máma, ale nechtěla jsem jí přidělávat starosti, ale opravdu jsem byla přesvědčená, že se do rána buď udusím nebo zemřu na srdeční zástavu), tak jsem se zamyslela, proč jsem to nikdy neřekla manželovi. On tady věčně nebyl, bydlel u svojí matky a o tom, jak jsem byla psychicky na dně vlastně do dnes neví nic. Nikdy jsem mu to neřekla, z jeho strany nebyl zájem to slyšet a z mé nebyl zájem mu to říkat :-( Občas jsem něco naznačila, ale nezajímalo ho to. Někdy na to myslím, jak je možné, že jsme se tak odcizili, o svých největších problémech jsem mu nikdy neřekla, brala jsem 2 roky AD a on to vůbec nevěděl. Přitom kdysi jsme se měli rádi a byli jsme spolu 15 let.
Někdy jsem dokonce mamce volala, ať za mnou přijede, že je mi hrozně zle a ona přijela, přespala tu. Ona to moc nechápala, co mi vlastně je, taky o tom nechtěla moc vědět, nerozuměla tomu, ale vždycky za mnou přijela, nikdy mě nenechala samotnou, za to jí budu vždycky vděčná.

Pajko, užij si lázně!
Jezdíš asi několikrát do roka, že? Každou chvíli jsi v lázních :-)
Mě čeká začátkem července zájezd do Dysneylandu, vyhráli jsme zájezd pro 4 osoby. Ale bude to náročný, je to autobusem, vyjíždí se odpoledne, jede celou noc, hned nás čeká prohlídka Paříže až do pozdního odpoledne, pak hotel, to asi padnem do postele. Ráno celý den v Dysneylandu a pozdě večer cesta domů. Kamarádka mi dokonce radí, ať nikam nejezdím :-) Ale neber to, když je to zadarmo, pro 4 osoby, takže jedu s dětma a mamkou. Už vidím, jak kluci po noci v autobuse nadšeně obdivují Paříž. Asi budu muset najít nějaký Mc donalds a tam je usadit. Pak se budeme s mamkou střídat, jedna si bude prohlížet Paříž, druhá bude s klukama v "mekáči".

Báro, takovéhle ataky jsem taky mívala, pak jsem volala mamce, ať hned ráno mi zavolá a pokud nezvednu telefon, má okamžitě přijet a postarat se o kluky, bála jsem se prostě, že do rána umřu na srdeční zástavu :-(

Díky Pajko. Napsala jsi to hezky. Já jsem ráda, že dokážu mít vůbec nějaké kladné emoce. Měla jsem pocit, že mám jenom vztek, smutek, depresi, sebelítost atd.
Je mi jasný, že mezi námi k ničemu sexuálnímu nedojde. Na to jsem zatím nemyslela. Jenom mám chuť ho obejmout. To je ale spíš moje věčná touha po tom, aby mě občas, když je mi smutno, někdo obejmul. Jenže nikoho takového nemám.

Jitko, nemyslím si, že jsi jediný člověk, kterého podobná situace potkala. Znám pár párů, kdy si kantor vzal svou žákyni po dlouhém chození a první jiskra evidentně přeskočila ještě na základní škole, kdy to byly ještě děti. Máš nastřádané emoce, našly objekt a jdou ven. Je jenom na Tobě, aby celou situaci uhlídal rozum a zejména, abys nikomu neublížila, včetně sebe... Možná taky, žes zatím nepotkala nikoho, kdo by v Tobě vzbuzoval něhu. Možná Tě zaskočilo, že vnímáš své silné emoce, ale nemusí mít nic společného se sexualitou, prostě láska k bližnímu a shodou okolností je to malý kluk. Kdyby to bylo děvčátko, nikdo by se nad tím nijak nepozastavoval, snad až na koumáky, kteří by za tím mohli vidět pedofilní homosexualitu... Proč by ses nemohla cítit příjemně v blízkosti chlapce. I děti jsou osobnosti, které přitahují svým šarmem a bůhvíčím. Sama musíš cítit, co vše prožíváš.

