xxcd nebo Richard?

jo je to zvláštní pocit usmívat se a přitom plakat,že něco jako film může člověka tak dostat...

jo ríšo to si řekl hezky,film to musel být hezký...ale já osobně nevim jetli by mé slzy a velkou lásku k člověku kterého miluji,jestli by mě utěšilo, že na hrobě milované osoby vyrostl strom...když bych věděla že už svou milovanou osobu nikdy neuvidim nikdy nepohladim nikdy už si s ní nepopovídám a nekouknu se jí do očí....ač bych věděla že ten strom virostl z hrobu mé milované osoby tak by to mé slzy neutěšilo...teda doufám že tu možnost tohle prožít mít nebudu...

.....v jednom filmu jsem prave videl,
ze kdyz Vam zemre milovany clovek,
Vase zena jez je milovana bezpodminecne
a bezmezne a trapite se tak,
ze se dusite na slzach
pak zasadte strom na onom hrobe
a ten clovek poroste uvnitr toho kmene.....
Stromy jsou zive, muzete byt spolu.....

..jo já to miluju usmívat se a přitom plakat..

ale amarcord ten neznám..ale taky se zkusim poptat a zhlídnout:) ty podobo

jo tak tenhle film sem viděla,ten mě rozplakal....jo tenhle film je moc krásnej,ale už sem ho dlouho neviděla..ale je to ten tip filmu kde se přistihneš že se usmíváš a přitom pláčeš

...já sem ted nějaká rozněžněná....to se mi bude sladce spinkat..

A pak ještě miluju Amarcord - http://www.csfd.cz/film/2597-amarcord/ ...tak schválně jestli se ti budou líbit podobo?:-)

..snovej, kouzelnej, fantazijní...

..podobně dobrý je italský film Život je krásný ... http://www.csfd.cz/film/642-zivot-je-krasny-vita-and-232-bella-la/?podle=data

to sem neviděla...ale jelikož mě to nedá tak to určitě brzy se pokusim shlédnout...ale vipadá to že to je hezkej film.

..nějak mi...oprava:-)...až tak se ti podobat nemusím:-))

jo umění rozesmát to je dar:-)
...nějak my to naše povídání o milých cvokách připomnělo krásný film Tima Burtona -Big Fish...rozhodně doporučuji http://www.csfd.cz/film/42923-velka-ryba-big-fish/

né poprvé né,ale ted po delší době protože to vlastně doopravdy můj strejda není jen kamarád naší rodiny,a tak ho nevídám...ale vím že jako malá sem ho měla skoro radši než vlastního tátu...prostě to byl dobrej kašpar kterej si se mnou chtěl hrát s čím koliv na cokoliv..

..takový strejdové a lidi cvoci jsou pro děti nejzajímavější a nejatraktivnější..a nejlepší jsou ti co uměj rozesmát i dospělího a to právě strejda byl..:) já mám radost jak malý dítě,ůplně to vidim jak sme si hráli...

..a to se ti vybavilo až teď?

..jinak jeden můj strejda byl taky pěkný cvok ...říkal mi ty jedno típí nebo dukáči...je mi moc líto, že již nežije...druhý je taky fajn, ale ne takový cvok:-)

...pamatuju si na strejdu,kdy si semnou hrál že semnou dělal blboviny že si semnou hrál jako malí dítě na schovku...,měla sem ho strašně ráda a líbilo se mi jakej je to cvok že takový obrovský muž je tak srandovní a směšný,pak jednou přišel se svým kamarádem a já se toho pána bála myslela sem že je to čert a strejda mě utěšoval a ukazoval že to není čert..nakonec mě ten čert zahrál na harmoniku a už sem se ho nebála....jééé já mám radost..

a nepochlubíš se?

...to já taky ne,ale těší mě že si aspon něco nepamatuješ..ale ted si mě připoměl jednu vzpomínku z doby kdy mi byly dva :) jéé

...to sem ráda :)

..sýr si také pamatuji, ale již si nepamatuji, jak to na mne působilo..

..mám stejný názor:-))

:) viletí ptáček,koukám že jako děti sme věřili všemu a báli se všeho...a proto mě říkali"řekni sír"

..ale s tím mám taky zkušenost když dítě vidí okoukanou tvář tak bud musíš udělat zajímavý ksichtík a nebo hrátky sprstama a rukama..to děti vždy zaujme a pobaví..ale neříkej mi když mám dítě a vidim a slyšim že brečí že ho nechám nebo na něj začnu řvát to fakt ne...ale krásnej ůsměv a pohlazení a pochování dítě vždy potěší než nezájem matky...

..tak ohledně fotografování...mám též konkrétní vzpomínku...táta říká: "usmívej se, vyletí ptáček" a já se rozeřvu, rptože se začnu bát toho ptáka, co vyletí:-)

..no možná, že si cizí paní, tak dítě zaujmeš...okoukaná máma musí vymyslet lepší strategie než úsměv:-)

to jo asi jo,ale já třeba ani když se koukám na fotky tyk si nevzpomenu,z dětství si toho nepamatuju moc...

...ale že bych se nedokázala proto vcítit do dětstké dušičky jen protože já si svoje dětství moc nepamatuju si nemyslim,děti miluji a mnohé matky nechápu když vidim jak se ke svým ratolestem chovaj...

nejlípší když vidíš v obchodáku dítě malinké jak pláče a matka na něj bud křičí nebo dělá že neslyší a přitom stačí tak málo milí ůsměv a dítě se usmívá a je štastný a to sem pro toho človíčka cizí paní...

..no já si toho z dětství pamatuju hrozně moc..ale hlavně různé rošťárny a zážitky z přírody...také mám úseky, které znám z vyprávění rodičů a já si je nepamatuji..já si myslím, že si dítě pamatuje hlavně to, kde bylo nějak samo akční a nebo pak zase nějak emočně vypjatý situace..

no myslím, že je dobré si něco s dětství pamatovat...dokážeš se pak lépe vcítit do dětské dušičky...což mnozí dospělí nedokážou, protože již zapomněli, že byli také dětmi...