Deprese

Ivane, moc pěkný příspěvek. Jdeš jako vždy stručně a srozumitelně k jádru problému, i Tvá charakteristika přátel na tomto chatu úžasně sedí. Chodím sem ráda, protože mne to vždycky obohatí, sešli se tu velice kultivovaní přemýšliví a příjemní lidé a přestože téma, které se tu řeší je smutné a náročné, cítím se mezi vámi dobře. Nepanuje tu hravost a veselí jako na Panické poruše, ale právě ta zdejší komornost se mi líbí. Sama patřím k rozjetým expresům, kteří jsou jedna dvě se vším hotovi. Sice věci většinou dotahuju bez problému do zdárného konce, ale fascinuje mne v pozitivním smyslu, když vidím někoho plnit jakýkoliv úkol s pomalou rozvážností. No, pravda, ve frontě u přepážky mne to až tak nefascinuje, tam bych jako správná agorafobička mohla vyletět z kůže a objeví se někdy prvky agresivního neklidu nebo prchám :)Bylo by moc fajn, kdybyste všichni psali dál. Jsem poměrně otevřený člověk, mám přátele, ale nemám čas ani energii se s nimi pravidelně a často stýkat. Tady se cítím jako mezi přáteli a současně je tu volnost a svoboda ve smyslu kdy a jak a jestli tady vůbec pobýt. Myslím, že je to pro mnohé jistý typ skupinové terapie, ale i o něco víc, možnost komunikovat s lidmi... Přeju sobě i vám všem, aby nám to vydrželo :)P.S. Omlouvám se za patos, prostě vánoce :)

Především mi dovolte, abych Vás všechny srdečně pozdravil Po dámské jízdě se tu objevil příspěvek Petra i Milana, což byla do určité míry pro změnu pánská jízda

Jestli mate zajem, muzete se mrknout do diskuze, kde jsem si zalozil tema: http://www.psychologia.sk/socfob/read.php?id=8893&view=allStastny a vesely;)

S blížícími se Vánoci se zvyšuje frekvence vánočních přání. Dovolte mi tedy, abych se i já připojil s vánoční gratulací a popřál vám hodně bezproblémových dní, lásky vašich bližních a mnoho příjemných chvil strávených na tomto chatu.Pěkné svátkyIvan

Joj! Milane, pekné vianoce !!!!!!!Atd.

Krásné Dajari z celého srdce miloučké Vánoce... Skoro jsem myslela, že po "dámské jízdě" předchozích dnů přijde jízda pánská, ale ono ne... Ivánek buď pracuje na příspěvku, aby byl bezchybný, anebo je mu nedobře, což je fuj... A tak: Ivane, Karle, Petře, všichni z "D" - Pěkné svátky!Atd.

Zdravím všechny,ráda bych Vám popřála hezké a klidné vánoční svátky.Mějte se hezky.Dajari

