Deprese

Jsem v péči psychiatrů celou dobu mé nemoci. Užívala jsem asi 8 druhů AD, buď mi bylo strašně špatně nebo nezabíraly.Spíš mě ještě víc rozhodily než pomohly. Vlastně si se mnou není rady. Přítel stojí po celou dobu mé nemoci při mě, i když je to pro něho dost těžké. Někdy mám pocit, že čím víc se v tom člověk babrá a s psychology rozebírá, tím hůř. Už ani neví, kým je. Oni mají taková ustálená schémata, ale asi je to mnohem složitější. Nějak se nemůžu zorientovat v tom, jestli mám či nemám endogenní depresy, když začala z vnějších podnětů. Mám někdy pocit, že už to prostě jede samo. Ale to by mi prý podle nich zase zabíraly lépe léky. Je to fakt hrůza.

Ahoj Olgo. U me to bylo naopak, diky depresi jsem zjistil kdo je pritel a pomuze, a kdo ne. Kdyz onemocnela pred 3 mesici depresi i moje znama, tak jsem si to drivejsi zjisteni znovu potvrdil. Jinak se chci zeptat, zda chodis jen k "psychoterapeutovi" nebo si zkusila i psychiatra? Ja chodim 7 let k psychiatricce a stehuju se za ni i kdyz zmeni pusobiste (uz na 3 mistech). Jsem diky ni celkem v pohode.Take si myslim, ze mate bys urcite u vas na fakulte mohla nejakeho schopneho lekare najit, ne? I kdyz na druhou stranu, na pracovisti se clovek nerad sveruhe ...

Chtěla bych se poradit s Vámi spolutrpícími. Již 2 roky se léčím na deprese a úzkosti, zatím bezvýsledně. Je to opravdová hrůza a zakouším snad všechny nepříjemnosti, které se tady popisují. Je mi 38 let, mám syna a 5 let i přítele, který mi velmi pomáhá. Do deprese jsem se dostala po synově nemoci, mé nemoci a také protože syn začal na mého přítele hrozně žárlit. Nyní se vše upravilo, syn i já jsme v pořádku, vztahy se uklidnily, ale já trpím dál. Chodím na psychoterapii a můj terapeut mi říká, že nemám v pořádku vztah k mému příteli, když k němu nic necítím. To že je důvod mé deprese. Ale před depresí to bylo jiné. Nyní jako bych necítila nic k nikomu, dokonce i můj syn, kterého mám nesmírně ráda mi leze na nervy. Myslím si, že právě tohle dělá deprese- ničí všechno i vztahy k druhým.Nechci udělat nějakou chybu a nikomu ze svých blízkých ublížit. Jsem úplně zmatená a nedokážu své city správně identifikovat. Jak je to s vámi?

Milá Zuzko, dovedu Tě velmi hluboce pochopit.Když bylo mé dceři 16 let (dnes je jí 21 let), také jsem zjistila, že bere drogy - heroin. Když jí vyhodili ze střední školy, šla jsem pro její věci, které ve škole zůstaly. Jsem z Prahy a škola je nedaleko Nuselského mostu. Byla jsem tak nešťastná a zároveň v nějakém zvlástním útlumu, že mně mihlo hlavou skočit dolů. Nevzpomenout si na svého manžela a mladšího syna snad bych to i udělala. Dcera se několikrát léčila, dnes žije s nějakým mužem ani nevím pořádně kde, jednou za rok,za půl roku se doma objeví, ale vidím, že není v pořádku, i když heroin viditelne nebere. Nevím jak to vše dopadne... U psychiatra jsem nebyla, žádné léky neberu.Je k podivu, že přesto že jsem prošla jakýmsi "peklem" na Zemi, cítím se dnes kupodivu silnější než dříve v mládí. Nevím, čím to je, ale snad je možnost jakéhosi dočasného zapomnění milosrdná. Nepomyslela jsem si to, ale i dnes se někdy od srdce zasměji, mám své záliby. Samozřejm, že mě někdy chytne depka, jakási chandra zmaru, kterou přenáším snad na celé lidstvo, ale vypláču se ...Začala jsem se amatérsky zajímat o reinkarnaci, karmu atd.. Neberu to tak až strašně vážně, do kostela nechodím, jen si tak snad hraju, ale pomáhá mi to a to je hlavní. Na žádná shromáždění nechodím, párkrát jsem byla na nějakých kursech o alfa hladine, bylo to zajímavý, ale stačilo. Já jsem spíš introvert, ale časem se zas někam třeba přihlásím. Teď jsem se dala na břišní tance a moc mě to baví. Dělám to jen pro svou zábavu nic víc a to není málo. Moc zdravím a přeji Tvé rodině vše nejlepší Míla

