Panická porucha PP7

Dáši, Pajko,
já proběhnu před synem klidně i nahá, ale to on jen křičí: "Hrůzaaa!" On má fakt dost hezkou postavu - vůbec nevím po kom - vysoký, velká ramena, štíhlounký pas, pěkný zadek a pevné nohy. Občas ho já i dnes naše bábi pochválíme a on nám na oplátku o našich tělech také řekne, co si doopravdy myslí :-)

Dáši,
ach ty školkové bacily! Andulku do postele a vypotit s Paralenem, ale s ním to nepřehánět. Popř. když bude bolet v krku či rýma, tak ještě i to léčit. Vždyť to znáš.

Jitko,
podle mě máš asi fakt řádně rozhozený metabolismus. Když máš šravou na sladké, tak si kupuj jen jednu sladkost a to malou a nebo zkus překonat chuť na druhou sladkost tím, že si řekneš, že si vezmeš další sladkou dobrotu až za půl hodiny - a ta chuť Tě zatím možná přejde. Jo a 5 kg nadváhy není žádná hrůza, jám mám 9 kg na víc!!Někdy mě to štve a někdy je mně to fuk, hl. že se cítím dobře a že své věci jak tak ještě obleču.

Jitko B.tak bašti jak máš pořádně a neboj ona vykvete určitě.To je jasná věc.Jestli ty nejsi nějaká moc náročná a nečekáš na nějakého milionáře,co?Hezká budeš,chytrá také,hodná také ,tak v čem je problém.Nejsi ve správnou dobu na správném místě?nebo proč?Neříkej mi,že jsi do 25 s nikým nechodila?

ahoj všichni, tak jsem dneska byla u paní dochtorky a ta mi dala nějaký Zeldox 40mg, má to zabírat proti úzkostem hlavně před spaním, poslední dobou mám hrozný problém usnout, v příbalovém letáku je napsáno, že se používá hlavně k léčbě schizofrenie..nemáte s ním někdo zkušenosti?
nebo nějaký zaručený recept na usnutí?

Hanko - k anorexii jsem jeden čas měla docela blízko a doteď mám s jídlem problémy. Moc nejím, pak mám stres nebo depresi a sním čokoládu, sušenky, bonboniéru... Pak zase několik dní moc nejím. A když jsem v pohodě, tak jím přímo ukázkově (ovoce, zelenina, vláknina,....Tak pořád dokola. Asi jsem si tím rozhodila metabolismus a už budu jen přibírat.
Láska možná kvete, ale pro mě ještě za 25 let nevykvetla.

Jitko B.-s omezováním v jídle to nepřeháněj,jez méně a častěji,vynech sladké,ale prosím tě ne dál,zažila jsem ve své blízkosti anorexii a bolimii,něco strašného,nechci o tom víc psát je to pro mě moc bolestivé,naštěstí s dobrým koncem.Můžu ti dát radu jako starší na nikoho se nemusíš zaměřovat,věř mi prostě najednou to je a ani nevíš jak,a jsi zaláskovaná až po uši.Ale té jiskřičce věř ta tam být musí.To říká už moje 12 letá Natálka mami Aničce hupla jiskřička na Martina a je zaláskovaná.Tu jiskřičku má ode mě a ta Anička je její kámoška.,čím víc se člověk snaží ,tím hůř...................nevím kolik ti je,ale láska kvete at je ti 18,30,50..............

Ditušo ještě toho trochu stačí k tomu astma,přechod,agora,no neni to paráda?A tak si říkám ,díky za každý dobrý den,jsem docela skromná,jsou na tom lidi hůř

Hanko - já nikdy nejím po 18. hodině a posledních 14 dní jsem to omezila dokonce na 16. hodinu. Dokážu se omezovat v jídle, ale vím, že hladovění není správné řešení.
Jiskřička sem a tam - to je hezký. Já si připadám pořád jako praštěná puberťačka, která řeší jen svůj vzhled a "nenápadně" pozoruje svého idola. Zaměřila jsem se na jednoho učitele, ale...

