existuje posmrtný život?

Asi tk,každý jsme jen člověk dábel.Rádi věříme na hmotu a něco,hlavně,že i po smrti zase něco budem mít,nebo žít.A to je chyba.My musíme věřit v Kristův návrat.Pán Ježíš Krist je ta cesta,pravda a život.Pamatujte,živí v dáblu nikoli nezemřou.Ale v Kristu mrtví neví zhola nic.To znamená abychom nic nechtěli a dostanem!

Verim ze neco je.bylo by fajn...fakt?

to snad jedno?
Jisté je,že smrti se bát nemusíme a je lepší věřit.
Knihy a studie docenta Jakobyho jsou naprosto úchvatné,upřímně vám doporučuji pozorně je přelouskat,ať jste věřící -v posmrtný život-nebo ne.Poskytují užitečné rady a doporučení.Nemusím jen pasáže obsahující modlitby.

Na naší diskuzi byl taky a ještě delší.

No ty jo co to má bejt?celá...tady.Ten leze snad všude.

No ty jo co to má bejt?celá stranka uplně mimo téma.

někdu si tu léčí depku ničením diskuzí!

Ano, existuje.Gamblerství
První příspěvky v diskuzi
reagovat 11.1.2001 11:34 - Andy

Dobrý den, před týdnem se můj přítel konečně odjel léčit. Je to gambler. Toto zjištění pro mě bylo šílené, ale podezření jsem měla. Postupně jsem začala prožívat to, o čem jsem do té doby jen četla, a nemohla jsem uvěřit, že se mi to doopravdy stalo. Došlo to tak daleko, že přítel bral peníze, které patřily mým rodičům, ve finále vzal mou kartu do bankomatu. Celou dobu našeho vztahu mi lhal. Kdykoliv měl peníze, vždy je prohrál. Někdy nepřišel celý den a noc domů, protože prohrál. To léčení je pro mě poslední naděje. Přes všechno to hrozné, co způsobil, ho mám moc ráda. Ale uvědomuji si, že pokud by mu léčba nepomohla, nemůžu s ním zůstat. Nechci strávit život splácením dluhů, které si přítel udělal. Pro informaci, do dnešní doby mi přítel dluží 140 000! Je to všechno šílené. Může být léčba vůbec účinná? Může někdo pomoci mně? Při představě, jak přítel trávíval svůj volný čas, mě mrazí. Jak je vůbec možné, že dokázal celé hodiny prostát u těch stupidních automatů a házet tam všechny své peníze (a posléze i peníze jiných lidí). Když jdu kolem nějaké herny, chce se mi zvracet, je mi na omdlení. Všechny tyhle herny a podniky, kde jsou automaty bych pozavírala. Ale dnes je automat skoro v každé hospodě, a bodejť ne. Jejich majitelé mají dobře spočítáno, jak na tom vydělají. Každý zdravý člověk ví, že právě proto tam ty automaty jsou - aby na nich vydělal jejich majitel. Jen ti nemocní, ti hrozní gambleři, věří, že můžou něco vyhrát.
Paní doktorko, já se cítím hrozně zoufalá. Mám na všechno vztek. Přítel se odjel léčit, kdykoliv mu jen naznačím něco z toho, co udělal, vyčítá mi to a cítí se dotčen. Nevím, jak se mám chovat. Nemám mu nic připomínat? Ale to by z toho přece vyšel moc lehce. Tolik toho spáchal! A já o tom nemůžu mlčet. Chci vědět, PROČ. Proč mi lhal, v jednom kuse mi lhal? Nepochopím to. Snažila jsem se přečíst o tomto problému nějakou literaturu, ale nedokážu to prostě pochopit. I já jsem několikrát hrála automaty. Ale nikdy mě nenapadlo, že bych na tom mohla vydělat, bylo to pro zábavu. Tak jak to, že tomu někdo dokáže tak propadnout? Tak moc, že dokáže milovanou osobu tak zranit?
Co mám dělat dál? Léčení trvá 6 týdnů. Pak se vrátí, a co? Bude už v pořádku? Bude domů nosit výplatu, bude mi splácet dluh? Mámho kontrolovat, nebo se s ním na to téma nikdy nebavit. A vůbec, má cenu sním po léčbě zůstat? Nevím NIC. Věřím, že existují i další dívky a ženy, které si prožily, to co já. Asi bych si s nimi o tom potřebovala promluvit. Najdu je prostřednictvím tohot e-mailu?
Dekuji kazde z vas, ctenarek, ktera mi napisete a podelite se se mnou o sve zkusenosti ze souziti s gamblerem.

