Jehovisti

Nyní si představte normální průměrnou zahradu u rodinného domku: trávník, chodník z betonových dlaždic, pár sestříhaných keřů, řádka růží, možná nějaký ovocný stromek a po větší část roku podivně vyhlížející záhonek se zeleninou (snaživějším zahrádkářům se omlouvám, nemíním zde nikoho urazit :-). Každá zelená složka této zahrady je samozřejmě živá, ale ve srovnání s bujnou divokou přírodou to vypadá, jako by tato zahrada ležela připojená na jednotce intenzivní péče, závislá na ošetřujícím personálu. Knihy a časopisy jsou plné zajímavých schémat a designů osázení podle barev, velikostí, optických efektů ke zmenšení či zvětšení prostoru a dalších estetických měřítek rostlin, ale udržet takovou rostlinnou "stavebnici" v životaschopné kondici po následující roky či desetiletí, vyžaduje spoustu práce, času, energie a peněz. Někdy ani to není dost, a když majitel své snažení vzdá, zahradní systém se zhroutí. To je důvodem, proč tato schémata většinou nadále zůstávají jen v časopisech.

1. verze sezóny na klasické zahradě Když majitel na celé léto odjede, nesekaný trávník přeroste, zaplevelí se, nebo bez zalévání za letních veder seschne. Zeleninová zahrádka bude k nepoznání, málo odolné šlechtěné růže potřebují hnojení a chemický postřik proti skvrnám všeho druhu, stejně tak jako některé ovocné stromky. Přezrálé ovoce spadne a bude za nehezkého zápachu hnít pod stromem. Některé keře zvyklé na zálivku začnou za sucha uvadat, přerostlé větve stříhaného živého plotu mohou znepříjemňovat život chodcům. Odplevelit spáry zanedbaného dlaždicového chodníku bude určitě vyžadovat chemický herbicid. Taková zahrada ve výsledném efektu není bez pravidelné údržby vůbec hezká a ani užitečná pro člověka a volně žijící živočichy- v pravidelných intervalech bude svému majiteli způsobovat více stresu než radosti.
Nyní si představte normální průměrnou zahradu u rodinného domku: trávník, chodník z betonových dlaždic, pár sestříhaných keřů, řádka růží, možná nějaký ovocný stromek a po větší část roku podivně vyhlížející záhonek se zeleninou (snaživějším zahrádkářům se omlouvám, nemíním zde nikoho urazit :-). Každá zelená složka této zahrady je samozřejmě živá, ale ve srovnání s bujnou divokou přírodou to vypadá, jako by tato zahrada ležela připojená na jednotce intenzivní péče, závislá na ošetřujícím personálu. Knihy a časopisy jsou plné zajímavých schémat a designů osázení podle barev, velikostí, optických efektů ke zmenšení či zvětšení prostoru a dalších estetických měřítek rostlin, ale udržet takovou rostlinnou "stavebnici" v životaschopné kondici po následující roky či desetiletí, vyžaduje spoustu práce, času, energie a peněz. Někdy ani to není dost, a když majitel své snažení vzdá, zahradní systém se zhroutí. To je důvodem, proč tato schémata většinou nadále zůstávají jen v časopisech.

1. verze sezóny na klasické zahradě Když majitel na celé léto odjede, nesekaný trávník přeroste, zaplevelí se, nebo bez zalévání za letních veder seschne. Zeleninová zahrádka bude k nepoznání, málo odolné šlechtěné růže potřebují hnojení a chemický postřik proti skvrnám všeho druhu, stejně tak jako některé ovocné stromky. Přezrálé ovoce spadne a bude za nehezkého zápachu hnít pod stromem. Některé keře zvyklé na zálivku začnou za sucha uvadat, přerostlé větve stříhaného živého plotu mohou znepříjemňovat život chodcům. Odplevelit spáry zanedbaného dlaždicového chodníku bude určitě vyžadovat chemický herbicid. Taková zahrada ve výsledném efektu není bez pravidelné údržby vůbec hezká a ani užitečná pro člověka a volně žijící živočichy- v pravidelných intervalech bude svému majiteli způsobovat více stresu než radosti.
Nyní si představte normální průměrnou zahradu u rodinného domku: trávník, chodník z betonových dlaždic, pár sestříhaných keřů, řádka růží, možná nějaký ovocný stromek a po větší část roku podivně vyhlížející záhonek se zeleninou (snaživějším zahrádkářům se omlouvám, nemíním zde nikoho urazit :-). Každá zelená složka této zahrady je samozřejmě živá, ale ve srovnání s bujnou divokou přírodou to vypadá, jako by tato zahrada ležela připojená na jednotce intenzivní péče, závislá na ošetřujícím personálu. Knihy a časopisy jsou plné zajímavých schémat a designů osázení podle barev, velikostí, optických efektů ke zmenšení či zvětšení prostoru a dalších estetických měřítek rostlin, ale udržet takovou rostlinnou "stavebnici" v životaschopné kondici po následující roky či desetiletí, vyžaduje spoustu práce, času, energie a peněz. Někdy ani to není dost, a když majitel své snažení vzdá, zahradní systém se zhroutí. To je důvodem, proč tato schémata většinou nadále zůstávají jen v časopisech.

1. verze sezóny na klasické zahradě Když majitel na celé léto odjede, nesekaný trávník přeroste, zaplevelí se, nebo bez zalévání za letních veder seschne. Zeleninová zahrádka bude k nepoznání, málo odolné šlechtěné růže potřebují hnojení a chemický postřik proti skvrnám všeho druhu, stejně tak jako některé ovocné stromky. Přezrálé ovoce spadne a bude za nehezkého zápachu hnít pod stromem. Některé keře zvyklé na zálivku začnou za sucha uvadat, přerostlé větve stříhaného živého plotu mohou znepříjemňovat život chodcům. Odplevelit spáry zanedbaného dlaždicového chodníku bude určitě vyžadovat chemický herbicid. Taková zahrada ve výsledném efektu není bez pravidelné údržby vůbec hezká a ani užitečná pro člověka a volně žijící živočichy- v pravidelných intervalech bude svému majiteli způsobovat více stresu než radosti.
Nyní si představte normální průměrnou zahradu u rodinného domku: trávník, chodník z betonových dlaždic, pár sestříhaných keřů, řádka růží, možná nějaký ovocný stromek a po větší část roku podivně vyhlížející záhonek se zeleninou (snaživějším zahrádkářům se omlouvám, nemíním zde nikoho urazit :-). Každá zelená složka této zahrady je samozřejmě živá, ale ve srovnání s bujnou divokou přírodou to vypadá, jako by tato zahrada ležela připojená na jednotce intenzivní péče, závislá na ošetřujícím personálu. Knihy a časopisy jsou plné zajímavých schémat a designů osázení podle barev, velikostí, optických efektů ke zmenšení či zvětšení prostoru a dalších estetických měřítek rostlin, ale udržet takovou rostlinnou "stavebnici" v životaschopné kondici po následující roky či desetiletí, vyžaduje spoustu práce, času, energie a peněz. Někdy ani to není dost, a když majitel své snažení vzdá, zahradní systém se zhroutí. To je důvodem, proč tato schémata většinou nadále zůstávají jen v časopisech.

1. verze sezóny na klasické zahradě Když majitel na celé léto odjede, nesekaný trávník přeroste, zaplevelí se, nebo bez zalévání za letních veder seschne. Zeleninová zahrádka bude k nepoznání, málo odolné šlechtěné růže potřebují hnojení a chemický postřik proti skvrnám všeho druhu, stejně tak jako některé ovocné stromky. Přezrálé ovoce spadne a bude za nehezkého zápachu hnít pod stromem. Některé keře zvyklé na zálivku začnou za sucha uvadat, přerostlé větve stříhaného živého plotu mohou znepříjemňovat život chodcům. Odplevelit spáry zanedbaného dlaždicového chodníku bude určitě vyžadovat chemický herbicid. Taková zahrada ve výsledném efektu není bez pravidelné údržby vůbec hezká a ani užitečná pro člověka a volně žijící živočichy- v pravidelných intervalech bude svému majiteli způsobovat více stresu než radosti.
Nyní si představte normální průměrnou zahradu u rodinného domku: trávník, chodník z betonových dlaždic, pár sestříhaných keřů, řádka růží, možná nějaký ovocný stromek a po větší část roku podivně vyhlížející záhonek se zeleninou (snaživějším zahrádkářům se omlouvám, nemíním zde nikoho urazit :-). Každá zelená složka této zahrady je samozřejmě živá, ale ve srovnání s bujnou divokou přírodou to vypadá, jako by tato zahrada ležela připojená na jednotce intenzivní péče, závislá na ošetřujícím personálu. Knihy a časopisy jsou plné zajímavých schémat a designů osázení podle barev, velikostí, optických efektů ke zmenšení či zvětšení prostoru a dalších estetických měřítek rostlin, ale udržet takovou rostlinnou "stavebnici" v životaschopné kondici po následující roky či desetiletí, vyžaduje spoustu práce, času, energie a peněz. Někdy ani to není dost, a když majitel své snažení vzdá, zahradní systém se zhroutí. To je důvodem, proč tato schémata většinou nadále zůstávají jen v časopisech.

