existuje posmrtný život?

Jedni svým argumentům věří,,, jiní svým argumentům nevěří ale chtějí aby jim věřili jiní-neskutečná logika všech vševědů.

„Můj mozek by právě teď – myslím, že jsem se zotavil dost dobře – nedokázal udělat nic podobného tomu, co(tehdy) prováděl. Jak dokáže být umírající mozek daleko, daleko schopnější a v okamžiku zvládnout toto ohromné množství informací a dát si je dohromady?“

Přečti si něco o excitotoxicitě během akutní hypoxie, neurotransmiteru glutamátu, blokádě NMDA receptorů během NDE - třeba pak pochopíš proč.

jediný důkaz by pro vás byl si to prožít ale snad nejste takový pseudoskeptik abyste do toho šel jen abyste dokázal opak,a pak kdo by zrovna VÁM věřil ??

Blábol, kterému nevěří...a kašpar kterej ho přečetl rychlostí blesku,je vidět že nad ničím neuvažujete tudíž to ani chápat nechcete,hm tak ani lékaři a vědci ho nepřesvědčí .-)))

Bruce Greyson je lékař a...Doktor Greyson na konferenci IANDS zmínil, že někteří „pseudo-skeptici", jak říká vědcům,kteří nejsou objevům v NDE otevřeni, věří, že jev klinické smrti je něco, co se vědeckystudovat nedá, protože NDE není něco materiálního a nelze je měřit. Greyson nicméněargumentuje tím, že emoce také nemají materiální existenci, a přece se o nich provádí spoustastudií:
„Jsou láska a strach materiální? Rozhodně je o těchto věcech hodně vědeckých výzkumů. Nemůžeme je vidět, ale určitě můžeme měřit následky a z těch následků se o nich vědeckymnoho naučíme."
Při vědeckých výzkumech je mnoho věcí, které se měří nepřímo. Například studování temnéhmoty, kterou fyzici zkoumají, se neprovádí přímým pozorováním její existence, alenepřímými prostředky, jako vypočítáváním nesrovnalosti v odhadované hmotnostivesmírného tělesa. NASA před pár týdny oznámila, že její vesmírná loď Kepler potvrdila existenci neviditelné planety Kepler-19c tím, že pozorovala cyklus oběžné dráhy blízké planety Kepler-19c, která je zřejmě ovlivněna neznámou gravitační silou.Greyson použil analogii bublinkové komory jako argumentu, že zážitky se smrtí lze studovatvědecky. Bublinková komora je nádoba, ve které vodou procházejí subatomární částice(elektrony, protony atd. - pozn. red.). Ty za sebou nechávají stopu bublinek. Částice jsou příliš malé a rychlé na to, abychom je viděli, ale pozorováním bublinek, které se za nimitvoří, se o nich můžeme dozvědět. Podle vědce je to podobné i se studováním NDE pomocí pozdějších následků.
„Pro opravdové vědce je nejvyšší autoritou zkušenost, ne teorie,"
prohlásil Greyson. Někteří lidé se domnívají, že lidé, kteří zážitky s blízkou smrtí prožili, musí být náboženskyzaložení a vše je jen jejich představivost. Ale jsou i lidé, kteří před klinickou smrtínábožensky založení nebyli, a Greyson ve skutečnosti objevil, že jedním z následků NDE je pokles nábožnosti. Výzkum také ukázal, že osoby, kteří NDE prošli, po něm tíhnou více k logickému uvažování.Kromě psychologických změn jsou běžně hlášeny i elektromagnetické následky. Lidem po NDE se například velmi rychle vybíjejí baterky v náramkových hodinkách nebo jim hodinydoma ukazují rychlejší nebo pomalejší čas než normálně. Někteří se dokonce setkali s tím, ževyhodili žárovku nebo jak procházejí kolem rádia a televize, sama od sebe se přehodí stanice.Greyson zmínil i případ jedné osoby, na kterou přestaly reagovat automatické dveře.

