PANICKÁ PORUCHA 6 DÍL

Ahoj Dano, Bratislavská buchta od tebe je úžasná.
Martino gratuluju.

hezký večer všem...

Marti, přeju, aby měl štěstí na kantory. Zakomplexovaní učitelé dokáži udělat hnusné šrámy na nejedné dětské dišičce :(

Dando, vítej.

Jarko, neomlouvej se, jsme takový virtuální svět. Vnučka bude mít 7, ale vnukovi je téměř 12, hlásí se na osmileté gymnasium. Po čtyřicítce už člověk babičkou může být, stejně jako maminkou :) Pokud Ti nevadí, že necestuješ, pak je vše OK. My jezdíme taky jen kousek od nás na Slovensko do lázní a žádné moře, ale do letadla jsem už několikrát sedla a k moři se podívala. Jestli žiješ v Brně, tak Istrie nebo sever Itálie přece nejsou tak daleko. Mě pozítří čeká služební cesta do Německa, tzn.téměř 2 tisíce km po frekventovaných dálnicích a tak hledám záchytné pozitiní body, ale už se těším domů a ještě jsme neodjeli...

Báro, večery máš určitě spojeny s atakami. Podvědomí je mrška, vytáhne vždycky to, co člověk nejméně potřebuje. Abych si příjemněji navodila spánek, snažím se uvolněně dýchat a vždycky si řeknu, že budu myslet na něco příjemného a naskočí mi tvářičky mých dětí, když byly malé. Je to takové snění v minulosti, ale moc hezké, hladivé a uklidňující... Určitě taky něco najdeš, abys úzkost vytěsnila.

Zdenko, vždyť to bylo pro mě moc příjemné překvapení, že je Ti líp a fakt už zníš mnohem líp, než v pátek. Snad to potvrdí i ostatní, kteří Tě vnímají... Pošimrej za mě lachtánka na čumáčku :-)

Evi12, pochopila jsem, žes Seroxat brala v minulosti. Nevím, který lék Ti splní Tvé požadavky, snad Ti doktoři něco najdou, co Ti pomůže. Se strašáky bys měla vyhledat psychologa, možná by ses obešla úplně bez léků. Na své blízké mysli v tom smylu, že máš úžasné štěstí, že je máš živé a zdravé a že, když vám bude štěstí nakloněno i nadále, bude tomu tak ještě moc dlouho. Užívej si jich, neotravuj si život něčím, co nemáš šanci ovlivnit.

ahoj všichni úzkostní maniaci.Záchvaty úzkosti a depresemi trpím už osm let.Stejnou dobu užívám AD.Za tu dobu už asi šestý druh.Za nějaký čas totiž přestanou pomáhat a jsem zase v tom.Začalo to bez nějakého důvodu,skoro ze dne na den.Někdy jsem skoro v pohodě,ale stačí,aby můj muž odjel někam dál za prací,a jsem ůplně neschopná.Mám smrtelnou hrůzu ze ztráty někoho z rodiny,z cestování,samoty a dalších věcí.Když je mi zrovna dobře,zdají se mi moje problémy směšné.Já jenom,že v tom nejste sami.Znám spoustu lidí s podobnými problémy.Přeju hodně zdaru a pevné nervy.