1. verze sezóny na klasické zahradě Když majitel na celé léto odjede, nesekaný trávník přeroste, zaplevelí se, nebo bez zalévání za letních veder seschne. Zeleninová zahrádka bude k nepoznání, málo odolné šlechtěné růže potřebují hnojení a chemický postřik proti skvrnám všeho druhu, stejně tak jako některé ovocné stromky. Přezrálé ovoce spadne a bude za nehezkého zápachu hnít pod stromem. Některé keře zvyklé na zálivku začnou za sucha uvadat, přerostlé větve stříhaného živého plotu mohou znepříjemňovat život chodcům. Odplevelit spáry zanedbaného dlaždicového chodníku bude určitě vyžadovat chemický herbicid. Taková zahrada ve výsledném efektu není bez pravidelné údržby vůbec hezká a ani užitečná pro člověka a volně žijící živočichy- v pravidelných intervalech bude svému majiteli způsobovat více stresu než radosti.
Nyní si představte normální průměrnou zahradu u rodinného domku: trávník, chodník z betonových dlaždic, pár sestříhaných keřů, řádka růží, možná nějaký ovocný stromek a po větší část roku podivně vyhlížející záhonek se zeleninou (snaživějším zahrádkářům se omlouvám, nemíním zde nikoho urazit :-). Každá zelená složka této zahrady je samozřejmě živá, ale ve srovnání s bujnou divokou přírodou to vypadá, jako by tato zahrada ležela připojená na jednotce intenzivní péče, závislá na ošetřujícím personálu. Knihy a časopisy jsou plné zajímavých schémat a designů osázení podle barev, velikostí, optických efektů ke zmenšení či zvětše

Ke Svědkům Jehovovým jsem...To je pouze tvoje iluze, oni se chovají pouze podle překrouceného výkladu bible. Ve většině protestantských církví také žédné figurky nenajdeš, také ani jedinou.

Ke Svědkům Jehovovým jsem...To je pouze tvoje iluze, oni se chovají pouze podle překrouceného výkladu bible. Ve většině protestantských církví také žédné figurky nenajdeš, také ani jedinou.

Ke Svědkům Jehovovým jsem...To je pouze tvoje iluze, oni se chovají pouze podle překrouceného výkladu bible. Ve většině protestantských církví také žédné figurky nenajdeš, také ani jedinou.

Ke Svědkům Jehovovým jsem...To je pouze tvoje iluze, oni se chovají pouze podle překrouceného výkladu bible. Ve většině protestantských církví také žédné figurky nenajdeš, také ani jedinou.

23.9.2010 21:44 - "Stránky o ekozahradách a životním stylu respektujícím přírodní zákony, určené lidem, jimž zdraví naší planety není lhostejné." Úvodní Ekozahrada Rostliny Klub Kurzy Doporučuji K

"Stránky o ekozahradách a životním stylu respektujícím přírodní zákony, určené lidem,
jimž zdraví naší planety není lhostejné."
Úvodní Ekozahrada Rostliny Klub Kurzy Doporučuji Kontakt

sekce: Ekozahrada

Klasika nebo Ekozahrada
Těžké rozhodnutí?

Určitě znáte jaký je to pocit být v přírodě a vnímat krásu a energii všeho kolem, cítit vůni květů, spadaného listí, slyšet štěbetání ptactva, koncert cvrčků na rozkvetlé louce, nebo šumění rákosu na břehu rybníka. Lidé chodí do přírody pro inspiraci, obnovit síly, načerpat energii a pozorovat, jak se mění roční období - nikdy neuvidíte dvakrát to samé. Probíhá neustálá změna, jejímž jediným cílem je více krásy, více energie a více užitku- to je základní princip přírody.

Nyní si představte normální průměrnou zahradu u rodinného domku: trávník, chodník z betonových dlaždic, pár sestříhaných keřů, řádka růží, možná nějaký ovocný stromek a po větší část roku podivně vyhlížející záhonek se zeleninou (snaživějším zahrádkářům se omlouvám, nemíním zde nikoho urazit :-). Každá zelená složka této zahrady je samozřejmě živá, ale ve srovnání s bujnou divokou přírodou to vypadá, jako by tato zahrada ležela připojená na jednotce intenzivní péče, závislá na ošetřujícím personálu. Knihy a časopisy jsou plné zajímavých schémat a designů osázení podle barev, velikostí, optických efektů ke zmenšení či zvětšení prostoru a dalších estetických měřítek rostlin, ale udržet takovou rostlinnou "stavebnici" v životaschopné kondici po následující roky či desetiletí, vyžaduje spoustu práce, času, energie a peněz. Někdy ani to není dost, a když majitel své snažení vzdá, zahradní systém se zhroutí. To je důvodem, proč tato schémata většinou nadále zůstávají jen v časopisech.

1. verze sezóny na klasické zahradě Když majitel na celé léto odjede, nesekaný trávník přeroste, zaplevelí se, nebo bez zalévání za letních veder seschne. Zeleninová zahrádka bude k nepoznání, málo odolné šlechtěné růže potřebují hnojení a chemický postřik proti skvrnám všeho druhu, stejně tak jako některé ovocné stromky. Přezrálé ovoce spadne a bude za nehezkého zápachu hnít pod stromem. Některé keře zvyklé na zálivku začnou za sucha uvadat, přerostlé větve stříhaného živého plotu mohou znepříjemňovat život chodcům. Odplevelit spáry zanedbaného dlaždicového chodníku bude určitě vyžadovat chemický herbicid. Taková zahrada ve výsledném efektu není bez pravidelné údržby vůbec hezká a ani užitečná pro člověka a volně žijící živočichy- v pravidelných intervalech bude svému majiteli způsobovat více stresu než radosti.

2. verze sezóny na klasické zahradě Naopak kdyby se dotyčný majitel celou dobu o zahradu staral, každý víkend by jeho sousedé poslouchali řev travní sekačky, a podle pohonu stroje by dotyčný buďto dýchal výfukové splodiny, nebo utrácel za elektřinu, pokoušeje se nepřeseknout kabel (nebo k této zábavě nutil své rodinné příslušníky), každý večer by proléval zelený koberec hektolitry pitné vody a čas od času chemicky vyhubil pampelišky a trávu pohnojil granulemi zázračného složení. Ovoce nasáklé karcinogenními postřiky proti škůdcům si vesele dozrává na stromě a déšť z chodníku odplavuje chemikálii na hubení plevelů do zeleninové zahrádky, na které si pečlivý majitel v potu tváře ničí záda, kolena i nervy nekonečným pletím a okopáváním. K tomu se připojuje i boj proti nejrůznějším nezvaným formám života, od housenek až po krtky. Statistiky stále se zvyšujícího prodeje zahradní chemie a techniky nasvědčují tomu, že sednout si na zahradě do stínu stromu s dobrou knihou a s ničím chvíli nebojovat, je přestupek proti zájmům společnosti. Samozřejmě mnoho lidí teď se mnou nesouhlasí, ale těch co souhlasit ač neradi budou, je stejně dost ; a pro ty jsou určeny tyto stránky. Zahrada totiž může poskytovat daleko více radosti než jen nekonečný stereotyp, boj a zabíjení všeho živého.

Shrnutí:

V příkladu č.1 se sice zahrádka odebrala do věčných lovišť, ale majitel si možná odpočinul na pěkné dovolené. Tento příklad představuje typickou prohru v boji proti přírodě na vlastní zahradě.

V příkladu č. 2 majitel zůstal doma, trochu se nadřel, zbytečně promarnil čas nepříjemnou prací a stal se sponzorem chemického průmyslu, který mu otravuje řeku ke které chodí na ryby. Ale má trochu kontaminovaného ovoce a zeleniny. Zřejmě si už nenašel delší čas než pár minut týdně, aby se kochal dokonalým trávníkem, jak už to tak bývá a chodci si stejně neváží toho, že jim nepřekáží větve ze vzorně střiženého živého plotu. Ačkoliv pěstuje hodně zelených věcí, v celkovém shrnutí přírodě i životnímu prostředí škodí, protože spotřeba elektřiny z neobnovitelných zdrojů, chemicky upravované vody, spalování benzínu nebo použití zahradní chemie na takové zahradě nemá ekonomické ani ekologické opodstatnění a víceméně se předpokládá, že se tyto činnosti budou opakovat donekonečna. Stačí chvíli vynechat a všechna předchozí dřina přijde vniveč. Z obyčejného zahradničení se stává těžký byznys, a oběť - zahradník amatér na malé atriové zahrádce, snadno propadne fobii, že bez malého multifunkčního traktůrku se sekačkou a bez hektolitrů jedů to prostě nejde. Tento příklad představuje typickou krátkodobou a málo uspokojující výhru v boji proti přírodě, a zároveň prohru lidstva ve snaze o příjemný a zdravý život na této planetě.

Řešení existuje !

Vytvořte zahradu, která se stará sama o sebe a příliš vás k tomu nepotřebuje (kromě prvních let když ji založíte a než „vyroste“). Takovou, která je daleko hezčí než všechny ostatní a nechce po vás žádné peníze na údržbu.

