PANICKÁ PORUCHA 6 DÍL

Ahoj všichni, moc Vás všechny zdravím.

Četla jsem kousek zpátky, Míšo, i kdyby se autismus projevil, tak to vůbec nevypadá na nějakou těžkou formu a s lehčí se dá dost dobře a kvalitně žít, hlavně, že se máte všichni rádi a to je cítit.
Ptala jsi se na exmanžela, zda si bere děti, bere si je jednou za 14 dní na chatu. k sobě domů zatím ne, protože to nechci, víte kvůli komu. Byla jsem 2x u rodinné psycholožky a půjde tam i ex, ona styk s tchyní nedoporučuje - zatím. Dost na mě tlačí, abych udělala nějaký první krok a promluvila si s ní, i když říká, že nejlepší by bylo kdyby ex bydlel sám, jenže to se nestane. No nechce se mi do toho, jelikož jsem ráda, že rozvodem jsem se jí de facto zbavila. Uvidíme, až po exíkově návštěvě této psycholožky, co mu řekne.

Já se mám docela dobře a představte si, že uvažuji o koupi malého domečku :-))) Chtěla bych totiž koupit klukům štěňátko a koťátko a pejska chci jedině labradora, což ale do paneláku nepřichází v úvahu. Chodili bychom ho s klukama cvičit, jako jsem to dělala s naší Belou. Ale zatím jenom uvažuju. Do paneláku zvíře nechci ani za nic, takže jedině ten domek? :-)))

AHOJ LIDIČKOVÉ,

MÍŠO ,máš šikovný děcka ,Miška musí být skvělá jak se hezky stará o Šimonka.
O Šimonka se neboj ,nemůžou se s dětmi dělat ukvapené závěry ,myslím ,že se autismus ani vůbec u malého nepotvrdí.
Víš co udělala dnes Andulka?

Měli jsme v chodbě kočičí záchod pro kocoura mojí sestry ,ona si ho někdy o víkendu vozí k nám sebou.Malou zas napadla "úžasná věc ,nasypala kočkolit z kocourova záchodu mé sestře a Markétce do kafe ,ony skřípaly zuby ,co že to je ? :o))Markéta měla v kafíčku též kočičí drápek....naše Anina je zkrátka taky povedený kvítko ,jak ji nehlídáš ,hned natropí nějakou neplechu:-))

DITUŠ ,no jo ale já jsem se cítila tak fajnuž dlouhodobě i dr.říkala ,že to bude nejspíš ok ,mě ale překvapilo že mě nezaskočila panika ani úzkost ale z ničeho nic to hnusný motání ,vlnění a strašlivá únava ,jak jsem si vzala tu desítku AD,tak od té doby je zas vše v normálu.No tak hold nějaký čas budu ještě pro jistotu na 10mg,uvidíme jak to bude dál.

PAJKO ,já to všechno dobře vím ,vždy si říkám ,že mě přece nemůže nic zaskočit a vidíš může a zase opět vykolejí ,byť jen na chvíli ,však to sama znáš.
Ale je to zas OK.

BÁRO ,vypadáš zas vyrovnaně ,to je fajn ,poslední dobou jsi si taky užila "svý "tak Ti moc přeju aby Ti bylo dobře.

mějte se krásně a užijte si pěkný zbytek svátku

Hele Veroniko neotravuj -tohle jsi psala dneska do nekolika diskusi; zabal si fidlatka a vypadni!
Nakopat te do prdele

Pro VERONIKU, jestli máš zájem tomas"brabec.name

Báro, Alexandrovce ukazovali v TV,hned jsem si na Tebe vzpomněla, jak jsi to přežila. A vidíš, mám radost s Tebou :)
Oslavy taky ráda prožívám při práci v zákulisí, jsem jako úchyl, vždycky mě najdou někde u dřezu s nádobím :) Kdyby se na oslavách mohlo žehlit, vyžehlila bych všem prádlo, asi :-)

Lamko, ale vždyť já tu mám klid, pohodu, kafíčko a svým způsobem i odpočinek, aktivní :-)
Nikdo tu nepoletuje, kromě mě, telefon mlčí až na pár zmatených Němců a Rakušanů, kteří zapomněli na náš svátek, sem tam zašumí nějaký fax, přisviští mail a já jsem si zlikvidovala restíky a dušu mám v péří. Večer nám má přijet jeden kolega z Německa, zítra další, takže oba večery asi společenské povinnosti, ale jen tak lahúčko :-) u nás na Slovácku je to spíše vinné nepovinné posezení :-). sem tu, abych nebyla holka nešťastná. Copak zapomnělas, že dělání všecky smutky zahání, že dělání je lék? :-)
Ale už přece jen půjdu na chvilku domů.

