Jehovisti

je hezké něčemu...Každopádně nenesu odpovědnost za to, že jste neuvěřili. Je to vaše slabá víra. :P Bůh je láska a NEPŘIPUSTÍ, aby byla Země nadále NIČENA !!!

má svojí víru,ale ty to...Není to klam. ? Ježíš a jeho Otec nejsou přece lháři tak jako ten ničemný Antikrist. :P Nepřeháním... je to má povinnost varovat lidi a kázat jim dobrou zprávu o Božím království. ?

Martine,pamatuješ,jak jsi...Já především lidem přeji, aby poznali pravdu o Bohu JHVH a byli zachránění. Nic jiného jim nepřeji. ? ? ?

Martine,pamatuješ,jak jsi tvrdil,že v prosinci 2012 bude jisto jistě konec světa?Nevyhrožuj zase bludama.Jo a Lucka není Vondráčková ale Plekancová a navíc šťastná a ty jí to přej ty závistivče zakomplexovanej

že to v hlavě nemáš v...Mimochodem TA VAŠE VYSNĚNÁ realita brzy skončí. Už brzy nastane Boží soud a přežijí pouze ti, kteří vzývají Jehovovo Jméno. ;)

že to v hlavě nemáš v...Rodinu mám... mamka před chvíli odešla, babička je někde v hospicu v O. - Michálkovicích a mojí manželku má Plekanec !!! ? ? ?

moc sníš? Může se ti...My ale patříme k sobě. Já jsem taky celebrita... zatím ještě neznámá... (můj vzor je Bruce Willis ;) ), ale zapamatujete si mně snadno. ? ? ?

ono to je jinak víš, lidé...Jo, já taky čekám... na Lucku V. a pořád nic. ? Ani originál ani kopie, tak jak to vlastně s tím Bohem je ? :o

ono to je jinak víš, lidé doopravdy nejsou ovce.
Tak čekej.

cekam kdy u mne zaklepe katolik, ze si chce povidat o Bibli. Mel by, prikaz kazat jinym je dan vsem krestanum. Nebo kdy prijde ateista a zacne se se mnou bavit o smyslu zivota, nebo nabidne literaturu, kmym osobnim problemum. Nejste cekam a cekam a cekam...

Je to opravdu velké...Milý příteli
Nechci nic k tématu, ale vždy mne potěší, když na webu spatřím text bez pravopisných chyb a s interpunkcí. Jen malá rada: Za tečkou nebo čárkou ve větě dělej vždy mezeru. Nejen že to tak má být, ale ten text vypadá opravdu daleko lépe.
(jsem "jehovista")

Kdyby alespoň nehlásali ty jejich echt americký bludy, to by se člověk na ně zlobil možná trošku méně ... i když obtěžují i kdyby hlásali cokoliv. (nezvaní, naruší ti to plány, činnost atd.) Jenže oni musí lovit, jinak by neměli tu svou církev a neždímaly by se prachy z hloupých oblbnutých oveček.

Nemám ráda fanatismus v žádném případě, ať jde o náboženství či cokoliv jiného.

Také k nám několik let chodili jehovisté s časopisy - asi jsem měla štěstí, byli to vždy příjemní mladí lidé, nijak se nevnucovali a docela ráda jsem si s nimi vždy pohovořila, i když jsem je potkala "mimo službu". Hned na začátku jsem upozornila, že se nehodlám stát Svědkem Jehovovým, ale nikomu to nevadilo. Strážnou věž jsem odmítla, že je příliš náboženská, ale v Probuďte se jsou opravdu zajímavé a poučné věci.

Navíc se ráda přiučím o všem, co se kolem děje, tedy i o Svědcích.

Teď už jsou jen časopisy ve schránce, protože naši jehovisté byli převeleni do zahraničí.

Navíc jsem dosti rezistentní, když mně někdo něco vnucuje. Slabší povahy asi podléhají jinak.

To není kritika- každý je jinak ovlivnitelný a věří něčemu jinému.Připadá mi, že jich kolem nějak přibývá.A hlavně hodně mladých lidí, o kterých bych to niky neřekla.Ale připadá mi, že už nejsou tak otravní jak dříve.Když je někdo pošle do pr..., tak už nemají tendenci s ním přesto diskutovat.Největší chudáci jsou děti, které vyrůstají v jehov. rodině odmala.Svobodně si to nevybrali, rodiče je odmala blbnou těma svýma zásadama a zatímco normální děti v neděli ránou koukají na televizi nebo si hrají venku, malí jehovisti musí povinně s aktovečkou trajdat na jejich shromáždění...

U Jehovistů je pravda mnoho...Vyhazuji je nediskutuji s nimi ,nesnáším když mě otravuje někdo nezván !

