Panická porucha PP7

Hano Ty máš moc zajímavou práci , restauruješ nábytek ?To musí být ale taky pěkná dřina

Lenko,Dášendo to je jasný ,že Evíček se z toho dostane.
Jinak hlásím kocour po operaci přežil a když to bude ok,večer nám ho dají domů.Tak to má dcera místo dovolené.Lenko ty maluješ loutky?Kde ?A pro koho?Já občas nějakou vyrobím,občas pro nějaké divadlo,nebo dcerku,ale moc by mě to bavilo.Ted tu mám zrovna hlavu krále,jaké barvy používáš?

jejda to je hrubka :(psychiatričce

Evíčku , nenboj zvládneš to jsi ještě mladá.Jen budeš nuset na sobě dost máknout , přestat fňukat a začít řešit svůj život i nemoc.Mě je 39 let , pp jsem začala trpět na konci druhýho těho, ale nevěděla jsem samozřejmě zezačátku co se semnou děje, po porodu se to na rok a půl vytratilo, aby se to v plný nevídaný síle na mě vrhlo , prošla jsem si tím hnusným panickým peklem s malým dítětem na krku a věř mi , že to vůbec nebylo lehký , muž pořád v práci , já se denně bála že umřu a co bude smalou.Nikomu tohle nepřeju.
Užila jsem si svý jako většina lidí tady.
Ale od začátku jsem věděla , že se stím porvu , že budu v pořádku , pro mou malou dceru , která potřebuje veselou vitální mámu a ne vystresovanou, vyplašenou trosku.
Moje štěstí bylo , že jsem velmi brzy cca po necel. 2měs. šla k psichiatričce a hned se začala léčit , tudíž moje panika nestačila naštěstí přejít do agorky , což je prý jde u neléčené pp vždy ruku v ruce.
Měla jsem štěstí na výbornou psych. moc mi pomáhala , sehnala mi skup. terapii atd.
Za necelý rok jsem se dala dohromady , jsem bez ad a v pohodě.
Dřív jsem se strašně bála každý ataky a při tom šíleně plašila a umírala , postupně jsem se to naučila zvládat, začala pracovat se svým strachem ve svůj prospěch , šlo to pomalu ale šlo to :o))
Postupně jsem při atakách přestala vyšilovat , naučila jsem se víc vnímat svý tělo a pak i pozorovat co to se nmou dělaá při atace a musím říct , že je to hrozně zvláštní jak si náš vlastní mozek dokáže s námi hnusně pohrávat. Čím víc jsem se přestávala atak bát tím méně přicházely, všechno se vším souvisí, psychoterapie mě hodně dala a ad pomohla z nejhoršího na začátku , kdy mysl i tělo bylo tak šíleně rozervaný.
Jsem šťastná že jsem to dokázala a Ty to taky dokážeš , když na sobě budeš pracovat ad Ti v tom pomohou.Tak se drž.

Před nedávnem jsme měli sraz po 25ti letech. To že Honza Rosa má velké papouchy to vím, když jsem měla kdysi Zverák, tak přes nás nějaké prodal. Jinak při povodních jsme tam s manželem pomáhali každý den. Byli jsme i u toho když s velkou slávou byl objevený nasraný a hladový hroch Slávek :-)) Ale pak se to zvrtlo a já se dozvěděla, že se mojí oblíbenkyně afr. slonice Sábi chtějí zbavit, tak jsem kvůli tomu udělala na ZOO stránkách trochu větší rozruch. Měla jsem prostě takový divný pocit, že se Sábince něco stane. Nakonec ji odvezli, cestu přežila v pohodě, ale asi tak po půl roce v nové ZOO ji zabila jiná slonice. Bolí mě to doteď a nějak mě to už do ZOO neláká. Jinak ke zvířatům bych se ráda vrátila, ale buď někam do jiné ZOO nebo alespoň do Zveráku.
Mažu do práce....patláma matláma:-) Z chovatelky cizokrajných zvířat se stala malířka ksichtíků loutek:-)

Aha Tomáš tam o povodních dělal,hodně se nadřeli všichni.

Rosa tam už dávno nedělá,pěstoval Kakadu papoušky i doma,nene tam pak dělala už jiná slečna,no ty jsi odešla a on asi pak nastoupil,měl mladou třídní,na AJ Podobu,byl tam moc spokojený a hlavně on do toho byl fanda.Svět je malý,a neuvažuješ o tom se tam vrátit,třeba na brigádu,nebo tak

Hani, tu imunologii taky nezavrhuji,můj doktor stejně ještě chce vyšetření na alergie.

Jinak já do ZOO od povodní nechodím. Na vině je sice moje nevymácháná huba,ale pak se ukázalo, že lidi které jsem považovala za kámoše jimi vlastně nejsou.

Hanko, Tvého syna neznám, ale Rosa byl můj spolužák, teď už tam taky pokud vím nedělá. A co si pamatuju, tak u lachtanů dělávala Šírové dcera Helena.

