Deprese

Ve stredovek blany upalovali, zazdivali nebo vyhaneli za mesto (vesnici). Mozna, ze by vam to prospelo i nyni. Jen parazitujete na spolecnosti, nic nedelate, jen se flakate a jeste na vas platime drahy leky.

Já jsem vubec netusila,ze deprese je dědečná.Já jsem myslela,ze je to nemoc,kterou se dá vylečit jedině u psychiatra nebo tak něco, kazdopádně, myslim si,ze prasky nemuzou pomoct. Já osobně bych zkusila najit s čeho zacala depka a vyresit ji.

Ahoj Katy, je mi taky blbě a nejenom tento týden.Začala jsem brát nějaké prášky, ale ještě nezabraly.Když je mi blbě, tak si taky beru Lexaurin. Psala jsi, že jsi z okolí Brna, já taky. Když budeš chtít, můžeš mi napsat na vepu"post.cz. Ahoj.

Zlá Aleno. Nikomu bych prožití těžší formy deprese nepřál, ale tobě by to asi jen prospělo - aby sis to prožila na vlastní kůži anaučila co to je soucit s trpícími lidmi. O tom ty nemáš asi ani potuchy. Je to smutný, že existují lidé jako ty...

Nejsem si však jistá, že s Tebou to dobře dopadne, zlá Aleno. My možná skončíme v blázinci, třebaže právě nyní je nám tak dobře, že si můžeme dovolit brouzdat po netu.Tebe však zřejmě, net nenet Tvá zloba zadusí... Léky ani léčebny na ni nejsou a řeknu Ti: S takovou negativní tíhou bych žít nechtěla. Ještě, že jsi jen virtuální a jako taková pro nás neškodná. Jen se tu hezky vyblinkej!

Asi to s vama nebude tak zly, kdyz v depresi dokazete diskutovat na netu. Blazni patri do blazince a do sveraci kazajky. Doufam, ze tam jednou skoncite.

KATY: drahá Katy, také trpím depkama. Když jsem byla tři roky sama opuštěná, tak se vraceli vždy ve stejné období . Vánoce, valentýn, jaro, léto ...... Když už jsem se z nich dostala, tak mi naskákaly opary, nebo mi bylo špatně od žaludku. Nikdy jsem se neléčila. A jde mi mráz po zádech, když to tady čtu. Já se z těch depresí dostala sama. Prožila jsem je, přežila. Nechala jsem jim volný průběh. Nikdy jsem nepomyslela na smrt, jen mě přepadal neskutečný smutek, otupělost. Jeden čas jsme o víkendech, kdy všichni vyráželi do ulic , brala rohypnol, abych vše zaspala. Radu pro tebe nemám. Někdo tvrdí, že deprese odezní sama, ale sama vím, jak je to těžké a že přijde den, kdy člověk zjistí, že si sám neporadí. Držím ti palce, aby jsi překonala to peklo v tvé duši. Oskar

ahojte, zrovinka pred dvema dny me propustili z lecebny, pred tim sem trpela silenymi depresemi a panickymi stavy z toho, ze si neco udelam. Byla sem apaticka, nic me nebavilo a na neco se soustredit, to uz vubec neslo! Nechtela jsem zadne prasky, verila sem sama sobe, ze to zvladnu, ale bylo to horsi a horsi, a myslenky na sebevrazdu intenzivnejsi takze me psychiatricka poslala do lecebny, at se trochu uklidnim. Vubec se mi tam nechtelo, ale po par dnech sem zjistila, ze sem to opravdu potrebovala. po trech tydnech tam stravenych si pripadam jako znovuzrozena a s novou chuti do zivota. mela sem tam dost casu na premysleni o tom jak lepe usporadat svuj zivot a taky moznost popovidat si s lidmi, kteri prozivaji to podobne co ja. ted sice beru jeden zoloft a dva rivotrili denne a vim, ze je budu brat jeste nejakou dobu, ale verim, ze mi pomuzou, je opravdu dulezite mit trpelivost a verit tomu. a ja verim tomu, ze ja budu zas ta vesela a optimisticka holka jako sem byla.lidicky nemejte strach nechat se hospitalizovat v psychiatricke lecebne, prinejmensim budete mit dostatek casu popremyslet o sobe a vzdy tam bude nekdo, kdo vas uklidni, kdyz to na vas pride. Vsem co prozivate tezke chvile drzim palce!

