antipsychotika

Daro,předně já nemám tolik vědomostí abych mohl, s klidným svědomím radit,zda ano či ne.K tomu je kompetentní pouze profesionál,psycholog nebo psychiatr.Osobně jako pacient,který si něco o tomto již přečetl si myslím,že ano.Dětství a zkušenosti z něho určují náš život v tomto směru minimálně do doby než si vše uvědomíme a začneme s tím něco dělat.Je ale otázkou co je možné ještě napravit.

To mně zaujalo Pavle - měla jsem dětství a dospívání dost šílený - despotismus, křik za sebemenší hloupost ( třeba flek od kečupu na ubruse) , rodiče se mnou nemluvili třeba několik dní, zlobili se i za trojku, otec řvával tak dlouho, dokud jsem neměla z pláče jen dvě úzké čárečky místo očí, tak oteklé oči, zákazy chodit kamkoli ( bita jsem ale byla od otce jednou, zkopal mně za to, že jsem lhala, že jsem oběd dojedla a já knedlík jeden nesnědla - prý lhářka ze mně nebude ... může to všechno odstartovat moje úzkostné neurozy, kterými roky trpím ? Jsem dávno dvojnásobnou matkou, ale ty stavy jsou mým letitým průvodcem, v mojí kabelce vždy najdeš Neurol ... co si o tom myslíš ?

Yossarian,přemýšlela jsi někdy nad tím ,jak úžasný je vlastně lidský mozek.Hodně často je srovnáván s počitačem.Opravdu má hodně s ním společného a přesto jde o daleko důmyslnější a úžasné zařízení.Vem si třeba když zadáš počitači spolu neslučitelné úlohy,přetížíš ho ap.,tak prostě zkolabuje a zamrzne atp.Mozek pokud ho vystavíš protichůdným požadavkům tak zkolabuje do řešení.,do nemoci,která ti vlastně umožní prožívat obě verze,Jednu jakoby reálnou a druhou nereálnou.Zamysli se.

Yossarian,my si nerozumíme.Já tvrdím,že prostor pro nemoc byl vytvořen nevhodnou výchovou v rodině.Dlouhodobý stres pak uvolnil přesně tu nemoc,která odpovídala dané situaci.

Mě taky nepřijde divný, že jí odvezli, asi vyváděla....já jsem taky kdysi vyváděla , když jsem měla bludy a nechali mě doma jen proto,že jsem měla dvě malé děti.....martine do terénu nemůžeš pustit člověka , kterej je mimo, viděls někdy rozjetého schizofrenika ::
A ty se Pavle nesnaž pořád vyvolat dojem že tvou nemoc zavinily vnější okolnosti¨, jsi jako Brita ....věříš blbostem, prostě to máme všichni v sobě a jen se to rozjelo v určitý okamžik, zkus vysadit lék a uvidíš ty vnější okolnosti, ted je jiný režim a nemocný budeš možná stejně ....

No vždyť to říkám, rozchod s expřítelem Tomášem.

Jakkoliv se zdá toto onemocnění složité na pochopení jeho projevů,tak zase,alespoň podle mě,není složité na nalezení spouštěčů.Je nesmysl to svádět na nějaké antidepresivum,Zkus chvíli přemýšlet a uvědomit si, co Tě v době vzplanutí nemoci stresovalo.Co to bylo?

Britto, to snad není ani možný, pořád meleš dokola stále tu svou ohranou písničku. NENÍ možné, že se ti to stalo po 1 Cipralexu. Účinek antidepresiv nastupuje až po 3 - 5 týdnech, u někoho ještě déle. Proč si nepřipustíš, že po rozchodu s expřítelem u tebe vznikla paranoidní schizofrenie ? Proč se s tím nenaučíš žít a proč to pořád musíš svádět na jeden blbej antidepresák ? Není to tak, hledej příčinu jinde.

Martine,mně vůbec nepřipadá nějak šílené,že by Britu měla odvest k lékaři šéfová.Proč?Já jsem pracoval za minulého režimu u vojska a na kliniku mě odvezl lékař-důstojník.Koleganě mně tehdy doporučovala se s ním poradit,tak jsem za ním zašel.On jezdil do nemocnice na stáže a údajně mně to tam domluvil.Souhlasil jsem, velitel poskytl sanitu a jel jsem.

