Má 15ti letá dcera chce nosit plenky

ja sa hlasim

Rád nosim plenky a chtěl bych to skusit s někym.přebalovat se na vzájem nebo jen tak před nekym kdo má stejnou zalibu.Rád bych si udělal takový plenkový den.kdo má zájem zak at napíše na mail dendakiki"centrum.cz

Martino, to, co zde popisujete je zajímavé.
V této souvislosti se chci zeptat, jak na to reagovaly ty holky? Dávaly najevo nějaký odpor, nebo se k dceři chovaly hezky?

Martino, tak hlavně když jste si to s dcerou dokázaly všechno říct. Jaký byl další vývoj potom? A jaké jsi jako matka měla pocity, když jsi přebalovala počůranou velkou dceru? My jsme samozřejmě s neteří netrávili tolik času, prakticky vždycky jen pár dní přes vánoce a pak o dovolené, ale přiznám se otevřeně, že i když to bylo ze zdravotních důvodů a nevyhnutelné, stejně jsem měl - když jsme byli spolu - celou dobu takové zvláštní pocity, když sestra pomáhala ze špinavých plínek a s umýváním neteři v jejím starším věku. Proto jsem se zmínil o tom soukromí, vím, jaké to je. Ale asi je přece jenom rozdíl v tom, že tvoje dcera to chtěla vyzkoušet, neteř na vybranou neměla...

Ahoj Moniko, můžu se zeptat kolik Ti je? Nechceš si se mnou psát? Můj mail je retize"seznam.cz , je mi 21 a mám stejnou zálibu. Měj se..

Napiš o tom víc :-)387"centrum.cz

taky jse mi to libi byt prebalovana

V obou případech,jde o to nakopat je do prdele!Jde o dobu,kde když
nějaký debil přijde jak jinak než s něčím debilním,tak je to problém?Dříve na takové kraviny,nebyl čas,INTR,UČNÁK,KOLEJ..,chtěl bych vidět,jak by se tam posrával..,to nedělali ani v diagnosťáku,dnes si PAKO ZALOŽÍ www..a je chytrej a POSRANEJ!!!!

Mrkni na podrobnosti www.abdl.cz
V mém případě jde jen o skupinu DL. Jde mi jen o příjemný pocit co z toho mám. Také mě to uklidňuje a odbourává stres. Nic víc. U tvé dcery je potřeba rozlišit jestli se u ní jedná jen o DL nebo spadá do skupiny AB. A o tomto nemá žádný psycholog ani páru. Ovšem v obou případech je potřeba podpory a nikoliv tomu bránit.

Pre EURONA: To je mile. A vlastne, o co ide? V tvojom pripade, ak sa mozem opytat? Ako to funguje.

Já jsem taky plenkař, protože se mi to líbí. Nejlepší v tomto případě je tomu nechat volný průběh a neřešit to. Další chyba je do toho montovat psychology. Opravdu o nic nejde, není to úchylka ani nějaká duševní nemoc. Pokud plenkaří a nebudeš jí to znechucovat, tak máš velkou pravděpodobnost, že se nechytne špatné party, chlastu a podobných věcí. To je druhá stránka plenkaření.

Pre Mira: Vdaka za radu. Viem, uznavam, ze to bolo mozno trosku drsne, ale celkovo to nedopadlo tak, ako to vyznelo v tom, co som pisala. Dcerke sa to pacilo, bola som k nej mila (snazila som sa ju maximalne pochodit). Snad trosku som to prepiskla pri tejto navsteve - naozaj, uprimne to bol prvy napad, ktory ma napadol. Potom sme si o tom kludne porozpravali. Dopadlo to vsak tak, ze po tom vsetkom si dozadovala opatovne prebalit a tak ostala celu noc. Skusila som odvtedy prevolat psychologov a prosila o radu. Povedal vsak, ze nie je to fyzickeho charakteru ale psychickeho. Skusim a verim, ze popracovanim a vzajomnou doverou to zvladneme. Kazdopadne vdaka za rady - vazim si to

