Deprese

Magdo, vetsina lidi kdyz se rozejde s dulezitym clovekem upadnou do deprese a dny se stanou mnohem tezsi, clovek se citi stale plakat, nema chut k jidlu nebo byt zapojeny do jinych cinnosti atd. Take zmena bydliste nekdy muze zapusobit. Vetsina psychiatru kdyz mluvi s clovekem v depresi se zepta - co se stalo? Protoze deprese vetsinou ma pricinu. U tebe to byl rozchod a zmena prostredi. Takze nestracej cas a navstiv doktora a psychiatra nebo therapista nez se vse rozvine i v jinych smerech. Ahoj

Magdo, doporučuji Ti celkové vyšetření a především rozbor krve i na hormony štítné žlázy či boreliózu. Kromě toho si přečti o panické poruše a agorafobii, možná jsi blíž PP, než depresi, u ní dominuje úzkost spojená s podobnými fyzickými projevy...

Niky, vidíš a já mám zase dojem, že osobně a příliš vážně to berou jiní lidi. Pokusím se Ti ještě jednou vysvětlit, s čím já nesouhlasím.Příklad: "Beru léky dlouho a přesto, že mají varování před možnými vedlejšími účinky jako např. blablabla, u mě se nikdy nevyskytly." Ale už nedodávám "všichni je berte, jsou super!" to už je demagogie...Kdežto, pokud někdo vylíčí něco, s čím mám negativní zkušenost ve smyslu "Je to hlavu gumující hnus! Neberte je, nezačínejte s tím!" dává to jiný smysl a mnohým, kteří otálejí s návštěvou lékaře či užíváním léků, které by udělaly jejich život snazším, odradí. S tím nemohu souhlasit.Píšu své zkušenosti a nikdy bych si nedovolila někomu něco nařizovat nebo zakazovat. Mohu předat svou zkušenost a přidat svůj názor, to je vše. Smysl pro humor to nevylučuje. Možná, že Hanka udělala chybu ve způsobu, jakým přerušila jejich užívání. Je potřeba vysazovat pomalu a pozvolna, jinak nemůžeš čekat jinou, než nepříjemnou reakci organismu a navždy kruté vzpomínky. Necítím se nikým a ničím dotčena a současně se možná mylně domnívám, že se k lidem chovám slušně, přestože se vším nesouhlasím.Ivan, jak to chápu já, odmítá Tvé rady jako neúčinné pro lidi s psychózou a je-li jeho deprese čistá nebo bipolární, namá vliv na to, že my netušíme nic o tom, co si on musí periodicky vytrpět ve svých atakách choroby. Zkus přijmout fakt, že Tvé rady, byť s láskou míněné, nemusí být použitelné pro všechny. Asi bychom se tu všichni shodli na tom, že by bylo vynikající a všem snadno dostupné i příjemné, kdyby tomu tak bylo...Jestli je někdo na dně a dostane se mu povzbuzení, no fakt nevím, čeho jiného by se mu tady mělo dostat. Je rozdíl, když tu člověk zoufale zvolá o pomoc anebo zvolá "Jděte do toho!" či "Jděte od onoho!" Na Ivanovi obrovsky mimojiné oceňuji, že podrobně nevypisuje, co konkrétního užívá a v jakých dávkách. Jsem přesvědčená, že to dělá úmyslně, nechce nikomu, kdo by se ho snažil kopírovat, ublížit. Ví moc dobře, že léčba nespočívá jen v lécích, ale celkové terapii včetně psychoterapie a že každé AD "nesedne" stejně všem.Tvé rady jsou v mnohém podnětné, piš dál, máš-li chuť, vyzařuješ pozitivní energii, ale chápu, že všem nestačí a někomu se principielně vše líbit nemusí...

