Deprese

Musis to Ivo vydrzet!!! Drzim Ti moc palecky. Jen k tem injekcim. Tenkrat mi taky doktorka dala antidepresiva a rikala, jestli je mi tak zle, ze mi muze dat injekci, abych se citila lepe.

Leni,na tu psychiatrii asi nepůjdu,nechci aby se Michal-můj přítel trápil.A taky nevím co bych řekla v práci.Tak nevím,buď to vydržím nebo...

Ahoj IVA, sledujem ta tu uz vyse tyzdna. Verim ti, ze ti je zle,poznam to velmi dobre, a viem sa vcitit do tvojej koze, presne ako si to popisovala, tiez som si nevedela predstavit, ako vydrzim tyzden do dalsej kontroly. Len by som ti rada napisala, ze tvoj priatel musi byt dobry blbec, ked ti dokaze urobit taku scenu, kvoli tomu, ze ta hospitalizuju. Mala som takeho idiota doma, co ozraty zaspal na lavicke pred ordinaciou, ked som tam isla, ze mi je zle. Preco ti doktor nedal inekciu? Ja, ked mi bolo velmi zle, isla som na pohotovost do nemocnice, a tam mi vzdy pichli inekciu, vyspala som sa 12 hodin a bolo mi vzdy tak 100 krat lepsie. Naozaj som sa zobudila ako iny clovek. Neviem ako si na tom s kamoskami a rodicmi ale jednoznacne by som priatela poslala do teplych krajin a radcej chvilu byvala s kamoskou. Ja som sa tak odstahovala od muza ked mi bolo najhorsie ku kamoske a dostala som sa postupne z toho. Od vtedy taku strasnu depku som uz nemala. Vtedy mi fakt pomohli inekcie. Uz si mala magnezium? Ked chces tak mi napis na mail, alebo aj sms, mozeme si pisat aj tak, ked potrebujes niekoho na popisanie. zatial sa drz, je ti hrozne, verim ti, treba to vydrzat.

Ahoj Ivo narazila jsem na Tve prispevky. Moc me mrzi, jak jsi na tom. Vim, ze je to hrozne - sama jsem taky mela depresi. Nemela jsem jeste ten stav, kdy bych si mela chut sahnout na zivot, ale bylo to neco opravdu priserneho. Ani obycejne slozenky jsem nebyla schopna zaplatit. Nejake povidani o tom, ze ma jit clovek ven bylo uplne k nicemu. Tu radost z prirody clovek vubec neciti. Tvuj pritel mi pripomina meho. Taky nikomu takovemu neveri. Mysli si, ze to clovek musi zvladnout sam. Je to tim, ze to nikdy neprozil a mozna nikdy neprozije. Stastny to clovek!!!

Ivo, možná si jít lehnout na tu psychiatrii. A začít chodit na psychoterapii. Z těch pár slov o vztahu s přítelem to vypadá, že by možná řešení bylo změnit vztahy s okolím. Čímž nechci říct nic špatného o příteli, to vůbec ne!!! Já ten jeho pohled na psych. trochu chápu, kdysi bych se na to dívala stejně. Ale zaráží mi, že hledí na to, co by si doma počal sám. Já mám mamku, která mi léta deptala, že když mi sama vychovala, tak jí mám být vděčná a dělat první poslední. Na začátku psychoterapie jsem se tedy vypovídávala z toho, jak to vidím jako křivdu, později jsem si však uvědomila, že je to vztah dvou lidí, mamka si vůči mě dovolila tolik, kolik jsem jí dovolila já. Když jsem pak toho pro ni dělala míň, tak byla překvapená, ale nakonec se ten vztah posunul - já dělám míň, nepřipadám si využívaná, tím se i k ní líp chovám, a ona taky cítí lepší vztah a je to v pohodě. A žádné deprese mi nepřepadají....:o)A platí to nejen pro vztah s přítelem, ale se všemi...nesnažit se být hodná vždy a vyhovět, a v duchu z toho mít špatný pocit...