Zahradu která kvete, plodí ovoce a obsahuje spousty jedlých rostlin, čistí se a voní úplně sama, zdravě a esteticky, protože to jsou základní pravidla přírody, která vždycky fungovala a fungovat budou, když se podle nich budeme řídit a ne s nimi bojovat. Hmyzí škůdce zbaští jejich přirození hmyzí a ptačí predátoři, plevel bude utlačen bujnými trvalkami a mulčem, a v chytře kombinované zeleninové zahrádce pro něj nezbude moc místa. A krom toho si ještě uvědomíme, že nic takového jako plevel vlastně neexistuje (viz Jedlý trávník ). Majitel této zahrádky si může vybrat mezi slastným odpočinkem se sklenkou vína ve stínu krásných stromů, nebo pomáháním přírodě na své zahrádce k ještě větší dokonalosti, neboť dobře založená „ekozahrada“, po pár letech od založení, uvítá vaši pomoc jen pokud ji nabídnete rádi a dobrovolně. Necháte za sebe většinu času pracovat přírodní zákony- pracují totiž rádi, zdarma a elegantně. Nebo jste někdy viděli přírodu nakupovat v drogerii?

Každý keř i strom potřebuje čas k růstu, proto začněte co nejdříve. Zahrada k dosažení svého maximálního potenciálu potřebuje minimálně 10 let (což neznamená, že už za rok či dva nebude hezká, funkční a užitečná!). Na oplátku vám nabídne energii a atmosféru, kterou na běžné zahradě nenajdete ani za sto let. Řešení tímhle způsobem nabízí nově se rodící styl zahrádkaření a nový pohled na život na této planetě celkově, nazývaný Permakultura.

Velice stručně řečeno, vezmeme-li si příklad z přírody o kterou se nikdo nestará a přesto je tak krásná (ze zbytků té nedotčené se celosvětově stávají národní parky) a zkomponujeme svou zahradu z prvků, které se vzájemně doplňují ve svých funkcích, zamyslíme-li se nad potřebami a vzájemnými vazbami rostlin a živočichů a nás, můžeme si ušít zahradu přímo na míru i svým vlastním potřebám a estetickému cítění. Samozřejmě jsou k tomu potřeba znalosti mnoha přírodních funkcí a také trocha intuice a představivosti, ale někdy je to snazší než se zdá. Daleko snazší než se starat o špatně zkomponovanou klasickou zahrádku alias "vadnoucí trávníkovou prázdnotu". To není jen fantazie, to skutečně jde. Příroda to tak dělala sama ještě než jsme slezli ze stromů a postavili první chemičku.

Receptář nejen na prvních 10 let.

Je několik faktorů, jejichž znalost nám pomůže vytvořit dobře fungující zahradu. Správný výběr rostlin je z nich ten nejdůležitější. Mnoho knih a časopisů pro zahrádkáře zdůrazňuje jako kriteria pro jejich výběr pouze vzhled, nároky na vodu a slunce. Ačkoliv i to je samozřejmě důležité, ještě důležitější jsou vlastnosti, kterými rostlina obohatí zahradu jako celek, jako fungující ekosystém. K vysazení rostliny je dobré o ni vědět víc, než že nám na zahradě dobrovolně poroste. Rozhodnete-li se pro ekologicky přínosnou a užitečnou permakulturní zahradu, nesmíte zapomenout na některé další faktory, jako např. :

Potrava, úkryt a domov pro zvířata a hmyz

Jak již bylo zmíněno jinde, příroda sama dovede účinně regulovat přemnožení živočišných druhů, kterým mi říkáme škůdci. Aby toho příroda mohla dosáhnout, musí mít možnost ubytovat a nakrmit v naší zahradě i další zvířátka, která škůdce požírají. Každé zvíře má v přírodě svou úlohu a smysl, ať už ho považujeme za užitečné či nikoliv a každé má právo na život a svůj prostor. A ať už si to přiznáváme nebo to popíráme, jsme jako živočišný druh na přírodě závislí. My lidé jsme jediní, kdo má moc vědomě životní prostředí ničit a také naopak -vědomě ho vylepšovat. Při vysazování nové vegetace bychom na potřeby ostatních živých tvorů neměli zapomínat. Mnoho druhů hmyzu potřebuje k přežití určité druhy rostlin, stejně tak jako ptáci k hnízdění a savci k úkrytu. Každá větší zahrada by také měla obsahovat jeden vzdálený kout, který bude ponechán bez lidského zasahování, zarostlý divokou vegetací, se spadanými větvemi, bez jakékoliv údržby.

Poskytování potravy pro člověka

Čím více potravy vám poskytne váš vlastní kus půdy, tím lépe. Při výsadbě mají vždy přednost

23.9.2010 21:44 - "Stránky o ekozahradách a životním stylu respektujícím přírodní zákony, určené lidem, jimž zdraví naší planety není lhostejné." Úvodní Ekozahrada Rostliny Klub Kurzy Doporučuji K

"Stránky o ekozahradách a životním stylu respektujícím přírodní zákony, určené lidem,
jimž zdraví naší planety není lhostejné."
Úvodní Ekozahrada Rostliny Klub Kurzy Doporučuji Kontakt

sekce: Ekozahrada

Klasika nebo Ekozahrada
Těžké rozhodnutí?

Určitě znáte jaký je to pocit být v přírodě a vnímat krásu a energii všeho kolem, cítit vůni květů, spadaného listí, slyšet štěbetání ptactva, koncert cvrčků na rozkvetlé louce, nebo šumění rákosu na břehu rybníka. Lidé chodí do přírody pro inspiraci, obnovit síly, načerpat energii a pozorovat, jak se mění roční období - nikdy neuvidíte dvakrát to samé. Probíhá neustálá změna, jejímž jediným cílem je více krásy, více energie a více užitku- to je základní princip přírody.

Nyní si představte normální průměrnou zahradu u rodinného domku: trávník, chodník z betonových dlaždic, pár sestříhaných keřů, řádka růží, možná nějaký ovocný stromek a po větší část roku podivně vyhlížející záhonek se zeleninou (snaživějším zahrádkářům se omlouvám, nemíním zde nikoho urazit :-). Každá zelená složka této zahrady je samozřejmě živá, ale ve srovnání s bujnou divokou přírodou to vypadá, jako by tato zahrada ležela připojená na jednotce intenzivní péče, závislá na ošetřujícím personálu. Knihy a časopisy jsou plné zajímavých schémat a designů osázení podle barev, velikostí, optických efektů ke zmenšení či zvětšení prostoru a dalších estetických měřítek rostlin, ale udržet takovou rostlinnou "stavebnici" v životaschopné kondici po následující roky či desetiletí, vyžaduje spoustu práce, času, energie a peněz. Někdy ani to není dost, a když majitel své snažení vzdá, zahradní systém se zhroutí. To je důvodem, proč tato schémata většinou nadále zůstávají jen v časopisech.

1. verze sezóny na klasické zahradě Když majitel na celé léto odjede, nesekaný trávník přeroste, zaplevelí se, nebo bez zalévání za letních veder seschne. Zeleninová zahrádka bude k nepoznání, málo odolné šlechtěné růže potřebují hnojení a chemický postřik proti skvrnám všeho druhu, stejně tak jako některé ovocné stromky. Přezrálé ovoce spadne a bude za nehezkého zápachu hnít pod stromem. Některé keře zvyklé na zálivku začnou za sucha uvadat, přerostlé větve stříhaného živého plotu mohou znepříjemňovat život chodcům. Odplevelit spáry zanedbaného dlaždicového chodníku bude určitě vyžadovat chemický herbicid. Taková zahrada ve výsledném efektu není bez pravidelné údržby vůbec hezká a ani užitečná pro člověka a volně žijící živočichy- v pravidelných intervalech bude svému majiteli způsobovat více stresu než radosti.

2. verze sezóny na klasické zahradě Naopak kdyby se dotyčný majitel celou dobu o zahradu staral, každý víkend by jeho sousedé poslouchali řev travní sekačky, a podle pohonu stroje by dotyčný buďto dýchal výfukové splodiny, nebo utrácel za elektřinu, pokoušeje se nepřeseknout kabel (nebo k této zábavě nutil své rodinné příslušníky), každý večer by proléval zelený koberec hektolitry pitné vody a čas od času chemicky vyhubil pampelišky a trávu pohnojil granulemi zázračného složení. Ovoce nasáklé karcinogenními postřiky proti škůdcům si vesele dozrává na stromě a déšť z chodníku odplavuje chemikálii na hubení plevelů do zeleninové zahrádky, na které si pečlivý majitel v potu tváře ničí záda, kolena i nervy nekonečným pletím a okopáváním. K tomu se připojuje i boj proti nejrůznějším nezvaným formám života, od housenek až po krtky. Statistiky stále se zvyšujícího prodeje zahradní chemie a techniky nasvědčují tomu, že sednout si na zahradě do stínu stromu s dobrou knihou a s ničím chvíli nebojovat, je přestupek proti zájmům společnosti. Samozřejmě mnoho lidí teď se mnou nesouhlasí, ale těch co souhlasit ač neradi budou, je stejně dost ; a pro ty jsou určeny tyto stránky. Zahrada totiž může poskytovat daleko více radosti než jen nekonečný stereotyp, boj a zabíjení všeho živého.

