NEVER LOSE HOPE

prosťačko sprosťačko
je mi hej
klidně mi laj
a nadávej
do svého zrdcadla
se však nedívej
černým flórem
ho zakrývej
ať nevidíš
co chce ti říct
neumíš žít
neumíš žít
neumíš žít
a všechno
zasmradíš

duch můj velký
je i silný
nezraní ho
pohled vilný
ani slovo
boží
prosťačky
sprosťačky

Šmíráku tys chudý duchem
až do kuchyně vtíráš se mi se svým puchem
slovy neohromíš prosťáčku
snad jen chásku prostoduchou
jenž tobě nastaví zrcadlo
a v lůno slabomyslných
si tě odvedou

anonyme
sprostota
co vstoupila
do tvého
života
není
ve slovech
ale
v pokleslém duchu
slušnosti popřávej
sluchu
unikneš
sprostoty
puchu

dědku, nevím
kdo mne tu
podchovává
já rád
každé ráno
vstávám
a velice se
těším
že života
i když šmírácky
je to teď
nějak skoro
slota

Jen Ty a Já
jsme tu zůstali.
Jen Ty a Já
po ráně jsme povstali.
Jen Ty a Já
jsme němí užasem.
Jen Ty a Já
se na těch stínech nepasem.

Kruh

Jen Ty a Já
co nutí otáčet se do všech stran.
Jen Ty a Já
Ty kompas já střelkou našich bran.
Jen Ty a Já
Kde slyším jen Tvůh hlas
Jen Ty a Já
všem stínům napospas.

Jen Ty a Já...

Šmíráku tys větší prase
žadoníš tu zas a zase
jsi ty prostě velký vůl
nevíš kam bys vrazil hůl.
Co je sprosté a co není
to se hochu dobou mění

Splav

Trápím se, trápím, myslím si,
kde bych tě nejraděj potkal.

Ulice střídám, parky a nábřeží,
bojím se krásných lží.
Bojím se lesa. V poledním lese
kdo miluje, srdce své neunese.
Na můj práh kdyby jsi vstoupila,
snad bys mne tím zabila.
Chtěl bych tě potkati v lukách.

V lukách je vlání
na všechny strany, pokorné odevzdávání.
V lukách je nejprostší života stůl,
rozlomíš chleba, podáš ženě půl,
chléb voní zemí, bezpečný úsměv svítí,
až k pláči je prostý věneček z lučního kvítí,
a oblaka jdou, přeběhlo světlo, přeběhl stín,
muž má touhu rozsévače,
žena má úrodný klín...

Chtěl bych tě potkati v lukách. šel bych ti vstříc.
A až bys mi odešla, ach, zvečera již,
bys na mne nemyslila víc,
jen na prosebný a děkovný můj hlas,
jako bych jen splavem byl,
který v lukách krásně zpívat slyšelas...

F.Š.

Joj Šmíráčku
kde máš hrobeček?
Přinesu ti na něj
panenky věneček.
Mám jich doma fůry
byly požehnány shůry
rozeženou tvé
záhrobní můry.

Umíráček zvoní hrana
pláče mládenec i panna
právě slavně pochovali
Šmíráka, kterého načapali
a tak ho ukamenovali

jak prosté
anonyme
a taky
sprosté
ty chudinko
veršem
nepolíbená
kanálem
honěná

Šmíráku
ty čůráku

ptáky sám já
nehoním
honičům
rád se však
pokloním
neboť pastva
je to pro oko
jakož i další
smysly
promiň
kecám už taky
nesmysly

Nevím,Šmíráku...
Jak jsi na tom s honěním ptáku?
Sezona dávno započala,
hvězdička cudně očkem zamrkala,
prý tě viděla
i ta další děla...
Já ještě ne,
však donutí mě pestré chutě.

má bezejmenná
krásko
má budoucí
lásko
ve verších
se naše
jména
spojí
řekni,ještě
o tebe další
stojí?

Jména,jména,jména,
nikdo své rád nemá,
jmen je natisíc,
lidí ještě víc,
co s nimi?
Dneska to a to
a zítra jiný..

Dobrou noc a promiňte, že zapomínám na jména,
jsem z nich již již pěkně popletena:-)

Čáry máry dabraka,
v pohádce dnešní
princezny číhaj
na Draka.
Čáry máry fuk
a Šmírák na ně
dělá kuk.

Dokáži kousků
na tisíce.
Pro blbnutí
má občas talent
má palice.
Naštvat sebe
se mi lehce podaří,
když mne bohyně Vor
k svým lovům zlanaří.