Hanko,chudero,ta alergie:-(a pupinky nemáš náhodou svědivé vodové,co splýají ve větší plochy a pak zascnou,loupají se svědííí.?

Hanko,chudero,ta alergie:-(a pupinky nemáš náhodou svědivé vodové,co splýají ve větší plochy a pak zascnou,loupají se svědííí.?

Dášo ahoj,to se máš,že spí malá. Ono to u nás není tak,že Julča přijde za námi,ale začne volat a brečet a já musím uprostřed snu,spánku jít a pak s ní na zachod,dát jí napit, lehnout k ní.Bud tam už usnu do rána,nebo čekám,až usne,at se vyspím u sebe.Jenže ted se probere zároven i malá a J nebude čekat,až najojím,kdepáák, tekže letí s emnou do ložnce,všichni na nějkaou dobu probraní,jen táta ne,no a tak je spaní přerušený a trvá to už 3 roky.

Jitko B. tak zkus večeřet v 17h.fakt jen méně a zkus omezit sladké a uvidíš,dolů půjdou,a chlap si tě najde hubenou či ne ,znáš to ,někdo rád to a ten zas ono,jsou pánové co milují vychrtlé,prý,ale já znám samé co dají přednost ženské............ale hlavně je to o srdci,duši,charakteru a hup jiskřička sem a tam,zkus tohle a uvidíš

Ahoj.
Asi jsem to trochu špatně napsala, ale já nejsem tak v šoku z hodnot vody a tuku, které jsem se dozvěděla na váze, ale z toho váhového přírůstku. Vážně mi to dalo 6 kg za 2 měsíce. Nedělám nic jinak, stravuju se stejně a ještě k tomu jsem v létě víc sportovala a když bylo teplo, tak jsem míň jedla.
Mám strach, že to bude pokračovat.
Na AD to asi svádět nemůžu, když je mám už rok. Sice jsem po nich pozvolna přibírala už od začátku, ale tohle je moc.
Měřím asi 160cm a vážím 65kg. Nejhorší je, že všechno oblečení mám kupované v době, kdy jsem si dlouho držela mých krásných 55 kg.
Když mi někdo napíše, že nemám váhu řešit a mám si konečně najít chlapa, tak mě to zamrzí. Tohle řešit musím a budu asi ještě dlouho, protože nemám peníze na to, abych si kupovala nové oblečení.

Hani, my nehubneme, my si o tom jenom sladce sníme :-) Zažila jsem si taky ztrátu kil z rozhozené psychiky a dám přednost být plnoštíhlá, ale šťastná, než štíhlounká jako proutek s nervama nadranc. Jenže když máš v pase příliš, tak tuk, který vláčíš je velice nezdravý. Mně ani tak nevadí skóre na váze tak, jako moje silueta. Nemám být po kom štíhlá, když tak o tom přemýšlím, jsem v rámci rodiny subtilní drobeček. Děti zatím vypadají jako v mládí já, tj.téměř podvyživeně. Na sladké nejsem, jím málo,hodně zeleniny i ovoce, hýbu se, ale prostě nespaluju. přesně jako z reklamy: "Bylo vám 40? Není to vaše vina..." a diety, natož přípravky nepraktikuju.

Oli, už Ti letí :-)

Dášendo, přesně tak jsem to měla s prvním dítkem, pořád zdravučký a jakmile přišel do kolektivu, lapil co se dalo :(

Marti, taky jsem si tě představila před synkem jak natřásáš jeho bývalé krmítko :-) Taky jsem Ti poslala trochu lesní atmošky.