Ahoj vsichni, brouzdala jsem po netu, nebot i ja jsem zacala mit pocit, ze se se mnou deje neco, co uz nezvladam. Nikdy jsme depresema netrpela, byla jsme zdrava a aktivni holka...pred par mesici jsme onemocnela, rozesla se s pritelem po 2 letech, vratila se z ciziny domu.Od te doby jako bych byla jiny clovek. To, ze je mi psychicky nanic, me neprekvapuje, to se stava, ale driv jsem byla schopna s tim bojovat.Ted nejak ne. Asi je to tou nemoci, skloubily se u me 2 faktory, ale proste ja mam stavy, kdy jsme schopna jenom brecet, nechce se mi nic, yit, jit do prace, ucit se do skoly a co me desi nejvic, projevuje se to i fyzicky. mam pocit, ze nemuzu spontanne dychat, ze jsem hrozne slaba a unavena, ze se mi mot ahlava, kdyz jdu po ulici a jako by cely svet byl jako film, do ktereho nepatrim, je to takova uzkost, ktera se projevuje fyzicky a ja uz nejsme schopna se nakopnout a rict si, jestli ten stav je opravdovy, nebo si to namlouvam...jsem fakt zoufala, nevim, komu bych to rekla, doma by si o mne mysleli, ze sjem blazen.Nemate nekdo podobnou zkusenost???cetla jsme, ze se deprese projevuje i fyzickymi priznaky, ale chci se zeptat, zkusenosti jsou nejlepsi.Diky moc.Magda

Myslím si, že rozpraskané koutky úst nesouvisí s užíváním antidepresiv, ale jsou spíšew důsledkem vyčerpání organismu předchozí depresí.Mně se v těchto případech osvědčilo užívání vitaminů skupiny B - tabletky B komplex Forte jsou volně prodejné.Uprav si stravu tak, abys konzumovala dostatek potravin s tímto vitaminem.ZdravíIvan

prosím o radu, beru druhý měsíc antidepresiva, zabraly fantasticky, jsem jako znovuzrozená, ale mám začaly se mi dělat na puse koutky a to hrozné, nehojí se to. Co s tím?

Pajko myslim ze ti dluzim odpoved. Je videt ze jsi uz hodne prosla tezkych chvil a ja jsem jen rada, ze se uzdravujes a doufam, ze to bude jeste lepsi. Myslim, ze toto forum je dobre ze lidi zde maji moznost si pomahat a podporovat a opravdu to zde tak funguje. Az na mensi potiz, jelikoz jsem si vsimla, jestli lidi tu napisi trochu neco jineho nez je tu zvykle, zbytek lidi se na ne uplne osoci. Mozna, ze lidi tu jsou moc precitlivy, berou veci vazne a osobne, coz take neni moc dobre pro jejich zdravi. Napriklad kdyz nekdo si tu postezuje jak mu je spatne, urcite dostane povzbujujici odpoved. Ale kdyz nekdo si postezuje, ze leky nepomahaji, ale i mely nedobre ucinky, ostatni to jen nazlobi. Takovy clovek by mel dostat soustrast a podekovani za varovani a ne jen odpoved ze se s tim nesouhlasi. Jelikoz kdyz se neuznava zazitek druheho, je to naproste odcenovani, ale to neznamena, ze se nesmi dodat ze ostatni maji jinaci zkusenosti. Lek o kterem se zminovala Hana se uz nevyrabi a vyrobci jsou souzeni o miliony. Ja myslim, ze by nebylo rozumne tutlat pravdu, komu to pomuze? Je vyborne, ze mame leky ktere pomahaji, ale clovek se nesmi spolehat jen na ne, ale snazit se vylepsovat zivot i jinymi zpusoby. Bohuzel skoro vsechny leky maji vedlejsi ucinky a tak by se to melo cas od casu kontrolovat, jelikoz dlouhe pouzivani nekdy nemusi byt jak by jsme si prali. Ohledne Gad, mel by se naucit byt hodnejsi a mozna by necitil tolik zlosti a citeni ze jsou nejake potize se zazivacim ustrojim. Dale me mrzi ze IvanI neuznava deprese kdyz tam nejsou priznaky ktere on zaziva. Medikalne kdyz nekdo se citi smuten na delsi cas a normalni cinnosti z kterych drive mel radost uz ho nebavi, tak to se uz nazyva deprese a ne jen spatna nalada. Ivan proziva Bi polar a to je trochu neco jineho.Hlavne bych chtela rici neberte vse tak nesmirne vazne, nebudte na sebe tak prisni, jelikoz nejsme roboti a neni mozne aby jsme delali vse perfektne.Svet je krasny i v neperfeknosti, Zivot je nekdy jako cirkus a clovek by se mel tomu vice smat. Myslim, ze lidi by meli toto forom pouzivat jako therapiji a tak psat o svych zazitkach a myslenkach, jelikoz i to je therapicke.