Shrnutí:

V příkladu č.1 se sice zahrádka odebrala do věčných lovišť, ale majitel si možná odpočinul na pěkné dovolené. Tento příklad představuje typickou prohru v boji proti přírodě na vlastní zahradě.

V příkladu č. 2 majitel zůstal doma, trochu se nadřel, zbytečně promarnil čas nepříjemnou prací a stal se sponzorem chemického průmyslu, který mu otravuje řeku ke které chodí na ryby. Ale má trochu kontaminovaného ovoce a zeleniny. Zřejmě si už nenašel delší čas než pár minut týdně, aby se kochal dokonalým trávníkem, jak už to tak bývá a chodci si stejně neváží toho, že jim nepřekáží větve ze vzorně střiženého živého plotu. Ačkoliv pěstuje hodně zelených věcí, v celkovém shrnutí přírodě i životnímu prostředí škodí, protože spotřeba elektřiny z neobnovitelných zdrojů, chemicky upravované vody, spalování benzínu nebo použití zahradní chemie na takové zahradě nemá ekonomické ani ekologické opodstatnění a víceméně se předpokládá, že se tyto činnosti budou opakovat donekonečna. Stačí chvíli vynechat a všechna předchozí dřina přijde vniveč. Z obyčejného zahradničení se stává těžký byznys, a oběť - zahradník amatér na malé atriové zahrádce, snadno propadne fobii, že bez malého multifunkčního traktůrku se sekačkou a bez hektolitrů jedů to prostě nejde. Tento příklad představuje typickou krátkodobou a málo uspokojující výhru v boji proti přírodě, a zároveň prohru lidstva ve snaze o příjemný a zdravý život na této planetě.

Řešení existuje !

Vytvořte zahradu, která se stará sama o sebe a příliš vás k tomu nepotřebuje (kromě prvních let když ji založíte a než „vyroste“). Takovou, která je daleko hezčí než všechny ostatní a nechce po vás žádné peníze na údržbu.

Zahradu která kvete, plodí ovoce a obsahuje spousty jedlých rostlin, čistí se a voní úplně sama, zdravě a esteticky, protože to jsou základní pravidla přírody, která vždycky fungovala a fungovat budou, když se podle nich budeme řídit a ne s nimi bojovat. Hmyzí škůdce zbaští jejich přirození hmyzí a ptačí predátoři, plevel bude utlačen bujnými trvalkami a mulčem, a v chytře kombinované zeleninové zahrádce pro něj nezbude moc místa. A krom toho si ještě uvědomíme, že nic takového jako plevel vlastně neexistuje (viz Jedlý trávník ). Majitel této zahrádky si může vybrat mezi slastným odpočinkem se sklenkou vína ve stínu krásných stromů, nebo pomáháním přírodě na své zahrádce k ještě větší dokonalosti, neboť dobře založená „ekozahrada“, po pár letech od založení, uvítá vaši pomoc jen pokud ji nabídnete rádi a dobrovolně. Necháte za sebe většinu času pracovat přírodní zákony- pracují totiž rádi, zdarma a elegantně. Nebo jste někdy viděli přírodu nakupovat v drogerii?

Každý keř i strom potřebuje čas k růstu, proto začněte co nejdříve. Zahrada k dosažení svého maximálního potenciálu potřebuje minimálně 10 let (což neznamená, že už za rok či dva nebude hezká, funkční a užitečná!). Na oplátku vám nabídne energii a atmosféru, kterou na běžné zahradě nenajdete ani za sto let. Řešení tímhle způsobem nabízí nově se rodící styl zahrádkaření a nový pohled na život na této planetě celkově, nazývaný Permakultura.

Velice stručně řečeno, vezmeme-li si příklad z přírody o kterou se nikdo nestará a přesto je tak krásná (ze zbytků té nedotčené se celosvětově stávají národní parky) a zkomponujeme svou zahradu z prvků, které se vzájemně doplňují ve svých funkcích, zamyslíme-li se nad potřebami a vzájemnými vazbami rostlin a živočichů a nás, můžeme si ušít zahradu přímo na míru i svým vlastním potřebám a estetickému cítění. Samozřejmě jsou k tomu potřeba znalosti mnoha přírodních funkcí a také trocha intuice a představivosti, ale někdy je to snazší než se zdá. Daleko snazší než se starat o špatně zkomponovanou klasickou zahrádku alias "vadnoucí trávníkovou prázdnotu". To není jen fantazie, to skutečně jde. Příroda to tak dělala sama ještě než jsme slezli ze stromů a postavili první chemičku.

Receptář nejen na prvních 10 let.

Je několik faktorů, jejichž znalost nám pomůže vytvořit dobře fungující zahradu. Správný výběr rostlin je z nich ten nejdůležitější. Mnoho knih a časopisů pro zahrádkáře zdůrazňuje jako kriteria pro jejich výběr pouze vzhled, nároky na vodu a slunce. Ačkoliv i to je samozřejmě důležité, ještě důležitější jsou vlastnosti, kterými rostlina obohatí zahradu jako celek, jako fungující ekosystém. K vysazení rostliny je dobré o ni vědět víc, než že nám na zahradě dobrovolně poroste. Rozhodnete-li se pro ekologicky přínosnou a užitečnou permakulturní zahradu, nesmíte zapomenout na některé další faktory, jako např. :

Potrava, úkryt a domov pro zvířata a hmyz

Jak již bylo zmíněno jinde, příroda sama dovede účinně regulovat přemnožení živočišných druhů, kterým mi říkáme škůdci. Aby toho příroda mohla dosáhnout, musí mít možnost ubytovat a nakrmit v naší zahradě i další zvířátka, která škůdce požírají. Každé zvíře má v přírodě svou úlohu a smysl, ať už ho považujeme za užitečné či nikoliv a každé má právo na život a svůj prostor. A ať už si to přiznáváme nebo to popíráme, jsme jako živočišný druh na přírodě závislí. My lidé jsme jediní, kdo má moc vědomě životní prostředí ničit a také naopak -vědomě ho vylepšovat. Při vysazování nové vegetace bychom na potřeby ostatních živých tvorů neměli zapomínat. Mnoho druhů hmyzu potřebuje k přežití určité druhy rostlin, stejně tak jako ptáci k hnízdění a savci k úkrytu. Každá větší zahrada by také měla obsahovat jeden vzdálený kout, který bude ponechán bez lidského zasahování, zarostlý divokou vegetací, se spadanými větvemi, bez jakékoliv údržby.

Poskytování potravy pro člověka

Čím více potravy vám poskytne váš vlastní kus půdy, tím lépe. Při výsadbě mají vždy přednost

Martínku,

kdy konečně pochopíš, že právě VRO je onou novodobou Miriam, Dátanem a Abironem...., kterými zastrašují zcela zmanipulované svědky...., aby si nedovolili přemýšlet a číst si Boží slovo svobodně...

Oni sami se přesně tohoto dopustili...., oni nerespektují skutečné Boží vůdce, ...kterými jsou dnes...:. jen jediná hlava církve Kristus v nebi a Duch Boží tady jediný na zemi....

Žádný další lidský starozákonní prostředník mezi Bohem a člověkem pod Novou smlouvou není možný ani nutný....!

Prostředníkem je jen jediný Kristus....a proto je dán Duch Boží do našeho ducha,...do našich útrob,...pouze vírou v Krista....

Když je Kristus příkladem,....jakého VRO on poslouchal....?

23.9.2010 21:26 - "Stránky o ekozahradách a životním stylu respektujícím přírodní zákony, určené lidem, jimž zdraví naší planety není lhostejné." Úvodní Ekozahrada Rostliny Klub Kurzy Doporučuji Kon

"Stránky o ekozahradách a životním stylu respektujícím přírodní zákony, určené lidem,
jimž zdraví naší planety není lhostejné."
Úvodní Ekozahrada Rostliny Klub Kurzy Doporučuji Kontakt

sekce: Rostliny

Višeň plstnatá
(Prunus tomentosa)

Višeň plstnatá patří do čeledi růžovitých (Rosaceae) a je známo více jak 10 různých kultivarů.

Areál původního rozšíření byl v severním mírném pásu a sahal od severní části Číny až po střední a západní část Číny až po Himaláje.
Je to opadavý keř dorůstající až 2 m do výšky a až 2 m do šířky. Jedná se o velice otužilou dřevinu s vynikající mrazuvzdorností až –45°C. Je to hustý, vzpřímený keř. Letorosty jsou světle zelené a vytvářejí velice dlouhé větvičky, které za jednu vegetační sezónu mohou vyrůst i více jak 30 cm. Starší větvičky mají tmavě hnědou až šedohnědou barvu. Listy jsou větší, podlouhlé, pilovité, mají světle zelenou barvu a jsou oboustranně pokryté delšími světlými chloupky.
Prunus tomentosa vykvétá od března do dubna drobnými, bělavě růžovými až světle růžovými kvítky. Tyto květy jsou cizosprašné a jsou opylovány hmyzem. Pro dobrou násadu plodů je tedy třeba dvou odlišných kultivarů višní. Po odkvětu se vytváří drobné plody, které jsou velké až 1,5 cm. Plody jsou kulaté peckovice obsahující jedno velké semínko. Barva plodu je zářivě červená. Chuť plodu záleží na kultivaru a kolísá mezi kyselou přes sladkokyselou až po příjemně sladkou. Plody visí na velice krátké stopce a tak se může zdá, jakoby vyrůstaly přímo z kmene a větviček. Plody jsou velice atraktivní pro ptactvo, které často zkonzumuje velkou část úrody.