Milá Zuzko, dovedu Tě velmi hluboce pochopit.Když bylo mé dceři 16 let (dnes je jí 21 let), také jsem zjistila, že bere drogy - heroin. Když jí vyhodili ze střední školy, šla jsem pro její věci, které ve škole zůstaly. Jsem z Prahy a škola je nedaleko Nuselského mostu. Byla jsem tak nešťastná a zároveň v nějakém zvlástním útlumu, že mně mihlo hlavou skočit dolů. Nevzpomenout si na svého manžela a mladšího syna snad bych to i udělala. Dcera se několikrát léčila, dnes žije s nějakým mužem ani nevím pořádně kde, jednou za rok,za půl roku se doma objeví, ale vidím, že není v pořádku, i když heroin viditelne nebere. Nevím jak to vše dopadne... U psychiatra jsem nebyla, žádné léky neberu.Je k podivu, že přesto že jsem prošla jakýmsi "peklem" na Zemi, cítím se dnes kupodivu silnější než dříve v mládí. Nevím, čím to je, ale snad je možnost jakéhosi dočasného zapomnění milosrdná. Nepomyslela jsem si to, ale i dnes se někdy od srdce zasměji, mám své záliby. Samozřejm, že mě někdy chytne depka, jakási chandra zmaru, kterou přenáším snad na celé lidstvo, ale vypláču se ...Začala jsem se amatérsky zajímat o reinkarnaci, karmu atd.. Neberu to tak až strašně vážně, do kostela nechodím, jen si tak snad hraju, ale pomáhá mi to a to je hlavní. Na žádná shromáždění nechodím, párkrát jsem byla na nějakých kursech o alfa hladine, bylo to zajímavý, ale stačilo. Já jsem spíš introvert, ale časem se zas někam třeba přihlásím. Teď jsem se dala na břišní tance a moc mě to baví. Dělám to jen pro svou zábavu nic víc a to není málo. Moc zdravím a přeji Tvé rodině vše nejlepší Míla

Zkus si procist tyto stranky http://www.klasickahomeopatie.cz.Treba by Ti to mohlo pomoci :-)Renata

DANIELKO,jsi tu jeste? Já odjízdím na 6-týdenní psychoterapii. Tak to nakonec vyslo. Kdyz tam najdu nejakou netku tak napísu jak terapie brobíhá a jak to zvládám. Preji Ti aby Ti bylo dobre a mela ses co nejlíp. Ahoj Iva

Ahoj vsem, mam asi trochu jine potize nez jen deprese. V r. 1995 jsem mel uraz hlavy, bezprostredne potom jsem mel strach ze to nepreziji. Od urazu mam neustaly, permanentni uzkost bez priciny. Mam uzkost jen z toho ze bych mel s nekym mluvit, vyjit z pokoje nebo se i jen pohnout. Uzkost nelze nicim odbourat, nijak se ji zbavit, nejsem schopen myslet na neco jineho. Bral jsem 18 druhu leků (anxiolitika, antidepresiva), vyzkousel jsem snad vse, hypnozu, ind. i skup. psychoterapie, 7x jsem byl hospitalizovan na psychiatrii... Uz nevim jak dal, jsem z toho sileny, uzkost me opousti snad jen ve spanku. Prosim ozvete se mi, pokud jste neco podobneho zazili nebo nekoho znate. Ozvete se prosim na mobil 608 305 325, i SMS, urcite se ozvu. Moc dekuji

Jsem ve vztahu s přtelem 11 let. Vim ze me me spočátku moc miloval a vzližel ke mě.Má 2 deti 30 let moc mi ubližili.On se vypracval postavil si dům ja se také snazila mozna jsem na tom o neco hůr nez on mam jeste dite 16 let které ho má rádo a nechce se mnou jit a on se chce rozejit jen se mnou a nebo chce peníze abych ho živila a starala se o dům.Nebere ohledy na mé city