Pajko myslim ze ti dluzim odpoved. Je videt ze jsi uz hodne prosla tezkych chvil a ja jsem jen rada, ze se uzdravujes a doufam, ze to bude jeste lepsi. Myslim, ze toto forum je dobre ze lidi zde maji moznost si pomahat a podporovat a opravdu to zde tak funguje. Az na mensi potiz, jelikoz jsem si vsimla, jestli lidi tu napisi trochu neco jineho nez je tu zvykle, zbytek lidi se na ne uplne osoci. Mozna, ze lidi tu jsou moc precitlivy, berou veci vazne a osobne, coz take neni moc dobre pro jejich zdravi. Napriklad kdyz nekdo si tu postezuje jak mu je spatne, urcite dostane povzbujujici odpoved. Ale kdyz nekdo si postezuje, ze leky nepomahaji, ale i mely nedobre ucinky, ostatni to jen nazlobi. Takovy clovek by mel dostat soustrast a podekovani za varovani a ne jen odpoved ze se s tim nesouhlasi. Jelikoz kdyz se neuznava zazitek druheho, je to naproste odcenovani, ale to neznamena, ze se nesmi dodat ze ostatni maji jinaci zkusenosti. Lek o kterem se zminovala Hana se uz nevyrabi a vyrobci jsou souzeni o miliony. Ja myslim, ze by nebylo rozumne tutlat pravdu, komu to pomuze? Je vyborne, ze mame leky ktere pomahaji, ale clovek se nesmi spolehat jen na ne, ale snazit se vylepsovat zivot i jinymi zpusoby. Bohuzel skoro vsechny leky maji vedlejsi ucinky a tak by se to melo cas od casu kontrolovat, jelikoz dlouhe pouzivani nekdy nemusi byt jak by jsme si prali. Ohledne Gad, mel by se naucit byt hodnejsi a mozna by necitil tolik zlosti a citeni ze jsou nejake potize se zazivacim ustrojim. Dale me mrzi ze IvanI neuznava deprese kdyz tam nejsou priznaky ktere on zaziva. Medikalne kdyz nekdo se citi smuten na delsi cas a normalni cinnosti z kterych drive mel radost uz ho nebavi, tak to se uz nazyva deprese a ne jen spatna nalada. Ivan proziva Bi polar a to je trochu neco jineho.Hlavne bych chtela rici neberte vse tak nesmirne vazne, nebudte na sebe tak prisni, jelikoz nejsme roboti a neni mozne aby jsme delali vse perfektne.Svet je krasny i v neperfeknosti, Zivot je nekdy jako cirkus a clovek by se mel tomu vice smat. Myslim, ze lidi by meli toto forom pouzivat jako therapiji a tak psat o svych zazitkach a myslenkach, jelikoz i to je therapicke.

Ivane, díky za kompliment :-)Tvé vysvětlení je velmi logické a jako materialisticky zaměřeného člověka s vystudovanou biologií-chemií mě mělo napadnout samo. Tedy si uvědomuji, že spirituální prvky se u mne s věkem přece jen objevují a jen těžce se smiřuji s tím, že mé prožívání, chování, jednání i myšlení je pouhým výsledkem chemických reakcí probíhajících v mém těle. Nerada si připouštím, že kreativita i smysl pro humor se mohou vytratit mimovolně "jenom" díky tomu, že v orgamismu nastane nerovnováha a je náhle něčeho málo nebo moc...