Višeň plstnatá není náročná na druh půdy a dobře snáší i stinná místa, kde ale špatně nasazuje na květ a má malou úrodu. Vyžaduje vlhčí půdu, která může být i vápenatá. Ačkoliv se nazývá višeň plstnatá, je botanicky příbuzná více se švestkami než s pravými třešněmi. Pro svůj nízký růst a dobrou chuť je často vysazována v menších zahrádkách jako náhrada třešní a višní. Bohužel je višeň plstnatá velice náchylná na různá virová a houbová onemocnění a je často napadána také mšicemi. Proto je důležité pravidelně sledovat zdravotní stav višní a v případě napadení ji buď ošetřovat postřiky nebo při velkém napadení přímo ze zahrádky odstranit.

Do jedlých ekozahrad lze kvůli jeho častým zdravotním problémům tento keř doporučit spíše experimentálně, chemická ochrana nepřipadá v úvahu.

Článek pro vás zpracoval a k uveřejnění na těchto stránkách poskytl Vladimír Zajíc z Kutné Hory.

Ostatní články ze sekce Rostliny:

Ořešáky
Jeřáby
Moruše
Hrušeň tatarova
Ginkgo biloba
Mišpule
Myrobalán
Střemcha
Mahalebka
Muďoul - Pawpaw
Rakytník
Muchovníky
Lísky
Hlošiny
Svídy
Bezy
Trnka
Aronie
Zimolez kamčatský
Meruzalka velkoplodá
Malinoostružiník Tayberry
Josta
Višeň plstnatá
Rosa rugosa
Mahónie
Kiwi
Klanopraška
Středomořské bylinky
Třapatka nachová

Úvodní Ekozahrada Rostliny Klub Kurzy Doporučuji Kontakt

reagovat 23.9.2010 21:27 - "Stránky o ekozahradách a životním stylu respektujícím přírodní zákony, určené lidem, jimž zdraví naší planety není lhostejné." Úvodní Ekozahrada Rostliny Klub Kurzy Doporučuji Kon

"Stránky o ekozahradách a životním stylu respektujícím přírodní zákony, určené lidem,
jimž zdraví naší planety není lhostejné."
Úvodní Ekozahrada Rostliny Klub Kurzy Doporučuji Kontakt

sekce: Rostliny

Višeň plstnatá
(Prunus tomentosa)

Višeň plstnatá patří do čeledi růžovitých (Rosaceae) a je známo více jak 10 různých kultivarů.

Areál původního rozšíření byl v severním mírném pásu a sahal od severní části Číny až po střední a západní část Číny až po Himaláje.
Je to opadavý keř dorůstající až 2 m do výšky a až 2 m do šířky. Jedná se o velice otužilou dřevinu s vynikající mrazuvzdorností až –45°C. Je to hustý, vzpřímený keř. Letorosty jsou světle zelené a vytvářejí velice dlouhé větvičky, které za jednu vegetační sezónu mohou vyrůst i více jak 30 cm. Starší větvičky mají tmavě hnědou až šedohnědou barvu. Listy jsou větší, podlouhlé, pilovité, mají světle zelenou barvu a jsou oboustranně pokryté delšími světlými chloupky.
Prunus tomentosa vykvétá od března do dubna drobnými, bělavě růžovými až světle růžovými kvítky. Tyto květy jsou cizosprašné a jsou opylovány hmyzem. Pro dobrou násadu plodů je tedy třeba dvou odlišných kultivarů višní. Po odkvětu se vytváří drobné plody, které jsou velké až 1,5 cm. Plody jsou kulaté peckovice obsahující jedno velké semínko. Barva plodu je zářivě červená. Chuť plodu záleží na kultivaru a kolísá mezi kyselou přes sladkokyselou až po příjemně sladkou. Plody visí na velice krátké stopce a tak se může zdá, jakoby vyrůstaly přímo z kmene a větviček. Plody jsou velice atraktivní pro ptactvo, které často zkonzumuje velkou část úrody.

Višeň plstnatá není náročná na druh půdy a dobře snáší i stinná místa, kde ale špatně nasazuje na květ a má malou úrodu. Vyžaduje vlhčí půdu, která může být i vápenatá. Ačkoliv se nazývá višeň plstnatá, je botanicky příbuzná více se švestkami než s pravými třešněmi. Pro svůj nízký růst a dobrou chuť je často vysazována v menších zahrádkách jako náhrada třešní a višní. Bohužel je višeň plstnatá velice náchylná na různá virová a houbová onemocnění a je často napadána také mšicemi. Proto je důležité pravidelně sledovat zdravotní stav višní a v případě napadení ji buď ošetřovat postřiky nebo při velkém napadení přímo ze zahrádky odstranit.

Do jedlých ekozahrad lze kvůli jeho častým zdravotním problémům tento keř doporučit spíše experimentálně, chemická ochrana nepřipadá v úvahu.

Článek pro vás zpracoval a k uveřejnění na těchto stránkách poskytl Vladimír Zajíc z Kutné Hory.

Ostatní články ze sekce Rostliny:

Ořešáky
Jeřáby
Moruše
Hrušeň tatarova
Ginkgo biloba
Mišpule
Myrobalán
Střemcha
Mahalebka
Muďoul - Pawpaw
Rakytník
Muchovníky
Lísky
Hlošiny
Svídy
Bezy
Trnka
Aronie
Zimolez kamčatský
Meruzalka velkoplodá
Malinoostružiník Tayberry
Josta
Višeň plstnatá
Rosa rugosa
Mahónie
Kiwi
Klanopraška
Středomořské bylinky
Třapatka nachová

Úvodní Ekozahrada Rostliny Klub Kurzy Doporučuji Kontakt

"Stránky o ekozahradách a životním stylu respektujícím přírodní zákony, určené lidem,
jimž zdraví naší planety není lhostejné."
Úvodní Ekozahrada Rostliny Klub Kurzy Doporučuji Kontakt

sekce: Rostliny

Višeň plstnatá
(Prunus tomentosa)

Višeň plstnatá patří do čeledi růžovitých (Rosaceae) a je známo více jak 10 různých kultivarů.

Areál původního rozšíření byl v severním mírném pásu a sahal od severní části Číny až po střední a západní část Číny až po Himaláje.
Je to opadavý keř dorůstající až 2 m do výšky a až 2 m do šířky. Jedná se o velice otužilou dřevinu s vynikající mrazuvzdorností až –45°C. Je to hustý, vzpřímený keř. Letorosty jsou světle zelené a vytvářejí velice dlouhé větvičky, které za jednu vegetační sezónu mohou vyrůst i více jak 30 cm. Starší větvičky mají tmavě hnědou až šedohnědou barvu. Listy jsou větší, podlouhlé, pilovité, mají světle zelenou barvu a jsou oboustranně pokryté delšími světlými chloupky.
Prunus tomentosa vykvétá od března do dubna drobnými, bělavě růžovými až světle růžovými kvítky. Tyto květy jsou cizosprašné a jsou opylovány hmyzem. Pro dobrou násadu plodů je tedy třeba dvou odlišných kultivarů višní. Po odkvětu se vytváří drobné plody, které jsou velké až 1,5 cm. Plody jsou kulaté peckovice obsahující jedno velké semínko. Barva plodu je zářivě červená. Chuť plodu záleží na kultivaru a kolísá mezi kyselou přes sladkokyselou až po příjemně sladkou. Plody visí na velice krátké stopce a tak se může zdá, jakoby vyrůstaly přímo z kmene a větviček. Plody jsou velice atraktivní pro ptactvo, které často zkonzumuje velkou část úrody.

Višeň plstnatá není náročná na druh půdy a dobře snáší i stinná místa, kde ale špatně nasazuje na květ a má malou úrodu. Vyžaduje vlhčí půdu, která může být i vápenatá. Ačkoliv se nazývá višeň plstnatá, je botanicky příbuzná více se švestkami než s pravými třešněmi. Pro svůj nízký růst a dobrou chuť je často vysazována v menších zahrádkách jako náhrada třešní a višní. Bohužel je višeň plstnatá velice náchylná na různá virová a houbová onemocnění a je často napadána také mšicemi. Proto je důležité pravidelně sledovat zdravotní stav višní a v případě napadení ji buď ošetřovat postřiky nebo při velkém napadení přímo ze zahrádky odstranit.

Do jedlých ekozahrad lze kvůli jeho častým zdravotním problémům tento keř doporučit spíše experimentálně, chemická ochrana nepřipadá v úvahu.

Článek pro vás zpracoval a k uveřejnění na těchto stránkách poskytl Vladimír Zajíc z Kutné Hory.