Kandidátka věd Jane Katraová, která také měla na konferenci slovo, uvedla, že po klinickésmrti začala být citlivá na vibrace a elektromagnetická pole. Bylo pro ni těžké zvyknout si nažití v domě rodičů, protože z různých pokojů mohla slyšet nejrůznější věci. Na základě takovýchto stavů je obtížné popřít, že NDE skutečně existuje, protože pouhéhalucinace nebo když je člověk blízko smrti, takové následky nepřináší. Greyson a doktor Mitchell Liester právě začínají nový výzkum elektromagnetických účinků NDE. Na základědat sesbíraných pomocí dotazníku provedou studii, ve které budou měřit elektromagnetická pole lidí po klinické smrti a jejich účinky na hodinky.Téma klinickej smrti na webe:
http://www.velkaepocha.sk/Temy/klinicka-smrt.html

Srandisti!
Přečtěte si...Blábol, kterému nevěří ani ten, kdo ho napsal.

Srandisti!
Přečtěte si...Bruce Greyson je lékař a ředitel oddělení percepčních studií na Virginské univerzitě. Tvrdí, že NDE jsou spolehlivé, protože vyprávění lidí, kteří klinickou smrtí prošli, se časem nemění.Greyson srovnával popisy NDE u těchto lidí s odstupem dvaceti let a objevil, že se za ty rokynezměnily. Vědec se domnívá, že klinická smrt je důkazem toho, že mysl je na mozkunezávislá, protože během klinických situací, kterými pacienti prošli, by normálně došlo k poškození mozku. Jeho výzkum však ukázal, že u lidí, jež NDE prošli, k žádnémuodpovídajícímu poškození duševních funkcí nedošlo.
„ Ve většině případů jsou duševní funkce lidí lepší při NDE než během normálního života, kdy jsou vzhůru,“
uvedl Greyson v rozhovoru s Velkou Epochou.
„Jejich myšlení je rychlejší, je jasnější, je logičtější. Mají větší kontrolu nad myšlenkovými pochody, jejich smysly jsou přesnější a jejich vzpomínky jsou živější. Když se někoho zeptáte na jejich zážitek s blízkou smrtí, který se přihodil před patnácti lety, povypráví vám ho, jakoby se stal včera. Když se jich zeptáte na jiné zážitky z jejich života z té samé doby, jsou to velmi zamlžené vzpomínky, pokud vůbec nějaké jsou,“
vysvětluje vědec.
„Když se nad těmito zážitky, které jsoucharakterizované zvýšenými myšlenkovými procesy, ke kterým dochází, když mozek dobře

nefunguje nebo někdy nefunguje vůbec, protože došlo k zástavě srdce nebo hluboké anestezii,v době, když by vám věda o mozku tvrdila, že byste neměli být schopni myslet nebo vnímat nebo si utvářet vzpomínky, zamyslíte, je celkem jasné, že tuhle věc na základě fyziologie mozkuvysvětlit nedokážeme.
“ Na konferenci promluvil i neurochirurg Eben Alexander, který siklinickou smrtí sám prošel. V roce 2008 dostal bakteriální zápal mozkových blan, který poškozuje neokortex (vývojově nejmladší část mozku, pozn. red.) a upadl do kómatu, kdy bylšest dnů napojený na dýchací přístroj.Jeho hladina cukru v mozkomíšní tekutině byla 1 mg/dl, přičemž normální hladina je mezi 60a 80 mg/dl. Pokud úroveň klesne na 20 mg/dl, meningitida se považuje za vážnou. Poté, co přišel zpět k sobě, nemohl Alexander několik dnů pořádně mluvit ani si vzpomenout nazážitky před kómatem. Neočekává se, že by se někdo s tak závažným poškozením mozku ještěuzdravil. Lékař měl však během NDE tak živé zážitky spojené s vícero smysly, jako zrak,sluch či čich, že je ani podle svých slov nedokáže popsat, jak úžasné to bylo.
„Můj mozek by právě teď – myslím, že jsem se zotavil dost dobře – nedokázal udělat nic podobného tomu, co(tehdy) prováděl. Jak dokáže být umírající mozek daleko, daleko schopnější a v okamžiku zvládnout toto ohromné množství informací a dát si je dohromady?“
podivoval se Alexander.

Srandisti!
Přečtěte si něco o fysiologii. Stačí i na středoškolské úrovni. Abyste měli ánung o tom, co to synapse jsou a na jakém (biochemickém) principu fungují.
Naučte se taky co to vůbec je kvantová fyzika.
Ale připravte se na dost velký objem matematiky.