Pajko, díky za slova uznání, jsem rád, že se Ti moje příspěvky líbí. Pro změnu já se vždy těším na Tvoje příspěvky, protože kromě toho, že jsou značně erudované, jsou napsány i velmi kultivovanou formou.Tvoje poznámka o tom, že v depresi vymizí schopnost pozitivního vnímání světa a zůstává jen černé myšlení, je velice zajímavá. Já si to vysvětluji ryze materialisticky. Mozek je složitý biologický komplex a podle mne je materiální podstatou myšlení nesmírně komplikovaný soubor chemických a fyzikálních reakcí. Za přenos a šíření dobré nálady jsou odpovědny určité chemikálie. U deprese se stane, že z nějakého

Ahoj Lucko,Promiň mi to zpoždění, ale byl jsem dost časově vytížený. I když vím, že nestojíš o soucit, rád bych Ti vyslovil politování nad tak dlouhým záchvatem deprese. Mně obvykle léky zabírají zhruba za 4-6 týdnů, čtyři měsíce se mi fakt jeví jako dost dlouhá doba. Nesporné ovšem je, že léky nikdy úplně neodstraní depresivní projevy, o kterých se zmiňuješ, pouze je podstatně potlačí. Víš, ono to chce čas. Ten pracuje nejspolehlivěji.Ptáš se na ten postoj nezúčastněného pozorovatele vlastních myšlenek. Není v tom nic záhadného ani složitého, vlastně se jedná o takový malý trik se svým myšlením. Teprve teď mně napadá, že by to mohlo využít daleko více lidí a když se to osvědčuje u mne, mohlo by to pomoci i někomu jinému. Celá záležitost je ve své podstatě nesmírně jednoduchá, nelekej se proto následujícího poněkud složitého popisu. Dá se to provádět v libovolném stadiu depresivního záchvatu i v období mezi depresemi. Ostatně nejlepší je, když si zvykneš provádět to denně. Jedná se o určitou modifikaci Schulzova autogenního tréninku a vypracoval jsem si to na jedné z psychoterapií.Především si musíš vyhradit nějaký čas, který bude patřit jenom Tobě a věnuješ jej sama sobě. Zhruba 2x 5-10 minut, nejlépe ráno a večer. Měla bys být v tiché místnosti, ničím nerušena. Pohodlně se usaď, oděv by Tě neměl nikde škrtit. Můžeš sedět na židli nebo v křesle, podle toho, co považuješ za pohodlnější. Zavři oči a ruce polož volně na stehna, otevřenými dlaněmi nahoru. Uvolni si tělo. Pak soustřeď celou svoji pozornost na dýchání a snaž se o tzv. plný jógový dech. To znamená, že při nádechu použiješ nejdříve brániční dýchání, které naplní spodní polovinu plic, pak střední dýchání, kdy je pozornost upřena na svaly hrudního koše a nakonec tzv. horní dýchání, kdy se vzduchem plní horní plicní hroty. Tělo by se přitom nemělo pohybovat, zůstává klidné, všechny tři fáze kontroluješ postupně pouze svým vědomím. U výdechu je postup opačný, vzduch odchází nejdříve z horní části plic, pak ze středu a nakonec z oblasti bránice. Vdech i nádech by měly být plynulé, nepřerušované, nesmí být křečovité. Dýchá se zásadně nosem.No a to je všechno. Při správném dýchání a úplném uvolnění zjistíš, že za chvíli začnou přicházet myšlenky. V období deprese většinou špatné, v meziobdobí různé. Nepřivolávej je, ale ani se jim nebraň. Nezapuzuj je, nech je volně plynout. Soustřeďuj se stále pouze na správnou techniku dýchání a uvolněnost těla. Myšlenky budou připlouvat, vynořovat se a zanikat. Samy od sebe. Zaregistruješ je, ale budeš je vidět