Tak jsem ráno byla u toho psychiatra.Řekla jsem mu jak mi je až jsem se zoufalstvím rozbrečela.Nejdřív říkal,že neví co se mnou. Ale pak mi zvýšil nějaké prášky na zklidnění a na úzkosti a nasadil nové antidepresivum,které by mi mělo pomoci líp spát.Ale ten lék prý na deprese začne působit tak za 14 dní.Vůbec nevím jak to těch 14 dní vydržím.Je mi hrozně!Taky se mě ptal jestli nechci na psychiatrii.Možná by to bylo teď nejlepší řešení,ale odmítla jsem.Před měsícem jsem se z jedný psych. vrátila. A taky je v tom můj přítel.Třeba když jsem odjížděla na tu psych. tak ztropil hroznou scénu.Že nejsem blázen,že mi tam stejně nepomůžou a že ho nechám samotnýho doma-co si prý sám počne apod.On psychiatrům ani psychologům vůbec nevěří,přímo je nesnáší.Vždy říká,že se musím víc snažit,nepoddávat se tomu.Ale kdyby věděl jak je to těžký.Je mi fakt hrozně.A už docela vážně uvažuju o sebevraždě.Určitě si teď někdo říká,že jen vyhrožuju,ale já to myslím opravdu vážně.Stačí spolykat všechny léky,co mi dnes psychiatr předepsal a je to...Já jsem tak bezmocná.Na kontrolu jdu příští týden,ale nevím jestli to do tý doby vydržím.Moc vás prosím, co mám dělat?

Ahoj Ivo, to je prima, že jsi napsala příspěvek!!! :o), já jsem na Tebe myslela...takže návštěva u dr. dopadla slušně?

Ahoj L. říkáš,že na psychiatrii by Tě nikdy nikdo nedostal.Nikdy neříkej nikdy.Taky jsem si to kdysi říkala,ale pak mi bylo tak mizerně,že jsem tam skončila.A né jednou.Nevím kde jsi slyšela,že se tam musí sedět v místnosti nebo chodit na chodbě do kolečka.Tak to není.Byla jsem na různých odd. a na každým to funguje jinak,ale né tak ,jak si popisovala.Když nechceš,tak se s ostatnimi lidmi bavit nemusíš.Samozřejmě,že je tam i nějaký režim jako skupiny,různý terapie,vycházky apod.To je na některých odd. Ale jinde se třeba celý den nic neděje a ty si můžeš dělat co chceš,třeba se zavrtat do peřiny.Ale to by Ti asi moc nepomohlo.Tak to jen k tomu jak to na psychiatrii chodí.

PAVLA:děkuji za odpověď !!!! Také si kladu otázku , proč mít děti ???? Miluji své dítě, až mám někdy pocit, že ho svou láskou zadusím. Nechci žít životem matky na plný úvazek. Když mám depky, tak si říkám , že nikdo nemá právo na celý tvůj život, je přeci můj, tak část chci věnovat jen sobě, jen malinko. Můj přítel jezdí na montáže, takže jsem opravdu jako ve vězení. Nemám hlídání a tak jsem pořád sama. Stejně jsou na tom ostatní maminky, muži jsou celé dny v práci a máminy s dětmi. Každá druhá se cpe antidepresivama, nebo dítě zmydlí ......... Chci cvičit, chci práci, chci si zahrát milovanej volejbal, chci, chci, ale nemůžu !!!Opravdu bludný kruh ! Obdivuji těž ! Tři děti je moc !! ha ha Já bych také chtěla druhé, ale už nechci být zavřená na další tři roky doma !!!

