NEVER LOSE HOPE

Já smutná nejsem
to se ti jen zdá
já jsem jen hvězda
rozbitá

Já veselá jsem
to je pravdá zoufalá
já bych s Mývalem
ráda zůstala

Do hlubin rumu,
živé vody ztracenců
skočila
s párem nešťastných
milenců

Brum,brum,
na smutek vyzunkněte rum.

kam s tím
smutkem
milostivá
máte snad nohy
na který se
pěkně dívá
chodit je
přeci činnost
bohumilá
kdopak by chtěl
nosit
ty vaše kila

Já v mlze raní
zoufale tápala
po smyslu kroků svých
marně se tázala.

Když slunce zasvítí
stínům se nevěří
mlha se rozplyne
zbyde jen pápěří.

Pápěří na duši
je mi však zárukou
že mne už nechceš nést
jako dřív - na rukou

kdo čte jen
co vidí
za svoji duši
se stydí
oči jsou
slepé, nevidí
co v duši má
každý
z nás, lidí

Čtu jen co vidím.

Nečti,
co nebylo naspáno.
Něco jiného je
zde písmenkama
vytesáno.

I slzy mají svoje bytí,
jen hlupák
nazývá to bláznostvím,
jenž nerozumí, neví,
nezná jejich pravé skrytí.
Rozum nevládne všem citům,
ale city rozumu.

Každý chybičku má,
kdo si myslí, že ne,
ten se pýchou nadýmá.

Ta úroveň zde
to byly slzy,
zdá se, že bláznoství
vyrovná se jim brzy.

odkudpak běžíš
Šmíráčková
a copak jsi
zapomněla doma
asi svou věrnost
že tížila tě
taky už nejsi
roztomilé kotě

Smutek sluší hezkým dívkám
jen v podzimní plískanici,
kdy jak kapky deště po lících jim stéká
a těší se na zimní fujavici.

Úsměvy hezkých dívek z jara
příslibem letních lásek voní,
letos stejně jako vloni
zní nedočkavě pastýřova fujara.

já už se bál
že žádná duše
potrefená
nazaštěká
jako fena
naději neztrácet
lze vážně
i žertem
zaklínej se
anonymku
třeba čertem
i úrovní se
zaklínáš
a kdepak ji
ty sám máš?

A ty jsi zase Šmíráčku
paní Šmíráčková..!
Co u kompu jen sedává
virtualitě se oddává.
Tohle téma na úrovni bylo
jen podívej,vše minulost
braku, blbosti jen přibylo.
A ty nejsi výjimkou,
prostoduchou vampírkou
realitou nepolíbenou!

srdečně zdravím
při čtvrtku
dědu, co kašle
na smrtku
co sice
šedou bradu má
na svět se ale
usmívá
respektuje moje
chybičky
jak já mám rád
takový
lidičky

Tak slunce svítilo dneska
na západě,
a mne tu vstávaly zimou
vousy na bradě.
No zahřál jsem se
líbivou činností,
do rytmu k tomu
zavrzal na kosti.
No co ti budu povídat,
měl by si co šmírovat:-)

já na západě
Čech
se radoval
oči, nos i uši
do hry
zapojoval
ostuda se
nekonala
asi se holka někde
zatoulala
však na tebe
jsem
myslel
Lebedíčku
když své kosti
vyhříval jsem
na sluníčku
že si dnes
s tebou
sto veršů naberu
a ty zlé duše
zase naseru

Ahoj Šmíráčku,
povídej, co si včera
prováděl panáčku.
Máš nový kabát
z ostudy
či stále nosíš
větrovku naruby?

dědoušku lebedíku
znamenitý společníku
zítra s tebou nebudu
jinde dělám ostudu

kdo jen pravdu
myslí
naivní je
mysli
už jen myšlenkování
pravdu zahání
každý pravdu
má v hlavě své
nikoho však dovnitř
nepozve
slova
musí mluviti
a tím lži
občas praviti
prý každý
jen tu svou
má za jedinou
jestli ona
však není jak ten
pták
uletí
a nechá tak

Janíku,
z malých pravd
se ti akorát tak
hlava roztočí.
Ale možná,
že za lžemi na tebe
pravá Pravda
vyskočí:-)