Ahoj všem,tušila jsem, že mé psaní o benzodiazepinech některé lidi sem píšící nadzvihne.Víte, mě po nich taky bylo 10let dobře.Hlava byla čistá až moc,myslelo mi to kdovíjak,byla jsem zkrátka v pohodě do té doby, než jsem si uvědomila, že jsem závislá,že bez Xanaxu nemohu fungovat,že mě zkrátka ,,pomáhá" od únavy apod., a tak mě zkrátka ničí,kromě již zmíněných dalších vedlejších účinků.Při vyšetření na začátku odvykání jsem měla i změny na EEG a lékaři moji snahu zbavit se těchto prášků brali velmi pozitivně.Můj příspěvek neměl být demagogie.Také jsem nakonec příspěvku napsala, že jsou stavy a chvíle, kdy je nutné tyto léky brát, ale ne dlouhodobě.Chtěla jsem tím popsat jen svou smutnou zkušenost a věřte, že jsem viděla lidi, kteří dopadli s BDZ daleko hůř nežli já.Navíc mám dojem, že konkrétně Xanax byl stažen z prodeje.Asi se ví proč.Vím, co jsou opravdové deprese,nesrovnávám to s lehkými depresemi. Normální smutek je přirozené si odžít,je to v životě lidském přirozená záležitost.Přesto si myslím,že i psychofarmaka je dobré( kromě třezalky) kombinovat s bylinkami,jogou a dalšími alternativními způsoby léčby.To nikomu neublíží,většinou pomůže,pokud si každý najde to, co mu dělá nejlépe.Nechci nikomu nic vnucovat,jen jsem chtěla v dobrém tady Vám sdělit,abyste popřemýšleli o tom,co jíte.Na příbalových letácích nejsou napsány výmysly.Znamená to, že se u někoho tento vedl.účinek vyskytl.Ale to všichni určitě víte.Děkuji Niky za podporu.

Ivane, máš úžasný dar sugestivně a srozumitelným způsobem popsat i vysvětlit své stavy. Při troše empatie si při čtení člověk sekundově odžije minizáchvat deprese.Z fyziologického hlediska si kladu otázku, proč člověk bloudí v kruhu právě jen černých myšlenek. Smyčce bludů bych rozuměla, ale že se tam nevloudí žádný pozitivní...Taky se mi celkem podařilo stát se při atace pozorovatelem, ale řekla bych, že je to využitelnější v prevenci a zcela jistě energeticky méně náročné. Nejde jen o pouhé přečkání náporu nemoci. Myslím si, že ve chvíli bezmoci je to i emocionálně i energeticky nejúspornější i nejracionálnější řešení.

Ahoj Ivane, zaujala mě zmínka o tvém "postoji nestranného pozorovatele". Zajímalo by mě, jak se ti podařilo postupně natrénovat tento postoj. Ať se snažím sebevíc, ty lepší dny bych spočítala na prstech a během těch horších dnů mě moje myšlenky vždy úplně odrovnají. Dneska už beru AD 4 měsíce a zlepšení je minimální. Spím sice o něco lépe (tzn., že usnout mi trvá tak 1-2 hodiny, vzhůru jsem od 4 od rána a mezitím se budím tak 3-4 krát) ale pořád se mi zvedá žaludek i při pohledu na suchý rohlík. I když se teď už snažím podniknout něco hezkého s dětma a hodně komunikovat s lidmi přesto mám kdesi uvnitř strašlivý pocit smutku a absolutní beznaděje. I když se snažím být veselá kvůli dětem mám neustále pocit, že už to nikdy lepší nebude a nejsem schopná se těm myšlenkám ubránit.