Mě by na psychiatrii do nemocnice nikdo nedostal. Člověku je pořád lépe doma v jeho prostředí a mezi svými věcmi, než v cizím prostředí s cizími lidmi. Doma si mohu kdykoliv lehnout a přetáhnout přes hlavu peřinu, což nevím, jestli jde na oddělení. Tam se prý musí sedět celý den v místnosti nebo chodit dokolečka po chodbě - tak nevím, jak může tohle terapeuticky působit. Pokud je mi líp, tak někam zajdu, pokud je mi hůř, zůstanu doma, ale na oddělení o svém programu rozhodovat nemohu. Možná je to tím, že jsem introvert, ale neumím si představit jediný den uprostřed cizích lidí, kteří by na mě doráželi otázkami na moje soukromí zrovna ve chvíli, kdy mi není do řeči. Doma si prostě dělám co chci a komunikuji s kým chci. Nebo to na oddělení vypadá jinak, než si představuju?A dávají tam snad nějaké speciální léky než na ambulanci? Někdo tu píše, že mu léky při ambulantní léčbě nezabíraly, a v nemocnici pak ano. Pokud šlo o tytéž léky, nerozumím tomu, že při ambulantní léčbě nezabraly, a v nemocnici najednou ano.Ani si nemohu dovolit vypadnout z pracovního procesu, leda na dovolenou, a pořád mi přijde lepší trávit dovolenou s depresí někde u lesa, u vody, než se zašít uprostřed krásného léta na psychiatrii.A taky se bojím, že by mě tam někdo známý uviděl. Chodí tam různé návštěvy a já navíc pracuji ve zdravotnictví. Mám i tak obavy, že už každý ví, že se léčím na ambulanci, protože to nějaký zdravotník mohl jiným vykecat, nebo někomu ukázat můj recept z psychiatrie. A kdyby mě ještě uviděli na takovém oddělení, v práci by si na mě ukazovali prstem, šuškali by si o tom a patřičně by to zveličovali. Možná bych nakonec přišla o místo. Pokud neexistují možnosti, jak se takovému jednání bránit. Jenže oni by to asi řešili za vašimi zády a pravý důvod vyhazovu by vám neřekli, takže byste se ani nemohli hájit. Doufám jen v jedno, že moje potíže nepřerostou natolik, že bych tam musela.

Ahoj Moni,jak jsi asi četla tak mi je opravdu zle.Je mi líto,že Tobě je taky mizerně.Doufám,že se dočkám zítřka.Jdu k psychiatrovi,tak uvidím co mi řekne.Moc Ti přeju Ať Ti je aspoň trochu líp.Zase napiš.

Mila Lado,dekuji Ti za Tvoje psanicko.Nevim,jak jsi se z toho dostala,ale me opravdu staci malo a litam v tom znovu.Jsem z toho opravdu nestastna.Monika

Ahoj Ivco,tak koukam,ze Ti je asi hrozne,Me take,vcera jsem litala a schanela praci a nic,jsem z toho uplne mimo.Opet je mi zle,mam prujem a na jidlo se nemuzu ani podivat.Jsou to hrozne stavy.Pripadam si,ze se vse otocilo a nema smysl zit.A co Ty?

Ivo, to jo, to je fakt, že do psychiatr. ordinace se člověk objednává dopředu, a že "cizího" nechtějí vzít. Já jsem spíš vycházela ze situace v našem městě, že tady je v nemocnici odd. psychiatrie a taky psychiatr. ambulance, kam se člověk může obrátit. Já jsem tam kdysi dorazila odpoledne, kdy už na ambulanci nebyli, tak s mnou mluvili přímo na oddělení, a nenechali si mě tam, dali mi léky. Jestli u vás v nemocnici psychiatrii nemáte a bojíš se, že by tě někam převezli, tak se neboj, třeba by si tě tam nenechali, a i kdyby, zas tě uvidí někdo jiný než tvůj doktor, a třeba uvidí lepší řešení. No a jestli to vydržíš počkat do zítřka, tak mu hlavně řekni pravdu, jak se cítíš, ono je to těžký, co, člověk nechce moc otravovat a rád už by byl venku, ale měj se ráda a chtěj pro sebe to nejlepší. :o)Takže se těšíme na další příspěvky, ju? ;o)

Ahoj Ivo, ten prašek Trittico jsem dostal od sveho psychiatra, když jsem mu popsal svuj stav po probuzeni. Každe rano jsem si řikal proč probůh jsem se vubec probudil. Pres den jsem míval v depresi utkvelou myslenku, ze rozjedu auto na 200 km/hod a třísknu to do bezvadne vyhlednute zdi. Psychiatr mi naordinoval tento lek a mohu říci, že se to opravdu spravilo. Správne pojmenovani je Trittico AC 150 a je to Trazodoni hydrochloridum a jsou to tablety s řízeným uvolnovanim. Berou se vecer a to prvni týden l/3 tablety, druhy týden 2/3 a třetí týden celou. Zasadne se bere večer. Ja ted beru jednu v poledne a 1 večer. Cítím se o mnoho lepe, i kdyz na mne někdy chmury prijdou. Preji Ti, aby jsi se dostalo s těch strašných problemů. Člověka to doslova ubijí. Ale teď je mi o mnoho lépe. Nikdy se neberou ráno. Ovlivnují motorickou činnost. Proto se musi začínat pomalu, aby si člověk zvykl. Nemám nastěsti s timto žádne potize takze autem jezdim.

