Má 15ti letá dcera chce nosit plenky

Počůrávat se dá naučit...Já jsem stejně vyčleněná z kolektivu už teď. Ale dá se to pak přeci zase odnaučit ne?
A jak se to teda co nejrychleji naučit?

Počůrávat se dá naučit znovat relativně lehko, každopádně to moc nedoporučuji, protože je velký rozdíl v tom, nosit plenky pro potěšení, nebo z nutnosti a brzy bys sama pozanala, jaké ti to přináší nevýhody a omezení a prakticky budeš vyčleněna z kolektivu, protože s plenkami ne všechno (běžné úkony) můžeš dělat tak jednoduše, jako bez nich. Takže prvně uvažovat a pak až raději konat.

Chci se jen zeptat, jestli se dá znova naučit počůrávat se v noci?

přebalí mě někdo? Věrko jestli chceš přebalit písni na [email protected] mám pro tebe plínečky

chci plínku

do sebe, vy děvky!

přebalí mě někdo?

Sandro, tak je vezmi tátovi nebo dědovi.

Co mám dělat, mamka mi sebrala plínky :((

Zdar Verčo, aspoň používej svůj nick. Podle vyjadřování tě tu stejně každý pozná.

NasratLalo, měla jsi klid? Takže minulý čas - už nemáš? Jinak je tvůj příspěvek jedním z mála rozumných zde. Je to téma, se kterým se též uvnitř peru, ale to, co se tu píše, mi vždycky vzalo chuť na cokoliv reagovat, dnes prvně činím výjimku.

77 je jenom jeden z mnoha tagů naší milé úchylačky Verči ze Strakonic. Ano, píše si sama se sebou, pokud nevyslídí dostatek uchyláren na papmrskových fórech, které neustále prolézá a čeká na kdejakou zhovadilost.

na nádraží kouřím němcům za guláš a polykám za chleba

Beztak je anti dědek vágusáckej bezdomovec, viď anti dědku?

Nehoň !

Tahle diskuze je jen přeložená a zkopírovaná zahraniční, takže od začátku podraz a výmysl no a pak už se to na sebe nabaluje. Já mám plenky ráda, takže si to umím vyfiltrovat na to, co je kec a co možná pravda a pravdivých příspěvků je podle mne jen tak desetina. Jinak pokud někdo v pubertě v sobě rozpoznává tyto touhy, tak jsou vlastně 3 možnosti:
1. nechat to být (ale zbavit se toho nedá, ty myšlenky a touha stejně zůstanou)
2. realizovat se přes internet (což evidentně dělá spousta dikutujících zde :-) a doma v soukromí a tajně (to docela jde, ale zase se člověk cítí provinile)
3. reálně to prožívat (to je nejlepší řešení, nedá se pospat ta úleva a klid v duši potom)
Já to dělala stejně jak už tady někdo zmiňoval - začala jsem se počurávat sama do postele a časem i přes den, chce to umět trošku předstírat a manipulovat s lidma - je to rizikové, protože taky můžeš skončit v nemocnici a celé se to může provalit, no musí se to dobře zařídit. Ale když to klapne, tak pak jde nosit plenky s vědomím a vlastně na přání rodičů. Mě to takto vyšlo a měla jsem díky tomu sama od sebe dlouho klid.

Ty musíš být strašná......hlavně, že vy jste všichni jedničky...

Z vlastních zkušeností...Ty musíš být strašná nula.

Z vlastních zkušeností Vám můžu říct, že potlačovat a dusit ty myšlenky v sobě vůbec nikam nevede, bude to jen horší. Budou dny, kdy nebudete myslet na nic jiného... Chce to prostě jednou za čas vyventilovat. Vím dobře o čem mluvím. Dnes si o tom člověk může ledasco přečíst a popřípadě se svěřit, ale v dobách kdy nebyl internet to bylo peklo...

Já se přiznám, jsem taky plenkař.
No říkáš votrávit jedem na krysy. No, to by nic neřešilo. Po jedu na krysy, ještě dřív, než bych skončil bych se ještě pořádně podělal.