Holky,
moc děkuji za podporu. Syn se od mala hrál s letadly, auta ho vůbec nezajímala. S mým taťkou, dokud žil, léhával v encykolopediích, teď sedí na netu a studuje a pročítá vše možné nejen o letadlech, ale i o tancích a zbraních. Řekla jsem mu, ať jde na učňák, který by ho bavil. Toto jsem mu navrhla - chodí tam i vnuk naší rodinné známé, když se kvůli prospěchu nemohl hlásit na vojenskou školu. Výborné je, že na trhu práce je poptávka po tomto oboru 6. větší než nabídka. Jen tady na uherskohradišťku je asi pět firem.
Pajko, samotný Let Kunovice - teď Aierocraft, s.r.o. má asi jen 500 zaměstnatnců oproti dřívějším 5-ti tisícům, ale jsou tu v budovách další menší letecké firmy, kde se vyrábí např. sportovní letouny, nebo letecké přístroje apod.
Ředitel školy byl opravdu fajn, dokonce i srandoval. Sdělil nám vyčerpávající informace, byla jsem fakt spokojená. Ve 2. ročníku tam studuje malý černoušek, je přímo z nějakého afrického státu. Dokonce jsme ho tam i viděli a je i na fotkách školního plesu. Ředitel se také osobně dost zajímá i o chod internátu, kluky hlídá, chodí tam nahlédnout i při cestě domů ze školy, což prý často bývá až po 18. hod. Je vidět, že se snad o děcka starají a budou starat dobře. Mluvil také o zamindrákovaných učitelích na ZŠ, kt. mohou udělat děcku z předmětu peklo, jako má náš syn matikářku a češtinářku. Snad tady to takové nebude - vzhůru k novým dnům, dobrým dnům! To přeji i já vám a ne jen synovi - M.

Ahoj Pajko.
Ja neberu Seroxat. Neberu ted zadne leky. Brala jsem je pred sedmi lety. Ted jsem si koupila jen Guajacuran v lekarne a mela jsem z toho tri prasky. Nijak zvlast me to nezklidnilo. Nechci brat zadne leky. Ale nechci uz byt jak na houpacce, takze uvidim, jaky nazor bude mit doktorka. Nechci brat zadne navykove leky nebo ty, co se musi brat trvale. Potrebuju jen neco na zklidneni pri nejhorsich chvilich, jinak chci na sobe pracovat sama az do uplnyho uzdraveni. Pochopila jsem to, ze zrejme uz navzdycky na stres zareaguju timto zpusobem. Ztrata mych rodicu je pro me nejvetsim strasakem. Z toho jsem zpanikarena behem deseti vterin. Druhy strasak je zesileni. No a pak takove ty spliny, ze nejsem dostatecne silna a tak. Tam uz trochu spada sebelitost, tak se toho snazim vyvarovat. Ale jak jsi psala, kazdy ma neco a clovek, ktery je na voziku, jako treba muj bratranek to ma podle me nepredstavitelne tezsi a je schopen zit a zivot si uzit. Jinak to nejde. Pak se bude clovek opravdu zbytecne trapi. No, ale samozrejme, kdyz mi je blbe, behaj mi hlavou vsechny ztresteny myslenky dohromady a nakonec stejne zjistim, ze se proste musim zuby nehty drzet nad vodou. Nevim, jakou si hodit terapii na ztratu svych blizkych. Tak jo, zatim, dneska je opravdu krasne, tak jdu jeste na cerstvy vzduch, at mam cistou hlavu.

Ahoj všem :-) už jsem z práce doma.
Pajko děkuji za otevření truhličky ,ale to mělo být překvapení pro tebe:-) díky.
Každopádně jsem dnes pustila sednout v busu pána ,nemyslela jsem na skutek,ale automaticky pustila sednout ,když jsem stála usmála jsem se protože mi došlo ,že maličký skutek je na světě i když nevědomky.
Mimochodem na elixíru se pracuje dnes jako první věc čili ingredienci jsem dala LÁSKU ,,,MUSÍM POMĚŘIT kolik,ale té tam bude nejvíce .Jinak dnes mi je nic moc asi začínají ty AD učinkovat brrr.Zbavit se těch myšlenek a je mi fajn ,,,na elixiru budu pracovat ve dne v noci :-)))))Jdu s lachtánkem číst.Zatím pa

