antipsychotika

Jinak je důležité vědět co chcete a co také můžete.

Jde o to jaká to bude stresová zátěž.Tu kterou jsem kdysi nedokázal vyřešit já,už zřejmě za mého života znovu nenastane.Tehdy jsem měl rychle opustit zaměstnání a najít si jiné.

Kvůli tomu opravdu do PL nepůjdu. :o)

Natura: toť otázka :-). V PL jsme si o tom povídali každý den...

Pavle, a jak se řeší stresová zátěž?

Naturo,já jsem to myslel obecně i na sebe.Pokud neneajdeme odvahu řešit těžkou stresovou zátěž, tak to může dospět až tak daleko ,že mozek začne fixlovat ,myslel jsem jako generovat nesmysly.

Yossarian,vždyt jsem ti psala,že musím chodit na ty injekce,kvůli důchodu,že jsem se prostě tím vším dostala do takové situace,kdy nevím,jak to budu řešit dál,protože mě to celé léčení dost zdravotně poškodilo a když to řeknu psychiatrovi,tak mi věřit nebude...je to prostě začarovanej kruh,když si prostě vzpomenu,že jsem k němu šla z vlastní blbosti,že mi absolutně nic nebylo a začala jsem mu ty prášky polykat,je mi z toho zle...a menstruace se nevrací,stejně jako ten spánek nebo nemizí ty šílené bolesti a tlaky...taky je to blud?Blud bylo,že mi po prášku kolabovalo srdce?Nebo,že mě seroquel úplně položil a že jsem po něm měla epileptické záchvaty?Blud je patrně všechno,co si nedovedeme vysvětlit,přitom vysvětlení je zcela snadné-neměla jsem nikdy žádné prášky polykat,pak by se mi ani nic nedělo s mozkem a neměla bych žádné problémy...prostě se sama divím,že na mě to antidepresivum zapůsobilo tak jak zapůsobilo a odsuzuju doktory,že mi pak začali podávat další sračky aniž mi kdokoliv vysvětlil proč,co tyy jejich termíny znamenaj atd. vysvětluju si to jejich léčení akorát tak,že mi chtěli zavřít hubu a nevěděli si rady...a já si to nechala si všechno líbit a platím za to tím,že jsem nazvaná pošahancem,přitom nejvíc pošahaný jsou oni,že mne zlikvidovali a omluvili si to tím,že mne vlastně z něčeho pomyslného léčili.Kdybych opravdu byla pošahaná a chovala se tak,tak neřeknu a budu souhlasit s veškerou léčbou a budu jim za to vděčná,tak jako jsi ty,ale já vím,že mi to jejich léčení jenom zdravotně ubližovalo i do budoucna i co se týče kariery.Nešla jsem za psychiatrem s tím,že se tam jdu léčit,že se mi něco stalo,ale s tím, aby mi odpověděl na moje otázky a abych se dostala na nějaké skupinové terapie a seznámila se tak s lidma,kteří mají nějaký problém.Byla to prostě ode mne hloupost,za kterou jsem zaplatila.Místo toho,abych se obrátila na normální lidi,šla jsem mezi blázny...proč?Protože mě to přitahovalo,už jako mladá jsem chtěla studovat psychologii a viděla jsem v tom něco moderního a myslela jsem,že psychiatři jsou podobní lidé,jako psychologové,kteří mi na moje otázky taky můžou odovědět...jsou to veterináři a hlavně ten Brock,kterej aniž o mě cokoliv věděl,aniž věděl,proč k němu vlastně jdu,mě hnedka na první návštěvě po pěti minutách hodil mezi blázny a chtěl mě z něčeho léčit...prostě fanatik a blbec,stačilo jít za jinou doktorkou,ta by mi bývala žádné prášky nepředepsala a já bych tu chybu neudělala,ale Brock si chtěl hrát na boha a na pána situace a já se od něho nechala zlikvidovat a od těch dalších ještě víc a ted to mám i s úrokama...nezdá se ti trošku ujetý,začít léčit zdravého člověka?A navíc léčit účinky prášku jiným mnohem horším práškem?Myslíš,že bych takhle mluvila,kdyby mi opravdu něco bylo a já s tímhle šla za odborníkem,abyy mi pomohl?Ted musím být zticha a brát to prostě tak jak to je,že mi vlastně pár lidí zničilo zdraví i život mi asi musí být jedno a mám jim být za to vděčná a oni se pakují penězma na úkor toho, že mne zlikvidovali jako člověka...chci prostě spravedlnost,nic jiného,nevím,čím jsem si zasloužila to,že jsem musela dva roky trpět na práškách,které mi akorát gumovali mozek a které mi ve finále ublížili na tolik,že z nich mám zdravotní problémy a poškozenej mozek...oni mě zničej a ty budeš litovat je,že to mají se mnou těžké,to je u mě holý hyenismus...copak nestačí říct,že jsem byla naprosto zdravá,když jsem šla k tomu psychiatrovi a že ze mě papírově udělali nemocnou a naládovali mě nějakejma sračkama,které mi zhuntovali mozek?