Britto ale kdysi jsi psávala,že jsi lítala po dvoře a chovala ses jako malé dítě. Tak proto tě zřejmě odvezli. A nechápu proč tě do Bohnic neodvezl přítel a volal na to šéfovou?

nevím jak jinak bych to prostě mohla popsat,ve skratce to prostě nejde a trápí mě to, proto o tom pořád píšu...vás by to taky trápilo, kdyby jste byli neprávem označený za cvoka a ještě na to léčený...šlo o můj život a o moje zdraví a dopadlo to prostě blbě...jak v nejhorší noční můře

r...naši tenkrát nevěděli která bije, já bydlela sama ve svém bytě,odstěhovala jsem se tam po návratu od přítele v listopadu, pak jsem byla na biorezonanční metodě proti kouření a měla jsem silné abstáky,takže jsem raději začala kouřit znova,což se samozřejmě nikomu nelíbilo.V práci jsem řešila svoje nekouření a bylo mi nesmírně líto, že už se se mnou ti spoluzaměstnanci kuřáci tolik nebaví.Hledala jsem si tam své místo,přišli tam noví zaměstnanci a ti moji staří kamarádi vesměs všichni odešli.Začala jsem se cítit sklíčeně a trpět pocitem méněcennosti.Domů jsem jezdila sama, unavená,do prázdného bytu,břečela jsem a jeden večer jsem si volala dokonce na krizovou linku do Riapsu.K našim jsem jezdila v době, kdy jsem si začala hledat a označovat svůj problém a to byla socializace.Od malička jsem se cítila být sama a najednou jsem si vzpomněla, že mě jako malou holku "znásilnili" kamarádi,takže jsem to vpálila rodičům.Taky to jak mi potom bylo a že jsem to musela celou tu dobu držet v sobě.Když jsem navštívila psychiatra, naši o tom ani nevěděli...už jsem psala, že jsem si myslela, že to tam bude probíhat asi jako u psychologa...a to,že jsem spolkla to antidepresivum nevěděl nikdo a kdybych ho bývala nespolkla,nikdy bych nedopustila to co se dělo potom, ale protože jsem byla oblblá bylo mi to v tom stavu tak nějak jedno, protože jsem nevěděla, jestli se z toho vůbec dostanu.Séfka přijela na popud mého bývalého přítele, který jí zavolal po tom, co jsem od něho utekla s brekem a jela spolknout to antidepresivum.Já jsem akorát v tom stavu, kdy začalo působit, šéfce psala co to se mnou dělá.TAky si pamatuju,že jsem našim volala,že pro mne šéfka přijede a někam mne odveze...a aby přijeli...když se dostali ke mě domů, já s nima ani nemluvila byla jsem tak strašně oblblá, že mě ani nenapadlo nic, co bych mohla říkat a rozhodně jsem jim neřekla,že jsem nějakej prášek spolkla a když přijela šéfka a sebrala mě, mamka prý udajně říkala,že s tím nesouhlasí a ani prý nevěděli kam mě veze.Jenže jí šéfka utřela a zařvala na ní, že je zdraví přednější a takové ty keci.Já si na nic z toho nepamatuju, protože jsem byla děsně oblblá tím antidepresivem.Jediné o co jsem se snažila, tak o to, aby to přestalo působit a aby se mi mozek vrátil do původního stavu...jenže holt spolknutej prášek a jeho účinek mi už z těla nikdo nedostane.Pamatuju si, že když jsem přijela do Bohnic a vyprávěla jsem doktorovi,co se mi stalo po tom cipralexu,že jsem byla za šéfkou a povídám jí, že tam být nechci, že chci jít do práce a ona na to,aniž věděla jak mi po tom prášku je,odpověděla,že to sama nezvládnu.Pak se sebrala a odjela.Doktorovi jsem potom řekla,že si potřebuju zavolat.Volala jsem mamce, abych jí uklidnila,protože nevěděla,co se děje,ale bohužel nezasáhla.Nevím proč,když mi s odstupem času povídá, že můj děda v blázinci pracoval,takže věděla, jak to v takovém zařízení vypadá.Prostě mě v tom nechali koupat,akorát se pak hrozně divili,co ty prášky se mnou dělaj,ale už bylo pozdě.Právě můj skvělej přítel-ex přítel, od kterého jsem s brekem utekla na mne šéfku zavolal a ted mi tvrdí, že jsem to sama chtěla a naši, zaprvé jsou staří a za druhé podle slov mamky,tomu nerozumněli a nevěděli co se děje,takže prostě nezasáhli-vyčítat jim to nepřestanu dosmrti neboj.