Zdar,na margo "kocko", asi sa mu 'libis' ;-), i ked na druhej strane, profesional presme rozdekuje profesionalnu pracu od sukromnej...Skus mu na oplatku niekedy ty povedat "Hele, kluku, nestvi me, ty prasky cos mi predepsal posledne, i tak nezabirej, tak s tim koukej neco delat !" ;-))Ale vazne:Ak budes mat cas prezriet si predchadzajuce prispevky, v niektorom pisala jedna, ze ma 'skvelu' doktorku v Prahe, ak ma na seba kontakt, tak jej napises...A bud v pohode ! Drzim palec !;-)M.

Zdravím všechny podobně postižené. Já se léčím asi čtyři roky - beru Remeron a Deniban. Od letošních Vánoc se všechno strašně zhoršilo, už nejsem ani schopna si doma uklidit a vyprat, nespím, nejím, brečím, jsem děsně unavená, práci zvládám jen stěží,pořád si beru dovolenou atd.. Mám pocit, že nic nezvládám a nikdy nezvládnu a hlavně pocit, že už mi nikdy nikdo nepomůže - můj psychiatr (ač uznávaný) mě pošle každý měsíc akorát pryč s receptem na ty samé léky + někdy nějaké navíc, moje psycholožka na mě nemá čas víc jak jednou za 14 dní. Mám pocit, že musím všechno začít a navrhnout sama, myslím,že bych se sebou potřebovala něco intenzivně a naléhavě udělat, slyšela jsem o denních stacionářích, doktor nic takového nenavrhl, ale když jsem se o tom zmínila, tak to schvaloval. Připadám si jako nějakej ubožák, kterej se musí léčby doprošovat, místo toho, aby lékaři byli sami aktivní a navrhovali léčbu oni. Máte také podobné zkušenosti? + Nevíte někdo o dobrém psychiatrovi v Praze? Tím "dobrým" myslím někoho, komu o vás opravdu jde, kdo s vámi soucítí a kdo vás jen nevyšoupne za pět minut s receptem, kdo je aktivní a dovede doopravdy účinně pomoci a navrhne třeba nějakou léčbu sám nebo vás někam doporučí. A za druhé, byl jste někdo v nějakém denním stacionáři? Myslím Břehová, Eset, Ondřejov, Horní Palata? Jaké máte zkušenosti? Pomohlo vám to? Díky moc a omlouvám se za délku příspěvku i za jeho "ufňukanost". Přeju hodně vůle a síly všem. TeriP.S. Moje zkušenost s druhým psychiatrem není o nic lepší - sice to není "vyhořelý" a apatický stařík, ale pro změnu "kluk" kolem 23 a asi třikrát během konzultace mě oslovil "kočko", což mi přišlo dost slizký a značně neprofesionální. Existuje v Praze normální psychiatr/psychiatryně???

Ahoj MTo, kde je ten bod, se tezko vysvetluje bez obrazku. Ale proc to nezkusit.. Nachazi se na leve strane tela pod pupkem na linii 30 stupnu odklonene od svislice, asi 3 prsty po teto linii. Tato ploska je v dulku a je na pohmat tvrdsi a bolestivejsi nez okolni tkan. No kdybys z toho nebyl moc moudrej, tak s obrazkem a povidanim je to napr v knihach Jiriho Janci - "Reflexni terapie", "Reflexni terapie rukou", "Velky receptar alternativni mediciny", "Alternativni medicina" dale pak v knihach manzelu Patakyovych "Ucebnice reflexni terapie" a "Reflexni diagnostika a katalog reflexnich ploch".Nejake informace jsou na www.reflexniterapie.aktualne.cz..Tak hura do knihovny..A hodne radostnych chvil preje Jirka

Zdar,a kde je ten bod "C" ? ;-)M.