Taky je vám někomu tento týden tak blbě? Od úterý mám dost blbý depky.Většinou začnou odpoledne a už se jich nemůžu zbavit.Zkoušela jsem jak mi poradila doktorka to "zahnat" třeba čtením nebo jinou činností,ale nešlo to.Když jsem si zavčasu nevzala lexaurin+biston (samotný lexaurin mi nepomáhá) tak se to dost rozjelo.Připadala jsem si jak kočka v kleci.Příšerný týden.Už jsem dost unavená a to mě čeká celá sobota a neděle v práci.Vůbec si nedovedu představit,jak to zvládnu,se svojí momentální psychykou se toho dost děsím.Máte někdo alespoň malinkou radu?

Vždy to ve mě vyvolalo velikou úlevu od vnitřního napětí.Vím že je to dost děsné,ale pro mě bylo přijatelnější cítit bolest fyzickou než psychyckou.Bojuji s tím stále.Občas se mi to stává i dnes.Beru léky a chodím k psycholožce a psychyatričce.Jenže si nejsem stoprocentně jistá,jestli se toho chci zbavit úplně.Cítím,jako by to bylo něco mého,co je mou součástí,no a když se uzdravím,co mi zbyde.Najednou nebudu mít nic "svého"...Blbnu,co?

Zordi, vieš, cítila by som sa hlúpo, keby som slepca nepreviedla cez cestu.vždy si hovorím, že to ma niekto skúša.a keď by som to nespravila, vrátilo by sa mi to podobným spôsobom. Ale všetko to závisí od životných skúseností. ak raz niekto niečo vyvedie a prejde mu to, ešte aj so ziskom, tak to spraví znova, a zas naopak.

Čo to v tebe vyvolávalo ? To je strašné, čo píšeš, ale vždy je niekde príčina. Ako si s tým bojovala?Ja síce nezáchádzam do fyzického ubližovania si, ale mám pocit, že samú seba niekedy raním psychicky. Ve?a vecí si vyčítam, obviňujem sa, ...

ahoj kalamajka, myslim, ze s tym moduritom... to je fakt vystizny obraz. hnusny je ten stav, ked sa nepozeras na inych a vidis len seba, myslim, ze to je dobre, ked registrujes co sa deje okolo

Kalamajka,věř,že pro mě je mnohem horší psychycká bolest.Mám to bohužel vyzkoušené.Byly doby,kdy jsem měla tak veliké psychycký tlak v těle,že jsem měla pocit,že se rozpadnu na tisíc kousíčků.Naučila jsem se to řešit šíleným způsobem.Pořezala jsem se buď na rukou nebo na nohou.Kupodivu mě to ani nebolelo a vždy se mi moc ulevilo.Nezkoušejte to!!! Dost těžko se to zvládá a jizvy jsou trvalé.

Ďakujem Katy, určite si milí človek.Niekedy je dilemou, označiť za horšiu chorobu duševnú alebo telesnú.

Moc pěkná básnička.Je důležité si za každé situace,i když je nám sebehůře,uvědomit,že je zde pořád spousta lidí,kteří se nám snaží pomoci.Už jen mi,co píšeme do tohoto fóra si přece snažíme pomáhat a pokud jde o mě moc mi záleží na tom,aby vám všem ostatním bylo dobře.Je smutné,když člověka trápí něco tak odporného jako je deprese.

ahoj zordi,zrovna jsem ti poslala mail.Stím spánkem to mám naprosto stejné.Když mám na odpoledne,stávám v půl deváté a nemůžu se do desíti probrat.Když přijdu z raní,jdu zas na dvě hoďky spát.Je to určitě hodně tím počasím,ale i těmi našemi prokletými depresemi.

ale dnes som si deň spestrila jednou básňou, ktorá sa splodila v mojej hlave : Keď sa ti bude zdať,že ti život nohy podráža, že ti život na tejto zemi prekáža, pozri sa na tých, ktorým život zobral nohy nastálo a oni žijú, akoby sa nič nestalo, pozri sa toho, ktorý nič nevidí, ale cíti a vníma a je rád, že je živý,pozri sa tých, ktorí takú ranu dostali, že na ulici zostali a predsa si život nevzali.Život je predsa celkom príma, len sa ho do smrti učíme žiť, snáď je tu láska, ktorá obmäkkčí nás, lebo bez lásky stvrdneme ako modulit.

Ja tiež nemám rada dlhé zimné večeri. Dni sa mi zdajú príliš krátke a tým aj život. a to je podstata mojich depresií. ???

ako to mate so spankom??? ja sice vela spim, ale ten spanok nie je odpocinkom, nezobudim sa cerstva. ako je to u vas?