existuje posmrtný život?

Jo, je to náhoda, ale...No vidíš, nenapadlo mě aplikovat tuhle teorii na existenci vědomí... Ale dá se to vůbec použít jako argument pro jeho náhodný vznik? Cítím tam několik háčků.

Například by mě zajímalo, jak máš to multiverzum uspořádaný. Vypadá to, že podle času, zkrátka jakejsi proud s mnoha kapkami vody. Potom ale by moje vědomí mělo V KAŽDÝM OKAMŽIKU existovat v nějakým světě. Protože v každým okamžiku mám nějakou šanci na existenci. Např. od tý doby, co jsem se narodil, je určitá šance, že budu žít dýl a dýl...

Dále to vypadá, že předpokládáš, že kdykoli existuju v nějakým světě, tak existuju. Jenže jak si mám např. představit, že existuju ve více světech zároveň? A jak rozlišit některej ze světů, v nichž existuju, od některýho ze světů, v nichž neexistuju?

Jo, je to náhoda, ale...Sorry, už trochu píšu jako prase, písmenka v okně jsou malá, leč mé výplody někdy dosti dlouhé...

Kdybychom přijali...Jo, je to náhoda, ale zákonitá, je to prostě jedna z milionů možností, které mohly nastat :-) Je zajímavé, jak se z nějakých prabuněk a bakterií mohlo vyvinout něco tak komplexního jako je vědomí. Ale zase když něco zapouzdříš do (relativně) uzavřeného a omezeného systému, tak se něco takového za dostatečně dlouhou dobu možná zákonitě vytvoří. Ti, co v to nevěří, se uchylují k nějakému božímu Stvořiteli/Konstruktérovi/Programátorovi. Zastánci teorie multiverza zase hovoří o tom, že v každém momentě, ve kterém může nstat alespoň jedna další varianta, se vesmír rozštěpí a vše se odehraje v paralelních vesmírech. Takže je možné, že ze všech spermií tvého otce někdy někde vznikli tví sourozenci, ale i nekonečně verzí tebe samotného :-) Stejně tak vznikly vesmíry, ve kterých ke vzniku života a vědomí nedošlo. Takže náhody jako takové nejsou, jen se pro každý vesmír uskutečňuje jedna varianta. Ale zas podotákým, kdo ví...

Kdybychom přijali...a proto náhoda je nesmysl

Kdybychom přijali představu, že vědomí je produktem mozku, že naše duše je tu jen na určitej časovej úsek, pak musíme souhlasit, že existence každého z nás je výsledkem náhody. Kdyby se můj otec vystříkal do mé matky jindy, nebo kdyby moje spermie nevyhrála vajíčko, tak neexistuju. (Nebo snad jo?) To je ale sakra velká náhoda. Když zvážíme, že stejnou náhodou byl podmíněn vznik mého otce, mé matky, a vlastně všech mých lidských předků, je to exponenciální náhoda - tak velká, že už hraničí s nemožností...

"existuje posmrtný...jakej strach ze smrti, když člověk neví o sobě?! Radši už sem nic nepíš ty íkvé tykve!

"Sám jsi říkal, že...Jak si představuješ takovou losovačku? To nedává smysl. Měly by tam být nějaký preference v prostoru, čase, struktuře mysli... Proto si myslím, že prostě pozvolna vpluješ do těla, který je ti nějakým způsobem nejblíž. Tímto pozvolným procesem se zároveň mění tvůj způsob vnímání, žebříček hodnot, paměť atd.

Samozřejmě si můžeme klást otázku, co se stane s tělem, do kterýho žádná duše nevstoupí, nebo jestli se nějak zajistí, aby do každýho těla nějaká duše vstoupila, a to právě jedna. Celý to působí matoucím dojmem, proto ve mně síli podezření, že je to všechno radikálně jinak, než jak si to většinou představujem. Ale eště v tom nemám dost jasno, abych to dokázal formulovat.

Já si myslím,že určitá forma posmrtného života existuje jsou takto zaměřené tv pořady např.po stopách duchů..atd.