Zdravím všetkých z mojej " krvnej skupiny", práve som dočítal Petrov článok a myslím si že vystihuje presne to, čo by mal človek robiť ako sa správať ako konať, tak aby bol na seba hrdý a nemusel si nič vyčítať. Nieko?ko krát som spomenul ako blahodarne na mňa pôsobí joga. Keď som s ňou začínal v roku 2001, pripadal som si ako v neakom sne, pretože ve?mi záleží na odbornosti cvičite?a ktorý cvičenie vedie. Vtedy som sa ho opýtal čo mu vlastne joga priniesla. Odpovedal že predtým dokázal na chodníku zašliapnuť osu alebo včelu bez toho že by ho to mrzelo. Teraz tú osu alebo včelu obíde a zažela jej šťastný život. Na tejto jednoduchej odpovedi som pochopil celý význam jogy a to v tom smere že ako jediné cvičenie Vás nauči vážiť si život nielen svoj ale život aj ostatných živých organizmov. Každý však k tomu pristupuje individuálne a väčšina mojich spolucvičiacich sú vegetariáni. Do tohoto štádia som nedospel, pretože obmedziť sa v jedení mäsa je nad moje sily. Ale aj tak sa môj jedálníček upravil a asi 60 % stravy tvorí ovocie a zelenina. To že niektorí sú tiež vegetariáni svedčí o sile ktorú v sebe našli a z tejto sily vyžaruje ohromná úcta k životu. Tohoto sa snažím držať, prehlbovať a ctit si všetko živé čo okolo mňa pobehuje, nako?ko sme ale tvory všežravé tak som ostal jednoducho iba článkom v potravinovom reťazci. Moje myslenie sa obrátilo o 180 stupňov a ten Milan ktorý existoval ešte v roku 2001 je na " zaslúženom odpočinku" a tento nový si dopraje všetky radosti života čo mu ponúka. Obdobie, ktoré mi prináša utrpenie sa snažím potom nahradiť intenzívnejšou aktivitou, či už v oblasti práce alebo medzi?udských vzťahoch. Ako bývalý pedagóg som sa vrátil po 10 rokoch k práci s mentálne postihnutými deťmi,/popri zamestnaní/ pokúšame sa im nájsť akú takú cestu v živote a v tom vidím aj svoj zmysel. Je to niekedy ťažké ale aj táto činnosť ma nap?ňa pocitom určitej zadosťučinnosti. Pajka si myslí že niekedy ?uďom lezie do života, ale účinky sa niekedy objavia až po neakom čase. Rozdávať rady, ponaučenia, podržať človeka v stave núdze je to najlepšie čo si môže dotyčný želať, aj keď si účinnok plne v tej dobe neuvedomuje. Preto ak máte niekto pochybnosti, že niekome leziete na nervy svojimi radami, vždy mu pomôžu či už teraz alebo v dalekej budúcnosti. Stavy depresie sa budú u mňa objavovať aj v budúcnosti ale každý pretrpený atak ma neako posilňuje dopredu ísť. Želám sebe ale hlavne Vám všetkým vždy tú silu v sebe nájsť a pretože nám príroda alebo Boh ak je niekto veriaci nadelili určitý úsek života a zabráňme, čo najviac, aby ho niekto, alebo niečo kazilo. Prajem príjemné a ničím nerušené Vianoce, tí ktorí ste s rodinou užite si to a tí ktorí musíte ostať sami spríjemnite si čas dobrou muzikou, zacvičte si napríklad nahatý v obývačke/to mi tiež poradil psychológ a mám sa pritom pozerať do zrkadla na to "atletické telo" pozrite si dobrý film alebo kúpte krmivo pre psov a nak?mte ním potulujúce sa psy. Tie Vám budú tiež určite vďačné aj keď to neako okato neprejavia. No a nakoniec šťastné vykročenie do nového roka 2005.Milan

Ahoj Petre, ten clanek je nadherny. Ale bohuzel je pravdou, ze toto mysleni je pro mnoho lidi nepochopitelne a radeji si jedou svuj zivot ve starych koleji.