Bez tohoto hlubšího vhledu je slovní spojení obsahující tajemné magické slovíčko "kvantový" pouhou prázdnou floskulí, snažící se dát patafyzickým blábolům nátěr jakési "vědeckosti".

neurologové jasně tvrdí...Lékař Jiří Staňa z Jeseníku, který pětadvacet let jezdil se záchrannou službou, to však díky svým pacientům, jimž v sanitě zachránil život, tak jednoduše nevidí. „Nikdy nezapomenu na mladou, asi dvacetiletou dívku, kterou jsme vytáhli z havarovaného auta. Její spolujezdec na rozdíl od ní ještě jevil známky života, ale naložili jsme je oba a začali s resuscitací. Pak jsme je předali na ARO v Jeseníku a já na celou věc zapomněl,“ vypráví.
Jsem živá

„Asi po měsíci mě na špitální chodbě najednou pozdravila krásná dívka v županu. Usměvavá, na kluka ostříhaná, vůbec jsem ji nepoznal. Připomněla mi, že jsem ji před měsícem vezl v sanitě a jak jí dělalo dobře, když jsem ji přitom držel za ruku. Oponoval jsem, že přece byla v bezvědomí, ale pokračovala dál. Řekla, že si pamatuje, jak můj kolega při průzkumu nehody nejdříve navrhl, abychom ji nechali na místě, protože je mrtvá. Vysvětlovala mi, že mu hrozně chtěla říct, že není mrtvá, ale nešlo to.

Když jsem se zděsil, že to asi musel být příšerný pocit něco takového slyšet, prohlásila, že jí to naopak přišlo k smíchu… Nic ji nebolelo, neměla žádné potíže a celou situaci sledovala asi ze třímetrové výšky…“ A podobných příběhů pacienti doktoru Staňovi vyprávěli víc.

...Milý hochu pokud nevěříš tomu co píšeš, nemůžeš požadovat, aby tvým slátaninám věřili jiní. Nejdříve se přiznej, že tomu jen VĚŘÍŠ.

...neurologové jasně tvrdí že člověk v klinické smrti nemůže být schopen souvislého myšlení a už vůbec ne ten kdo z ní procitl po velkém časovém úseku,a dle teorie by měl být jeho mozek dávno poškozený natož aby vykládal a poisoval co se dělo v místnosti a co který lékař dělal,nebo třeba že měl pihu za levým uchem..
sny..jak je možné když je to dle vás jen přehrávání mozku aj.nesmysly je možné že člověku se něco zdá (souvislý děj) který se teprve stane,je to prokázané /ne všechny sny jsou takové samozřejmě-jsou sny kde si přejeme fantazírujeme,kde řešíme své starosti ale i ty které ukazují na budoucnost/

jak je možné že vědci... Serena Roney-Dougalová

- vychází ve své knize Where science and magic meet z předpokladu, že synapse mozkových buněk fungují na kvantovém principu, což by nám mohlo za určitých okolností umožnit přístup do realit nacházejících se za hranicemi našeho časoprostorového kontinua. Takovýmito realitami by mohly být paralelní světy nebo virtuální oblasti, v nichž se nachází vědomí zemřelých.
Zkušení přírodovědci o těchto paralelních realitách dobře vědí a snaží se jejich existenci nepřímo dokázat. Pokoušejí se přimět virtuální realitu k tomu, aby se materializovala a stala se tak pro nás viditelnou. Slavný anglický fyzik David Bohm byl jedním z nich. Jeho teoretické práce jsou pro nás výzvou, abychom pozorně a důkladně zkoumali vše neuvěřitelné – tedy také manifestace jiných, výšedimenzionálních světů – a snažili se tak vypátrat, co se vlastně skrývá za jevy jako poltergeist, zjevení, posedlost a mnohé další. Abychom se pokoušeli zjistit, co způsobuje zdánlivě anomální formy vědomím řízených zásahů do našeho každodenního hmotného světa.

http://diskuse.doktorka.cz/existuje-buh/archiv/4560/

4.7.2011 20:03 - Foxy

Jestli se dožijete své smrti...

Už jsem tu na podobné téma zveřejnil takovou jednu rozsáhlost - zde tedy cosi kompaktnějšího a méně subjektivního.

- - -

Jestli se něčeho, vážení, v tomto báječném slzavém údolí dožijete, tak to s naprostou jistotou bude smrt.
Tak co, těšíte se? Jste už teď nezřízeně zvědaví, jaké to bude?