Britto, vidím, že problém je ve vás a ne v psychiatrech. Ještě nikdy se po jednom prášku (Cipralex) nikomu neotočilo v hlavě. Vy máte prostě diagnózu schizofrenie, tak proč se pořád točíte na tom, že lékaři udělali chybu ? Ta chyba je ve vás.

Pavle, tak teď jsem z toho úplný ťulpas. To bylo myšleno na mě osobně, nebo obecně?
Fakt tomu nerozumím.
Myšlení fixlovat? To jako podvádět?
Nebo fixovat, jako upevňovat?

V našem světě jsou stresové situace na každém kroku, neumím si představit, v jakém prostředí bychom měli žít, aby tomu tak nebylo. Když bychom se odstěhovali na samotu, tak zas tam bude stres ze samoty, odloučenosti...
Pokud jde o léky, nejsem v zásadě proti, v některých případech jsou menším zlem, než nemoc.
Bohužel je velmi citlivou záležitostí správná dg. a správné léky.

Naturo,pokud budete setrvávat v prostředí,které Vás silně stresuje,nenajdete řešení,tak se stav bude zhoršovat,patrně propukne nějaká neuroza,posleze psychoza a pokud nepřistoupíte na léky ,tak se samozřejmě bude úsudek,myšlení fixlovat.

Takže ted nebereš žádné léky??Ale to by se ti měla vrátit menstruace ....

zase je to dlouhý,ale kdo bude chtít,tak si počte naprostou pravdu,jak to bylo a co jsem očekávala...

a Yossarian já neměla nikdy nic s myšlením,až na tu chvíli,kdy mi začali dávat ty léky a já si nepamatovala ani kam jsem co dala a jak jsem se vůbec do bohnic dostala...takže problém byl kde?Když do té chvíle,než jsem něco spolkla jsem žádné problémy neměla a s psychiatrem jsem nic takového ani neřešila...