Jestli jste jeste necetli tenhle clanek, tak mate sanci to ted napravit, nasel jsem ho na http://socialnifobie.me.czŽivotní optimismusAutor: TornMichal je ten typ člověka, kterého rádi potkáváte. Má stále dobrou náladu a vždycky dovede říct něco pozitivního. Když se ho někdo zeptá, jak se má, obvykle odpoví: "Kdybych se měl jen o chlup líp, už bych byl dvojčata." Vždycky uměl lidi motivovat. Když měl nějaký kolega špatný den, Michal Mu pokaždé dokázal ukázat pozitivní stránku celé věci. zajímalo mě, jak to děla. Tak jsem za ním jednoho dne zašel a povídám mu: "Jen se nepřetvařuj, nemůžeš být tak dobře naladěný pořád! Jak to děláš?" A Michal mi odpověděl: "Každé ráno, když vstanu, tak si řeknu, že mám Na výběr dvě možnosti. Buď budu mít dobrou náladu, anebo ... si můžu vybrat tu špatnou. A já si vždycky vyberu tu dobrou. A vždy, když se přihodí něco špatného, můžu si vybrat, že budu obětí, nebo ... si můžu vybrat možnost, že se z toho poučím. A já si vždy vyberu tu možnost poučit se z toho.Vždy, když ke mě někdo přijde a stěžuje si, můžu si vybrat - buď přijmu jeho neštěstí anebo ... na tom najdu něco kladného. A já si vybírám vždy tu kladnou stránku života." "To ale přece není tak jednoduché!" protestoval jsem. "Ale je," řekl Michal. "Celý život si vybíráme. Když si odmyslíš všechny ty hlouposti okolo, každá situace je volba. A ty si vybíráš, jak na tu situaci zareaguješ. Ty si vybíráš, jak lidé ovlivní tvou náladu. Ty si vybíráš, jestli budeš mít dobrou nebo špatnou náladu. Jednoduše řečeno - ty si vybíráš, jak prožiješ svůj život." Hodně jsem o tom přemýšlel. Krátce nato jsem z té stavební firmy odešel a začal jsem podnikat sám. I když už jsme se nevídali, často jsem o něm přemýšlel v situacích, kdy jsem se rozhodoval, jak budu žít svůj život, místo toho, abych jen bezhlavě reagoval na konkrétní situaci. O pár let později jsem se doslechl, že Michal měl vážnou nehodu, kdy spadl z 20 metrové výšky. Po 18 hodinové operaci a dlouhých týdnech na lůžku ho nakonec pustili domů se zdrátovanou páteří. Potkal jsem ho asi půl roku po té nehodě. Když jsem se ho zeptal, jak se má, odpověděl: Kdybych se měl jen o chlup líp, už bych byl dvojčata. Chceš vidět moje jizvy?". To jsem odmítl, ale zeptal jsem se ho, co mu proběhlo hlavou, když Tenkrát dopadl na zem. "První věc, která mi proběhla hlavou byla, že se těším Na miminko, protože manželka měla zanedlouho rodit." odpověděl Michal. "Potom, když jsem tak ležel na zemi, jsem si uvědomil, že mám dvě možnosti: Mohl jsem si vybrat život nebo ...smrt. Tak jsem si vybral život." "A neměl jsi strach? Neztratil jsi vědomí?" ptal jsem se ho. A Michal odpověděl: "... záchranáři byli skvělí. Stále mi opakovali, že to bude dobré. Ale když mě přivezli do nemocnice a uviděl jsem hrůzu ve tvářích doktorů a sestřiček, doopravdy jsem se polekal. V jejich očích jsem četl - tohle je mrtvý člověk. Uvědomil jsem si, že musím něco udělat." "A co jsi udělal?", ptám se ho. "No.... byla tam jedna taková tlustá, nemotorná sestřička, která na mně řvala, jestli jsem na něco alergický. ANO, povídám. Lékaři i sestřičky zpozorněli a čekali na mou odpověď. Zhluboka jsem se nadechl a zařval jsem: Na vážné ksichty! Když se dosmáli, řekl jsem jim: Rozhodl jsem se, že budu žít. "Operujte mě jako živého, ne jako mrtvolu!" Michal přežil nejen díky mistrovství chirurgů, ale i díky svému úžasnému přístupu k životu. Od něj jsem se naučil, že každý den máme možnost žít naplno. Prožíváš jen to co chceš. Není důležité, co se děje, ale jak to člověk přijme, to rozhoduje o všem. Proto se netrap, co bude zítra, zítřek a? se o sebe postará sám. Každý den je dost starostí i bez toho. Navíc, dnes je ten den, kvůli kterému jsi se trápil už včera.