Ostatní články ze sekce Rostliny:

Ořešáky
Jeřáby
Moruše
Hrušeň tatarova
Ginkgo biloba
Mišpule
Myrobalán
Střemcha
Mahalebka
Muďoul - Pawpaw
Rakytník
Muchovníky
Lísky
Hlošiny
Svídy
Bezy
Trnka
Aronie
Zimolez kamčatský
Meruzalka velkoplodá
Malinoostružiník Tayberry
Josta
Višeň plstnatá
Rosa rugosa
Mahónie
Kiwi
Klanopraška
Středomořské bylinky
Třapatka nachová

Úvodní Ekozahrada Rostliny Klub Kurzy Doporučuji Kontakt

"Stránky o ekozahradách a životním stylu respektujícím přírodní zákony, určené lidem,
jimž zdraví naší planety není lhostejné."
Úvodní Ekozahrada Rostliny Klub Kurzy Doporučuji Kontakt

sekce: Rostliny

Višeň plstnatá
(Prunus tomentosa)

Višeň plstnatá patří do čeledi růžovitých (Rosaceae) a je známo více jak 10 různých kultivarů.

Areál původního rozšíření byl v severním mírném pásu a sahal od severní části Číny až po st

23.9.2010 21:26 - "Stránky o ekozahradách a životním stylu respektujícím přírodní zákony, určené lidem, jimž zdraví naší planety není lhostejné." Úvodní Ekozahrada Rostliny Klub Kurzy Doporučuji Kon

"Stránky o ekozahradách a životním stylu respektujícím přírodní zákony, určené lidem,
jimž zdraví naší planety není lhostejné."
Úvodní Ekozahrada Rostliny Klub Kurzy Doporučuji Kontakt

sekce: Rostliny

Višeň plstnatá
(Prunus tomentosa)

Višeň plstnatá patří do čeledi růžovitých (Rosaceae) a je známo více jak 10 různých kultivarů.

Areál původního rozšíření byl v severním mírném pásu a sahal od severní části Číny až po střední a západní část Číny až po Himaláje.
Je to opadavý keř dorůstající až 2 m do výšky a až 2 m do šířky. Jedná se o velice otužilou dřevinu s vynikající mrazuvzdorností až –45°C. Je to hustý, vzpřímený keř. Letorosty jsou světle zelené a vytvářejí velice dlouhé větvičky, které za jednu vegetační sezónu mohou vyrůst i více jak 30 cm. Starší větvičky mají tmavě hnědou až šedohnědou barvu. Listy jsou větší, podlouhlé, pilovité, mají světle zelenou barvu a jsou oboustranně pokryté delšími světlými chloupky.
Prunus tomentosa vykvétá od března do dubna drobnými, bělavě růžovými až světle růžovými kvítky. Tyto květy jsou cizosprašné a jsou opylovány hmyzem. Pro dobrou násadu plodů je tedy třeba dvou odlišných kultivarů višní. Po odkvětu se vytváří drobné plody, které jsou velké až 1,5 cm. Plody jsou kulaté peckovice obsahující jedno velké semínko. Barva plodu je zářivě červená. Chuť plodu záleží na kultivaru a kolísá mezi kyselou přes sladkokyselou až po příjemně sladkou. Plody visí na velice krátké stopce a tak se může zdá, jakoby vyrůstaly přímo z kmene a větviček. Plody jsou velice atraktivní pro ptactvo, které často zkonzumuje velkou část úrody.

Višeň plstnatá není náročná na druh půdy a dobře snáší i stinná místa, kde ale špatně nasazuje na květ a má malou úrodu. Vyžaduje vlhčí půdu, která může být i vápenatá. Ačkoliv se nazývá višeň plstnatá, je botanicky příbuzná více se švestkami než s pravými třešněmi. Pro svůj nízký růst a dobrou chuť je často vysazována v menších zahrádkách jako náhrada třešní a višní. Bohužel je višeň plstnatá velice náchylná na různá virová a houbová onemocnění a je často napadána také mšicemi. Proto je důležité pravidelně sledovat zdravotní stav višní a v případě napadení ji buď ošetřovat postřiky nebo při velkém napadení přímo ze zahrádky odstranit.

Do jedlých ekozahrad lze kvůli jeho častým zdravotním problémům tento keř doporučit spíše experimentálně, chemická ochrana nepřipadá v úvahu.

Článek pro vás zpracoval a k uveřejnění na těchto stránkách poskytl Vladimír Zajíc z Kutné Hory.

Ostatní články ze sekce Rostliny:

Ořešáky
Jeřáby
Moruše
Hrušeň tatarova
Ginkgo biloba
Mišpule
Myrobalán
Střemcha
Mahalebka
Muďoul - Pawpaw
Rakytník
Muchovníky
Lísky
Hlošiny
Svídy
Bezy
Trnka
Aronie
Zimolez kamčatský
Meruzalka velkoplodá
Malinoostružiník Tayberry
Josta
Višeň plstnatá
Rosa rugosa
Mahónie
Kiwi
Klanopraška
Středomořské bylinky
Třapatka nachová

Úvodní Ekozahrada Rostliny Klub Kurzy Doporučuji Kontakt

reagovat 23.9.2010 21:27 - "Stránky o ekozahradách a životním stylu respektujícím přírodní zákony, určené lidem, jimž zdraví naší planety není lhostejné." Úvodní Ekozahrada Rostliny Klub Kurzy Doporučuji Kon

"Stránky o ekozahradách a životním stylu respektujícím přírodní zákony, určené lidem,
jimž zdraví naší planety není lhostejné."
Úvodní Ekozahrada Rostliny Klub Kurzy Doporučuji Kontakt

sekce: Rostliny

Višeň plstnatá
(Prunus tomentosa)

Višeň plstnatá patří do čeledi růžovitých (Rosaceae) a je známo více jak 10 různých kultivarů.

Areál původního rozšíření byl v severním mírném pásu a sahal od severní části Číny až po střední a západní část Číny až po Himaláje.
Je to opadavý keř dorůstající až 2 m do výšky a až 2 m do šířky. Jedná se o velice otužilou dřevinu s vynikající mrazuvzdorností až –45°C. Je to hustý, vzpřímený keř. Letorosty jsou světle zelené a vytvářejí velice dlouhé větvičky, které za jednu vegetační sezónu mohou vyrůst i více jak 30 cm. Starší větvičky mají tmavě hnědou až šedohnědou barvu. Listy jsou větší, podlouhlé, pilovité, mají světle zelenou barvu a jsou oboustranně pokryté delšími světlými chloupky.
Prunus tomentosa vykvétá od března do dubna drobnými, bělavě růžovými až světle růžovými kvítky. Tyto květy jsou cizosprašné a jsou opylovány hmyzem. Pro dobrou násadu plodů je tedy třeba dvou odlišných kultivarů višní. Po odkvětu se vytváří drobné plody, které jsou velké až 1,5 cm. Plody jsou kulaté peckovice obsahující jedno velké semínko. Barva plodu je zářivě červená. Chuť plodu záleží na kultivaru a kolísá mezi kyselou přes sladkokyselou až po příjemně sladkou. Plody visí na velice krátké stopce a tak se může zdá, jakoby vyrůstaly přímo z kmene a větviček. Plody jsou velice atraktivní pro ptactvo, které často zkonzumuje velkou část úrody.

Višeň plstnatá není náročná na druh půdy a dobře snáší i stinná místa, kde ale špatně nasazuje na květ a má malou úrodu. Vyžaduje vlhčí půdu, která může být i vápenatá. Ačkoliv se nazývá višeň plstnatá, je botanicky příbuzná více se švestkami než s pravými třešněmi. Pro svůj nízký růst a dobrou chuť je často vysazována v menších zahrádkách jako náhrada třešní a višní. Bohužel je višeň plstnatá velice náchylná na různá virová a houbová onemocnění a je často napadána také mšicemi. Proto je důležité pravidelně sledovat zdravotní stav višní a v případě napadení ji buď ošetřovat postřiky nebo při velkém napadení přímo ze zahrádky odstranit.

Do jedlých ekozahrad lze kvůli jeho častým zdravotním problémům tento keř doporučit spíše experimentálně, chemická ochrana nepřipadá v úvahu.

Článek pro vás zpracoval a k uveřejnění na těchto stránkách poskytl Vladimír Zajíc z Kutné Hory.

Ostatní články ze sekce Rostliny:

Ořešáky
Jeřáby
Moruše
Hrušeň tatarova
Ginkgo biloba
Mišpule
Myrobalán
Střemcha
Mahalebka
Muďoul - Pawpaw
Rakytník
Muchovníky
Lísky
Hlošiny
Svídy
Bezy
Trnka
Aronie
Zimolez kamčatský
Meruzalka velkoplodá
Malinoostružiník Tayberry
Josta
Višeň plstnatá
Rosa rugosa
Mahónie
Kiwi
Klanopraška
Středomořské bylinky
Třapatka nachová

Úvodní Ekozahrada Rostliny Klub Kurzy Doporučuji Kontakt

"Stránky o ekozahradách a životním stylu respektujícím přírodní zákony, určené lidem,
jimž zdraví naší planety není lhostejné."
Úvodní Ekozahrada Rostliny Klub Kurzy Doporučuji Kontakt

sekce: Rostliny

Višeň plstnatá
(Prunus tomentosa)

Višeň plstnatá patří do čeledi růžovitých (Rosaceae) a je známo více jak 10 různých kultivarů.