ahoj kamarádíčci. Tak jste mě včera namlsali s tím chřestem, že jsem si ho dnes v Bille koupila, uvařila k večeři se strouhankou a máslem a ještě mi zbylo na krémovou polívku na zítra. Manžel to nejí, tak si to vychutnám na dvakrát. Martinko, gratuluju k přijetí syna na školu a přeju, aby se mu tam dařilo. Už beru brusinky a piju čaj, ale do knihovny jsem se ještě nedostala.
V sobotu večer jsem měla zase náběh na ataku, ale snad zapůsobilo řízené dýchání a nerozjelo se to a usnula jsem a spala až do rána. Ale jak jsem mívala ráda večery, tak teď se jich bojím. Dokud něco dělám, tak je to dobré, ale běda, jak si lehnu a jen tak se chci dívat na televizi nebo před usnutím číst. Přijde na mě hrozná nevysvětlitelná úzkost, jen se modlím, aby už bylo ráno. Asi je to v podvědomí uložený strach z těch atak či co, musím se toho nějak zbavit, ale zatím nevím jak. Se zaujetím jsem přečetla Honzův příspěvek, dovedu si představit přesně, co v těch pár dnech v nemocnici prožíval a ani se nedivím, že se to podepsalo na vzniku PP. Myslím, že tady je fakt na místě psychoterapie, kromě medikace. Tak, mám před sebou ještě nějaké úkoly, tak jdu na ně. Pa

Pajko, přeci jen mi to nedalo a podívala jsem se na tvoji odpověď.Chtěla jsem se jen omluvit za ten důchod. Hloupě jsem si to vydedukovala z toho, že už máš vnučku, která dělala přijímačky na gympl. Já sama jsem se dočkala vnoučátka až po padesátce, tak mně nějak nedošlo, že vlastně někdo může být babička i třeba v pětatřiceti.
Já mám taky ráda lidi s kterými se dá polemizovat a taky to má pro mně přínos v tom, že mně to nutí zamyslet se , jestli to co jsem zvolila, jsem zvolila správně.
Ten radikální řez už zabral,kdybych nebrala AD, tak bych nikdy nebyla schopna žít na té úrovni jako teď a to bez prášků.
Jedině na co si ještě netroufám, tak na delší cestu do ciziny. To je má Achylova pata. Ale bez toho se dá žít. U nás je taky moc pěkně a dovolená na kole někde na Šumavě nebo Vysočině mě zcela uspokojí.

Hezký slunečný den

Marti ,moc blahopřeju synátorovi ,fakt prestižní obor ,to se asi každému nepodaří se na tento obor dostat.Věřím ,že máš radost :-))

JITKO,docela Tě chápu ,strašně moc toužíš po vztahu s někým a tenhle kluk Ti byl a je nablízku a navíc i přes věkový rozdíl jste si porozuměli,ale on je ještě dítě,takže brzdi ,brzdi :-)),nakonec i pěkný kamarádství není k zahození.

Dnes jsem se docela bavila na poště ,hašteřily se tam dvě ženský ,která kterou předběhla ,pak ta jedna pravila pani já vyznávám zákon džungle a tu druhou odstrčila ,ta to raději vzdala a šla k protějšímu okýnku.Jo holt zákon džungle bohužel dnes vládne světu.
Jinak jsem utahaná jako kotě ,muž má stále ortézu a veškeré starosti a práce jsou na mě.

Mějte se bezpepkově a prima :-))

Marti, tak to moc gratuluju: Bezva obor. V Letu v Kunovicích kdysi pracoval na vysokém postu můj, dnes už nežijící strýc z UH. Takový správný koumák a moc hodný člověk to byl... Nějak se mi to asociovalo, i představa krajiny, kterou jste jeli na kolech... Syneček je určitě šťastný :-)

Jitko, nevím, co k tomu napsat. Jestli je to osudové setkání... pak asi musíš počkat. Život už naznačí, jak dál... Každopádně se přesvědčuješ, že jsi schopná lásky, navázání vztahu... To je dobrá zpráva po těch všech Tvých pochybnostech, ne?

