Deprese

Tak odpovědi se asi nedočkám, ale nejsem si už tak jistá, jestli ji vlastně chci znát. Přeji vám všem hodně sil, energie a vytrvání, abyste úspěšně vyzráli na tohle zákeřné onemocnění. Vždyť život se má užívat, tak nedovolte depresi, aby vám ho ničila.Mějte se krásně.

Zase se chci omluvit za pravopisne chyby

Ahoj Ivane, nikdy si nepreji ponizovat, nebo jakymkolivm zpusobem ublizovat. Jinak ja zde vetsinou pisi o normalni depresi, kterou vetsina lidi cas od casu prochazi a ty pises o te hluboke a tezke. Chci lidi trosku postrcit, aby si davali na sebe vice pozor, jelikoz myslim, ze kazdy to cas od casu potrebuje. Chci dad trochu pozitivity, jelikoz je zname, ze ty stastne lidi, co malokdy maji depresi si moc starosi v zivote nedelaji, nepremysli na minulost a nerozebiraji ruzne neprijemne okolnosti dokola. Ti se take vetsinou doziji dlouheho veku, i kdyz prozili tragedije take, ale zajimave je, ze ti lidi jsou velmi blizko sve rodiny, pribuznych a pratel a stale maji co delat a hodne pomahaji. Proste berou zivot tak jak jde, nepremysli a strachuji se co se mozna stane, jelikoz vetsinou se to nestane, ale nove veci prijdou a kdyz prijdou, budou se resit. Take je velmi dobre mit viru. Me pomohli verici lide, kdyz me bolela pater po auto nehode a cas od casu si tam zajdu pro udrzovani dobreho zdravi a pomoci ostatnim. Je to nesmirne uklidnovaci a uz me maloco roztrpci.Tak zase jsem se rozepsala, coz jsem neplanovala, ale presto bych si prala vedet jak si vede Olga. Doufam, ze jsem ji take nejak neurazila. Napis nam Olgo jak se ti dari anebo jak by jsi si predstavouvala svuj zivot, Ahoj

Mily Davide, je dobre, ze ses rozhodl svuj pribeh napsat sem. Nemyslim si sice, ze by ti sverovani cizim lidem a cteni rad - jakkoliv dobrych - mohlo nejak zasadne pomoct, ale prece jen - udelal jsi aspon krucek k tomu, aby ses ze sve neutesene situace dostal. Vis, depresi jako klinicke onemocneni znam, ale nedokazu posoudit, nakolik se jedna o toto onemocneni u tebe, nebo zda proste tak velmi tezko prozivas rozbiti sveho statusu quo. Ja vim, clovek trpi stejne, at uz se to jmenuje jakkoliv, a navic je pravdepodobne, ze prave rozchod u tebe vyvolal tezkou depresi - alespon podle priznaku. Davide, jsem daleka toho, ze bych ti chtela neco radit, ale prece jen - prvni, co musis opravdu udelat, je rozchod definitivne prijmout. Ja vim, to se lehko rekne... clovek se toci v kruhu myslenek typu - ale ona se urcite nekdy vrati... Jo, to se opravdu muze stat. Jenze pokud ano, stane se to az v dobe, kdy ty uz budes na te divce nezavisly. Anebo vubec. Zkratka aby ses z te hruzy opravdu dostal, musis jit dal a neohlizet se dozadu. Vycitky a sebeobvinovani te nici a nikam nevedou, to je falesna cesta. Dostal jsi od zivota ranu a nejaky duvod a smysl to urcite ma, i kdyz to ted jiste nevidis. Kazda krize posouva cloveka dal v sebepoznani, sebeuvedomeni a v hledani vlastni cesty. Ty jsi dal uz ted, prestoze to nesnesitelne boli a cena je vysoka. Ale tvuj obzor se rozsiril - prisel jsi na to, ze jsou v tobe tendence, ktere bys necekal, tendence, se kterymi musis bojovat. Prisel jsi na to, ze sebevrahy nebo ty, co se o to pokusili, nemuze clovek soudit. Prozivas utrpeni - prozij si je az do dna. A poznas, ze vecne se tak zit neda. Cim drive se usmejes, trebas jenom ocima, tim lepe. A nakonec - o doktorech nechces slyset, ale mozna by bylo dobre, kdyby sis o psychyiatrii nebo psychoterapii a depresi treba aspon neco precetl. Jak jsem rekla, nedokazu posoudit, jestli je ve tvem pripade psychiatr potreba. Ale uprimne si myslim, ze je. Nevyhybej se tomu, pokud je ti tak zle - nemuzes vedet, jestli leky nejsou to jedine, co ti muze aspon v teto chvili pomoct a dnesni leky to opravdu umi. Nezustavej s tim sam. I jediny rozhovor s psychoterapeutem ti pomuze. Uvidis. Podle me jich ale bdues potrebovat vic. Nestyd se za to - pokud se rozhodnes vyhledat doktora, utvrdis sam sebe nikoli v tom, ze jsi slaboch nebo blazen, ale naopak clovek, ktery umi vzit zivot do vlastnich rukou, a ktery v sobe umi najit odvahu. Preju hodne stesti.