Jedním z mnoha projevů rozvinuté deprese jsou nutkavé myšlenky a neschopnost řídit obsah vlastního myšlení. Každý z nás ví, jak probíhá myšlení v normálním stavu, bez zkreslení nemocí. Člověk je schopen soustředit se na dané téma a řídit tok myšlenek vztahujících se k danému tématu. Ano, v tomto stavu jsme i schopni orientovat naše myšlení pozitivně, řešit běžné problémy, ovlivňovat pocity celkového ladění. Z toho vyplývá i schopnost běžné komunikace s ostatními lidmi, komunikace takové, jaká probíhá v ničím nezkreslených podmínkách.U deprese to je jiné. Příkladem zkresleného myšlení je sebeobviňování, kdy si postižený člověk vztahuje na sebe vinu za všechny neúspěchy, které v jeho myšlenkách dosahují až obludné rozměry. Pocit viny (za zpackaný život, za vlastní neschopnost, za neúspěchy v jednání v porovnání s ostatními) je velmi silný a vrací se jako leitmotiv každé myšlenky. Stokrát si může člověk opakovat, že logicky nemůže být tak špatný a neschopný, jak se jeví sám sobě, vpád černých myšlenek je natolik silný, že přehluší jakoukoli logiku. Nejhorší na tom je, že černé myšlení, sebeobviňování, přehnaný pesimismus, výčitky svědomí, prostě zlá nálada se vracejí neustále, v každém okamžiku a prakticky nejdou ovlivnit vůlí. Pocity hezkého, schopnost smát se a žertovat, bavit se, možnost pozitivního myšlení, které je v životě tak důležité jednoduše zmizí neznámo kam a v hlavě zůstává jenom to špatné, co se kdy přihodilo, nebo

Je mi 23 let a depresema trpim od puberty.Problémy mám se soustředěním,vnímáním,udržením pozornosti,jsem nejistý,roztržitý a zmatkovitý,uzavírám se do sebe a nejsem schopný komunikovat.Jediné co kromě prášků pomáhá,je snažit se mít pořád nějakou činnost (malování,mytí nádobí,nakupování,procházky,čtení,učení atd.)-zkrátka se snažit něčím zabavit a hlavně neležet a nic s tím nedělat.Je lepší udělat málo než vůbec nic!!!

V USA byl napriklad stazen Serzone, kvuli zavaznemu poskozeni jater. Mnoho lidi se s firmou Bristol-Myers Squibb soudi.

Niky, vnímám to jako diskusi, polemiku na určité téma a ne konflikt nebo osočování. Argument proti argumentu. Osobně nemám ráda jakoukoliv demagogii a tak jako mi nevadí, že někdo se léčí pouze bylinkami a pozitivním myšlením, tak sama sobě svobodně dovoluji léčit se kombinovaně, tj.klasickými léky + bylinky s pozitivním myšlením v míře, která mi vyhovuje a prospívá. Fakt je, že mám vlastní dlouhodobou zkušenost s benzodiazepaminy, necítím se po nich tupá ani otupělá, vnímám jejich účinek, nemám potřebu zvyšovat dávky atd. A věř mi, že bych dala přednost tomu, abych je nikdy nepotřebovala. Jenže realita je jiná a já se odmítám trápit myšlenkami na to, co za látky celá léta beru, když mě přiblížily k normálnímu životu. Dlouho jsem trpěla výčitkami svědomí, teď jsem šťastná, že po malilinkatých krůčcích dávky snižuji, cítím se fajn, dělám pokroky. Odmítám trápit se něčím, co nenastane. Souhlasím, že jste mnohem otevřeněji a kompletněji informováni, na druhou stranu znám dost lidí, kteří díky předsudkům a zkresleným či zjednodušeným informacím odmítají návštěvu odborníka a lékovou terapii, přičemž svému organismu během záchvatů dávají docela slušně zabrat, až tak, že si mohou způsobit jejich organické změny, tedy nemoc. Na druhou stranu znám i zdravé jedince, kteří tyhle medikamenty berou jako prostředek k navození euforie. Beru tyhle stránky jako otevřené všem názorům a k tomu patří i možnost s některými názory energicky nesouhlasit. Nemyslím, že je dobré komukoliv cokoliv nutit, principielně odmítat apod. Fakt je, že výroku typu "tohle nikdy" nebo "jenom tohle" mají v sobě zárodek nebezpečí, že se jimi někdo bude slepě a pro něj nevhodně řídit a o tom to celé je. Neberu Ti přivolávání snů pomocí sklenice vody, pobavilo mne to docela a byla bych to schopná i zkusit, ale sama bych se u toho nad sebou shovívavě usmívala. Tím neříkám, že lidi, kteří to dělají jsou k smíchu. Nevím, jestli mi rozumíš, co chci říct. Nemám ambice za každou cenu prosadit svůj názor, ale současně nejsem lehce přístupná čemukoliv. Jestli někdo obecně smete určitý lék, vylíčí ho jednoznačně negativně se všemi detaily, bez nároku třeba jen na vyjímky, pak mi to logicky vadí. Nepíšu: "berte všichni benzidiazepimy, jsou báječné!" kdežto, to co Hanka napsala vyznělo ve smyslu: "Neberte je, je to nebezpečný hnus, který vám vygumuje hlavy!" Skutečnost, že s ní pár lidí slušně, i když rázně nesouhlasí, nepovažuji za urážku.