Jarko, nejvíc mě pobavilas s tím důchodem :-))) Nejsem, zatím a doufám, že ještě dlouho nebudu. Málokdy pracuju méně než 10 hodin denně, ale asi nejsem workoholik, když působím jako důchodkyně :-) Pracovat jsem nepřestala ani v době největších krizí. Výměnu názorů jsem nikdy nevnímala jako konflikt. Mám ráda, když mi někdo odporuje, protože často se objeví něco, na co bych nikdy nepřišla, mám tak možnost svůj názor přehodnotit. Pro mě jsou to impulsy k přemýšlení v širokých souvislostech a asi to mám ráda. Nejsem odpůrce AD, opakovaně to tady píšu, jen je neberu, protože mi je nikdo nenapsal a mně připadá nesmyslné běžet k doktorovi a říkat si o ně, když mi není hůř. Pokud je Buspiron AD, jak píšeš, pak jsem si vyzkoušela, že na mně se žádný AD-zázrak nekonal, protože po 4 měsících jeho užívání mi nebylo ani o kousek líp.. a beru ho víceméně ze setrvačnosti. Neurol není volba pro kohokoliv. Je nás tu pár, které ho bereme dlouhodobě, můj psychiatr tvrdí, že jsou tzv.benzodiazepimové typy lidí, kterým tento lék svědčí a pomáhá. Nezávislost se pozná podle toho, že i po letech pomáhají a není potřeba roztáčet spirálu závislosti zdalším a dalším vyšováním dávek. V mých očích to má logiku. Máš pravdu, "zvyknout si na nekvalitní život" je něco jiného, než naučit se spokojeně žít s PP, nemít pocit, že můj život je omezovaný, méněcenný, nekvalitní. Zvyknout si člověk může i na bídu, ale může současně s tou situací být nespokojený . Takže mám PP, omezuje mě co nejméně a jsem spokojená s tím, co mám. Vím, že bych mohla mít spoustu závažnějších diagnóz. Na druhou stranu, kdybych byla mladá a měla ji krátkou dobu, vrhla bych se směr zdraví mnohem razantněji, asi i s AD, ale hlavně přes terapii.
Je škoda, že mizíš jinam. Dobře se mi s Tebou komunikuje... :-) Přeju Ti vše nejlepší a zejména, aby ten radikální řez zabral !!!

Martino - ten obor je asi dost zajímavý. Blahopřeju.

Renčo - já vím, že na věku nezáleží, ale v současné době je ten jeho věk problém. Tak budu čekat a doufat, že někdy najdu někoho s kým mi bude dobře a věk nebude problém.
Ale stejně mi z toho není veselo. Venku je krásně a já si představuju, jaké by to bylo hezké s někým na procházce ruku v ruce...

Martino, tak to je paráda, že synátora přijali, to je obor jako řemen, s tím se ve světě neztratí!

Tak jsme byli se synem na přijímačkách a teď se z netu dovídáme, že je přijatý - obor letecký mechanik, jediná škola v republice, děcka ze všech koutů :) Cpu se čokoládou. Nebyla jsem ani tak nervózní jako syn a manžel, ale jeli jsme tam i zpět na kole, cca 18 km, tak jsem celkově unavená, ale příjemě :)

Jitko, nemyslím si, že je to o věku, ale spíš o tom, jak se dotyčný chová, jak se ti s ním povídá. Chodila jsem s o 15 let starším mužem a bylo mi s ním děsně fajn, protože to nebyl takovej ten "prototyp fotra" s lahváčem na gauči u TV. Krásně se s ním povídalo, sportovalo, dělali jsme neuvěřitelný kravinky jak střeštěný puberťáci, prostě super. Prostě duševně mladej člověk, což já jakožto zamrzlá puberta potřebuju. A pochopitelně vážnej a rozumnej ve věcech vážných....

Nebo jak tu psala Jiřinka o tom 17 letým mladíkovi - jak je duševně vyspělý...