Lamko, když já kafe nepotřebuju k pohodě a na sladké nejsem. Životní lety a pády už mě naučily, že ve štíhlé postavě štěstí nenajdu a taková tlusťoška zase nejsem :-). To já si v lázních umím užít toho, co mám ráda :-) Snad mě nezradí psychika, to se vždycky trošku tetelím strachy, ale pak vyrazím do přírody, kochám se jarními barvami a světlem, sem tam něco pěkného foťáčkem sejmu a pak ty procedury, nechávám se prostě hýčkat. Každý den bazén, i několikrát a taky sauna, dám si doufám i tai-chi, možná i pilates a jógu. S myšlenkou na Martinino, že všeho moc škodí, budu muset brzdit. A taky knížku, časopísky, sudoku a možná vezmu i pletení a uštrykuju vnučce svetr. :-) 14 dní je dlouhá doba, která bleskově uteče...

Baruško, to víš, že budu pozdravovat. Vždycky tam na Tebe myslím víc, než doma. Je mi líto, že zase byla ataka, ale mám radost, žes ji zvládla sama!!! Super.

nebo se jen na něj těš

tak si jen povidejte

Ahoj.
Michale - neber si to osobně, ale já se vážně na chození s někým necítím. A ještě k tomu ta vzdálenost.

Báro - já nevím, jestli je to zamilovanost. Já jsem totiž nikdy s nikým nechodila, tak nevím, jak to vypadá.
Jen je mi s ním dobře, povídáme si, smějeme se, těším se na něj,...

Krásné nedělní ráno, tady na jihu Moravy je fakt krásné, sluníčko, teploučko, větřík zatím jen mírný, uvidíme, co to udělá do odpoledne. Mám za sebou pohnutý týden - ve středu večer silná ataka, ale zvádla jsem to tentokrát bez doktora, poctivě jsem dýchala podle návodu, vzala si neurol, protože se mnou mlátila zimnice, zapnula el. dečku a zabalila se do peřin. Po neurolu jsem usínala, ale několikrát se probudila s pocitem, že nedýchám, tak jsem požádala manžela, který ještě koukal na televizi, ať dává pozor a kdybych přestala dýchat, ať mě zachrání. Pak ani nevím jak jsem konečně usnula a spala až do rána, ráno jsem sice byla malátná a vlastně celý den. A navíc jsem následující den byla na zubním obrušovat dva zuby, Dr. mě mordovala asi hodinu, ale obešlo se to bez ataky a ikdyž pocity jsem měla všelijaké. Zato ale budu mít krásné nové zuby, škoda, že nebudou vidět, jsou až kdesi vzadu. Michale, u tebe je klinická léčba na místě, fakt se trápíš už dost dlouho, jsi mladý na to, abys nikam nemohl,držím ti palce, ať to je co nejdřív a ať ti léčba pomůže vrátit se k normálnímu životu.
Páječko, jako vždycky slintám při tvých odjezdech do lázní, ale už se blíží léto a s ním i dovolenky malé i velká, tak je na co se těšit. Užij si to a pozdravuj moje milované Piešťany. Jitko B. ten věkový rozdíl by nebyl tak hrozný kdyby tobě bylo 32 a jemu 20, ale 25 a 13 to je opravdu trochu přes, vždyť je to ještě dítě, přehodnoť svůj cit k němu, je to opravdu zamilovanost? Nějak mi to nejde pochopit. No ale tobě jednou bude 32 a jemu 20 a třeba si na to oba počkáte.
Tak hezkou neděli všem.

Lamo,
v Karpatech jsou chráněná území, kde tyto malé skvosty kvetou. Ovšem nemají velké květy, ale hrozen drobných kvítků, máme je i vyfocené. Včera kvetly orchidee růžové a růžovo-fialové. Jsou prý i žluté a jaště nějaké. Také jsme v lomu viděli nějakého malého hada a ještě jiné kytky, nám neznámé.

Taky bych potřeboval takovou vzájemnou oporu...

Lamo pěkné...

Pajko, užij si lázně, budu na tebe myslet. A co by sis nedala kafe i koláč, vypadáš moc dobře, jako správná ženská z Moravy. Snad bys ze sebe nechtěla udělat nějakou rachitickou vyzáblinu, která chřestí kostmi? Fuj.
EVIKRK, co přesně má manžel s kolenním kloubem? Napiš detaily, jsem z ortopedické rodiny, ráda bych věděla, jak ho léčí a jestli pořádně.
MARTINO, my máme v Česku orchideje? Jé, to je krása, to jsem vůbec nevěděla.
HOLKY MAMINY, všechno nejlepší ke svátku matek. Ať jsou maminky v této společnosti více oceňovány, chápány a hýčkány jak doma, tak ve společnosti.