existuje posmrtný život?

czechfreepress.cz/emil-kalabus/zakladem-vesmiru-je-vedomi.html
Vakuum = vědomí = Bůh? Že by? Jen je trochu vtipné, jak se nejdřív autor holedbá tím, že je vědomí úplně ve všem a pak trochu zaraženě píše, že mají vědomí vlastně i zvířata, což zas považuju za samozřejmé já :-) A to vzestupné odkrývání "vědomosti" u jednotlivých entit, od objektů k subjektům, v podstatě odpovídá té indické filosofii.

Nejsem si jist, jestli bude...Ani náhodou, všechno nevysvětlím, pokud ano, tak je to možná na Nobelovku :-) Nicméně ty chystáš nějaký určitě vymakanější systém, tak přeju hodně zdaru.
Jo, samostatný rozměr, který se dá ztotožnit s mimotělním vševědomím. Tedy prostor, čas, vědomí a možná i další nepoznané dimenze. V mém konceptu to vševědomí není všeprostupující, ale je jinou dimenzí vsmíru. Dříve jsem na jiné diskuzi psal o své představě Boha. Blížila se nejvíc pojmu Brahman - tvořivému principu, všeprostupujícímu kosmem, přesto nepoznatelnému smysly ani rozumem, pisatel mi kontroval s tím, že dost otupuji Occamovu břitvu, já jsem reagoval tak, že je to jedno, protože se již bavíme o víře. Pokud bych se měl zkrátka označit za věřícího, tak bych něco jako Boha přiblížil zhruba takto. Brahman byl ve své původní podobě neosobním principem, potom už se začal antropomorfizovat a nabalovat na sebe etiku, což už mi neimponovalo. Můj Bůh by měl být neosobní a obtížně poznatelný, neurčitá entita, která nesoudí, netrestá, nezkouší, prostě cosi, o čem lze pochybovat, ale i přemýšlet, proto je to víra. O racionálních argumentech se tu nemá příliš cenu bavit.

Taky zajímavé...Nejsem si jist, jestli bude stačit, abys tomu dal název. Důležitý je spíš popsat, jak se to má vztahovat k různým individuálním vědomím a ke hmotě. A věrohodně tím vysvětlit všechny ty znepokojivý otázky.

Samostatný rozměr? To jako že ke každýmu bodu časoprostoru je ještě nějaká přímka, přes kterou můžou být rozložena různá tělesa? K čemu je to dobrý? Jinak mi to trochu připomíná Bohmovu interpretaci qantový mechaniky, tam se předpokládá jakási silová mapa, která je přiložená k časoprostoru nebo tak něco.

Ten indickej článek jsem si pročet a musím říct, že k smrti nesnáším hindštinu a její nadměrný používání. Ale překvapilo mě, že indové měli kromě náboženství i něco jako reálnou filozofii.

Já ti tu teď nebudu říkat, co si myslím, že má vědomí nebo je živý a co ne. Vyvíjím na to jistou teorii a ještě není její čas ;-) Zajímavou teorii k tomu má např. Christian de Quincey, ten uděluje vědomí prakticky všemu. Což je i názor zastávanej různýma tradičníma duchovníma systémy, včetně tedy těch indů.

Taky zajímavé
tantrajoga.cz/hlavniokno.php?rub=darsany_1_2
Hm, Brahman, prána a to čaitanja vypadají na kandidáty pro nový název toho univerzálního vědomí. I když já ho třeba zatím nepovažuju za všeprostupující, ale za jakýsi samostatný rozměr.
Takže medúza vědomí spíše má? A co třeba bakterie? Uvědomil jsem si, co všechno nazýváme životem a přitom se vlastně může jednat o aniboty (animal robot). Dle té indické filosofie má ovšem určitou, i když skrytou formu vědomí i kámen. Mám ale dojem, že se tam všechno příliš redukuje na tu představu "dýchání".