U Jehovistů je pravda mnoho fanatiků ... Bohužel je to silná víra a kdo tomu propadne, těžko se z toho vůbec kdy dostane ven. Když si člověk prostuduje a zjistí v co věří jehovisté, tak jsou to často jen žvásty, nepravdy, vlastní úvahy, blbosti. Výsledná tato víra jim vlastně nedá nic - nejou mezi těmi vyvolenými, nepřijímají svátosti, na památnou večeři se pouze dívají z dálky - nepřijímají. K tomu ta ubohá nauka hlásaná pouze amatéry ... z toho by člověk vážně zvracel. Mě osobně by jejich víra NIC nedala ... takže k čemu takovej blábol.

Je to opravdu velké...ano,většina z nich je duševně nemocná, léčí se na psychiatrii.A tady jim vtloukají denno dennně do hlavy, že Jehovisti je jedna veká rodina a že bude lépe.Člověk,který prožil v životě vělké neštěstí jim rádo podlehne.

gin: Tak tos musel někomu...Já je vyhodím ,pěkně si na ně zařvu a spokojen uvolněmocházím.

Nekloním se na stranu...Katy,velmi trefny a poucny prispevek.Diky

Nazdárek, tak zakládám...Naše hodnoty! Jaké jsou jen bídné!

Výška hodnot, o které usilujeme dává odpovídající míru hodnoty našemu vlastnímu životu. Snahou o nízké hodnoty je náš život nízko hodnotný a naopak, snahou o vysoké hodnoty se náš život stává vysoce hodnotným. Podívejme se tedy nyní, jak se tyto věci projevují v praxi.

V jistých regionálních novinách mě upoutal hrubými písmeny zvýrazněn, úvodní odstavec článku o úspěšném současném spisovateli, kterému dosud vyšlo 14 knih. V tomto úvodním odstavci stálo: "Proslavil se svými knihami s mafiánskou tématikou".

Skutečná cena a skutečný přínos každé věci se odvíjí od její hodnoty. Proto vždy v souvislosti se vším, s čím se v životě setkáme bychom se měli v první řadě ptát na hodnoty. Na to, jakou co má skutečnou hodnotu, a jestli to vůbec nějakou hodnotu má.

Pokud tedy tento princip uplatníme na zmíněnou větu z úvodního odstavce, zásadní otázka bude znít: Jaký skutečný přínos pro společnost a pro čtenáře mají knihy z mafiánskou tématikou? Vždyť kdo alespoň trochu nahlédl do takového druhu literatury musí přece vědět, že se v ní píše o spodině lidské společnosti. Píše se v ní o násilí, brutalitě, bezohlednosti, bezcharakternosti, podlosti, zvrhlosti a vše je nejednou rozepsané až do těch nejmenších detailů. Věrně a realisticky.

Pokud ale takový druh literatury patří mezi nejprodávanější a možná si na něm vybudovat své literární renomé, o čem to svědčí?

O čem tohle všechno svědčí? Jednoznačně o hodnotách, které lidi přitahují, které je zajímají a které je vzrušují. Svědčí to o velmi nízké hodnotové orientaci lidí, které přitahuje násilí, brutalita, zvrhlá tělesnost a spodina lidské společnosti.

Na jaké úrovni to vlastně duševně stojíme? Jsme sice vzdělaní, inteligentní, ale co naše duše? Co naše nitro, které má potřebu sahat po takových "hodnotách"? Jací vlastně jsme ve své nejvnitřnější podstatě a ve svém nejhlubším nitru?

Jsme stále stejnými, jako před tisíciletími, kdy nadšené davy dychtivě sledovali vzájemné vraždění se gladiátorů. Dodnes se na tom téměř nic nezměnilo! Dopředu jsme pokročili pouze vědecky a technicky. Morálně a mravně, z hlediska vyšších lidských a duchovních hodnot však zůstáváme stále téměř na stejné úrovni. Změnila se pouze vnější forma. Dychtivost po brutalitě, násilí a zvrhlosti zůstala, jenom uspokojována prostřednictvím knih, nebo filmů.

No a spisovatelé, kteří se chtějí zviditelnit, kteří chtějí být čtení a kteří se chtějí živit psaním, citlivě vnímají, po čem je poptávka. A tuto poptávku, tento požadavek a toto přání se snaží uspokojit. Snaží se dát čtenářům právě to, co žádají. No a na základě toho, do jaké míry a jak šikovně se jim to daří, do takové míry se stávají více, nebo méně úspěšnými spisovateli.

Jde tedy o jednoduchý princip poptávky a nabídky. A pokud nabídka přesně odpovídá poptávce, dostavuje se úspěch. Úspěch, prodejnost knih, ocenění a peníze.

Ale co hodnoty přátelé? Proč se nikdo neptá především na hodnoty? Na to, jaký je hodnotový přínos té které literatury pro společnost a pro čtenáře?

