antipsychotika

Protože je bohužel dekompenzovaná ...Brita .....dívejte se pečlivě jak vypadaá neléčený schizofrenik, je to poučné....:)

Já právě Beskydy vůbec neznám ...mám díru ve vzdělání.......a na Slováči znám jen Vysoký a ty taky miluju....třeba Tatranská lomnice .....tam je všechno ......nad ní nádhernej kopec....a v ní cukrárničky, restauračky, bazénky, masáže .....relax a přiroda .....a taky všechno za pár šupů, teda před 3 roky .....Tam byly naše druhé líbánky .:)..

Proč tu ta Brita furt píše romány.

Beskydy jsou nádherné.Pustevny atp.Jejda Ty se máš..

a Yossarian,chytračko,jak podle tebe vypadá ten správný náhled na život?Každý ho máme jiný,nedá se posuzovat podle nějaké teorie...říkala jsem ti jasně,abys na mě nereagovala a pokud ti nestačí tvrzení psychiatra,že mi nic není,tak si přešlápni a nedělej ze mě něco co nejsem...

Ted nevím,kdo to už psal,ale někdo se mě ptal na to,proč jsem šla za psychiatrem,když mi nic nebylo,už jsem to tady psala mnohokrát,chtěla jsem vědět,jaký jsem člověk,chtěla jsem radu do života ohledně partnerského vztahu,myslela jsem si,že psychiatr je něco jako psycholog,že si tě vyslechne,poradí ti,případně ti doporučí terapie,neznala jsem tuhle problematiku,nezajímala jsem se o to...někdo v práci mi řekl,že mám deprese,udělala jsem si test na netu,no tedy poslala jsem to tenkrát nějaké doktorce a než mi stačila odpovědět,byla jsem u obvodačky a ta mě poslala k psychiatrovi a jak už jsem psala,nestačila jsem mu nic vyklopit,řekla jsem mu jen něco o minulosti a o přítomnosti,jak se cítím,jsme nemluvili...zkušený psychiatr by poznal,že ti nic není a nenutil ti léky jen tak a já blbec je prostě spolkla na zkoušku,jo,můžu si za to sama,nevidím nic špatného na tom,cítit to,co jsem cítila já,alespon jsem žila,milovala,brala jsem život takový jaký je,plánovala jsem a chtěla něco dokázat...nechápu,co je na tomhle patologického...já si fakt dám tu práci a vytáhnu z psychiatra to,co jsem mu prvotně říkala a pak to tady popíšu...akorát jsem to odsrala a odsírám doposud...

Yossarian,tvoje názory fakt neberu,jsi prostě hloupá osoba...

Já si ale myslím, že je dobře že tu Brita píše ...aspon člověk, který má problémy a bojí se, že má třeba schízu a přitom jí nemá : vidí přesně jak to vypadá, když člověk nemá náhled jako Brita !

Je tam krásně, zas tam budu muset vyrazit, jak tam nejsem jednou do roka, nemám stání ....musím jet do Pece, do Splavů, do Českýho ráje,Orlický.... Jeseníky a letos i Beskydy........jsem úchyl, pořád se vracím na stejný místa :)

Moc hezké Bětko...no jo,člověk si tohle mnohdy neuvědomí,i když já byla taky taková romantička jako ty...byla,už nejsem a nebudu a je to děsná škoda,nic už nebude takové,jaké mohlo být...i když si přesně uvědomuju,o jakou krásu přijdu,alespon si ulevím od neustálých vzpomínek na ty hrůzy,jaké mne čekaly za branamy blázince...kdesi Jozefína psala,že by bylo dobré,kdyby existoval tady u nás třeba nějaký ranč,do kterého by se člověk mohl uchýlit a zarelaxovat si,takové chráněné prostředí,kde by se mnohlo povídat o problémech a společně je řešit,prostě taková oáza klidu,míru a pochopení,nějaké přírodní léčebna...bez té chemie,určitě by to sklidilo svůj úspěch,ale psychiatrie je byznis,je to živobytí pro doktory a peníze mají jen díky tomu,že dávají léky,aniž tě pořádně vyslechnou,aniž se vcítí do tvých obav,do tvého trápení,nebo do tvých radostí a přesvědčení...fakt nechápu,jaká jsem podle psychiatrů měla být jiná a jak víc jsem měla být normální,než jaká jsem byla...melancholie,citlivost,splín,romantika i radost se mi zdají jako normální pocity,nic patologického...njn...měla jsem se věnovat životu a jeho krásám a ne šahat po chemii,jakoby to bylo to nejlepší řešení...

Bohužel fin.možnosti nám nedovolují cestovat.