Martino, to je hodně těžký a ošemetný problém, vůbec nechci soudit, sám nevím, jak bych se zachoval. Moje neteř nosila plenky až do 23 let, než šla na operaci - byla celkově inkontinentí kvůli rozštěpu páteře. Už je v pořádku, jen občas jí to zazlobí na dlouhých cestách, tak se jistí jednorázovkou,ale předtím byly pleny nutností. Takže něco málo o tom vím, co to je u velké holky. Když jsme byli společně na chatě, tak celá rodina pomáhala s praním a vlastně i s odvozem, protože to značilo tahat až do těch jejích 23 pořád plné tašky plen a prát a prát. Jednorázovky byly až později a byly ekonomicky náročné, na předpis byl jen omezený počet. Ale zkouším si představit, že by dcera nebo neteř řekly, že chtějí nosit plíny schválně.V zásedě bych asi taky v tomto případě volil to co ty (přečetl jsem si také schválně, co psala dříve Jiřina, když o ní byla zmínka). Asi jo - chceš to, tak v nich buď, na chatě či chalupě je k tomu ideální možnost. Jediné, co myslím, že jsi přestřelila, bylo nezaručení soukromí před návštěvou, tohle by se ti ve vztahu dcery k tobě mohlo docela vymstít. Dobré by bylo, kdyby sis teď s dcerou našla chvilku a popovídaly jste si otevřeně o tom. O ní, proč to tak chtěla, a neboj se jí popsat i všechny svoje starosti a pochyby i pohnutky, které tě vedly k tomu všemu. Věřím, že bys teď i skousla, když by si to dcera chtěla zopakovat, možné to je... Ono ji to třeba po čase přejde, zakázané ovoce chutná nejvíc, ale nejdůležitější je její důvěra k tobě, že se ti může se vším svěřit. Věřím, že se to povede. Omlouvám se, že jsem se tak rozepsal..

Pre: EURONA A co by si urobil ty na mojom mieste? Mozno som nepostupovala spravne, ale to bola jedina moznost, ktora ma napadla.

Tak jest. Zklamala jsi její důvěru.

Myslím, že sa zmenila len v tom, že už ti nikdy nič nezavesí na nos a bude to tajiť.

Martina ty si zviera.

souhlasim s tebou. dobry postup. hodne stesti

Ahoj Vera, nechcem ti teraz davat rozumy, ale chcem ti povedat, ako som to vyriesila ja so svojim problemom. Moja dcera mala 14 rokov, ked sa zacala takto spravat. Citala som vela o tom po internete. Nie je to uchylka (vidis to aj na prispevkoch), je to tzv. pocit nevinnosti. Dieta a dospely sa takto spravaju uplne bezne, chcu preniknut do detskych nevinnych cias od beznych kazdodennych starosti. Moja dcera si taktiez davala plienky. Mali sme v tom case druhe dievcatko (14 mesacne), takze si zobrala malej pampersku, dala si 4 latkove plienky bavlene a prebalila sa. Zistili sme to asi po tyzdni. Dokonca takto prebalena aj spala. Rozhovory a nic podobne nepomohlo, vraj to robia aj jej kamaratky. Jeden vikend som zobrala auto (to som uz bola rozvedena), zbalila som malu a zobrala aj 14 rocnu dceru na nasu chatu k rybniku, ze tam stravime vikend. Je to chata na osamote, takze velmi radi tam travime volne chvile. Na chate som jej povedala (ako ti to odporuca Jirina), ze suhlasim s jej "hrou" a po tom, ako som prebalila a obliekla malu, som dcere dala detsky zasyp, dala som jej pampersku a bavlnene latkove plienky (mala uz vtedy nosila len pampersky). Zabalila som ju "nasiroko", dala som jej nepremokave nohavicky a na vrch obtiahnute teplaky. Bola tak prebalene, ze mala dcerka behala okolo jazera a starsia dcerka sa ledva motala. Mala to, co chcela. O 2 hodiny prisla za mnou, ze potrebuje na toaletu. Povedala som jej, ze je male babatko a ako chcela, ma plienky. Pocikala sa a pokakala do plienok. Povedala som jej, ze k chate to mame chvilku cesty a musi v tom vydrzat. Velmi sa jej to uz nepacilo. A ked sme dosli na chatu, uz tam bola znama s dvoma detmi - dievcatami (14 a 17 rocne). Ked ich videla, nebolo jej uz vsetko jedno - ale opat som (trosku tvrdo) povedala, ze je babatko, ze to chcela a dokonca, dovolila som obom dievcatam znamej, aby ju prebalili oni. Verte, alebo nie, dcerka sa odvtedy v tomto smere zmenila. Neviem, ci som reagovala spravne, alebo nie, ale pevne verim, ze ano. Drzim palce aj vam a pevne verim, ze vam to pomoze. Dajte mi prosim potom vediet, ako vam to dopadlo. S uprimnym pozdravom, Martina

A ještě dodatek, mám to podobné jako Radek. Dlouho jsem s tím také bojoval, ale po dlouhé době jsem se s tím smířil. Každý máme něco. Není to dobré v sobě dusit přirozenost.