Léčím se již 4. měsíc na deprese. Začala jsem 2 měsíční hospitalizací na klinice. Byla jsem na otevřeném oddělení a bylo to výborné. Postavili mě tam zpátky do života. ¨Teď jsem doma a pomalu balím do lázní, které by měly završit mou léčbu. Stále nejsem úplně O.K., ale nedá se to srovnat s tím co bylo před pár měsíci. Je strašně důležité vyhledat odbornou pomoc!!! Dobrou zkušennost jsem udělala s ergoterapií, když jsem byla z nejhoršího venku a zapojovala jsem se na oddělební do růz¨ných aktivit, zjistila jsem, že mi dělá moc dobře když maluji a jinak vyjadřuji své pocity. Depresivní stavy u mně velmi kolísaly. Snažila jsem se i sama mimo terapie vyjadřovat svoje pocity malováním. (malovat neumím a naposlet jsem malovala před 15-20 lety dětem). Koupila jsem si při vycházce bloky a úhly a když mi nebylo dobře tak jsem se snažila ty pocity ze sebe dostat na papír. Moc mi to pomáhalo a optimističtějších obrázků přibývá.

Me na deprese(stredne tezke) hodne pomohla reflexni terapie. Jeden z hlavnich reflex. bodu nazvany bod "C", leci a harmonizuje cely nervovy system.. Jenom je treba vedet jakym zpusobem a jakou metodou se na nej ma pusobit ( jestli mackat povzbudive nebo tlumive ). Tak je treba si o tom v dostupne literature nebo na inetu neco docist. Vyhodou tohoto bodu je, ze dochazi k okamzitemu efektu a muze se stimulovat hodnekrat za den. U hodne tezkych endogennich depresi, vsak myslim nejde doporucit vyhybani se psychiatrum a lekum. I kdyz podle me neplati, ze tyto leky cloveka lecej. Ja se priklanim k nazoru, ze leky jen davaj cloveku cas na to, aby nasel cestu jak z toho ven. Pravda, tento cas je nekdy velice dulezitej.;-)

Ahoj Zuzko,problem byva v tom, najst toho spravneho doktora... :-|Ak vysetrenie/pokec trva 5 min a navstevy sa zredukuju len na to, aby som od doktora dostal novy recept, na nove lieky... Toto potom nema buducnost... :-|Je fajn, ze si nasla dobru doktorku, tu v mojom okoli si clovek nema zrovna z coho vyberat...A z akeo mesta si ?M.

Ahoj všichni,několik měsíců jsem nebyla na těchto stránkách a dnes jsem sem nějak zabloudila.Před půl rokem byl můj zdr. stav katasrofální-deprese.Při zjištění, že náš syn užívá drogy jsem měla pocit, že to nepřežiju.Hledání a pochopení co je to závislost, mě vyčerpávali takovým způsobem, že myšlenek na ukončení života přibývalo. Našla jsem v našem městě SUPR psychyatričku- pátý měsíc užívám Zoloft a asi měsíc k němu mám přidaný Buronil.Syn se ze závislosti léčí a viditelné úspěchy mě dostali do situace, kdy už namísto 4h, spím6-8h.Ještě si nedokážu představit, že bych se měla zpátky zapojit do pracovního poměru.Ale musím říct, že myšlenky na smrt jsou pryč a cítím se líp i když deprese kolísají.NEBOJTE se navštívit odborníky když se necítíte dobře.Přeji všem jen to nej, nej, nej

Ahoj všichni,několik měsíců jsem nebyla na těchto stránkách a dnes jsem sem nějak zabloudila.Před půl rokem byl můj zdr. stav katasrofální-deprese.Při zjištění, že náš syn užívá drogy jsem měla pocit, že to nepřežiju.Hledání a pochopení co je to závislost, mě vyčerpávali takovým způsobem, že myšlenek na ukončení života přibývalo. Našla jsem v našem městě SUPR psychyatričku- pátý měsíc užívám Zoloft a asi měsíc k němu mám přidaný Buronil.Syn se ze závislosti léčí a viditelné úspěchy mě dostali do situace, kdy už namísto 4h, spím6-8h.Ještě si nedokážu představit, že bych se měla zpátky zapojit do pracovního poměru.Ale musím říct, že myšlenky na smrt jsou pryč a cítím se líp i když deprese kolísají.NEBOJTE se navštívit odborníky když se necítíte dobře.Přeji všem jen to nej, nej, nej

Ještě jednou a bez chyby - Zajímalo by mě vše na téma maniodepresivní syndrom .

Zajímalo by mě vše na téma maniodresivní syndrom.