Když už jsme u těch medúz - existuje určitje druh medúzky, jejíž jedinci jsou potenciálně nesmrtelný. Ze stádia dospělýho jedince se umí dostat zpátky do stádia polypu. Takhle pendlujou mezi stádiema polypu a medúzy třeba tisíce let, asi dokud je něco nesežere. (Ne, že by to dávalo nějakou odpověď na nesmrtelnost chrousta.)

docela dobrá stránka k...Jo, docela dobrá stránka. Ale ten citát z druhýho odstavce se nezdá, že by vůbec něco vysvětloval. "Vědomí vzniká proto, že nějaká neznámá síla jeho vznik způsobuje" je totéž co "vědomí vzniká, protože vzniká." Ostatně, autor nemá pravdu v tom, že magnetická nebo gravitační síla je nevnímatelná. Já vnímám gravitaci velmi dobře. Magnetismus přímo vnímaj patrně ptáci.

Co se týče medúz... to bysme se stejně dobře mohli ptát na různý nižší a nižší druhy živočichů, jestli maj vědomí. Tím ses dotknul velkýho a složitýho tématu, jak vědomí souvisí s životem a inteligencí. Já to opatrně vidím tak, že kde je život nebo inteligence (třeba i umělá), tam je vědomí. Život a inteligenci vnímáme, ale neumíme definovat. Vědomí, jak se zdá, neumíme ani vnímat (kromě toho svýho).

Jo a jaký máš názor na tu medúzu? Má vědomí, nebo ne? Je přírodním robotem, nebo opravdovou vnímající bytostí? Je to můj příspěvek z 1. 3. 10:29, byla by docela škoda to zamluvit...

docela dobrá stránka k tématu jpavol.sweb.cz/co_je_lidske_vedomi.htm

tady uvedu zajímavé výtažky:

"Vědomí rozvinuté v každém jedinci je mostem mezi vesmírným vědomím a hmotou."
"Proto považujeme za přijatelné předpokládat existenci fyzikální síly, analogické gravitační síle, elektromagnetické síle nebo Van der Waalsovým molekulárním silám. Tato síla existuje i mimo mozek a není totožná s lidským vědomím, ale je schopna ovlivnit mozkové fyziologické pochody a uplatnit se tak, že se subjektivní lidské vědomí vytvoří. Tato síla, nazývaná jinými autory občas vesmírným vědomím, pravděpodobně není podobná lidskému vědomí."

Já ti tu nic nevyčítám,...Promiň, nechtěl jsem dělat vlny. Ano, vyplývá z toho, že opravdu přestaneme existovat se vším všudy, souhlasím s tím. Nyní jsme dvě rozdílné entity. Po smrti se nějak (sorry, nevím přesně) vyčlení ta "vypůjčená" část z univerzálního vědomí a začlení se zpět sama k sobě. Samozřejmě vyvstává otázka, že pokud je to "fraktální" vesmírné vědomí dokonale homogenní, tak už je vlastně jedno, zda-li se ta vypůjčená část vrátí, anebo ne. I když...pokud by se to kosmické vědomí těmito "sestupy" do těl nějak spotřebovávalo, mohlo by se smršťovat a nakonec zmizet. Bez vědomí by pak padla jedna z fundamentálních vlastností vesmíru a to by třeba znamenalo i jeho úplný zánik. No a taky je možné, že jsem pro to kosmické univerzální vševědomí nešťastně zvolil pojem "vědomí". Možná by to chtělo vymyslet nový název, dost se to plete s tím naším individuálním a stávají se z toho jakési spojité nádoby.