Evičku tak vidíš,a na to imuno tedy asi nepůjdeš,a opravdové kamarádky se na tebe kvůli majetku nevykašlou,to mi věř.Prostě je to náročné,je lepší mít mín a žít v pohodě a radovat se z toho ,dnes je mi fajn a tohle jsem zvládla.Klidně cinkni kdy chceš.

Vashko můžeš si najít psychologa na pojištovnu,ale i soukromého a tam jsou ceny od 300kč za hodinu a výš,,,,,,,,,,,,,moje zkušenost

Leni, já jsem na tom dost podobně. Měla jsem hodně přátel, jenže tím že je manžel starší, prostě mu nikdo nebyl dost dobrý. On je samotář, takže přátele také nemá. A hlavně, od té doby co podnikáme a máme dům, člověk by nevěřil co udělá závist. Postupně jsem se dozvídala, kde nás jaká kamarádka pomlouvá, že krademe, jedeme bůh ví v čem. A nikoho nezajímá, že vyděláváme jen na splátky stavebního spoření a aby zaměstnanci měli výplatu a bylo na odvody. A že nám to vlastně zničilo život. A HANI, jestli můžu, večer Ti na chvilku cinknu, já věděla že je divný den. Zítra jdu na plicní, dokonce za panem primářem, bude na mě čekat a prý uděláme vyšetření od hlavy k patě a probereme i tu mou "nemocnou duši". Ale to vysvětlím telefonicky, je to takové zašmodrchané. Až jsem z toho dostala naprosto klasickou ataku (už odeznívá), ani ne ze strachu ale snad z radosti že ať to bude jak chce, už zítra budu vědět jestli se trápím třeba kvůli astmatu zbytečně a pokud ne, že mi tam pomohou hned. A díky Tobě se toho už nebojím.

No asi by nebyl rád,že máma píše na pp7,a natož o něm,je to náš brumla,ale do ZOO chodil od mala a malou jsem měla i doma.A tak šel čas ,dnes už má dvě děti 4 a půl a 1 a půl roku ,ale žije si svůj život a žena rozhodla,že mají její rodinu,moc mě to trápilo,ted už ne,říkám si hlavně at jsou zdraví a spokojení

Ahojte, tak sem vás dolouskala, za víkend jste toho probraly hodně. To o rakovinách a úmrtích jsem jen tak přejela, protože by to ve mě nejspíš vyvolalo nepěkné myšlenky, kterých se těžko zbavuju. K příspěvkům "doktora" no comment a to co psala Janča, nevím nechci urazit, ale jestli to náhodou nebyl jinej nick pro doktora (je to jen moje doměnka).
Jinak já měla víkend v pohodě, vyrazila jsem na cyklovýlet a za sestrou, podívat se na jejich koťátko. Měla jsem jet po modré, ale zdála se moc doleva a do kopce, tak jsem to vzala do prava a z kopce, no a skončila jsem pár metrů od včelího úlu, a pak jsem stejně musela tlačit kolo do vršku s tím rozdílem, že kdybych jela podle značení bylo by to po lesní cestě, a tohle bylo vysokou trávou bez cesty :o) no jo komu není rady... ale do cíle sem dorazila a to je hlavní.
Měla bych takovej dotaz, trochu se tu nakouslo o víkendu téma psychologů, doktorka mi říkala, že kdyby se mi znova moje stavy vrátili mohly by sme uvažovat o návštěvě psychologa, zatím to myslím nepotřebuju, ale zajímalo by mě, jestli to v nějakých případech hradí pojišťovna nebo se návštěvy platí. Předem díky za odpověď.
Hani přeju aby se kocourek uzdravil, a je mi líto, že se to dceři stalo, asi je z toho dost špatná.
A ještě jsem chtěla říct, že tady máte dost zajímavá povolání zakázky týkající se zámku, ateliéry, dílny a teď zoo (i když před lety) až vám to jako účetní závidím :o) ale v dobrém

Ano v Praze9,u čeho dělá ted nevím,ale je mu 31,jmenuje se Tomáš Janura,ale on se oženil a nestýká se s námi,takže nevím ,kde dělá,ale dělal u žiraf,pak vím že na vodních ptákách,pak snad s Rosou na papouškách,tak to asi znáš Svobodu,Javůrka a ted nevím jak se jen jmenovala ta u lachtanů.Mistrovou měl p.Sírovou,svět je malý..................

Hanko a u čeho dělá?

Hanko, jooo v Praze, ale to už je 18 let. On studoval v Čakovicích?

Hani, já ti ani nevím, ale s tou knížkou mi to poradila psycholožka. A pak mě vlastně hodně pomohl manžel, jednou zavolal do práce, že ten den přijedu a pak to zavolal mně a já abych mu dokázala, že nejsem žádný strašpytel zvládnu to, tak jsem si vzala Xanax a nastoupila do šaliny...celou cestu jsem se přesvědčovala, že je mi skvěle, že se mi dobře dýchá a ták. Do práce jsem dorazila úplně vyřízená, ale byla jsem tam.

Lenko ,kde jsi dělala v ZOO v Praze?Tam dělá můj syn už od maturity,hele a nenapsala jsi mi jak jsi zvítězila nad agorou?Napiš staré bábě radu,dík