Je mi lito co se ti stalo a proste prozivaz velke zklamani z lasky. Vetsina lidi bude rozumnet o cem mluvis a je jiste, ze tento cas je pro tebe uplne strasny. Jenom cas to muze zahojit, ale ted je take nutne se videt s doktorem a pak s nejakym therapistou si o vsem promluvit. Promluveni o potizich nahlas ma velmi lecive ucinky. Nenic se physicky a mentalne! Zajdi si k doktorovy urcite ti pomuze. Napis jak se vse vyvyji Ahoj.

Nejak nevim kde zacit, ale asi o vezmu nejak postupne.Nevim jestli to sem patri ale aspon se pokusim.pred 5ti mesici se se mnou rozesla holka..(je me 26let) Znali jsme se 5 let z toho (od prvniho pohledu jsem nemiloval nikoho vice a 2.5 roku na ni cekal nez ji to rekl) pak jsme 2.5roku spolu chodily a 2roky bydleli. Najednou vse skoncilo. Uplne se me sesypal zivot. Prvni 3 mesice bylo vse Ok. Navstevovali jsme se a tak sem si to nejak nebral k srdci. Jenze ted se to za posledni 2 mesice rapidne zhorsilo. Prestal jsem mit chut na jidlo. jim pouze ze musim ale jim to s odporem. Mam strasne pocity uzkosti a zazivam strasne stavy. Bydlim sam tak je to jeste horsi. posledni dobou mam neco jak zachvaty. Vse je spatne a nic se nedari. Navic jsem zjistil ze si nasla nekoho jineho. posledni mesic premyslim jestli to tady ma smysl. Nikdy v zivote bych neveril ze nekdy budu premyslet nad sebevrazdou ale stalo se to skutecnosti. Tato myslenka me probiha hlavou nekolikrat denne a odrazuje me od ne jen mala vule a strach z bolesti. V sobotu jsem prisel rano domu a zjistil ze me pes rozkousal nejake veci. I kdyz ho mam neskutecne rad tak jsem mu dal co proto. Pote jsem se zhroutil na zem. Proste si nic nepamatuji. Jen zachvaty breku a toho jak jsem myslel na vse co se stalo. Posledni dobou tyto stavy mam cim dal casteji a nevim jak z toho. kdyz to nekomu napisi tak to bere akorat z me strany jako vydirani atd. Pritom to tak neni. Nikdy jsem tyto stavy nezazil a nevim co mam delat. Pres den jsem bez energie. vecer nemohu usnout a pokud usnu zdaji se me hrozne sny. Vubec uz nevim jak dal. proste se me sesypal zivot a vse co k nemu patrilo. Kamaradum to rici nemohu a nevim co s tim sam delat. Vim ze jsem nebyl idelani (ve vztahu) ale verim ze po te co zazivam bych se vice snazil kdyby to jen jeste bylo mozne. Zacal jsem ted hodne pit alkohol i kdyz jsem byl vice jak rok abstinent a aspon v te chvily se citim alespon trochu fajn. Ale zase pote jakmile dojdu domu tak je to jeste horsi.Byvala pritelkyne o me rekla ze se chovam jak psychopat a ze ji vydiram, (rekl jsem ji co zazivam za stavy) ale pritom nikomu nechci ublizit, jen proste nikdo se nesnazi pochopit co k ni citim a jak na tom ted jsem a to me strasne nici. Proste jsem se dostal nad propast a ted nevim co udelat dale. Jak si mam pomoct sam ? K doktorovi nemam odvahu jit. ted jsem si dal 2mesicni ultimatum ze zacnu an sobe pracovat a ze se pokusim odstranit vsechny chyby co jsem delal ale vubec to nejde. Skoro celej den prolezim a premyslim nad tim co bylo. I kdyz se na to nesnazim myslet. Posledni dobou mam strasne pocity uzkosti a sebeobvinovani. Omlouvam se za dlouhy prispevek ale uz to nemam komu to rici :( Prosim poradte..Ale jen ne doktora. Dekuji.

