Víly

Ale Marchenfee,mě to přišlo vtipný,ta změna z debila na krávu..
Chceš aby se nechalo poezie a sama básníš jedna báseň:-)

Mě kritika nevadí,
hravě si s ní poradím.
Milá však jsi vílo z lesa,
leč prďoch u mě prudce klesá.

Tak to se potom hluboce omlouvám víle Märchenfee,správně tedy bude:

Když se ti to nelíbí,
tak to nečti,krávo.

Sice se to nerýmuje,ale co

tak to jsi dobrý,nazývat ženu "debilem"
Märchenfee - pohádková víla.
Mě to třeba pobavilo,co psala a svoboda projevu není zakázaná.Sám si tu z počátku psal,co se některým nelíbilo ty zlomyslný skřítku :-)

Když je ti to nemilé,
tak to nečti,debile.

Nechte už té poezie,
z toho dosti blivno mi je.
Kdyby vás pán Seifert viděl,
v duši by se za vás styděl.
Hrůza s hrůzou verše střída,
těžko mě se na to dívá.

No to sem si oddychla.
Nechtěla bych v lese žádné trestní stíhání,
ještě by přišli vodníčkovi na úniky z daní.
Nepřiznává žádné utopené dušičky,
do nákladů si dává hrnečky a pokličky.

Proč bych pedofilka měla býti?
smolík je plnoletý a krásou svítí.
To jen lidská babička
udělala ze smolíka smolíčka.

Jezinko, říkáš se Smolíčkem horká chvilka?
A nejsi náhodou pedofilka?

Amálka se na vás naštvala
tak si jiný nick vybrala.
Hejkale tebe každá chce
jen já mám své horké srdce
u Smolíčka pacholíčka
zaryl se do srdíčka.
Jelen ten žárlivý paroháč
to je pěknej s..č
dal mu velkýho zaracha
prej ať si na mě dá bacha
chtěl by mě, proto šíli
otravuje když je v říji.
Ale já jsem pacholíčka milá
jelena bych ani nepolíbila.

Žádný kroužek ale poetický černý les,
to by měl zvědět každý, kdo sem vlez.
Amálku už jednu máme,
pro čarodějnici skřeta hledáme.
Pro Prďocha a Prďucha ženičku,
zkuz si střihnout bludičku.

co to tu máme za poetický kroužek?

Čarodejnice ty si fakt zoufalá,
nevíš už, jak by si hejkala dostala.
Já se nemusím o něj s tebou být,
když budu chtít, tak ho budu jen pro sebe mít.
Budem si lebedit v bahýnku,
na tebe žádnou vzpomínku.

Rusalko, ta kouzelnice
dej si vlasy do čepice
vyzývám tě k souboji
(já se teda nebojím).
Hejkal bude trofejí
to se v lese nasmějí.

Hejkale hejkalíčku,
jsi moc hrr na Rusalčičku.
Místo brzké svatby plánování,
je nutné nejprv vzájemné poznávání.
Navíc chvíli láskou překypuješ
a pak zas o mne pochybuješ.
Věříš každému zlému drbu,
co odrazí se o smuteční vrbu.
Já nebyla s Prďochem ani Prďuchem,
měla jsem jednání s pozemským hochem.
Když jsem ho chtěla před týdnem v bahně utopit,
nechala jsem hloupá od něj oblomit.
Slíbil mi krásný úsměv, dentista
a vyklubal se z něj pěkný sadista.
Když na tvé hejkání jsem vzpomněla,
bolest naštěstí hned otupěla.
Jakmile zavítá příště do lesa,
naposled uvidí nebesa.

Byl v lese jeden hlupáček
ani neměl čumáček
občas něco mek
myslel, že je rek

Zdar, zdar, nazdar.... jdu do hejkalova kurýrovat hlasivky a myslet na svou nejmilejší vílenku nejkrásnější Rusalinku zakletou v slávě světa ....
A Čarodějnice se může vyplakáním vysílit. Alespoň zhubne, kysna .... myslí, že to schová pod hábitem, ale kudy chodí tudy trousí kila a není jedno krásnější než druhý, není ...

Teda nic moc, to zase bude mazlaviny....
Kdybych to uměl, tak jí snad zahejkám sám.

Huky huky kuk
v lese roste smrk
pod tím smrkem veveřice
louská ořech, červenice
Čarodejnice.

Hejkale, moc si troufáš. Já bratránka Prďocha znám, tomu neklinká u kolínka ale pod břichem, ta vrána to vykrákorala chybně. Tak já jdu za Rusalkou a ty konečně zahejkej Čarodějnici, kdo se má porád brodit těma jejíma mazlavejma slzama.