Pocházím z tama.Bydlíme v Brně.Ceny jsou tam dobré ale jak kde.Hned bych se tam vrátila:-(

Jak vidíte co tu Brita předvedla, tak vypadá dekompenzovaný schizofrenik....stejně jako Zkopaný píše dlooouhééé články o tom jak jí bylo ublíženo a bohužel Jozefína jí v tom podporuje a tím jí velice škodí....normální lidé vidi na první pohled, že Brita není v pořádku a že potřebuje léky...

Já jsem byla před dvěma lety na dovče v Kalorvě studánce a nádhera ...krásný vzduch , přiroda ....z Praděda jsme šli udolím Bílé Opavy ......také jsem jednu noc spali na Červenohorském sedle , bylo to velice romantické, s mladým přítelem jsme měli "líbánky "......Jeseníky jsou prostě super a ceny jsou tam super ......je to prostě kraj mého dětství .....

psal nevím

Běž na chirurgii,dělej že máš příšerné bolesti a pak fnukej že ti vzali na rychlo slepák,že nepoznali ,že ti nic není!

Co chceš od blázna?
A na této diskusi?
Same,to je pravda.Manžela nevidím celý den....

Ne to nachápu,Brita nevštíví psychiatra a přitom si myslí,že ho nepotřebuje???Pak bere předepsané prážky ,které ji ničí a přesto je jí,nikdo jí je do krku necpe.Proč si vůbec vyhledala doktora ,když jsi byla zdravá????Proč si ty prášky jedla?????Jak měl doktor vědět ,že ti nic není????

same,bohužel máš pravdu...

Bětko,velmi pěkně se to čte,ale skutečnost je jiná...řekni to prodavačkám,které musí dělat od rána do večera a večer je čeká rodina a děti.
Řekni to chlapům,kteří mají práci a nechtějí o ni přijít,tak makají od rána do večera.
Řekni to těm co žijí z životního minima.....a jsou rádi že mají na mlíko a chleba.

Bětko,krásné!!

Fridolíne,prášky neberu,protože na mě napáchaly své...těžko ted někomu dokázat,že mi bylo blbě po nich a že mi nic nebylo,když jsem šla za psychiatrem,to by se člověk mohl rozkrájet a stejně z toho vyjde jako magor a tohle fakt nemám zapotřebí,já vím,že jsem byla před práškama normální,normálně jsem vnímala svět,rozumně,logicky,starostlivě i jen tak si užívala,normálnější jsem už být nemohla,cítila jsem,milovala,měla jsem emoce,trápila se i se radovala...prostě normální věci co k životu patří a jak už jsem psala,byl duben a mě chybělo sluníčko,byla jsem nedočkavá jara,místo,abych zase šáhla po těch svých přírodních přípravcích,detoxikovala si organismus,nabudila se vitamíny,tak jsem jako ta největší kráva šáhla po chemii a doplatila jsem na to,já to vím,já to cítila,já si ty muka na chemii prožila,byly pro mě zcela zbytečné a zcela nesmyslně podané,nevím dodnes proč,to mi nikdo nikdy nevysvětlil,já jen říkala pravdu,že mi to škodí a nedělá dobře,že mi to ničí organismus,způsobuje takové neobvyklé reakce a nemohla jsem se toho zbavit,kdo to jen tak pro nic za nic nezkusil,ten to nepochopí a nenávidím se za to,že jsem tu chemii kdy zkusila...prostě jsem na to dojela a nikdo mi nedokázal,že jsem to potřebovala,nezhroutila jsem se z ničeho,fakt by bylo nejlepší,najít někde to,co napsal ten psychiatr,mluvila jsem tam akorát o svém životě a to jen ve zkratce,nemohla jsem psychiatrovi říct,že trpím nějakými úzkostmi nebo depresí,když jsem nic takového necítila,ani jsem nebyla nijak pomatená,ne rozhodně před práškama,strašně velká náhoda,že jen co vezmu nějaký lék,tak mám problém s organismem a s hlavou...no nic,já jediná vím pravdu,jak to bylo a tak,díky mým zkušenostem,budu před tou chemií lidi varovat,dokud budu žít,nestojí to za to,nechat ze sebe udělat slintající a počůrávající se mumii...a nechat si zničit život,aniž by člověk před tím se podíval taky na jiné možnosti "léčby" a jak si udělat hezky,ze všeho nejdřív,jsem se měla naplno věnovat sportu,tam člověk zapomene na všední problémy,najít si novou lásku,uspořádat si bydlení...jojo vím přesně,co jsem měla dělat jinak a ne na zkoušku udělat polk první sračce,která mi přijde pod ruku,já tehdy nebyla ani unavená,ani vystresovaná,jestli jsem byla lítostivá,tak to jen proto,že jsem byla neštastně zamilovaná a netušila,co bude dál a jak se svým životem zamávat...a ted?Ted mám prostě jasno,pořád mi visí před očima jedno řešení,kterého se nevzdám,i když vím,jak je svět krásný a život drahocenný dar...nespravedlnost jsem nesnášela u lidí,kteří jí trpěli vůči druhým,neměla jsem ráda křivdu,protože jsem tu křivdu zažívala jako malá,neměla jsem ráda hádky,protože to u nás doma bylo na denním pořádku a je doposud,nikdy jsem se ničím nezavděčila a mohla jsem se přetrhnout...a ted...jojo,ted mě nikdo nezachrání,ani princ,ani tisíc psychiatrů,díky nim,jsem takhle v prdeli,ale můžu si za to sama,měla jsem si víc věřit a zapnout mozek,měla jsem nepokoušet osud a hlavně psychiatry...zpátky to už nevezmu,i když neberu žádné prášky,můj stav se nemění a nikdy už měnit nebude a přitom normálně neovlivněná psychika lékama a dynamika osobnosti se vyvíjí,můj vývoj stagnoval na bodu mrazu,už se nevyvynu vůbec a za tohle jim fakt vděčná nejsem,nejdřív mě měli informovat,probrat to se mnou a až pak něco diagnostikovat a cpát léky...jenže,pro fanatického psychiatra je každý člověk,kterého vidí blázen a když se někdo nechá,tak jako já,pak mu ani Bůh nepomůže,Jozefína alespon bojovala,i když jí bylo z prášků blbě,já sebou nechala zametat...jsem prostě kráva a dojela jsem na to