Pavle, tak aby bylo jasno, my v naší rodině, nemáme diagnostikovanou ani jednu psychickou poruchu,nikdo se neléčil ani s neurozou ani s psychozou, ani moji předkové jí neměli, na to jsem se mamky ptala a rovněž ani výchova mě nijak nepoznamenala...mimo toho znásilnění.Já byla vždycky klidné dítě a klidný člověk, nikdy jsem nijak nevyčnívala, nikdy se mnou nebyli žádné problémy.Ani ve vztazích jsem neměla problémy,jen si tak pamatuju, že jsem nesla těžce rozchody a jako malá holka, jsem se bála lidí,což mi zůstalo a měla jsem být víc opatrná i ve výběru doktora a řešení toho svého domnělého problému-já sama v sobě začala hledat nějaké chyby,chyby v komunikaci s lidma a hrozně mě zaráželo, jak takovej člověk,co se neumí rvát, může pracovat v bance, kde byla jako pracovní nápln dravost a plnění plánu,ale nebyla jsem opatrná a zvolila jsem si prostě doktora blbě, protože jsem tomu taky nerozumněla a sama jsem nevěděla, jak danou situaci řešit...jenže jsem se k tomu správnému řešení situace ani nedostala. Vždycky jsem brala psychologii jako něco moderního a chtěla jsem to strašně studovat, proto už jako mladší jsem navštívila psycholožku tady u nás a chodila jsem k ní po rozchodu s přítelem na terapie.O psychiatrii jsem se nezajímala a nezajímala jsem se o to ani tenkrát, když už jsem u toho psychiatra byla...byla jsem spíš zvědavá než nemocná,ale tohle prostě už nikomu nevysvětlím.A už vůbec to nemá cenu vykládat psychiatrovi.Dodneška nevím, jak je možné, že ve mě, aniž jsem o svém nějakém problému mluvila, mohli vidět nějakého pošahance, ale jak jsem se dočetla jinde na diskuzi, je to asi velice snadné,protože evidentně lze jednoduše nějaké psychické nemoci předstírat a doktoři houby poznají.Proto říkám,že jsou to veterináři a to i ten veterinář pozná víc.

Leleka, to co jsem prožívala po seroquelu, kdy jsem se celá klepala a dostávala šílené záchvaty třeba v cukrárně-nesplet si to s nějakejma záchvatama histerie či čeho-kdy se mi začal klepat mozek a zatmělo se mi před očima byli takové záchvaty podobné epilepsii, nikdy jsem netvrdila, že epilepsii trpím,to bych se na ní asi musela léčit.Ale věř, že ten můj stav nebyl nijak závidění hodnej a nikomu bych ho nepřála,vždycky jsem volala mamce a ptala jsem se co mám dělat,jestli si mám zavolat záchranku a vždycky to za nějakou dobu přešlo.Nebyla jsem tenkrát schopná ani vyjít ven na ulici, chodit po schodech, protože jakýkoliv změněný pohyb mi dělal problémy a nešlo to nijak ovlivnit.