Každý jeden z nás žije s vědomím, že jednou zemře.
Tato neradostná pravda stojí v pozadí našich činů, i kvůli tomu nám tolik záleží na dobrém prožití vyměřeného času; i proto se jej snažíme naplnit prací, skutky, požitky tělesnými a psychickými, radostným sexem se replikujeme, abychom žili dál alespoň ve svých dětech, některým jedincům se dokonce podaří vytvořit předměty nebo díla, které je po generace přežijí.
Tak se chová, či alespoň se o to snaží, nejen jednotlivec, ale i celé kultury a civilizace.

Druhou cestou jak minimalizovat stres ze smrti, jsou náboženské, či přesněji metafysické představy; idea posmrtného života, idea nesmrtelné duše.
Je téměř jisté, že tyto představy v pradávnu vznikaly také proto, aby člověka v hrůze ze smrti utěšily.
Není to však jen pouhá útěšná představa, která ideu posmrtného života, ideu nesmrtelné duše vytváří. Tyto představy mají zatraceně reálný základ; jsou jím prožitky blízkosti smrti, anglicky Near to Death Experience (NDE). Prožitky těch, kteří došli až na samý práh smrti - a dostali šanci návratu. Jejich prožitky, to, jak o těchto prožitcích referovali, tvoří základ na kterém si lidstvo od nepaměti vytváří obraz "onoho světa".
A skutečně; všechna náboženství, velká i marginální, sekty i okultismus, se při formování svých nauk o mystériu smrti a o životě věčném opírají právě o prožitky blízkosti smrti.
To je pak v pozadí nápadné podobnosti představ "onoho světa" i u diametrálně rozdílných věroučných soustav.
Prožitky blízké smrti pak věřícím, kteří si je prožili a vrátili se na "tento svět", nejen poskytují neprůstřelné důkazy pro jejich víru v posmrtný život, ale zbavují je i obav z umírání.
Jenomže naprosto stejné prožitky nastávají i u těch, kteří v sobě žádný z oněch věroučných systémů nemají zakódován. Stejné zážitky pak popisují i ti, kteří o nějakém NDE neměli a ani nemohli mít ani tušení, takže jejich vnímání terminálního prožitku nemohlo být takovou znalostí předem formováno.
Ukazuje se, že se tu zřejmě jedná o jev fysiologický, obecný, společný veškerému lidskému pokolení; dokonce existují indicie, že takovýto terminální prožitek není omezen pouze na člověka...

Nyní by bylo dobré kouknout na to, jak vlastně takový prožitek blízké smrti v popisech těch, kdo ho prožili, vypadá.
Ti, co se skutečně dostali až na práh smrti, a měli to štěstí (či smůlu?), že se vrátili zpět, se pohybovali tunelem vstříc nevídanému jasu.
Někteří mluvili o "světlem tvořené postavě". Tato světelná postava v bílé říze jim kynula vlídně rukou, vítala je na onom světě.
Cítili přitom nadzemskou blaženost a nekonečnou harmonii. Slyšeli hudbu, zvonky, šumění.
Někdy spatřili své vlastní tělo, obvykle z nadhledu, dalším se zrychleně promítl v nečekaně živoucích obrazech celý jejich celý život.
V závěru bývali neodolatelnou silou vtahováni zpět do života, či kýmsi mocným odesíláni zpátky na zem; většinou s pocitem dosud nesplněné povinnosti vůči svým blízkým, odkazem na dosud nedokončené dílo.

Je to formativní prožitek, který svou silou obvykle zcela změní náhled na život. Takové zážitky si obvykle navrátilec pamatuje jako zážitky příjemné, euforické; přitom předsmrtný prožitek může začínat jako krajně úzkostná reakce na bezprostřední hrozbu neodvratně přicházející smrti.

A opět bych si dovolil podotknout, že jsem měl možnost osahat si tyto prožitky "na vlastní duši" velice důkladně; mohu je tak v plném rozsahu nejen potvrdit, ale i doplnit.
- - -
Ale jest nám pokročiti dál.
Co se to vlastně děje v umírajícím mozku?