Areál původního rozšíření byl v severním mírném pásu a sahal od severní části Číny až po střední a západní část Číny až po Himaláje.
Je to opadavý keř dorůstající až 2 m do výšky a až 2 m do šířky. Jedná se o velice otužilou dřevinu s vynikající mrazuvzdorností až –45°C. Je to hustý, vzpřímený keř. Letorosty jsou světle zelené a vytvářejí velice dlouhé větvičky, které za jednu vegetační sezónu mohou vyrůst i více jak 30 cm. Starší větvičky mají tmavě hnědou až šedohnědou barvu. Listy jsou větší, podlouhlé, pilovité, mají světle zelenou barvu a jsou oboustranně pokryté delšími světlými chloupky.
Prunus tomentosa vykvétá od března do dubna drobnými, bělavě růžovými až světle růžovými kvítky. Tyto květy jsou cizosprašné a jsou opylovány hmyzem. Pro dobrou násadu plodů je tedy třeba dvou odlišných kultivarů višní. Po odkvětu se vytváří drobné plody, které jsou velké až 1,5 cm. Plody jsou kulaté peckovice obsahující jedno velké semínko. Barva plodu je zářivě červená. Chuť plodu záleží na kultivaru a kolísá mezi kyselou přes sladkokyselou až po příjemně sladkou. Plody visí na velice krátké stopce a tak se může zdá, jakoby vyrůstaly přímo z kmene a větviček. Plody jsou velice atraktivní pro ptactvo, které často zkonzumuje velkou část úrody.

Višeň plstnatá není náročná na druh půdy a dobře snáší i stinná místa, kde ale špatně nasazuje na květ a má malou úrodu. Vyžaduje vlhčí půdu, která může být i vápenatá. Ačkoliv se nazývá višeň plstnatá, je botanicky příbuzná více se švestkami než s pravými třešněmi. Pro svůj nízký růst a dobrou chuť je často vysazována v menších zahrádkách jako náhrada třešní a višní. Bohužel je višeň plstnatá velice náchylná na různá virová a houbová onemocnění a je často napadána také mšicemi. Proto je důležité pravidelně sledovat zdravotní stav višní a v případě napadení ji buď ošetřovat postřiky nebo při velkém napadení přímo ze zahrádky odstranit.

Do jedlých ekozahrad lze kvůli jeho častým zdravotním problémům tento keř doporučit spíše experimentálně, chemická ochrana nepřipadá v úvahu.

Článek pro vás zpracoval a k uveřejnění na těchto stránkách poskytl Vladimír Zajíc z Kutné Hory.

Ostatní články ze sekce Rostliny:

Ořešáky
Jeřáby
Moruše
Hrušeň tatarova
Ginkgo biloba
Mišpule
Myrobalán
Střemcha
Mahalebka
Muďoul - Pawpaw
Rakytník
Muchovníky
Lísky
Hlošiny
Svídy
Bezy
Trnka
Aronie
Zimolez kamčatský
Meruzalka velkoplodá
Malinoostružiník Tayberry
Josta
Višeň plstnatá
Rosa rugosa
Mahónie
Kiwi
Klanopraška
Středomořské bylinky
Třapatka nachová

Úvodní Ekozahrada Rostliny Klub Kurzy Doporučuji Kontakt

"Stránky o ekozahradách a životním stylu respektujícím přírodní zákony, určené lidem,
jimž zdraví naší planety není lhostejné."
Úvodní Ekozahrada Rostliny Klub Kurzy Doporučuji Kontakt

sekce: Rostliny

Višeň plstnatá
(Prunus tomentosa)

Višeň plstnatá patří do čeledi růžovitých (Rosaceae) a je známo více jak 10 různých kultivarů.

Areál původního rozšíření byl v severním mírném pásu a sahal od severní části Číny až po st

23.9.2010 21:26 - "Stránky o ekozahradách a životním stylu respektujícím přírodní zákony, určené lidem, jimž zdraví naší planety není lhostejné." Úvodní Ekozahrada Rostliny Klub Kurzy Doporučuji Kon

"Stránky o ekozahradách a životním stylu respektujícím přírodní zákony, určené lidem,
jimž zdraví naší planety není lhostejné."
Úvodní Ekozahrada Rostliny Klub Kurzy Doporučuji Kontakt

sekce: Rostliny

Višeň plstnatá
(Prunus tomentosa)

Višeň plstnatá patří do čeledi růžovitých (Rosaceae) a je známo více jak 10 různých kultivarů.

Areál původního rozšíření byl v severním mírném pásu a sahal od severní části Číny až po střední a západní část Číny až po Himaláje.
Je to opadavý keř dorůstající až 2 m do výšky a až 2 m do šířky. Jedná se o velice otužilou dřevinu s vynikající mrazuvzdorností až –45°C. Je to hustý, vzpřímený keř. Letorosty jsou světle zelené a vytvářejí velice dlouhé větvičky, které za jednu vegetační sezónu mohou vyrůst i více jak 30 cm. Starší větvičky mají tmavě hnědou až šedohnědou barvu. Listy jsou větší, podlouhlé, pilovité, mají světle zelenou barvu a jsou oboustranně pokryté delšími světlými chloupky.
Prunus tomentosa vykvétá od března do dubna drobnými, bělavě růžovými až světle růžovými kvítky. Tyto květy jsou cizosprašné a jsou opylovány hmyzem. Pro dobrou násadu plodů je tedy třeba dvou odlišných kultivarů višní. Po odkvětu se vytváří drobné plody, které jsou velké až 1,5 cm. Plody jsou kulaté peckovice obsahující jedno velké semínko. Barva plodu je zářivě červená. Chuť plodu záleží na kultivaru a kolísá mezi kyselou přes sladkokyselou až po příjemně sladkou. Plody visí na velice krátké stopce a tak se může zdá, jakoby vyrůstaly přímo z kmene a větviček. Plody jsou velice atraktivní pro ptactvo, které často zkonzumuje velkou část úrody.

Višeň plstnatá není náročná na druh půdy a dobře snáší i stinná místa, kde ale špatně nasazuje na květ a má malou úrodu. Vyžaduje vlhčí půdu, která může být i vápenatá. Ačkoliv se nazývá višeň plstnatá, je botanicky příbuzná více se švestkami než s pravými třešněmi. Pro svůj nízký růst a dobrou chuť je často vysazována v menších zahrádkách jako náhrada třešní a višní. Bohužel je višeň plstnatá velice náchylná na různá virová a houbová onemocnění a je často napadána také mšicemi. Proto je důležité pravidelně sledovat zdravotní stav višní a v případě napadení ji buď ošetřovat postřiky nebo při velkém napadení přímo ze zahrádky odstranit.

Do jedlých ekozahrad lze kvůli jeho častým zdravotním problémům tento keř doporučit spíše experimentálně, chemická ochrana nepřipadá v úvahu.

Článek pro vás zpracoval a k uveřejnění na těchto stránkách poskytl Vladimír Zajíc z Kutné Hory.

Ostatní články ze sekce Rostliny:

Ořešáky
Jeřáby
Moruše
Hrušeň tatarova
Ginkgo biloba
Mišpule
Myrobalán
Střemcha
Mahalebka
Muďoul - Pawpaw
Rakytník
Muchovníky
Lísky
Hlošiny
Svídy
Bezy
Trnka
Aronie
Zimolez kamčatský
Meruzalka velkoplodá
Malinoostružiník Tayberry
Josta
Višeň plstnatá
Rosa rugosa
Mahónie
Kiwi
Klanopraška
Středomořské bylinky
Třapatka nachová

Úvodní Ekozahrada Rostliny Klub Kurzy Doporučuji Kontakt

reagovat 23.9.2010 21:27 - "Stránky o ekozahradách a životním stylu respektujícím přírodní zákony, určené lidem, jimž zdraví naší planety není lhostejné." Úvodní Ekozahrada Rostliny Klub Kurzy Doporučuji Kon

"Stránky o ekozahradách a životním stylu respektujícím přírodní zákony, určené lidem,
jimž zdraví naší planety není lhostejné."
Úvodní Ekozahrada Rostliny Klub Kurzy Doporučuji Kontakt

sekce: Rostliny

Višeň plstnatá
(Prunus tomentosa)

Višeň plstnatá patří do čeledi růžovitých (Rosaceae) a je známo více jak 10 různých kultivarů.