Já ti tu nic nevyčítám, Marku, naopak oceňuju tvůj kritickej přístup. Bavíme se tu přece proto, abysme otázce líp porozuměli, a ne proto, abysme se ujistili, že je vše tak, jak se nám chce věřit. Dokonce je možný, že to tu ani nevyřešíme :)

Těch problémů s vědomím je spousta, vždyť jsme o nich mluvili. Model átma-brahman (https://cs.wikipedia.org/wiki/%C3%81tma) ale vlastně většinu z nich vůbec neřeší. Jsi to právě ty, kdo se snažíš átma a brahman brát jako jedno a zároveň jako dvojí. Já říkám, že pokud se A a B cítí jako odlišná individua, tak opravdu JSOU odlišná individua. I kdyby byla pravda, že se po smrti snad zase spojí do jednoho, tak v tuto chvíli jedno nejsou. Takže z toho vlastně vyplývá, že moje vědomí by mělo po smrti skončit. Takže jsme tu postupně přijali předpoklad univerzálního vědomí, ale skončili jsme tam, kde jsme začali: totiž, že po smrti přestanu existovat. I se všema paradoxama, kerý z toho plynou.

Otázka je, jestli jsi...Pořád se snažíš spojovat a pářit dva zcela odlišné stavy vědomí, které jsou ve své podstatě opačné, zákonitě tak narážíš na problémy. Myslím, že jsem ty dva stavy (vševědomí mimo tělo ve skryté dimenzi a "pobyt v těle" v tradičních 4 dimenzích) jasně časově a prostorově oddělil. Nemůžeš být zároveň v těle a mimo tělo. Zkrátka a jasně: za (jakéhokoliv) života nelze zakusit univerzální vědomí (maximálně psychedelicky nasimulovat). Ale jak píšu v prvním textu, stejně vím kulové.

K tomu naladění se na...Jo, vcítit do druhého se jistě dá, mně to jde hlavně při nějakých trapných situacích, do kterých se ten druhý dostává a tak je mi hned trapně i za něj. O naladění se na vševědomí rozhodně nejde, prostě se jen projektuješ do situace druhého. Ale s těmi houbičkami atd. to asi bude přeci jen jiné kafe, tam to totiž svou vůlí nemůžeš tolik ovlivnit (jsi "pod vlivem"), nemyslíš?

Otázka je, jestli jsi...Tak já už fakt nevím. Připadá mi, že se začínáme točit v bludném kruhu, možná by to chtělo někoho třetího. Co by to teda vlastně mělo řešit? Všechno, co jsem napsal, nemusí a ani nemůže dávat stoprocentní smysl, jsou to jen spekulace a dohady, jakýsi mlhavý pokus o nějaký koncept. Hele, já si klidně přiznám, že vím prostě hovno a basta, no problem :-)

K tomu naladění se na univerzální vědomí bych měl výhrady. Nalaďoval jsem se na různá vědomí nebo jejich skupiny (ve smyslu, že jsem se do nich vcítil nebo s něčím splynul) a nebylo k tomu ani třeba LSD (a jakože psychedelika v tom jistě pomůžou). Ani k tomu není nutná nějaká nehybná meditace nebo "sankalpa". Koneckonců, takový věci zažije každej normální člověk mnohokrát v životě třeba při pocitu sounáležitosti či prociťování kolektivního ducha, ať už při zpěvu, hluboký lásce, milování nebo třeba v diskotékovým transu. Ale nikdy to nebyla jednota s nějakým univerzálním vědomím. Vždycky mi stačilo nějaký menší vědomí než to "univerzální" a ani to nechci jinak.
Otázka zní (a proto to celý píšu), jestli naladit se na vědomí V automaticky dokazuje nějakou nezávislou existenci V. Já si to nemyslím.

Že vnímáš omezeně, je...Otázka je, jestli jsi tímhle vysvětlením něco vyřešil. Pojďme si to tu systematicky shrnout. Měli jsme tu různý problémy, jako strašná nahodilost vzniku mého konkrétního vědomí, neověřitelnost ostatních vědomí nebo otázka síly/míry vědomí... (Možná jsem teď nějakej problém i vynechal.) To se dá všechno vyřešit solipsismem. Protože ale u solipsismu nechce nikdo zůstávat (na existenci ostatních vědomí přecejen věříme), chceme dospět k tomu, že i ti ostatní jsou vlastně já.