K. abych ti odpověděla na tvou otázku...bylo to asi tak,že jsem si v práci vzala dovolenou,abych se hodila do klidu,protože jsem se na práci nemohla soustředit-přesně na počítač a na lidi,s lidma mi vadila komunikace,pracovala jsem v bance...o své dovolené jsem si zašla za obvodní doktorkou,protože jsem do toho všeho řešila samotu,kterou jsem pocitovala v bytě,kam jsem se přestěhovala z Prahy-do maloměsta a protože jsem přišla o pár kamarádů a možnost kulturního vyžití,jaké jsem pocitovala v Praze,zašla jsem si prostě za tou doktorkou,navíc jsem sama v sobě řešila otázky typu jaký jsem člověk,jestli jsem introvert nebo extrovert a jestli se vůbec na tu práci jakou dělám hodím a tam jsem jí asi ne moc dobře,ale něco řekla a ona mne poslala na vyšetření očního pozadí a k psychiatrovi.Upozornuju,že jsem byla naprosto klidná a v pohodě,neměla jsem nic s mozkem ani jsem netrpěla ničím jako deprese nebo úzkost a už vubec ne paranoia,akorát jsem byla smutná z té změny a nebyl nikdo,kdo by mi pomohl spravit mi náladu a odpovědět mi na moje otázky.Na vyšetření očního pozadí jsem byla,zjistili mi,že mám mít silnější brýle o dvě dioptrie,proto mi asi dělalo problém se na počítač soustředit a asi za dva dny na to,jsem si zašla za tím psychiatrem-myslela jsem si,že to bude něco jako psycholog.Tam jsem mu povyprávěla něco o svém životě o tom,že se nemůžu soustředit,že jsem se před osmi lety pokusila o sebevraždu a že jsem udělala v práci chybu-a to tu,že jsem nevzala nabízené místo a vrátila se na místo,kde jsem pocitovala značný stres a to jen kvůli tomu,abych byla zase v kolektivu.Ovšem už jsem psychiatrovi neřekla,že vyhledávám psychology a psychiatra jen kvůli tomu,abych začala chodit na nějaké terapie,dozvěděla se něco o sobě,jaký jsem člověk,abych si sama sebe začala víc vážit a zvýšila si sebevědomí,které jsem měla pošramocené po rozchodu...prostě mě to při tom pohovoru nenapadlo.On,jak už jsem psala mi po pětiminutovém rozhovoru-aniž mne znal a něco o mě věděl-předepsal dva prášky cipralex a neurol,neřekl mi k tomu vůbec nic,proč mi ty prášky předepisuje a co znamená diagnoza hraniční porucha osobnosti,kterou mi stanovil.Sla jsem domů,naprosto v klidu a pohodě a vůbec jsem nad tím nepřemýšlela.Po týdnu jsem se mu přišla ukázat,abych mu řekla,že k němu chodit nebudu a že prášky taky nebudu jíst.A on to bral.Jenže,shodou okolností asi za další dva dny mě navštívil můj bývalý,který mě svýma urážkama a ponižováním psychicky rozhodil a já,jelikož jsem si sama sebe moc v tu chvíli nevážila a nijak ho nesetřela jsem doma spolkla ten prášek a ublížil mi tak,jak jsem už psala.Můj bývalý mne hned druhý den nechal odvézt bývalou šéfkou do Bohnic,to potom,co jsem jí popisovala do jakého stavu jsem se dostala po tom antidepresivu, a v Bohnicích to doktoři dovršili tím,že mi předepsali navzdory mému výslovnému přání,že žádné další léky nechci další nesmyslné prášky a nechali mne na nich trpět.Tudíž,ze svých otázek jsem se nedozvěděla zhola nic,protože mi pak šlo akorát o přežití a o to,že mi ty prášky vymývali mozek a já se nechala..prostě jsem byla jeden velký omyl,nešla jsem k psychiatrovi pro to,abych se z něčeho léčila...a byla chyba,že jsem spolkla ten první prášek a další chyba-to bylo asi naschvál,že mne odvezli do těch Bohnic..Chtěla jsem akorát odpovědět na moje otázky a chodit na terapie,jako kdysi,abych se dozvěděla jaký jsem člověk a co dělám ve vztazích špatně.To,že si pak psychiatři vykládali ten můj stav podle toho jak na mne který prášek působil prostě podle svého,svýma diagnozama a nereflektovali na mě,aby mi to svinstvo nedávali,bylo sprachsprosté poškození osobnosti.Já prostě nechci nic jiného,než spravedlnost,vím,že se mi mozek do původního stavu v jakém byl před těma práškama už nedá a nehodlám jíst nějaké další prášky,protože je prostě nepotřebuju a nepotřebovala jsem je nikdy...byl to prostě omyl,za který jsem zaplatila svým zdravím a můžu k tomu říct i toto,že kdybych bývala žádné prášky nespolkla,rozhodně bych ted mohla fungovat líp a byla bych naprosto v pohodě...prostě problém,který nastal tím spolknutým práškem vyléčit rozhodně dalšíma práškama nešel...a doktoři můj problém v prášcích,které mi ubližovali viděli nějaké psychické poruchy a ne vlastní chybu,že mi je vůbec předepsali,až to dovršili tou diagnozou schizofrenie,protože jsem si prostě pořád stěžovala na účinky těch léků a myslela jsem,že je napadne mi to prostě nedávat...jsem prostě v prdeli a nikdo mi to,že jsem původně byla v naprostém pořádku věřit nechce a nebude,už vůbec né psychiatr,u kterého jsem byla a kterému jsem neřekla co po něm chci a proč k němu vůbec jdu...z čehož plyne,že mne poškodili na zdraví,protože jsem byla v pořádku,i existencionálně,na pověsti atd.atd. a jediné,za co si můžu sama je to,že jsem jako naprosto zdravý člověk spolkla ten první prášek,myslela jsem totiž,že mi nic neudělá a že mne akorát uklidní...a nestalo se tak