Veroniko, klidně, ale myslím, že právě nejsem správný případ. Mám kdejakou fobii, ale sociální se mě jen něžně ohleduplně dotýká...spíše tedy míjí...

ahoj, tak jsem všechny ty oslavy přežila i s koncertem Alexandrovců, ze kterého jsem nadšená, byl to fakt zážitek. Žádná ataka se nedostavila. Další den jsem absolvovala oslavu padesátin kolegyně - do 9 hodin večer v HOSPODĚ!!!(sice bez alkoholu, ale docela jsme si všichni dohromady pokecali. A v sobotu jsem už dopoledne byla švagrové pohmáhat chystat tu oslavu padesátin švagra - obalila a usmažila jsem 80 řízků, asi 100x umývala nádobí po 30 lidech, vařila kafe - končilo se kolem druhé v noci. Většinu času jsem strávila v kuchyni, což mě zachránilo, sedět v tom řevu bych asi tak dlouho nevydržela. Ale v neděli jsem byla KO, ještě jsme museli večer synka zavézt do Brna. V pondělí a dnes jsem nevystrčila nos z domu a užívala jsem si klidu a samoty ve dvou, vlastně v pěti - kromě táty ještě kočka a dva psi. Tramdadá, mám to za sebou!
Jak jsem to tu prolítla, Dášenda má problémy - snad to brzo přejde. Majo, buď ráda, že jsi schopna vůbec odcestovat, někteří lidé tady na dovolenou letadlem vůbec nemůžou, je fakt, že ataka tak daleko od domova v cizině se hůř překonává. Já jezdím na dovču ráda, ale jsem vždy vyzbrojena kromě AD ještě i anxyolitikama, a na dovolené s nima nešetřím, raději to pak usměrním po návratuů, hlavně k večeru, kdy je pro mě největší krize si vždy beru tabletku preventivně a taky před cestou.Už se nám to blíží, léto i s dovolenkama, miluju to období - letos se chystáme na Mallorku.Ale taky máme jet na chatu ke známým, kde mě loni po delší pauze zase chytla silná ataka, tak mám z toho trochu strach a moc se mi tam nechce, ale musím to nějak překonat, byla by to škoda, je tam hezky.
Míšo, držím palce, abyste to se Šimokem zvládali tak jako dosud, ať už je dg jakákoliv.
Jede k nám návštěva, tak zatím.

Pajko, ty naše nezastavitelné Pendolino, co děláš ve svátek v práci? Pajko, klid, odpočinek, pohoda, kafíčko - vzpomínáš si ještě na význam těch slov, holka nešťastná?

Ahoj, píšu článek o lidech, kteří trpí sociální fóbií. Chtěla jsem se zeptat, zda by se našel někdo, kdo s ní má zkušenosti a i když je to těžké, podělil by se o ně se čtenáři. Šlo by o formu minirozhovoru (asi4otázky), samozřejmě naprosto anonymně, např. přes email. Vím, že je to těžké téma, ale právě proto by o něm měla veřejnost co nejvíce slyšet. Děkuju. Veronika, mail: rozhovorVK"email.cz

Majo, to je přesně ten přístup, který ji odpudí. Je strašně zvědavá a vlezlá, když ji vypudíš z kufru, vleze do kapsy, je skladná, pronikne všude. Nezbývá, než počítat s tím, že jede taky a být připraven vykázat ji do patřičných mezí, jak jsi to udělala Ty. Se mnou jede taky všude, ale ve vzpomínkách už pak nikdy nefiguruje. Každá dovolená jako celek vyznívá pozitivně.

Protože jsem v práci, tedy na pc, nedalo mi to nanakouknout.