1.
Především se mění poměr krevních plynů, kyslíku a kysličníku uhličitého. Při různých stupních bezvědomí provázejících předsmrtný stav přestává v určitém okamžiku mozek dostávat dostatečné množství kyslíku.
Na jeho nedostatek je velmi citlivý hlemýžď v uchu, a jeho zvýšená aktivita má za následek produkci různých zvuků, především zvonění, šumění, někdy ale i nedefinovatelnou hudbu.
Kyslíkový deficit je pravidelně spojen s hyperkapnií - zvýšeným obsahem kysličníku neboli oxidu uhličitého v krvi.
Už v padesátých letech již minulého století Dr. L. J. Meduna, psychiatr na univerzitě v Illinois, experimentálně podával pacientům směsi kyslíku a kysličníku uhličitého v různém poměru. Dokázal tak u nich vyvolat pocit lásky všehomíra, sugestivního přesvědčení chápání všeho, pocity souznění a extáze. Větší množství CO2 v krvi mělo za následek představu vtahování do "tunelu" nebo "trychtýře", tanec jasných barev, pocit oddělení vědomí od těla.
Pocity euforie, popisované začasté lidmi, kteří přežili klinickou smrt, mohou souviset i s náhlým poklesem krevního tlaku.
Když přestane pracovat srdce, v tkáních rychle klesá hladina kyslíku a naopak přibývá kysličníku uhličitého.
Pro nastartování zážitků blízkosti smrti je důležité, jak rychle k úbytku kyslíku v krvi dochází. Zjistilo se, že podobným zážitkům nepřeje, je-li úbytek příliš náhlý; v takovém případě člověk prostě padne do bezvědomí, příliš prudce pro plně rozvinutý prožitek. Je-li úbytek příliš pomalý, mozek zase stihne jeho důsledky průběžně kompensovat. Průběh terminálního prožitku je pak nevýrazný, nevzrušivě plochý.
Jen středně rychlý, "přirozený" úbytek kyslíku je klíčový pro vznik a plné rozvinutí předsmrtných prožitků.

2.
Částí mozku, která je na snížený krevní tlak obzvlášť citlivá, je spánková oblast. Zásobují ji totiž nejjemnější cévy na samém konci rozvětveného krevního řečiště. V hloubce spánkového laloku přitom sídlí limbický systém, který zodpovídá za naše emoce.
V důsledku toho například piloti stíhaček při prudkých změnách směru, kdy vzniká přetížení a mozek se částečně odkrvuje, často pociťují příjemnou závrať a euforii. Totéž umí i horská dráha a podobné atrakce.

3.
Mozek ztratí schopnost řádně zpracovávat smyslové informace, a začne si tedy vytvářet své vnitřní obrazy, vznikají halucinace.
Halucinace ovšem není nic mlhavého, naopak, má pro halucinujícího všechny rysy reality (je od reality nerozlišitelná), a není to ani věc tak vzácná, jak se běžně soudí.
Přechodné halucinační zážitky může mít i jedinec zcela střízlivý a netrpící žádnou duševní poruchou. Halucinační zážitky psychicky zdravých osob při absenci smyslových podnětů zvnějšku - tedy při tak zvané smyslové deprivaci jsou známou činností mozku.
Se smyslovou deprivací pracuje experimentální psychologie již od šedesátých let. Pokusné osoby leží v naprosté tmě ve zvukotěsné místnosti do chvíle, než se objeví halucinace. Častý je intenzivní pocit vznášení.
Podobné experimenty potvrzují teorii britského neurologa Jacksona, který už ve třicátých letech minulého století tvrdil, že paměť a vnitřně vytvářené obrazy jsou brzděny proudem smyslových informací. Pokud informace z vnějšího světa nepřicházejí, nebo je člověk nevnímá, je například v bezvědomí, mohou vznikat halucinace. (O takových zážitcích vypovídají i lidé, kteří byli na čas uvězněni ve tmě a tichu, například při závalech. Je dokumentován případ dvou horníků, kteří byli šest dní uvězněni 300 stop pod zemí v naprosté tmě a tichu, Vypovídali pak, že vnímali podivná světla, viděli dveře, mramorové schody, ženy se zářivými těly a nádhernou zahradu…)