Leno, tím prožitým traumatem se ovšem mnohé vysvětluje. Jsi na tom hůř, než my ostatní. Výčitky by ses měla zbavit, bude jednou z příčin labilní psychiky. Je potřeba, aby sis odpustila to, cos nezavinila. Táhneš si to sebou životem a s takovým balvanem se Ti mnohem hůř žije :(((

Pajko jojo já mám problém s cestováním mimo auta,problém s velkýma objektama,no někdy i malýma ,ale ta největší krize byla ted v unoru po letech pohody ,tedy pohody jakž,takž.No a ted mám pocit,že už se to zase dává trochu do kupy,ale žádné zázraky to nejsou ,to bych lhala.
Holky dejte pokoj s tím hubnutím,pak vám něco bude a není z čeho čerpat.Viz já šla jsem kdysi na operaci žlučníku a domů šla chodící mrtvola 48kg,no píchali mi tenkrát inzulín ,abych jedla,B 12.a nic.Takže já si svoje špíčky opatruju a jak je mín než 65kg ,tak se cpu jako kyselina a když má 66kg mám takovou radost.Né vážně já mám testlé ,že i na psychiku je u mě ideální tak 67kg.Takže neblbněte,těch kostlivců kolem je už dost.A hlavně nějaké sajrajty na hubnutí o tom jsem se bavila s člověkem zasvěceným a ten pronesl,že jsou to hozené peníze do kanálu.Jediná osvědčená dieta je večeřet mín,necpat se sladkým a trochu sportu.Jo bude změna počasí moje tělíčko už dnes tady hlásilo,to se zase pomějeme.

JITKO , ještě jsem chtěla napsat tobě k těm kilům, já jsem vyzkoušela UNILAKT SE SKOŘICÍ, jsou to vlákninový tablety,které se 3x denně hodně zapijí vodou a fakt o tom nemáš takový APETÝT :O))schodila jsem díky nim asi za 3neděle 2,5kga já je havně beru , že snižují cholesterol , tak jestli to nechceš vyzkoušet.Stojí tedy 300g balení 415kč.

Jinak se mějte co nejlépe a hlavně ať ustojíte zase tu morovou ránu díky počasí, které se má zase prudce změnit a teploty klesnout snad o 15 stupňů :(

Ahojky všichni,
tdy řeknu Vám tyhlevýkyvy teplot to je tedy síla!
Anička už začíná mít z toho asi virozu, dnes ve školce při obědě usnula u stolu a pak jsem ji naměřila 38,5 , kus cesty od autobusu k nám už jsem ji musela nést , moc ji bolely nožičky , tak mám strach co se z toho vyvrbí a zítra na ráno budu muset povolat k nám babičku abych mohla do práce, nechci si brát ošetřovačku hned po 14 dnech v nové práci , ach jo , to nám to pěkně začíná :(
Pediatrička mi v srpnu na prohlídce říkala , tak jak jste nemarodily tak teď budete...v kolektivu děti pak hned vše chytnou.

Jinak se mám ok.Včera jsme si se ségrou udělaly dámskou jízdu po obchodechv Praze , byl to prima den , pokoupily jsme si nějaké podzimní hadříky :o))

Holky , na to břicho chce fakt cvičit , já to teď taky flákám , ale dřív jsem cvičívávala pravidelně a pupík se nacházel v přijatelným stavu:o))Tak nějakej špek mám samozřejmě teď taky , ale jako těhotná asi ještě nevypadám , alespoň mi to tedy ještě nikdo neřekl:o))

DITO , taky jsem byla vyčerpaná z nevyspání s malou , to je holt úděl maminek , poprvé jsem se vyspala když bylo Anině 18 měsíců a odstavila jsem ji, přesně jak píše Pajka, dokud se kojej tak otravují v noci , potom u nás jako když utne a spala celou noc.

OLGO ahoj moc Tě zdravím, halvně že ses syna dočkala v pohodě :o))tohle je problém nás všech citlivců:o))mě nevyjímaje , pamatuju , že jsem to dělala už jako dítě , když jsem čekalana mamku , když někde byla , lítala jsem od okna k onku a byla celá nervní , je to prostě v nás!!!