Ivo,upřímně Ti radím,ať jdeš ihned k psychiatrovi.Ten Ti musí naordinovat jiné léky.Pokud Ti bude pořád hůř zbývá jediné řešení:psychina.Je to fakt psycho,ale mě stačily 2-3 týdny a byla jsem v pořádku.Navíc mám odtamtud zážitky,na které nikdy nezapomenu.Byla jsem na tom totiž taky zle,prášky,které jsem brala při ambulantní léčbě,mi nezabíraly a taky dělá hodně to,že změníš prostředí.

Ahoj Ivo, u mne se deprese projevuje hlavně dopoledne, mám úzkosti, vyšší tlak a puls, beru Rivotril, Prothiathen, Fevarin, pořád se nemůžu srovnat po elektrošocích, špatně píšu-komolím písmo, mám chudou slovní zásobu, jakoby utrpěl můj intelekt.Chodím do práce a snažím se s tím bojovat. Přeju Ti hodně síly a drž se.

Ahoj PAJKO,LENKO,MARCELO tak jsem v noci trochu spala.Narvala jsem do sebe totiž hodně léků-Rivotrilu,tak mě to trochu sklidnilo.Všichni jste psaly, že mám jít k psychiatrovi dnes, ale to nejde.K mýmu psychiatrovi se musí objednávat a nemůžu tam přijít jen tak bez objednání.Jednou mi bylo taky zle,ale nebyla jsem objednaná,tak jsem to zkoušela jinde.Ale nikde jsem neuspěla.Říkali,že u nich nemám svojí kartu,že o mně nic nevědí apod. Pajko navrhovala jsi nemocnici,ale tam asi nemaj takový léky-nebo jo? Já fakt nevím.A taky nevím co bych jim tam měla říct a bojím se,že by mě odvezli na psychiatrii.Tak budu muset počkat do zítřka.Fakt nevím jak to zvládnu.Jste všichni moc hodní,že mi takhle radíte,jsem vám za to vděčná.DĚKUJU!!!Budu se snažit to nějak zvládnout,ale kdybych sem už nikdy nenepsala,tak moc dík,držím vám všem palce a přeju hodně štěstí!!!!!!

Ale vydržíš, nic jiného ti nezbývá. Já na tyto stavy trpím už mnoho let. Teď když se léčím, mám jen občasné výkyvy, ale před léčbou jsem to měla nepřetržitě. K tomu se ještě léčím na jiné nemoci, které mojí depresi neprospívají a deprese neprospívá jim, vzájemně negativně to na sebe působí. V těchto dnech mě rozbolelo břicho, před dvěma roky jsem měla ledvinový kámen spojený s příšernými bolestmi, a doktor má podezření, že se mi to udělalo znovu. Což mi automaticky rozjelo depresívní stav. Když jsem šla od doktora, myslela jsem, že omdlím, celý svět se se mnou točil, hlava, nohy i ruce jako z olova. Takže mám záchvat deprese a ještě mě čeká vyšetření a možná i zákrok na urologii, případně na gynekologii. Nemluvě o tom, že mi není jasné, jak se na tu urologii a gynekologii v takovém stavu dovleču.Ale protože jsem takové stavy prožila už stokrát, tak vím, že se to zase zlepší a že si ty lepší chvíle náležitě vychutnám. Až to prožiješ víckrát, budeš mít na to stejný názor. Život je krásný i s depresemi nebo možná právě díky jim.

Ivo, psala jsem Ti už včera, ať s tím hned dnes něco uděláš. Ještě pořád je dnes. Udělěj s tím něco hned a nenechej svůj stav vygradovat do extrému. Asi by bylo nejlíp, kdyby to někdo udělal za Tebe. Jenže my odsud nemůžeme. Snad požádej svého přítele, ať s Tebou zajede k doktorovi, ve spoustě ambulancí se ordinuje až do podvečera a v nemocnicích nonstop... A neboj se požádat o jiný účinější lék!