Vždyť pokud dáme stranou všechnu světskou slávu, pokud dáme stranou všechna čísla prodejnosti i všechna ocenění kritiky, zbývá pouze holá skutečnost, spočívající v uspokojování toho nejnižšího a nejubožejšího, co lidé v sobě mají. V tom spočívá celý takzvaný přínos. Spočívá v ještě větší degradaci již tak dost nízko nastaveného vnitřního života lidí.

Toto je holá pravda o takzvané literární tvorbě mnoha současných úspěšných autorů. Čtenářská veřejnost má co žádá a spisovatel má svou prodejnost, své renomé a své peníze. Skutečné hodnoty ani jednu, ani druhou stranu příliš nezajímají.

A přece by to mělo být všechno úplně jinak! Vždyť přece být spisovatelem je posláním! Vznešeným posláním, spočívajícím v zprostředkování vysokých a ušlechtilých hodnot, které čtenáře vnitřně zvedají, duševně povznášejí a ne je strhávají a degradují.

No a právě toto pozdvihování a povznášení společenského vědomí směrem k vyšším a vznešenějším hodnotám má být posláním skutečného spisovatele. Toto má být jeho cílem. V tomto spočívá jeho obrovský přínos pro společnost, která je jeho prostřednictvím pozdvihována na vyšší duševní, morální a mravní úroveň.

Skutečný a pravý spisovatel tedy přistupuje ke své tvorbě úplně jinak, protože se vnitřně orientuje úplně jiným směrem. Nestává se vnitřně citlivým vůči tomu, co je čtenáři žádané a nesnaží se jim v tom nadbíhat, ale stává se vnitřně citlivým směrem k tomu, co by je mohlo posunout duševně výše. Orientuje se k vyšším a vznešenějším úrovním bytí, odkud přijímá a pak literárně zpracovává obrazy toho, co je pro lidi skutečně dobré. Je jen samozřejmé, že půjde o hodnoty dobra, cti, spravedlnosti, ušlechtilosti a lidskosti. Tedy o skutečné a pravé hodnoty!

V současné době duševně značně poškozených lidí se žel něco takového asi nesetká s velkým ohlasem. A možná, nebo zcela určitě to člověka ani neuživí. Nicméně takové literární dílo, opírající se o pravé hodnoty stojí ve skutečnosti mnohem výše, než desítky těch nejprodávanějších a nejčtenějších výtvorů, plných hodnotové prázdnoty, plytkosti a ubohosti.

Spisovatelé mají tedy na výběr mezi dvěma alternativami. Mezi tím, zda budou nositeli hodnot, nebo pseudohodnot. Mezi tím, zda budou duševně povznášet, nebo duševně degradovat. Mezi tím, zda se stanou strůjci vzestupu národa, nebo naopak, strůjci jeho úpadku.

Žel na naší zemi to měl vždycky těžké každý, kdo se držel hodnot a snažil se v jejich smyslu i působit. Takoví tvůrci dosáhli úspěchu mnohokrát až po své smrti. Jednoduše až tehdy, když lidstvo dospělo na o trochu vyšší duševní úroveň a bylo jich dílo schopno plně docenit.

Nicméně k tomu, aby na vyšší duchovní úroveň postoupit mohlo, bylo třeba právě pozitivního působení osvícených tvůrců na jejich vědomí. A to nejednou i za cenu nepochopení. Kdyby totiž takových tvůrců nebylo, nebylo by ani žádného skutečného duševního vzestupu.

Kdo tedy takto koná, vydává svědectví o velikosti vlastního ducha a také svědectví tom, že mu jde o dobro národa i lidstva.

Kdo však koná jinak, vydává svědectví o vlastní duševní malosti. A až jednou nakonec přijde čas velkého účtování, bude se pak muset zhroutit tam, kam svou literární tvorbou čtenáře směřoval. Do hlubin! Do hlubin plných brutality, násilí a tělesných zvráceností.

A když se pak jeho duše ocitne na pokraji této hlubiny, pak mu nepomohou ani počty prodaných knih, ani ocenění, ani peníze. Poté, jak ve skutečnosti již nyní, právě v této chvíli, budou rozhodovat pouze pravé hodnoty, které jsou základní podmínkou pozdvižení života na zemi, či dokonce i na takzvaném onom světě.

Vždy se proto třeba ptát pouze na hodnoty! Na to, co hodnotu skutečně má a co ji nemá. Toho, co ji má se je pak třeba držet a to, co ji nemá třeba odvrhnout. Třeba to zavrhnout, protože pokud to neuděláme, budeme kvůli našemu hlubokému duševnímu znehodnocení nakonec zavrženi my samotní.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.

O Svědcích tu píšeme...myslím,že všichni Jehovisté to tak nemají,pouze i fanatisti.Jak bylo třeba v soutěži Nic než pravda,tak to bylo hrozné,když před dcerou řekla,že by to nikdy nepovolila.Víra přednější před dcerou,co na to říct.To už neuznávám.