Areál původního rozšíření byl v severním mírném pásu a sahal od severní části Číny až po střední a západní část Číny až po Himaláje.
Je to opadavý keř dorůstající až 2 m do výšky a až 2 m do šířky. Jedná se o velice otužilou dřevinu s vynikající mrazuvzdorností až –45°C. Je to hustý, vzpřímený keř. Letorosty jsou světle zelené a vytvářejí velice dlouhé větvičky, které za jednu vegetační sezónu mohou vyrůst i více jak 30 cm. Starší větvičky mají tmavě hnědou až šedohnědou barvu. Listy jsou větší, podlouhlé, pilovité, mají světle zelenou barvu a jsou oboustranně pokryté delšími světlými chloupky.
Prunus tomentosa vykvétá od března do dubna drobnými, bělavě růžovými až světle růžovými kvítky. Tyto květy jsou cizosprašné a jsou opylovány hmyzem. Pro dobrou násadu plodů je tedy třeba dvou odlišných kultivarů višní. Po odkvětu se vytváří drobné plody, které jsou velké až 1,5 cm. Plody jsou kulaté peckovice obsahující jedno velké semínko. Barva plodu je zářivě červená. Chuť plodu záleží na kultivaru a kolísá mezi kyselou přes sladkokyselou až po příjemně sladkou. Plody visí na velice krátké stopce a tak se může zdá, jakoby vyrůstaly přímo z kmene a větviček. Plody jsou velice atraktivní pro ptactvo, které často zkonzumuje velkou část úrody.

Višeň plstnatá není náročná na druh půdy a dobře snáší i stinná místa, kde ale špatně nasazuje na květ a má malou úrodu. Vyžaduje vlhčí půdu, která může být i vápenatá. Ačkoliv se nazývá višeň plstnatá, je botanicky příbuzná více se švestkami než s pravými třešněmi. Pro svůj nízký růst a dobrou chuť je často vysazována v menších zahrádkách jako náhrada třešní a višní. Bohužel je višeň plstnatá velice náchylná na různá virová a houbová onemocnění a je často napadána také mšicemi. Proto je důležité pravidelně sledovat zdravotní stav višní a v případě napadení ji buď ošetřovat postřiky nebo při velkém napadení přímo ze zahrádky odstranit.

Do jedlých ekozahrad lze kvůli jeho častým zdravotním problémům tento keř doporučit spíše experimentálně, chemická ochrana nepřipadá v úvahu.

Článek pro vás zpracoval a k uveřejnění na těchto stránkách poskytl Vladimír Zajíc z Kutné Hory.

Ostatní články ze sekce Rostliny:

Ořešáky
Jeřáby
Moruše
Hrušeň tatarova
Ginkgo biloba
Mišpule
Myrobalán
Střemcha
Mahalebka
Muďoul - Pawpaw
Rakytník
Muchovníky
Lísky
Hlošiny
Svídy
Bezy
Trnka
Aronie
Zimolez kamčatský
Meruzalka velkoplodá
Malinoostružiník Tayberry
Josta
Višeň plstnatá
Rosa rugosa
Mahónie
Kiwi
Klanopraška
Středomořské bylinky
Třapatka nachová

Úvodní Ekozahrada Rostliny Klub Kurzy Doporučuji Kontakt

"Stránky o ekozahradách a životním stylu respektujícím přírodní zákony, určené lidem,
jimž zdraví naší planety není lhostejné."
Úvodní Ekozahrada Rostliny Klub Kurzy Doporučuji Kontakt

sekce: Rostliny

Višeň plstnatá
(Prunus tomentosa)

Višeň plstnatá patří do čeledi růžovitých (Rosaceae) a je známo více jak 10 různých kultivarů.

Areál původního rozšíření byl v severním mírném pásu a sahal od severní části Číny až po střední a západní část Číny až po Himaláje.
Je to opadavý keř dorůstající až 2 m do výšky a až 2 m do šířky. Jedná se o velice otužilou dřevinu s vynikající mrazuvzdorností až –45°C. Je to hustý, vzpřímený keř. Letorosty jsou světle zelené a vytvářejí velice dlouhé větvičky, které za jednu vegetační sezónu mohou vyrůst i více jak 30 cm. Starší větvičky mají tmavě hnědou až šedohnědou barvu. Listy jsou větší, podlouhlé, pilovité, mají světle zelenou barvu a jsou oboustranně pokryté delšími světlými chloupky.
Prunus tomentosa vykvétá od března do dubna drobnými, bělavě růžovými až světle růžovými kvítky. Tyto květy jsou cizosprašné a jsou opylovány hmyzem. Pro dobrou násadu plodů je tedy třeba dvou odlišných kultivarů višní. Po odkvětu se vytváří drobné plody, které jsou velké až 1,5 cm. Plody jsou kulaté peckovice obsahující jedno velké semínko. Barva plodu je zářivě červená. Chuť plodu záleží na kultivaru a kolísá mezi kyselou přes sladkokyselou až po příjemně sladkou. Plody visí na velice krátké stopce a tak se může zdá, jakoby vyrůstaly přímo z kmene a větviček. Plody jsou velice atraktivní pro ptactvo, které často zkonzumuje velkou část úrody.

Višeň plstnatá není náročná na druh půdy a dobře snáší i stinná místa, kde ale špatně nasazuje na květ a má malou úrodu. Vyžaduje vlhčí půdu, která může být i vápenatá. Ačkoliv se nazývá višeň plstnatá, je botanicky příbuzná více se švestkami než s pravými třešněmi. Pro svůj nízký růst a dobrou chuť je často vysazována v menších zahrádkách jako náhrada třešní a višní. Bohužel je višeň plstnatá velice náchylná na různá virová a houbová onemocnění a je často napadána také mšicemi. Proto je důležité pravidelně sledovat zdravotní stav višní a v případě napadení ji buď ošetřovat postřiky nebo při velkém napadení přímo ze zahrádky odstranit.

Do jedlých ekozahrad lze kvůli jeho častým zdravotním problémům tento keř doporučit spíše experimentálně, chemická ochrana nepřipadá v úvahu.

Článek pro vás zpracoval a k uveřejnění na těchto stránkách poskytl Vladimír Zajíc z Kutné Hory.

Ostatní články ze sekce Rostliny:

Ořešáky
Jeřáby
Moruše
Hrušeň tatarova
Ginkgo biloba
Mišpule
Myrobalán
Střemcha
Mahalebka
Muďoul - Pawpaw
Rakytník
Muchovníky
Lísky
Hlošiny
Svídy
Bezy
Trnka
Aronie
Zimolez kamčatský
Meruzalka velkoplodá
Malinoostružiník Tayberry
Josta
Višeň plstnatá
Rosa rugosa
Mahónie
Kiwi
Klanopraška
Středomořské bylinky
Třapatka nachová

Úvodní Ekozahrada Rostliny Klub Kurzy Doporučuji Kontakt

"Stránky o ekozahradách a životním stylu respektujícím přírodní zákony, určené lidem,
jimž zdraví naší planety není lhostejné."
Úvodní Ekozahrada Rostliny Klub Kurzy Doporučuji Kontakt

sekce: Rostliny

Višeň plstnatá
(Prunus tomentosa)

Višeň plstnatá patří do čeledi růžovitých (Rosaceae) a je známo více jak 10 různých kultivarů.

Areál původního rozšíření byl v severním mírném pásu a sahal od severní části Číny až po st

vidím vás.

Zdeňku,

zdá se že jsi...Ty Mare rozhodně křesťanka nejsi, protože tak jako ty se Ježíš nechoval. To on nás vede k spravedlnosti prostřednictvím svého VRO. ?

Zdeňku,

zdá se že jsi rychle pochytil ducha a nastavení svědků....

Nechci hájit katolictví, ...nejsem katolička...
A také nehájím modly.

Ale nastavení svědků říká, že když se člověk chová přesně podle Bible, tak to je to pravé náboženství a jediné pravé křesťanství....

Nejsem ani proti chování podle Bible, žiju tak už třicet pět let...

Jen je tady "drobný" problém....

Člověk se nestává křesťanem a tudíž nebude zachráněný tím, že žije podle Bible, ale něčím úplně jiným...

Schválně neřeknu jak je člověk zachráněný pro věčný život, protože to píšu už asi rok na tématu JHWH a myslím, že i ty jsi to četl...

Pak, když se člověk stane křesťanem jinak,...pak je dobré, abych nebyl modlář...., to ano...., jen je otázka zda ten "farář" je skutečně také křesťan....., spousta lidí si to o sobě myslí,....i svědkové....., ale pravda je jiná...

Ke Svědkům Jehovovým jsem chodil a musím říci, že žijí jen a jen podle Bible. To se nedá říci o jiných církvích a už vůbec ne o Katolících.Bible říká, cituji-bratříčci, chraňte se model- a v kostelích je model plno. U Svědků Jehovových v Sálech Království není jediná.Tak faráři, co vy na to_

Martine, mě je to jedno,...Jestli jsi tak mírný jak píšeš tak mně překvapuje, že jsi nedůvěřivý k SJ. Protože by tě Jehova Bůh ke své organizaci jistě přitáhl. Nejspíš je tvá chyba někde jinde.

Jinak se Tonymu omlouvám....Martine, mě je to jedno, taková věc mě může sotva vytočit, vůbec nejsem cholerik, jak se o mě domníval Pavel z čech. Moji známí dobře ví, že mě vytočit není vůbec jednoduché.

Jinak se Tonymu omlouvám. Chtěl jsem si zkusit jaké to je psát pod jiným nickem. Ale s tím černým skutečně nemám nic společného.

Takový legrace snad můžou napadat pouze člověka kterej je celý dny zavřenej dobrovolně v kobce.

No jo, ale to jméno se...Teď jsem se prozradil. Ale uznejte byla to legrace. ? ? ?