Pavle...dojde k poškození myšlení? To snad ne.

No ,tak já si myslím,ano bez léků to prostě nejde.Ovšem během postupu,resp.než dojde k léčbě léky dojde i k určitému poškození myšlení.A to je podle mě nutné vrátit do normálu terapii.Tak to vidím já.

No já jsem teda paranoik ....kompenzovaný a měla jsem řadu terapeutů a psychologů a terapií a různý jogy a autogenny a já nevím co....a ¨přesto trvalo 10 i víc let než se léčila ...jakmile jsem vzala lék, všechny terapie byly krátky ...jeden 50 mg lék všechno vyřešil,od téé doby na terapie u psychotiků nevěřím a Brita mě v tom utvrzuje...

Ak si lekar ziska pacientovu doveru, je compliance pri liecbe ovela vyssia. Ale chce to aj namahu zo strany lekara. je jednoduche ziskat doveru cloveka, co verit chce. Ale je umenim ziskat si doveru cloveka, ktory neveri nikomu a nicomu, pretoze mu bolo ublizene. Ale myslim si, ze pomerne casto aj clovek v akutnom stave paanoidnych predstav, vyciti, ci to lekar s nim mysli dobre a uprimne, alebo ho chce len "zalecit" a poslat dalej. je pravda,ze preklenut to obdobie aktivnej psychozy a nedovery a strachu byva tazke, ale nie nemozne.

No dyt to píšu ....a kde vezmeš tolik terapeutů??To je utopie..
další věc je ta , že schizofrenici v řadě případů přestanou léky brát když se jim uleví a tak se to točí pořád dokola, vysadí léky, léčebna, léky zaberou a jde domů, kde opět vysadí léky..

ano, viem, ako to vypada v liecebniach. A viem, ze akutne stavy su zvladnutelne vacsinou liekmi. Ale viem aj to, ze snaha pomoct pacientovi aj psychoteraputicky vedie k nizsej spotrebe liekov. napriklad ked ma pacient paranoidny zachvat, su iste postupy, ktorymi sa da zvladnut jeho uzkost natolko, ze nie je nutne pacienta nasilim pacifikovat injekciami za pomoci osetrovatelov, ale pri spravne vedenej terapii ten pacient casto dokaze prijat liek z ruk lekara a sam ho uzit. To je moja osobna skusenost.

Neeee na ní můžeš medově nebo nadávat ale nehneš s ní..blud je nevyvratitelný......mě pomohlo, že přišel mladej krásnej kluk, já do něj byla napůl zamilovaná a říkal, tak to zkusíme tady v ordinaci a uvidíme i když je to možná blbost:)....a já mu nevěřila ani slovo jako Brita,ale chtěla jsem mu udělat radost, on byl tak hezkej a mluvil tak tiše .....a tím jsem to vyhrála, za měsíc jsem měla po problému...a kdybyste ho viděli dnes??Šedivý , hubený stařec.....Brity ho zničily , dodělaly ho.......