Niky, docela pěkně a výstižně jsi popsala, jak by se člověk měl starat o své duševní i tělesné zdraví a vůbec, jak by nic neměl zanedbávat. Nemyslím, že by lidé tady měli málo informací o depresích, ale je dobře, že to píšeš. Zadáš-li do libovolného vyhledávače heslo

Udelala jsem malou chybicku - k zubari by se melo chodit kazdych sest mesicu.

Ahoj Olgo, moc lidi si to neuvedomuje, ale je jiste, ze mi sami muzeme byt ty nejlepsimi lekari a proste zalezi jak si usporadame sve mysleni. A take kdyz nemame moc prijemneho citeni a jsme smutni, clovek se musi zamyslet proc se to deje, co se musi napravit. Jsou potize v praci a da se to v praci prohovorit a jak to upravit? Stoji to za to stravit tolik casu nekde kde nam to bere zdravi? Neni lepsi se poohlednout po jinem zamestnani, ktere by nas to zajimalo a dodavalo energiji? Mnoho lidi ma stesti, ze delaji neco zajimaveho a ani se nemuzou dockat jit rano zase do prace, ci byt ve spolecnosti dalsich dobrych lidi. A i v rodine, lidi by meli moznost nechat vedet co by se jim libilo, protoze mnoho lidi ma plno ocekavani a kdyz se to nestane, jsou zklamani i nazlobeni. Proste nechat vedet jak by se jim libilo prozivat zivot v rodine. A i kdyz jsou ruzne nahledy tak jak to vytvorit, aby kazdy zil co nejlepe. Mnoho lidi ma zvyk se jenom domnivat a casto nemaji fakta a zbytecne se rozciluji ci strachuji. Pro stastny zivot je dulezity zastavit ten hluk a plno negativnich myslenek v mozku. Meditovani ma byt to nejlepsi, uklidnuje to mozek i telo, proste sednout si v oblibenem miste a nepremyslet nad nicim a mozna zacit vnimat sve telo, pracovani srdce, plic tak je to jednoduche. Ale mimo to, je plno literatury jak spravne meditovat. Nas zivot je tak busy, ze nam probiha tisice a tisice myslenek v hlave az nas to muze tocit. Pro zajisteni dobreho zdravi clovek by mel aspon jednou za rok se nechat celkove lekarsky zkontrolovat, jit jednou za rok si nechat vycistit a zkontrolovat zuby, nechat cas od casu udelat acupresure masaz, zkontrolovat chakras. Domov by mel byt co nejprijemnejsi, v barev co nam pomahaji se dobre citit a nabytek usporadan, aby se clovek mohl svobodne pohybovat, okraslen kvetinama a zelenim a mit zdravou vuni okolo, jelikoz to take leci. Snazit se mit doma harmoniji, s nicim nespechat, i vareni by melo byt jako neco holictickeho udelane s laskou co doda zdravou energiji rodine. Pro zdravi ani neni potreba moc varit, jelikoz to kazi vitaminy, ale pripravovat jidlo nad parou a hodne jist salatu by bylo nejlepsi. Hlavne, spravne jidlo nam dodava energiji a potrebne latky pro telesne i dusevni zdravi. Mnoho lidi se prejida jelikoz jim to jako nahrazuje co jim v zivite