Myslím si tedy, že to není o věku, ale opravdu o individuálním jedinci jako celku.

Jitko, jsem stejného názoru jako Pajka, že nejsi ostýchavá. Nikdy ses mi ani tak nejevila. Spíš skoro pravý opak - milá, zábavná, smysl pro humor, který mě sedí...Jen si dle mého názoru doposud nepoznala kluka svého věku, se kterým by ses prostě cítila fajn a rozuměli si. A tady vidíš, že až se ten pravý objeví, nebude pro tebe žádný problém. Jestli tím pravým může být tento klučina, to už musíš vědět ty, co opravdu cítíš. Láska a zamilovanost si rozumem velmi často a rády odporují. A nenechají si to vymluvit. Znám to...

No jo, Pajko, ale jaké vztahy? Je mi s ním vážně moc dobře a mám si s ním o čem povídat.
Meze zákona doufám nepřekročím. Do vězení se mi nechce.
Spíš přemýšlím o tom, že mám nějakou úchylku.
Kdyby se mi líbili starší chlapi, tak si to vysvětlím tak, že hledám náhradu za otce, který stojí za ...
Ale v mém případě si to vysvětlit nedovedu a jsem z toho v depresi.

Oprava
Ahoj Pajko, před chvílí jsem se vrátila z venku. Je tam opravdu krásně, moc jsem si to užívala.
Děkuji ti, že jsem ti stála za tak rozsáhlou odpověď.
Nesouhlasím s tím, že ta věta "zvyknout si na nekvalitní život" by byla hloupá. Život není jednoduchý i bez psychických problémů. A jestli každý den můžu očekávat nepříjemné úzkostné myšlenky, které mě svým způsobem omezuji, tak nemůže být kvalitní.Potom mám dvě řešení. Pokusit se vyléčit a nebo se s tím naučit žít, prostě zvyknout si na to.
Jestli budu na vozíku, tak s tím pravděpodobně nic nenadělám. Musím se s tím smířit a snažit si najít jiné životní hodnoty a být šťastný. Ale když mně bude zlobit žlučník, jak teď mně,tak to chvíli zkusím s dietou a když to nepomůže, tak si ho nechám vyfiknout. A když budu mít PP, tak to udělám, jak s tím žlučníkem. Chvíli zkusím jestli to nepůjde jen benzodiaz.a když né, tak do toho říznu. Tak jak není jisté, že budu úplně v pořádku bez žlučníku, tak není jisté, že budu v pořádku po léčbě AD. Ale za pokus to přece stojí.

Doufám, že to co jsem ti psala, nebereš jako napadání ale jako diskusi. Já nemám taky patent na rozum, i když můžu říct, že mi AD výrazně pomohly. Teď neberu vůbec nic ale uvidím co ještě bude.
Každá máme asi kousek své pravdy.A ty to máš taky hodně usnadněné tím, že jsi pravděpodobně v důchodu? Když člověk musí ráno vykročit do práce ,úzkost,neúzkost a celý den být v pernamenci je to někdy náročné.

Už se do tebe nebudu navážet, protože se mi jevíš jako velice hodný člověk, se zájmem o problémy druhých. Každý si můžeme zvolit to, co nám nejvíc vyhovuje.
A vlastně to jsou akademické hovory, protože Buspinor co bereš je vlastně taky AD i když anxiolytikum. Uvažuji, že pokud budu muset ještě AD brát, že bych se uchýlila k Coaxilu, který je vlastně na stejné bázi. Jen ne Neurol a jen ne pravidelně.

Pajko, tak ahoj a přeji ti jen to nejlepší a stahuji se do své diskuse. Pá !!

Jitko, tak mě napadlo, že nejsi vůbec ostýchavá. Přesvědčuješ se, že jsi schopná navazovat vztahy. Jenom si dávej pozor, abys nepřekročila meze zákona...