Nevim proc jste se vsichni pustili do Hany ona psala o svych zkusenostech. Asi ty leky nepusobi na kzdeho stejne, v Severni Americe hodne techto lekarenskych podniku se tu soudi a take se odhalily nesmirne lzi pro populaci. Take tu existuji zdravotni magaziny kde se pise naprosto o vsem a co se normalni clovek nedozvi z novin ci televize a je to od lidi, vedcu kteri pracovali v tomto prumyslu, nebo meli vysoke posice ve vlade a vzdelanych doktoru. Proste nemate informace ktere jsou zde. Jinak vzdy zduraznuji ze pisi o te normalni nizsi depresi a jak zabranit ji nechat vyvynout na hlubokou. Ja nemam zkusenosti s mentalnima nemocema. Ale zase vim ze je dulezte si verit ze leky co bereme nam pomahaji, ale presto je dobre mit vsechny informace udelat spravny postup. Doufam, ze brzy se najde rychly zpusob vyleceni hlubokych depresich. Neco uspesneho se zacina provadet pomoci mikro vaves a ma to byt bezpecne a rychle. Takze IvaneI, Gad, Pajko preji vse nejlepsi a at vam vase leky pomahaji.

Opakovaně "diagnóza deprese versus depresivní nálada". Spousta rad od Niky je použitelná pro všechny, některé, promiň Niky, pro nikoho, kdo je příliš racionálně zaměřen. Každopádně jsou psány s velkou lásku k bližnímu a evidentně vedeny touhou pomoci. Ivan a GAD jdou vždy přímo k jádru věci a zejména Ivan formuluje velmi precizně a srozumitelně i pro laiky. GAD věcně a celkem nekompromisně glosuje.Řekla bych, že lidé, kteří si tady čtou se už dokáží orientovat a většinou si vyberou správnou radu. Změnit životní styl k lepšímu a zdravějšímu, jak radí Niky, nemůže přece nikomu ublížit. Na druhou stranu, kdyby člověk nemocný depresí ze dne na den odhodil antidepresiva a odhodlaně se vrhl na bylinky a jógu, asi by si neprospěl, naopak. Niky, čtu příbalové létáky, ale kdybych připustila, že nutně "musím" mít všechny vedlejší příznaky, které jsou uvedeny jako "možnost", pak bych nemohla nikdy vzít žádný lék. Vnímám se jako živoucí případ toho, že po dlouhodobém, téměř celoživotním užívání benzodiazepimů nemusí nutně dojít k tomu, že je člověk dementní troska. Nakonec i potravinové přípravky, mají své negativní účinky a konraindikace, což nakonec i byliny samotné. Dokonce je možno předávkovat tělo obyčejnou vodou. Mnohé Tvé rady fungují na principu "Víra Tvá Tě uzdraví", ale proč ne. Můj spánkový deficit a harašení trvá jen pár dní a pak zase spím dobře a jako podstatnou vnímám skutečnost, že se nehroutím z faktu, že bdím, ale pročtu se nocí až do rána a snažím se najít pozitiva na tom, že tělo spát odmítá a tak jsem aktivní. Zvláštní je, že se i přes ten deficit necítím unavená a jsem v práci plně funkční.Jsem moc ráda, že tyhle stránky existují, myslím, že pro mnohé nahrazují psychoterapii, lidem ukazují směr a dávají spoustu námětů i naděje. Nakonec Ivane, terapie Tvé dost kruté diagnózy udělala v průběhu posledních cca 20 let obrovské pokroky