chybi, akce, laska. Nekteri lidi studuji makrobiotiku, mnoho lidi pouzivaji specialni koktejly z vitaminu a to pouzivaji hlavne sportovci a lidi kteri potrebuji hodne energije. Je jiste, ze dobra strava je dulezita, ale take by se nesmel zapomenou pohyb a bez techto veci nas motor zacne rezavet. Je dulezite si zajit do prirody a mit cerstvi vzduch, nabrat energiji ze slunce a zeme, stromu a psychologicky se nabazit pohledem na krasnou prirodu. Take je dobre patrit do nejakeho klubu, ktery sdili nasi phylosofiji a zajmy. Nebo utvorit skupinku, kde lidi chteji mit legraci a dobre proziti, jako setkavani v restauraci, prochazky parku atd. Nas zivot je slozen z momentek a proto verim, ze kazda momentka by se mela prozit co nejlepe. Co se stalo zitra uz se stalo, co se stane v budoucnosti to zcela jeste nevime, ale tento moment existuje, tak toho vyuzijte. Rada vzpominam jak krasny cas jsem mela, kdyz moje dcerka byla mala. Kazde rano se ke mne vrhla s otevrenou naruci a rekla, maminko ja te miluji a ja jsem ji rekla, tento den bude ten nejlepsi. Take jine deti radi chodily k nam, jelikoz vse bylo delane v miru a vzdy bylo plno akce, radi jsme jezdily na male vyletky a deti mi cestou zpivaly a ja se jem bazila radosti. Rodice se vzdy divili jak se jejich deti chovaly jak andele. Proste jsme si umeli udelat zivot radostny. A ted chci pripomenout jestli se nekdo zacne citit smutny a zacne mu zivot byt nezajimavi je dobre zkoumat duvody a neco delat nez to padne do velke deprese. Cas od casu nastanou smutne situace a takovy je uz zivot, ale zalezi jak to berem, jelikoz je zname, ze nic neni nemenne. A i kdyz clovek je v depresi, ale citi se lepe pomoci leku je ten cas dat energiji na vylepsovani. I kdyz se hodne zkouma ohledne deprese, moc se musime jeste ucit a snazit najit tu nejlepsi cestu na uzdraveni. Promin Olgo zase jsem se tak rozepsala a urcite napsala co uz vsichni vime. A jinak co zjimaveho planujes na zitrek? Citis se unavena a boli te nohy, coz mnoho lidem pomohl nemecky prirodni prostredek z Hubnera, Venen kraft N. jen kolikrat takova jednoducha vec pomuze k zlepseni A jdi ven oslavovat, uvidis, ze pristi den se budes citit nejak lepsi. Preji aby kazdy prozival svuj zivot co nejlepe. Ahoj.

Olgo,dnes nemám bohužel moc času, takže jenom díky za Tvůj příspěvek. Podle toho, jak popisuješ svůj stav - zkus se podívat do rubriky Nemoci na chronický únavový syndrom. Možná že u Tebe nejde jenom o depresi, mežná že deprese je jenom vnějším projevem jiného, hlubšího onemocnění. Možná kdyby ses léčila na jiné onemocnění, zmizela by i deprese. Jak píše Niky, organismus tvoří jeden celek a jako celek by se měl léčit....Pěkný denIvan