Dášendo, myslím, že stav, kdy nás psychika zaskočí, známe tady všichni. Včetně lítosti, která následuje, protože my chceme mít od PP přece už navždy pokoj! Je hodně důležité smířit se s tím, že se takové chvilky slabosti mohou čas od času objevovat, že to mohou být i pár dní či týdnů trvající období psychické nepohody. Patří k životu, občas je má každý člověk, včetně zdravých (i když definovat pojem psychického zdraví není snadné ani jednoznačné). Podstatné je, nenechat se rozhodit, vyprovokovat k sebelítosti, k výčitkám ze selhání apod. Vyhrává ten, který si uvědomí, že jde o přechodný stav, že vím, o co jde, že znám, jak na to, ať už jde o léky či modely chování v dané situaci. Velice dobře vím, jak je to mnohdy těžké, ale neznám jiné lepší řešení. I alergici mají svá sezónní období, která musí překonat i přežít a většinou už ví, jak na to. PP je mrška, která má tendenci vracet se, nakouknout na svého hostitele, jak je na tom, zkontrolovat si, jestli náhodou není vhodný čas zaútočit a zase si užívat slasti z jeho úzkostí... Představuju si ji jako takovou malou plíživou rošťačku, která se tváří, že už rezignovala, ale jedním očkem kontroluje a číhá, kdy vystartovat a pak si řádá jako malá čarodějnice a čím více jsme z ní vyklepaní, tím je šťastnější, silnější a dotěrnější... Taková směšná blekotalka jako vystřižená z večerníčku. Nezbývá, než ji vyzvat na souboj a ukázat, kdo je tady pánem :) Mně to taky jde mnohdy těžko a velí ona, potvůrka jedna...

Míšo, docela mě tahle problematika zajímá. Jeden můj syn pracoval s postiženými dětmi a byli mezi nimi i autisti. Dojímali mě úplně nejvíc. Na poli autismu je docela dost pokroku, zejména západní svět má jeho problematiku docela zmapovánu, včetně terapie. Postupně se informace dostávají i k nám a začínají se praktikovat. Myslím, že patří k problémům, které lze dost dobře úspěšně řešit. Někde jsem četla, že takovým dětem hodně pomůže mít blízko sebe mluvícího papouška. Jsem dojatá z jeho zpěvu podobně jako Ty. Žije v harmonickém prostředí a jestli k němu má i Michalka citlivý přístup, jsem přesvědčená, že tohle vše jeho vývoji velice prospěje. I kdyby dg potvrdili, pokuste se ubránit lítosti, nejde o žádnou tragédii, vyroste z něj možná originální (to je přece plus, ne?), ale určitě samostatný i bystrý človíček.
Vloni o prázdninách jsem se spřátelila na koupališti s 15-ti letou hočičkou s Downovým syndromem. Je velice šikovná, pár let jsem ji pozorovala jak je vždycky šťastná ve vodě a nakonec jsem se osmělila její maminku oslovit. Ta malá je velice komunikativní, veselá, dokonce chodila 5 let do normální ZŠ a zbytek docházky do zvláštní. Rodiče ji měli 15 let po dvou synech, celá rodina ji miluje a jsou šťastní, že ji mají. Nemají pocit, že by je potkalo neštěstí, ona je jejich sluníčko. Přitom jde o diagnózu, kterou nelze zásadně změnit, porucha v chromozomu. Tečka.

Marti, mám to taky. Moc o tom nemluvíme nebo právě já s tou černohumornou nadsázkou, ale doprovodil a zavezl mě všude. Zatím... :)

Hezký i když deštivý den. Dlouho jsem Vás nečetla, zaletěla jsem si na dovolenou do Egypta. Bylo krásně, kochala jsem se pohledem na palmy a moře a náhle panika jako řemen. Mrcha jedna, musí všude se mnou a ani si nezaplatí letenku. To už je vrchol. Musela se mi nějak vloudit do kufru, dobrovolně bych ji nepřibalila. Škoda, že nedělali podrobnější celní kontrolu :-))
Ale trvalo to jen chvíli, kopla jsem xanax a bylo lépe. Takže jak všichni zažíváme, přepadá nás i když se zrovna cítíme super. Mějte se moc fajn a až vyrazíte na dovču, zkontrolujte, jestli ta mrcha zůstala doma.
Ahojky všem

Pajko,
přesně tak - láskyplně, ale bez litování, síš s černým humerem, abychom stav lépe zvldádli - se manžel v nejhorších letech mé nemoci ke mně choval. Všechny dřívější cesty za doktory po půl republice - obtelefonavat je, "obepsat", jsem si musela zorganizovat sama. On pak mě jen naložil do vlaku a jzdil se mnou křížem krážem - i po léčitelích. Paradcoxně mně za x let mírně pomohli jen 1 doktor a 2 léčitelé. Doktor mně dal jednou antibiotika po katastrofálním odběru míšního moku, první léčitel mně dal dobré tinktury, kt. se v lékrnách jako teď ještě do r. 2000 neprodávaly a druhá léčitelka zmírňovala mé stavy totálního odpadlíka ležícího v peřinách na dálku svojí energií. Manžel vše akceptoval, jen aby mně bylo líp. I za šamankou do Prahy mě doprovázel - byl to zajímavý zážitek, ale s velmi krátkodobým účinkem.