"existuje posmrtný...Samozřejmě, je to možné i celkem pravděpodobné, ale zas to už bychom s touto diskuzí dávno skončili a nemohli vymýšlet všelijaké ptákoviny :-D

"existuje posmrtný život?"

NE. To je jen pouhá útěcha a aby nebyl strach ze smrti apod.

slyšel názory, že prý to určuje svědomí/pokání

sly

sly

Hehe, to se neomlouvej......"Sám jsi říkal, že (některé?) osobní hodnoty se po smrti vytratí." // Ano, ale nevím, které, ba jestli ne úplně všechny. Potom se pak ale ty mimotělní relikty nebudou ničím lišit a nemá smysl tedy nějakému pro příští existenci přiřazovat něco speciálního, výjimečného. Měla by to být losovačka. Ale jak píši v minulém příspěvku, zřejmě zaniká všechno komplet. Prostě jen tápu, no. Ale je to dobrý závar na mozek, šedá kůra se trénovat musí :-D

Ano Marku, zcela jistě...Lepší los byl když hejtman Hašek vyhrál zcela náhodou hlavní cenu v tombole :-D Poslední myšlenky rozhodují? No ale to se pak ti jogíni musí hned zabít, ne? Přijde mi to už moc překombinované. V jednom kuse mám tělo? Ano, to je možné, pokud to je tedy tak, jak jsem psal naposledy (úplně nová existence). Přijde mi podivné, že by po mém zániku byla jen absolutní nicota...vždy se někdo rodí s novým vědomím, prostě přijde nový jedinec, který bude vidět svět ve "1st person", bez jakékoliv vazby na tuto existenci. Tskže reinkarnace se nekoná, duše zaniká i s tělem, ale neustále se (ať už na Zemi či jinde) rodí další a další, pro existenční vaukuum tedy není místo, asi tak. Ale mohu se mýlit, samozřejmě, ve finále vím stejně kulové :-)

Se omlouvám, no, občas holt...Ano Marku, zcela jistě rozhoduje los. Stejný model jako má UEFA pro rozlosovani základních skupin LM a EL.

Podle některých starých chytrých knížek, hlavně Nekřesťanských :-) záleží mnoho na posledních myšlenkách individua. Někde se píše že na co člobrdíci a člobrdice myslí v okamžiku smrti, takovou podobu získají v příštím životě. Z toho důvodu páchají mnozí (ne fšichni) jogíni na Východě sáhodlouhé meditace, aby byl budoucí život podle jejich přání.

Se omlouvám, no, občas holt...Hehe, to se neomlouvej... myslim, že na to nahlížíš podobně jako já: zajímá tě, jak to je, ale nechceš podléhat nějakým bludům.

Sám jsi říkal, že (některé?) osobní hodnoty se po smrti vytratí. Být princem přestane být atraktivní. Stejně asi nebudeš mít přehled o tom, kdo má být princem nebo jaká má být budoucnost toho, do čeho si můžeš vlézt. Nemyslím si, že by existovala nějaká posmrtná předsíň, kde odtělesnění duchové sledujou na displeji data o jedincích, kteří se mají narodit za nejbližší půlhodinu. Podle mě máš v jednom kuse nějaký tělo, ale rozdíl je třeba v tom, že z některýho se lze snadno vyzout, a v jiným "uvízneš" třeba na sto let. Co je to tělo? Cokoli, o čem máš pocit, že to ovládáš svojí vůlí...

Takže není to los, není to volba z katalogu, je to něco mezi tím. Jako když vpluješ z jedný řeky do druhý. Takhle to vidím.

Se omlouvám, no, občas holt...losovat určitě nebude :-)
Dá ti to, co sis vybral, byť nevědomky.

Ty seš ňákej rozjetej,...Se omlouvám, no, občas holt mívám takové záchvaty sdělnosti (ovšem jen v písemné podobě) :-D A jak si určím tu lehkost převlíkání formy? Byl by to teda los, nebo si můžu vybrat? I když to by se 99 % lidí rodilo jako princové.