Ivane a Niky,moc děkuji, že nám píšete. Je to opravdové povzbuzení. Ivane, píšeš, že mám depresi z deprese, což je docela možné. Víš, žiju sama se 14letým synem. Vše jsem zvládala úplně normálně. Před 2 roky jsme se ale ocitli v krizi. On začal být nemocný, já jsem byla nemocná, jeho puberta atd. Já jsem začala mít obrovské úzkosti, nedalo se to zvládnout, nemohla jsem chodit do práce a táhne se to se mnou stále. Je pro mě problém třeba dojít si i k holiči. Pořád mi je na omdlení, slabost, strašná únava, pocity na zbláznění a tak. Strašně se snažím to všechno překonávat, protože prostě musím. Ale jsem hrozně vyčerpaná a mám z toho opravdu zlý stavy a deprese. Uvědomuji si, že lidé jsou na tom mnohem hůře, mně vlastně nic nechybí, syn je v pořádku, mám hodného přítele, snažím se na sobě pracovat. Ale to víš, říkám si, jak dlouho tohle potrvá, což je opravdu špatná otázka. Jako by něco ve mně stále pracovalo proti mně. Já nevím, jak to mám vyjádřit. Samozřejmě rozumově vím, že se mi nic neděje, ale stále mám pocit hrůzy a absolutní stráty jistoty, že život zvládnu. Víš, jsem věřící člověk, ale v těchto krizích jakoby Bůh najednou mlčel, nechává Tě jakoby na holičkách a Ty se jenom rozumem přesvědčuješ, že to tak není. Možná jsi něco četl o transformační krizi. Že prý je to vlastně každá nemoc a krize, která Tě v životě potká a má Tě dovést někam jinam, protože to, co žiješ nyní, už nestačí na plnění Tvých životních úkolů. Bohužel tato cesta je dlouhá, bolestná, má plno zastávek a člověk vůbec neví, jestli ji zvládne. Moc nám všem přeji, abychom to zvládli.

Ahoj eurelia, Ivnak ma naozja pravdu. Psychiatri neocakavaju hodinove monology od pacientov, tam len vojdes. povies strucne co Ta trapi, zoberies recept a ides prec. Ked sa chces vyrozpravat, musis ist psychologovi alebo terapeutovi. Neprecitla som si prispevky co ta trapia, ale precitam si ich. Ja svojej poviem: je mi dobre, je to v poriadku, alebo je mi strasne zle, nechce sa mi zit, nebavi ma zivot - len par viuet (ked mam toho viac, ze am fakt tazku depku, tak jej to napsiem na papier aon asi to precita zalozi do karty. Predpise mi leiky, trosku prekonzultuje ci mi da nieco na spanie alebo iny liek, ci zvysi davku ked mi je blbo ale mi da pichnut inekciu a tak. Aj moja psychiatricka je prisna, ponahla sa, je stroha ale mam ju 10 rokov, pomaha mi a mam ju rada. Tak sa prekonaj - NAJDI SI REFERENCIE- napis z akeho si mesta a nech ti niekto posle meno psychiatra s ktorym je spokojny. Tot moja rada. Keby nieco, som Ti rada k dispozicii aj na maily. Krasny den prajem - ak sa to da, ze?

Ivane, ja hlavne nevim, jestli potrebuji psychologa nebo psychiatra, nedokazu hloubeji posoudit svuj stav. K tomuhle panovi me objednala prijmova sestricka pote, co jsem ji popsala svoje stavy a problemy. Tak k tomu mela asi duvod, kdyz to byl psychiatr. Ale ikdyz psychiatr jenom leci a neni zpovednik, jak jsi psal, jak muze lecit, kdyz o me nic nevi? Vzdyt me ani poradne neposlouchal, nebo jsem alespon mela ten dojem. On se preci musi rozhodnout jake leky, jestli je jich treba, jaka terapie, proste by ti ta lekarska pomoc mela asi sedet na miru, je to u kazdeho individualni. A mas pravdu v tom, ze mi nesednul jako clovek. Ale ani jako doktor.