Dáši,
já měla za dobu psych. nevyladěnosti všeho všudy jen asi 3 záchvaty a jeden velký náběh. Spíš jsem právě prožívala tyto stavy ne houpání, ale že se zadusím a jsem strašně slabá, hl. v obchodě mezi lidmi. Vždy jsem to ukočírovala bez léků. Teď bych si snad vodu a lék nosila i tam, kašlala bych na okolí! Bude zase líp, uvidíš. Jen věz, že se Ti tyto stavy mohou vracet ještě i pár let, proto buď připravená. Ale ono to rozhodí i toho nejpřipravenějšího, protože je to ŠÍLENÉ! Hodně sil a stabilizaci stavu :)

KATKO,
včera jsem si Tě omrkla a dnes to píšu:
- asi se příliš často rozčiluješ, protože Ti to narušuje ŽLUČNÍK a následně může způsobit i průjem. Nevidím tam žádné užívání léků na střeva ani na žlučník, ale na psychiku! Jsou to BACHOVY KAPKY:

viz. www.bachovy-esence.cz
e-mail k objednání: lenka"bachovky.cz

Vyber si maximálně 6 druhů esencí !!!
1 lahvička stojí 150,- Kč + poštovné 90,- Kč,

Dlouhodobé užívání - používají se ředěné. Užívají se 4 kapky 4x denně nakapané do úst, na okamžik se v ústech podrží, protože tehdy začínají působit. Bachovy esence jsou čisté a nemají žádné vedlejší účinky. Pracují na duševní bázi. Užívat je tedy může kdokoliv - děti, těhotné ženy i zvířata.

Na závěr rozbor psychiky dle karet:

Možná, že nějaké nevyřešené konflikty Ti ZLOMILY SRDCE, to srdce, probodlé třemi meči se objevuje vizuálně i na kartě. Asi se pořád babráš v minulosti. Udělej za tím čáru a začni věci řešit a ne jen se nad nimi zlobit:
Pomůže Ti kniha proměn I-TING - VĚŠTĚNÍ Z MINCÍ. Když budeš mít problém, zatřeseš minecemi a návod máš už v knikách - viz. ezoterická knihkupectví na netu či v kamenném obchodě. TÍMTO VĚŠTĚNÍM BY SE TI MĚLY OTEVŘÍT OČI A MĚLA BYS SITUACE VIDĚT A ŘEŠIT JINAK, NEŽ DOPOSUD - RÁZNĚ A S POZITIVNÍM VÝSLEDKEM PRO TEBE A NE S UTUTLÁNÍM A NEDOŘEŠENÍM.

Já jsem se k psychotronice také tak dostávala, pak přišly na řadu karty a kyvadlo. Prostě jsem si sama hledala odpovědi na problém, když psychologové a psychiatr mně nedokázali zhola nijak pomoct. Hodně sil, chuti a štěstí v práci samé na sobě - M.

Dáško-:-(bude zas líp, přeci jen jsi měla déle vydržet nevysazovat.Hm?

Míšo, dobře,vyřídím.I tebe zdravím,měj se doobře.

Sev.Morava-zataženo,papa-

AHOJKY A PĚKNÝ VEČER ,
MARTI ty minerály jsem si koupila,dopoledne jak jsem psala ten mail jak jdu nakupovat ,tak najednou to na mě "sedlo "a já se nemohla ani zvednout ze židle ,vše se se mnou vlnilo ,mdlo a únavou neschopnost udělat krok ,jen tak z ničeho nic ,ale jak jsem už psala od pátku jsem se necítila ok a dnes ráno to vygradovalo a fakt mě to docela vyděsilo ,dlouho mi bylo pořád náramně fajn.
Proč to vždycky přijde tak hnusně plíživě ?sama sebe se tak ptám :o))vzala jsem si nakonec 10mg citalonu a za cca 3hoďky bylo po motání.
Docela mě to rozhodilo ,že jsem až brečela ,ale už jsem v pohodě,vím že bnás je tu spousta co má pořád nějaký potíže ,mě se ale neprojevila panika ani úzkost ,jen ty nepříjemný fyz.stavy.
Koukám ,že osteospermum tady jede,JE TO ŠLÁGR NAŠEHO CHATU:O))))