zamyslete se přátelé, Hanťův názor o tom, že na světě je tolik krásy, že na to jeden lidský život nestačí je pravdivý - vím, že to není k tématu o Antipsychotikách, ale když se zamyslíte, svým způsobem je - proč neříci lidem, kteří mají psychické trable, že i ty jednou pominou a oni zase uvidí barvy kolem sbe, ucítí vůně a krásu bytí v celé intenzitě, která až bolí, je to spíš slastné trnutí u srdce ...
nemysleme na nemoci, hrůzy válek, bolest, trápení, tvrdou realitu dnešní konzumní společnosti - to všechno je součástí lidského života, ale podívejme se kolem sebe na všechno to krásné, čisté a pravdivé ... o čem píší někteří lidé tady a co zapomínáme vnímat, čímž se připravujeme o neskutečně mnoho při našem putování životem tady na zemi.
Za chvíli vypukne jaro - Šroubováku, já jsem v mládí ( je mi 39 let ) trpěla každé jaro takovým nepříjemným vnitřním neklidem, úzkostí, melancholií, únavou a přitom špatným spánkem. Dnes už taky cítím na jaře neklid, ale spíš příjemný, už se dívám kolem sebe jinak a umím se radovat z prvních sněženek, fialek, vůně šeříku, zelené trávy, ta první zeleň, listí bříz, je nejkrásnější. Vzduch je jiný, voní vlhkou půdou a prstí a lépe se dýchá ... jaro je kouzelné a plné příslibů. Já se vrhám na kytičky, svou lásku a zálibu, sázím keře, osazuju truhlíky, na chalupě se těším na první sekání trávy, všechno vysmejčím a na zápraží si pak sednu s hrnkem kávy se šlehačkou a skořicí a místo televize nekonečně dlouho sleduji pohyb mračen na obloze, poslouchám švitoření ptáků, dívám se na stromy kolem sebe, čerpám sílu a sedím tam i pozdě večer ve voňavé tmě s jiskřící oblohou nad hlavou. Miluju tu první zele?, vůni jasmínu, krásu kaštanů posetých květy jako smetanovými voňavými svícemi, keře rododendronů kvetoucích v parcích, předzahrádky poseté křehkou krásou nafialovělých krokusů, podléšek, bledulí...
Léto mi přináší příliv energie, začnu plánovat a realizovat cesty, které jsem si plánovala delší dobu, návštěvu míst, která chci vidět - a vyrazíme s mužem ( dcery ani syn už s námi tolik nepečou-dospívají ) autem nebo na skútru prolézt kus hor, tajemný hrad , zámek, vyrazíme hledat houby a dýcháme vzduch prosycený vůní pryskyřice, popíjíme chlazené pivko v zahradních hospůdkách, vyhledáváme country bály i koncerty country skupin, půjčíme raft nebo kánoi a vyrazíme sjet řeku, zastavíme se tam či onde na rožněného čuníka, někdy sami, někdy s dětmi, jindy s přáteli. Vyjdem si na taneční zábavu pod širým nebem jako zamlada. Skoro denně se griluje voňavé maso a speciální kořeněný Hermelín, který se prodává hotový, jen položit na gril v alobalu a debužírujeme, zapíjíme červeným vínkem, dělám doma Mojito nebo si zajdem na hospodské. Dny jsou dlouhé, světlo do pozdního večera, nechce se do postele, chce se žít na plný plyn. Spánku stačí méně, ráno se vstává odpočatější. Jezdíme se koupat do lomu do průzračně čisté vody, která ale neotužilce řeže jako žiletky. Na chalupě sedáme na zápraží a pozorujeme nádhernou tvář přírody, obraz čistý, pravdivý a krásný. Dlouho do noci pozorujeme plamínky táboráku, vdechujeme vůni pečených brambor, jablek a buřtů, která soupeří v nočním klidu s vůní čerstvě posečené trávy ... jsou přece chvilky, pro které zatraceně stojí za to narodit se, stojí za to žít.Miluju ty momentky, úsměvy lidí, milence stulené na lavičkách, lepkavý turecký med na prstech, když procházím na pouti mezi stánky, večery strávené s přáteli u dobrého jídla, vína, becherovky, jejich vyprávění, smích, hašteření a popichování u kulečníku, šipek, doprovázení se teplou letní nocí ...