Navrhuješ, že všichni jsou jedno, ale myslí si, že nejsou jedno, protože jsou jaksi odděleni. To je i součástí starých východních nauk, buddhismu a bráhmanismu. Pokud ale já jsem univerzální vědomí a nějaká moje část A si myslí, že není já (myslí si, že má svoje já) a zase jiná část B si myslí, že není já a není ani A, pak to tak vlastně opravdu je. Myslet si, že mám svoje vlastní já, opravdu znamená mít svoje vlastní já. Ve výsledku, jak to vidím, máme svět nikoli s jedním vědomím, ale s mnoha, a k tomu extra hypotézu, že existuje eště nějaký vědomí, od kterýho se trhaj a se kterým se pak spojujou. Řeší to něco?

Že vnímáš omezeně, je...Žádné psychotropní látky k tomu ale nejsou potřeba. Stačí i obyč. pitomá vhodně zaměřená meditace. Pro ty kteří mají problémy s koncentrací lze využít i spánek, viz http://jenia.sweb.cz/sank.html
Článek vyšel za vlády bolševiků takže tam nesmělo být nic o duchovnu aby jej dovolili otisknout ale postup se dá využít k čemukoliv.

Jestliže moje vědomí je...Že vnímáš omezeně, je dáno jednoduše fyzikálními limity tvého těla jakožto entity, hmoty, nacházející se jen mezi klasickými čtyřmi dimenzemi - entity, která je dočasnou úschovnou "trsu" univerzálního vědomí. To, že se cítíš jako jedinečná a redukovaná entita, je tedy úplně v pořádku. Po smrti se ten trs vrací zpět do vyšší dimenze, do toho "oceánu" a poté se případně recykluje v jiném těle. To posmrtné univerzální vědomí jednoty patrně můžou nasimulovat psychotropní látky jako třeba LSD nebo meskalin (viz text Brány vnímání od Aldouse Huxleyho). Už jsem zde na to dával odkaz v předešlé plant.ffa.vutbr.cz/~jiricek/knihovnicka/Aldous%20Huxley%20-%20Brany%20vnimani.pdf

national-geographic.cz/foto-tydne/nesmrtelni-zahavci-20160222.html
cs.wikipedia.org/wiki/Med%C3%BAzovci
"K důležitým smyslovým orgánům patří statocysta (orgán sloužící k určování polohy), obvykle i jednoduchá očka umožňující vnímání světla a občas také speciální orgány hmatu." // medúza nemá mozek a přesto jí nechybí smyslové orgány, takže musí vnímat...anebo ne? Robot je vlastně taky vybaven čidly, ale vědomí postrádá. Medúza je ale označována za živočicha. Může být tedy živočichem i "přírodní robot"? Je to zajímavé...

Tělo a mysl jsou dočasné...Jestliže moje vědomí je stejně (ne)podstatný jako vědomí tvoje nebo kohokoli dalšího, tak proč vnímám právě to, co vnímám? Takovej bezvýznamnej zlomek světa? Pokud svět je univerzální vědomí (a já jeho součást), předpokládalo by se spíš, že bude přímo vnímat samo sebe, čili celej svět. A místo toho jsem tu jen já, svět kolem, a možná nějaký další duše, který si můžu akorát domýšlet...

Já taky souhlasím, že vědomí asi těžko mohlo vzniknout nějakým přepnutím: tma, tma... a najednou světlo. Ale na druhou stranu mě teď nenapadá argument, proč by to nemoh být plynulej jev. Když ho budeme vázat na jakousi inteligenci, tak prvoci ho maj jakože velmi slabý, zvířata poloviční, průměrnej člověk ho má na 100%... a může to jít jakože dál, vysoko ad stovku. Neúplný nebo slabý vědomí si představuju jako spánek. Taky si asi úplně nejsme vědomi sami sebe.
Samozřejmě je tu otázka, z čeho přesně odvozovat jeho sílu. A pak je tu největší problém, jak to změřit, jak to ověřit. Nicméně, ta představa neúplnýho vědomí tady je a není snadný smést ji ze stolu.