Martine, jestli ti to všechno připadá nelogické,tak věř, že to jednání ze strany šéfky mi nelogické zpětně připadá taky, když vezmu třeba v potaz, že mě ani jako člověka pořádně neznala a nikdy se se mnou moc nebavila.Ona sama se svojí vznětlivou povahou by potřebovala leckdy usměrnit.Naši mi na to celé zpětně říkají, že se mě prostě chtěli zbavit, že zapracoval vlivnej Tomáš,kterej místo toho, aby byl lidskej a utěšil mě,když jsem od něho odjela celá ubrečená, na mě zavolal šéfku a ta mě velice ráda odvezla do blázince, ale to by v tom blázinci musel být každej,kdyby to šlo takhle rychle a snadno a nikdo by nesměl zůstat zdravej.Snažit se o to, aby člověk před psychiatrama vypadal co nejnormálnějc,aby mu nezačali dávat psychosračky, je holá utopie, to už jsem poznala a to, že mě to jako člověka naprosto zlikvidovalo,že mě to oblbovalo tak, že jsem neměla za ty dva roky ani chvilku klidu, nikdy nedokážu.Měla jsem ale za to, že člověka nejdřív i takovej psychiatr musí proklepnout, aby stanovil správně diagnozu a léky a ne za pět minut od stolu,aniž o tobě cokoliv tušil-protože jsem se rozhodně neotevřela a neřekla mu zhola nic, co mě trápí na duši-takovej psychiatr, kterej tohle udělá je u mě normální magor a asi léčí stylem narvat do tebe nějakej lék,jen abych měl pokoj.

A proč k němu pořád chodím?Protože jsem v důchodu a jde mi ted o peníze,aby mi je nesebrali a protože mi tohle radí rodiče, že to prostě musím vydržet, když jsem to nechala zajít takhle daleko...a co hodlám dělat dál?Protože nemám nijak slavné vyhlídky a nikdy mi nikdo už neodpáře to utrpení,které jsem si prožila na těch psychosračkách,tak si fakt vezmu raději ten svůj zhuntovanej život...alespon si bude moct svět říct, že je zase o jednoho blázna mín...no kdo by to na mém místě neudělal, když díky tomu ztratil nárok na plnohodnotnej život.

Leleka: v tom, co píše Britta, jsou prostě značné logické trhliny. Vedoucí, která ji odveze do PL - to je prostě šílenost sama o sobě. Psychický teror v PL - byla tam snad ze soudního příkazu? Osobně jsem v PL byl, kdykoliv jsem mohl podepsat revers. No, nechme toho...

Britta, keby si mala epilepticke zachvaty, tak to EEG jednoznacne ukaze. takze to asi epilepticke zachvaty neboli, nemam pravdu?

Yossarian,na vznik mé nemoci měly i společenské podmínky minulého režimu.Já jsem měl strach z komunistů,tehdejší VKR.Dnes se podmínky změnily,tak z čeho bych dnes měl mít strach.Samozřejmě jednou u mě nemoc propukla tak už se v tom budu plácat do konce života ,to ano.Ale nemám důvod se již ničeho bát.

Ne.....jsem přesvědčená že je to jen tím lékem ....věř tomu Pavle......bez léku jen s uvědoměním bys byl v pr.....zkus to a uvidíš !

Samozřejmě to tak je Kikino, v řadě případů vyvolá psychozu SOUHRA OKOLNOSTÍ ..... někdo má sklon k neuroze a blbý podmínky vyvolaj psychozu, nebo depku, nebo paniku...ale ten základ tam musí být z rodiny a většinou je ...jasně že můžeš člověka zničit dlouhodobým týráním nebo psychopatickou výchovou ,ale to je jiná kapitola....

Yossarian,a to,že jsem dnes v tomto stavu,je díky tomu,že jsem si uvědomil nevhodnost některých vzorců svého myělení,nasledně chování a šel jsem cestou poznání a řekněme určitého vývoje názorů.

No já podle své zkušenosti bych si tipla fakt na tu dědičnost ...musel tam být někdo kdo měl neurozu v tvým okolí ......věř tomu...všichni lidi okolo mě co měli psychu to tak měli v anamnéze a já také .....vzpomínej kdo byl divnej a zaujatej sám sebou.....ty se totiž utěšuješ tím, že když se změní podmínky, že nemoc zmizí a to je blbost...u většiny lidí které jsem pooznala to tak není.....pozor abys nebyl jako Brita a nevytvářel si svý teorie ....

Pavle, nesouhlasím s tebou. Myslím, že nemáš pravdu v tom, že nemoc by mohla vyvolat výchova v rodině nebo nějaké vnější podmínky. Genetika, no to nevím.