Aurelie, na Tvůj příspěvek se rád podívám. Nemůžu vědět, jestli bylo chování psychiatra, kterého jsi navštívila, v normě, to můžeš posoudit pouze Ty. Rozhodně vím pozitivně jednu věc: nevyhovuje Ti a asi tě zklamal nejenom jako lékař, ale i jako člověk. Můj první zážitek s mojí psychiatričkou byl obdobný - dala mi medikaci, kterou jsem jí za dva dny velice nezdvořile přišel hodit na stůl. Šel jsem tam na pozvání manželky společně s ní a já měl dojem, že je s manželkou spiknutá vůči mně. Teď spolu vycházíme velmi dobře a já ji plně důvěřuji.Máš však pravdu v tom, že pacient musí cítit ke svému lékaři kromě respektu rovněž důvěru. Počítám, že změníš lékaře. Hodně štěstíIvan

Ivane, precti si muj drivejsi prispevek,asi 14 dni stary, tam jsem presne popsala proc potrebuju odbornika.Jestli je podle tebe chovani tohodle psychiatra v norme, tak to uz nikdy nikam nepujdu.

Ale ne, Aurelie, buď máš nehoráznou smůlu anebo nepřiměřená očekávání. Píšeš, že Tě "utnul" po půlhodině - to mezitím byl Tvůj monolog nebo co vlastně? Nepleť si psychiatra se zpovědníkem, možná Tě má lépe přečtenou, než si teď myslíš. Posláním psychiatrů je léčit, ne diskutovat s pacienty, i když jejich léčba mnohdy spočívá v diskusi, ale rozhodnutí je na něm. Být tebou tak bych se alespoň zeptal, jaké prášky Ti chtěl předepsat a jaký by měly mít na Tebe účinek.Na tuto informaci máš nárok. Nevím, s jakým problémem jsi šla za psychiatrem, ale podle toho, co jsi asi očekávala, bych to spíše viděl na potřebu konzultace s psychologem. Jestli nechceš veřejně uvádět podrobnosti, můžeš mi napsat na můj e-mail Ast.I"seznam.cz, který je ostatně volně přístupný i ostatním účastníkům fóra.Ivan

Ahoj vsem,tak dnes jsem absolvovala svoji prvni navstevu u psychiatra a ten me tak dorazil, ze jsem se razem ocitla jeste na hlubsim dne nez jsem predtim byla. Nesympaticky, protivny clovek, ktery se povaloval na svem pracovnim stole, zival, usklibal se a kazdou minutu se dival na hodinky. Moje problemy ho absolutne nezajimaly. Musela jsem mluvit, ale chtelo se mi hlavne plakat z cele te situace. Po pulhodine me utnul s tim, ze jestli chci, tak mi predepise prasky a objednal me na pristi tyden. Uz k nemu nikdy nepujdu. Kam ale? Nechci uz nikdy zazit tu strasnou situaci, kdy musim mluvit o svych nejniternejsich problemech s clovekem, ktereho tim otravuji ikdyz by mel pomoct. Neznate nekoho dobreho? Mohli byste prosim nekoho doporucit?

Niky, ten příběh o postižené malířce byl okouzlující a má hluboké mravní ponaučení

ahoj Ivane a všichni,tak jsem objednaná k psychiatrovi.Možná si jen popovídáme,možná mi předepíše nějaký léky,kdoví co bude....:-)trošku mi brní v břiše z nervozity,tak snad to bude ok.hezký den přeju i katce,jsem vrstevnice a citalec jsem brala taky,tak hlavu vzhůru,bude líp...:-))

Podle mého psychiatra by se obecně měly brát ještě asi půl roku od doby, kdy deprese odezní. Čím dřívější vysazení, tím pravděpodobnější recidiva. Já jsem na Zoloftu od dubna a asi tak druhý měsíc je mi dobře, ale raději si Zoloft protáhnu do jara. Ale nemá smysl se trápit tím, jestli se deprese objeví znovu nebo ne. Spíš je třeba to brát tak, že člověk dostal příležitost získat jistou zkušenost, i když velmi draze zaplacenou. Depresák poznal víc sám sebe a své hranice. Určitě budu teď mnohem víc poslouchat samu sebe, své tělo i psychické rozpoložení. Ahoj, drž se a ještě chvíli vydrž.