Podzim je krásný barvami, kterými marnotratně hýří, září je ve znamení cesty k moři každý rok už tradičně. Večerní pláže, západ i východ slunce nad mořem, jeho nekonečnost, věčnost jsou krásné. Dovedu se na moře dívat dlouho z nějakého útesu, jen tak si snít ... večer zní kolem hudba typická pro tu kterou zemi, kolem chodí svátečně ustrojení a upravení lidé oproštění od pracovního shonu a stresu, usměvaví, přátelství navazující. Voní grilované ryby a plody moře, v nočním vánku se pohupují pestrobarevné lampiony, hvězdy jsou jinak uspořádané než v rodné zemi a Měsíc má srpek jinak položený než u nás doma, ale obloha fascinuje stejně ...
Stromy hrající barvami rudé, zlaté, oranžové jsou nádherné, v lese voní zetlelé listí a pozdní houby, na pavučinách, které tkají pavouci mezi stromy svítí kapky rosy jako velké diamanty, velebné ticho dává duši potřebný klid, slunce se s námi loučí a ztrácí sílu ...nad údolími se táhnou proužky modrošedého dýmu, ustává zvuk písničky cvrčků, příroda se chystá jít spát ...miluju ty barvy, vůně, rudé šípky na keřích, ranní mlhy, ospalé slunce, poslední trsy aster a jiřin, opar nad údolím.
A miluju jiskřivý bělostný sníh na horách, jejich velebnost, zvuky koled, vůni purpury, světlo svíček odrážené v dětských bezelstných očích, koledy zpívané vysokými dětskými hlásky, napětí před zazvoněním vánočního zvonečku, naleštěná jablíčka na ošatce, vůni vanilky, skořice, chuť svařeného vína a hřebíčku, manžela, který před krbem trápí kytaru a vyloudí Tichou noc, Už z hor zní zvon, praskání dubových polen v ohni, návraty z vesnických plesů zakončených porcí srnčího, domácí bramboračkou s houbami a pár stopečkami slivovice na zahřátí, mrazivou nocí velký kus cesty, stulení se do prochadlých duchen a jejich postupné zahřívání, horký čaj s medem, zabijačku u přátel a podávané dobroty, plesy a tanec i to, když mně manžel vyžene brzy ráno na běžky či na večerní lyžování, mrzne až praští, od pusy jdou oblaka páry a nozdry nosu se mi lepí, pár gorgů u stánku a zas nahoru a svištět dolů, ten pocit svobody a nespoutanosti, byť chvilkový, radost z pohybu, ze vzduchu, z toho, že dýchám, z toho, že jsem tady - na vymezenou dobu, ale jsem.
Možná jsem někoho popudila, ale úmysl je prostý - podívejme se kolem sebe, vnímejme, přestaňme na chvilku pitvat svoje nitro, bázeň, bolest, strach a snažme se jen tak brát to, co život dává, to hezké a být vděčni, už nic se nebude opakovat, nepormarněme nic - není to jednoduché, je to hodně těžké - aspoň se o to pokusme, zkoušejte to milí přátelé ... neberte mně jako výlev bláznivé zestárlé romantičky, zkuste pod mými slovy vidět skutečný obsah a zkuste pochopit, co všechno se Vám tady ve skutečnosti nabízí, když to budete umět přijímat. Hodně štěstí Vám všem.
B.

Překlep : Ysarajózy

To je případ yosarijóuzy.