Dekuji.
A. Sklenarova

reagovat 29.1.2001 15:05 - Alena

Mila Andrejko,
Vis, gamblerstvi je uplne stejne, jako kazda jina zavislost. Je to zavislost a je to jen a jen na tom postizenem, jestli se rozhodne v sobe posbirat posledni kousek rozumu a sil a zacne na sobe tvrde bojovat. A ze to neni boj jednoduchy, je vic nez jasne. Tady nepomuze domlouvani, vyhrozovani, slibovani......nic. Jen on sam musi chtit. A musi to delat kvuli sobe. Kvuli komukoliv jinemu....vetsinou to dlouho nevydrzi...
Co se tyce Tvych penez. Jen se zeptam, to si vse pujcil najednou, nebo po castech ? A kdyz, to Ti to nebylo divne a ze jsi mu napujcovala az tak moc?
Muj muz je vyleceny alkoholik. Pil od detstvi, ve 30 letech prestal sam, kdyz videl, kolik problemu si tim nadelal a kolik let sveho zivota tim vlastne zahodil, plus ztraty v osobnim zivote od vztahu po praci a tak. Ja ho poznala, kdyz nepil asi tri roky. Myslim, ze je z toho venku. Vi ale ze alkoholikem bude do smrti a tak taky vi, ze kdyby to jen jednou zkusil, byl by v tom zpatky. Tak to proste je.
Ja se z jiste zavislosti prave snazim dostat. Ocenuji jeho podporu, ale take vim, ze to musim delat pro sebe, ne pro neh. Byla jsem kdysi na leceni, ale v te dobe jsem vlastne nechtela , nebo nebyla pripravena neco vazne delatt. Delal jsem to kvuli rodicum, na kterych mi moc zalezi. Fungovalo to na chvili...
Az dnes, par let po te jsem si uvedomila, ze musim skoncit, protoze to chci JA sama, pro sebe a svuj zivot. A tim pak vazne ucinim stastnou nejen sebe, ale i lidi, kterym na me zalezi... Jde o to, roumne zhodnotit, co mi to prineslo a co od zivota chci. Se zavislosti toho nebude moc, ceho dosahnu. To je mi dnes jasne, proto vim, ze i kdyby me zavreli nekam na leceni, nic to nepomuze, kdyz ja nebudu doopravdy, smrtelne vazne chtit. A to, jak moc chci, ukaze ostatnim, kteri mi uz v tom take po 10 letech neveri, ukaze az cas, kdy uvidi, ze jsem z toho venku, ze makam, co to jde. A po prvnim mesici vim, ze delam dobre a ze mam snaci zase zit jako clovek. Vim, co chci a co ne. Co me ceka. Na to myslim, kdyz mam slabsi chvilku a rikam si: "Mas na vyber..." Myslim, ze to zvladnu...Vlastne....VIM to, protoze chci, at to boli, jakkoliv, po case se mi moje prace a namaha a bolest zaplati stonasobne.
A TY ? V prvni rade mu rekni, ze ho mas moc radan ( o dluhu....je to dost, ale ted o tom nemluv, on o nem vi, ale ted se musi soustredit na sebe, protoze kdyz se z toho nedostane, bud si jista, ze z nich neuvidis ani halir...)( kdyz, se z toho dostane...nejspis budes mit aspon jeho, ted se sama rozhodni, co chces vic...).
Dal mu ale taky dej jasne najevo, ze at ho mas rada sebevic, ze Tvoje laska ma take jednu trpelivost a to definitivne. Ze je ale pouze na nem, co v zivote chce mit- hry, dluhy nebo byt stastny. ( sam- ci bez Tebe...ale stastny...nevydirej ho, to nepomaha, jen to zhorsuje...)
Bud pri nem, projde si tezkym dlouhym obdobim, protoze lecba po tech 6 tydnech zdaleka nekonci. Je to jen prvni krok, berlicka do zacatku, ale pak musi sam a na cely zivot, vzdy uz tam bude toriziko, a ze kdyz prijde pokuseni, ze nesmi podlehnout. Uspesne vyleceni, -o tom se da mluvit az, kdyz je ten clovek bez...tak kolem dvou let. Takze ted budes muset byt silna i Ty. Ty jsi totiz zdrava a se zdravym rozumem. Nevzdavej to!, ale take bud pripravena, ze on jeste nemusi byt tak na dne, jak si mysli, ze je, aby se vazne probudil. ( Ja si myslela, ze jsem tam byla milionkrat...) Bude se tedy snazit, ale... -Je to na nem Andrejko.
Drzim Ti vic nez vsechny sve palecky - Vam oboum.
reagovat 30.1.2001 11:10 - Andy