Konečně jsem lehce provoněla dům trošinkou cukroví, takový tradiční rituál a mám v duši klid. Jak směšně málo někdy stačí...Přeji vám klidnou noc a po ní laskavě hladivé ráno...

Vrátit se nedá NIC. Ale každá sebedrobnější nová situace je stejně důležitá. Když si človšk myslí, že něco může a udělá to, je dobře. Když je jediný, který by to mohl udělat, musí to udělat. Nedá-li se dělat nic (anebo nevím jak), pak se nedá nic dělat.Milá Pajko, Miloučká Dajari, je to neuvěřitelné, ale mám na tuto neděli i nějaké 'služební' povinnosti - tak vás aspoň ještě jednou pěkně zdravím. Mějte zlatou noc a vlídno u srdíčka.Atd.

Tolikrát jsem ve výčitkách,že jsem ublížila či nepomohla svým nejbližším.Ale vím,že toto je cesta do pekel.Výčitky,kdy člověk už nemůže nic změnit.Minulost nelze vrátit.Někdy je to moc dobře,jindy je to jako prokletí.Jen se neutápějme ve výčitkách.Věřím,že se každý snaží jak může.Někdy to prostě nevyjde.Z neznalosti...,strachu...,možná i egoismu.Ale jsme jen lidé.Máme svá plus ale také mínus.Přeji hodně štěstí Dajari

Atd, máš pravdu. Ta bolest je velmi intimní, neutápím se v ní, nedokázala jsem dost dobře pomoci před pár lety na konci života své mamince a občas přemýšlím, jestli bych se dokázala chovat lépe, kdybych o jejích problémech věděla, co vím dnes. Odpovídám si, že ano, ale nejspíš se hluboce mýlím... A nemá to na nic vliv, nemohu nic vrátit...

Milá Pajko, respektovat bolest druhých a snažit se vlídně podpořit je vše, co můžeš. Chci věřit, že při moudrosti a vyrovnanosti, kterou vládneš (já vím, že to až k dokonalosti dokáží dovést - ke své tíži/?/ právě vysoce inteligentní a zranitelní jedinci), tedy že při tom všem se nedopouštíš hloupé chyby trvalých výčitek pro to, že jsi snad kdysi zanedbala něco, co jsi schopna zhodnotit až z dnešního pohledu! Kdo by se tu mohl nadýmat sebeuspokojením - počínaje Havlem konče hloupým vandalem bez jména... Měj se d o b ř e Atd.

Dajari, i kdybys měla pravdu, psala bych dál, je to jakási zvláštní vnitřní potřeba a často mylný pocit, že na mé pomoci závisí jejich stav... Občas si ale říkám, že se pletu do věcí, po kterých mi nic není a lezu lidem do soukromí... Pak se zase nakonec chytnu a radím a fandím... :)

Tvůj dluh je splacen,odpusť si.Zasloužíš si to!Nevím,kde beru tu jistotu,ale věřím,že se nemýlím.

Dajari, kdyby mne to příliš ubíralo sil, nezvládla bych to. Je to taková moje malá terapie za dluh, který splácím anonymním trpícím z doby, kdy jsem neměla ani sílu ani znalosti pomoci člověku utrápenému nejbližšímu. Taková má obrovská osobní výčitka za selhání, které nelze vrátit, natož napravit... :(

Milá,milá Pajko,já tě beru,netrpím pocitem,že poučuješ.Jsem ráda,když se ozveš.Máš v sobě tolik moudrosti a já se trochu neskromě tulím.To jak se objevíš vždy tam,kde je bolest a smutek je obdivuhodné.Nezapomínej na sebe,prosím.Dajari

Dajari, vím, že si nestěžuješ, nechávám volně plynout na net myšlenky, nechtěla jsem, aby vyzněly jako poučování. Přemýšlím tak i o sobě...Kdybych věděla, sdělím..., taky se životem proplácávám se snahou neopakovat své chyby, kdyby jen to vždycky šlo!