JIŘÍ,Šárka je statečná holka,umí se s tím pěkně poprat ,to je moc dobře:-))

PAJKO ,lhala bych ,kdybych napsala ,že mě to nezaskočilo ,byla jsem z toho trochu naměkko a rozhozená ,ale už je to lepší,já se nikdy nevzdávám :o)),zkusím zas pár týdnů tu desítku a uvidím :o))

mějte pěknou dobrou noc

8.5.,V 11 HODIN,na NÁMĚSTÍ F.KAFKY:

;
Přijďte podpořit tradiční pochod pořádaný členy NS a oslavit významný Státní svátek.
www.narodni-strana.cz/oficiální stanoviska.

Pajko moc hezky si to popsala děkuji :-)
Když mi je dobře teda relativně dobře tak mě těší vše těší mě se smát na cizí lidi těší mě brouzdat lesem mám radost ze všeho co je kolem mne.Jak je špatné období,kterého je více nevidím smysl téměř v ničem nedokážu normálně přemýšlet,říkám si proč se lidé pachtí za penězi proč je to tak a tak.Propadnu tomu velmi rychle.Rozesměje mě můj lachtánek,když mi je zle on se ptá proč si tak smutná nechci to na něj přenášet tak se přetvařuji a říkám,že mi je moc fajn jak se otočí usměv zmizí.Chtěla bych být jako dřív a kdo z nás ne že?Když je to nejhorší dala bych vše co mám mimo lachtánka :-),abych byla aspon trochu jako dřív :-)
Pajko na tu generalizovanou se podívám děkuji .

Zdenko, musíš to cítit sama nejlíp. Na druhou stranu není ani nijak jednoduché žít sama bez muže, třebaže je vzdálený, vnímám v tom vysokou míru samostatnosti a nezávislosti. Já jsem se vždycky cítila klidněji poblíž milovaného, byť nechápajícího muže. Když jsem byla vdaná, nevěděla jsem v podstatě, co mi to vlastně je a taky mi většinu času bylo dobře. Muž je lesák a to nejsou nijak útlocitní lidé. Přítel mne chápe mnohem líp, ale mluvíme o mých problémech minimálně. Nakonec žít se strašpytlem taky není žádný med... Kromě toho příliš citlivý a empatický partner, může v konečném efektu přemírou účasti až škodit. Už se budu zase opakovat, láskyplnou tvrdost potřebujeme nejvíc, třebaže nechat se rozmazlovat je mnohem příjemnější. Nemusí umět poradit, stačí, že je, že neprchá, že vás s lachtánkem chce mít vedle sebe. Evidentně Ti prozatím AD nezabrala. V okamžiku, kdy se to stane, rozsvítí se světýlko Tvého optimismu a radost ze života se Ti navrátí. Zatím to asi jinak nezvládneš. Možná by to chtělo intenzivnější terapii, ne pouze léky... Zkus nám nebo jenom sobě vypsat, na co se v životě těšíš, z čeho máš radost, co Tě rozesměje, pro co jsi schopna zmobilizovat poslední sílu, kterou máš... Pokus se poznat víc sama sebe.
Co se týká generalizované úzkostné poruchy, rozhodně není nevyléčitelná, odkazů na netu je plno, např. http://encyklopedie.seznam.cz/heslo/129561-generalizovana-uzkostna-porucha

Jiři,
Šárka je pašák! No když si vzpomenu, co prožívala a srovnávám to s dnešním báječným stavem, tak volám: "paráda"! Bohužel je to dost podobné na první pohled únavovému syndromu, kdy se jak náctiletí tak dospělí do lepšího stavu při velké snaze dostávají až za dlouhá léta. Tímto je úplně zřejmé, že to nemá Šárka únaváč, protože u únav. syndrom je špatný stav opravdu běh na letitou trať. Buď z člověka udělá trosku či cvoka nebo, kdo se vzchopí jak já, tak ten patří mezi nejšťastnější lidi na světě.

Jiřinko ,,já vždy bavila všechny a teď jen mlčím prostě mne nebaví ani mluvit,každý se ptá co se děje,že jsem tak smutná a tak.Oporou o tom bych polemizovala on to nechápe a nedokáže poradit řekne,že v 50ti budu v Bohnicích.On ví, co mi to dělá a o čem to je ,ale prostě nechápe to a neumí poradit nebo prostě se o tom ani bavit.Jsi hodná děkuji.