Milá Alenko,

Děkuji Ti moc za Tvůj mejlík. Už jsem ani nedoufala, že se mi někdo ozve.
Přítel má za sebou první polovinu léčby. O víkendu přijel na dovolenou. Z toho, co povídal, i z jeho dopisů a telefonátů to vypadá, že si už uvědomuje tu hrůzu, kterou jeho hraní způsobilo. Ví, že si všechny finanční nesrovnalosti musí dát nějak do pořádku. Kromě toho, co dluží mně, má ještě nějaké "drobnosti" vůči úřadům, spořitelně, kamarádům. Nejsou to naštěstí velké částky, takže by se to postupně dalo splatit. Mluvil o tom, kdy a jak by to splácel. Já jsem před ním o tom mém dluhu vůbec nemluvila. On sám první řekl, že spolu musíme vymyslet nějaký splátkový kalendář, jak mi to bude splácet. Já jsem (a pořád mám) sto chutí zeptat se ho přímo: Máš pocit, že toho dokážeš nechat, že už nidky nebudeš hrát? Ale nedokážu to. Ale zdá se mi, že on si všechna rizika uvědomuje. Pracuje jako číšník - výplatu dostává v hotovosti (takže mě poprosil, abych si tam každý měsíc, kdy peníze dostane, pro ně ten den hned přijela, aby je neměl u sebe). Ale problém je, že si vydělá i peníze "mimo", ty si rozdělují večer, po zavírací době. A to nemůžu uhlídat. V té oblasti, kde pracuje, je kolem spousta non stop heren, takže to riziko je tam obrovské. Přítel řekl při jedné terapii doktorům (a pak to řekl i mně), že kdyby cítil, že má potřebu hrát, že by z té práce odešel a našel si něco jiného. A to i přes to, že ho tato práce baví! (Jinak je vyučený truhlář, ale řemeslo dělal jen krátce, pak dlouho - asi 6 let dělal u bezpečnostní agentury). Léčba probíhá asi stejně jako léčba každé jiné závislosti, od manžela asi víš, jak. Tvrdý a pravidelný režim (každodenní úklid, ráno rozcvička, černé křížky za každý prohřešek vůči řádu, ...), terapie, sezení se skupinou, relaxace, psaní deníku, atd... Při sezení ve skupině všichni o svém problému mluví. Nemají před sebou žádné tajnosti, všichni jsou na tom stejně. Přítel říkal, že mu tohle hodně dává, protože když někdy slyší ty příběhy druhých hráčů, jsou hrozné. Někteří mluví o svých sebevražedných pokusech, další o prohraných částkách, které se pohybují kolem několika milionů, mnoho z nich všechno ztratilo (práci, manželky, děti...). Já doufám, že si uvědomuje, jaké má štěstí, že poznal mně a mou rodinu, my všichni jsme se rozhodli mu pomoci, i přes to, že on nám ublížil, my mu nabídli pomocnou ruku. Snad pochopí, že má nějaké zázemí a kdyby se z toho dostal, může začít konečně normální život. Život bez heren, kamarádíčků, pití... Začít se zajímat trošku o svou budoucnost, o to, že třeba by mohl jednou být tátou, manželem, starat se o rodinu... Takže teď zbývají 3 týdny do konce léčby. A pak se uvidí. Mám z toho děsný strach, miluji ho, ale jakmile jedinkrát sklouzne, neudrží se, tak to s ním budu muset bohužel skončit, protože by další život s ním neměl cenu.
Co se týče těch peněz, půjčila jsem mu to postupně. Ze začátku jsme mu půjčila větší částku najednou (cca 50 000,-), to mi řekl, že má nějaké dluhy, že si je chce všechny splatit, a pak už to bude dlužit jenom mně... Jenže pak se to pořád nějak nabalovalo, pořád jsem za něho něco platila, pak jsem za něj dokonce zaplatila i to, co vzal mým rodičům (z obálky, kde jsou peníze na domácnost - ze svých peněz jsem to tam vracela, aby se moji rodiče nic nedověděli). Já už jsem věděla, že to přítel hraje. A hned jsem ho prosila, aby se léčil, že je nemocný, ať si to přizná. Copak zdravý člověk by vz