4.
Přímo v mozku jsou uvolňovány endorfiny, anandamid a další vnitřní hormony klidu, štěstí a slasti. Ty mají v prvé řadě chránit před akutním poškozením mozkové a míšní buňky; potlačují však přitom i bolest, navozují pocity radosti, míru a smíření.
Jejich zvýšená hladina byla především vystopována u těch lidí, kteří následně vypovídali o zážitku hluboké revize vlastního života opětovně prožívaného v reálných obrazech, a o vizích jiných světů (astrál).
Endorfiny tvoří skupina takzvaných opioidních peptidů (endogenních morfinů). Vznikají štěpením prekursorové bílkoviny v mozku a pravděpodobně i v dalších tkáních.
Působí jako neurotransmitery a neuromodulátory. Váží se, podobně jako morfin, na opiátové receptory v plasmatické membráně cílových buněk a mají i podobné účinky: příznivě ovlivňují náladu, tlumí bolest a ovlivňují výdej některých hormonů.
Obdobně se anandamid a příbuzné látky váží na receptory kanabioidní.

5.
Dochází ke zrušení běžného útlumu, mozek je vybuzen naplno a jsou potlačeny zábrany. Změny v metabolismu mozku mají za následek vzrůstající nervový šum.
Zřetelně to lze vysledovat u optických vjemů.
Další a další nervové buňky i celé jejich skupiny jsou aktivovány, což navozuje vnitřní vidění intenzivního světla; světla které neoslňuje, protože nemá nic společného se zrakem, světla nadzemského; světlo všepohlcující, vyvolávající zážitek extáze.

6.
Někdy dojde k prožitku odosobnění, k takzvaným mimotělním zážitkům.
Termínem mimotělní zážitky, anglicky Out of Body Experience (OBE), se označuje pocit odloučení svého já (duše) od vlastního těla.
Jedinci, kteří prošli tímto prožitkem, vyprávějí, že viděli své tělo; jako cizí objekt, obvykle z výšky a nezúčastněně, jakoby z pohledu druhé osoby.
Takové pocity vůbec nejsou vzácné, zažil je ve svém životě téměř každý. Objevují se někdy v průběhu snů, při snění během dne a často je prožíváme i ve vzpomínkách.
Dostavují se i při poruchách vědomí po těžších traumatech nebo pod vlivem narkózy a také pod vlivem drog. Mnozí lidé takové zážitky popsali, když se zotavovali z těžkého stavu na hranici života a smrti. I tento typ pocitů patří do komplexu zážitků

jak je možné že vědci...Samotná teorie těchto světů se objevila ještě v 50. letech minulého století. Hugh Everett přišel s názorem, že každá nová událost může vést k jinému výsledku. Tímto způsobem se počet alternativních vesmírů blíží nekonečnu. Teorie byla považována za fantastickou a byla zapomenuta. Ale v Oxfordu nečekaně přišli k závěru, že Everett byl na správné cestě.

Výpočty ukazují, že keříčkovité struktury, které vznikají při rozšiřování vesmíru na paralelní verze sebe samého, objasňují pravděpodobnostní charakter v kvantové mechanice. To podle oxfordských vědců dokazuje, že žijeme v jednom z mnoha paralelních světů, a nikoli v jedinečném.

Víra je podle tebe nic,tak...tak tak nemá víru nevěří tedy ani tomu co říká nemá víru ve své argumenty tak tak konečně mu to někdo chytrý jednoduše shrnul tleskám

Kýho výra, pouhá víra?...Víra je podle tebe nic,tak tedy nemůžeš mít vůbec žádný argumenty,protože žádným nevěříš.Nějak si se do toho zamotal,vševěde.

již bylo řečeno...jak je možné že vědci tvrdí že v noci sníme,copak dali důkaz ? oni ty sny snad vyfotografovali nebo dokáží odhalit o čem sníme a kdo ve snech vystupuje ? neví nic jen-Frekvence srdečních tepů se zpomalí, krevní tlak i teplota těla klesá, elektrická činnost mozku slábne-možná nesníme naše duše se vydává prožít něco do paralelního světa

Kýho výra, pouhá víra?...A co máš ty,kromě dětských říkanek?
Ty snad nemáš JENOM VÍRU?

Kýho výra, pouhá víra?...již bylo řečeno fotografie,nahrávky, atd. promiňte chcete něco jako kdybych po vás chtěl aby jste dal důkaz že už jste se dnes vykadil,pokud u toho nikdo nebyl těžko mit o dokážete (i když možná máte důkazy i pro tohle :-))))))))))))))

už jich tu bylo dost...na hrubý pytel hrubá záplata..ten člověk nedebatuje ale provokuje a ještě ke všemu o čem vůbec nic neví