A ja to vis na 100...Myslím si totéž a proti tomu strachu jsem si vytvořila iluzi, že se příště třeba narodím jako pták...protože je mám ráda. Takže definitivně to budeme vědět/nevědět, až onen okamžik prostě nastane. Nicméně mě tato témata zajímají...a říkám si, bylo by to jistě krásné, pokračovat dál, jinak, lépěji:)

nikdy jsem po tom...vim urcite ze posmrtny zivot existuje,mam s tim zkusenosti a opravdu presvedcive,pokud verite a mela jste dotycneho opravdu rada muze mrtvy s vami navazat kontakt ,

nikdy jsem po tom...NO JE TO . MYSL JE V CELKU NEKONECNA.NERESME BARDA LIDSKA.KDYZ MI MAMINKA UMRELA TAK PO CAS SE MI ZJEVILA TELEPATICKY ROZMLOUVOLA NA TOMTO SVETE SE NICEHO NEBOJ MUJ SINU.

Jestli existuje nebo...Budu tady citovat Jiřinu Jiráskovou...ta to podle mě přesně vystihla.....
MYSLÍM, ŽE POSMRTNÝ ŽIVOT NEEXISTUJE, ALE NĚKDE V HLOUBI DUŠE DOUFÁM, ŽE BUDU MILE PŘEKVAPENA.......

Jestli existuje nebo neexistuje posmrtný život je jen otázka. Odpověď si může každý dát sám. Podle toho, čemu je ochoten uvěřit. Nevíme, proč žijeme, jen si dosazuje význam do svých prázdných životů a tak je to i se smrtí. Nevíme, proč umíráme, tak se snažíme představit si, co bude. Ale třeba není nic. Můžeme jen spekulovat, ale pravdu poznáme, až se to dotkne nás samotných - až budeme v hrobě. Zní to hrozně, ale ne jen hezky znějící věty jsou pravdivé. Na místě je ovšem i otázka, co to vlastně je pravda. Zůstává nám skrytá. Myslíme si tohle nebo tamto, ale o čem můžeme říct s naprostou jistotou, že je to pravda? Existuje jen nekonečno názorů a teorií, ale skutečnost?

Noro mas zajimavou zkusenost,ja taky verim ze pak sme dal protoze sem mela podobny dukazy jako ty.

MARTINE-Vidíš je hodně...Tak za prvé do nebe půjde pouze 144000 pomazaných mezi nimi i apoštol Pavel. Proto to o sobě mohl napsat. Za druhé Ježíš když křísil děvčátko řekl, že pouze spí. - Lukáš 8:52. Rovněž Lazar když byl mrtvý nevyprávěl, že by měl nějaké zážitky o cestování nesmrtelné duše k Bohu. Mrtví prostě spí a čekají na vzkříšení spravedlivých a nespravedlivých. - Skutky 24:15 Za zemřelé se vydávají ničemní démoni.

Zemřela mi kamarádka, sama to vzdala, moc jsem se na ni zlobila, plakala jsem, volala ji. Za pět dní v ránu, nevím kolik bylo , jsem se náhle zbudila, zbudil mě dotek po paži, trochu jsem pootevřela oči.Viděla jsem jak leží u mě na posteli, dívá se na mě již tak spokojeným výrazem a říká : promiň, promiň , nezlob se na mě. Po tomto zážitku se mi dost ulevilo, ale vím, že přišla , nikdo mi to nevymluví. Vím, že po smrti něco je.
Nora

kdo nefandí není čech.hrajeme o titul mistra světa.

Já věřím v Boha i Ježíše Krista a lidská duše je nesmrtelná a mimochodem ve spánku o sobě víme, protože se nám zdají sny, jsme v takzvané říši snů.

MARTINE-Vidíš je hodně míst v bibli,kde se mluví,že duše neumírá s tělem.

A ještě,co mi povíš na tohle:BIBLE!!!

20Už se nemohu dočkat! Mám totiž naději, že v ničem nebudu zahanben, ale že nyní, tak jako vždy, bude na mém těle veřejně oslaven Kristus, ať už skrze život anebo smrt. 21Žít – to je pro mě Kristus, a umřít – to je zisk! 22Zůstanu-li naživu v tomto těle, znamená to pro mě plodnou práci. Proto nevím, čemu dát přednost, 23neboť mě přitahuje obojí. Mám touhu odejít a být s Kristem, což je zdaleka nejlepší; 24zůstat v tomto těle je ale potřebnější kvůli vám.