Kdepak je ta Míša?

MARTINKO , musela jsem se smát , jak jsipsala co děláš na syna s těma prsama:o))
je přidrzlý synek , když se takhle šklebí na svou mámu :o))

Olgo, mne se zabil tatka v aute,kdyz mi bylo 15roku.Nastoupila jsem na stredni skolu, v prosinci mne jel na rodicak a uz se nevratil.Vycitam si dodnes,ze jsem nesla na jinou skolu,vsechno mohlo byt jinak.Takze kdyz nekdo cestuje cimkoli kamkoli, tak ja vysiluju. V hlave se mne odehravaj samy katastrofy,i kdyz si zakazuju na to myslet,nejde to...

Evi, myslela jsem na Tebe, jak vám nepřeje počasí i na to, že jestli jedete na Nové Mesto nad Váhom, tak přes mé město. Vyrostla jsem blízko aut.nádráží(dříve tam byla volná plocha, jako děti jsme tam chodívali do cirkusu nebo na kolotoče), mávalas dobře, jestli jste ovšem nejeli přes mé jiné město, ve kterém jsem sice nevyrostla, ale občas v současnosti rostu :). Mám radost, žes to zvládla, já tam taky většinou večeřím i kousek Neurolu.

Hanko, tak to jsem taky alergik, jenom jsem o tom nevěděla :-) Tedy o vosím píchnutí ano, proto mám u sebe pro jistotu stále Dithiadem. Po zdravém průvodci je třeba se porozhlédnout, nejlépe v nejbližším okolí. Jestli jsem správně pochopila Tvé potíže, tak nemáš ani tak problém se všední každodenností jako s cestováním. Formou rodinných výletů nejdříve do blízkého okolí a přidávat na vzdálenosti, případně měnit cestovní prostředky, sem tam si na něco kratšího troufnout i sama. Jsem přesvědčená, že na to máš a jsi schopna svůj strach překonat a zvítězit nad ním, nakonec procházka dcera, pes, bez mobilu je názorný příklad, že to jde a přežilas bez újmy!!! Je třeba si uvědomit, že v dnešním až příliš civilizovaném světě je jednak pomoc prakticky na každém kroku a taky je moře lidí, kteří se konfrontovali s psychickými problémy, tudíž mají pochopení, ochotu i schopnost pomoci.
Přechod? No z jedné strany na druhou... :-)
Někdo ani neví, že je a courá si to mimo něj a někdo jde soustavou křižovatek celé roky, neexistuje jednoznačná odpověď.

Ditko, spánkový definit je mrška, měly ho v mém okolí všechny kojící maminky a trval, než děti odstavily. Kojíš ještě? Přebíhání dětí k rodičům v noci se vydržet dá, pootevřeš oko a do náruče se stulí drobné teplounké tělíčko... na to ráda vzpomínám a občas mě přepadne touha vrátit čas právě do té doby...

Niko, až jsi to napsala, uvědomila jsem si, že má kondice nekoresponduje s jasnou oblohou za oknem. Cítím změnu taky, jsem jako barometr, přesto bych se ráda prošla lesem prosvětleným sluníčkem...Třeba to zvládnu.

Ahoj všichni,

Evikrk, vítej vylázněná a osvěžená na duchu i na těle!
Leno, takže ty moje spolutrpitelko, taky máš za sebou nervní čekání? Pajko, u mě se to asi nezlepší, čím jsem starší, tím je to horší a nevím proč jsem si vsugerovala zrovna to cestování autem, když jede někam vlakem, tak mi to nevadí, letadlem nevím, to u nás ještě nebylo. A to prosím, se to snažím rozumově pořád nějak zdůvodňovat, že je to kravina, myslet pozitivně, ale prostě mi to pořád nejde. Když si vzpomenu, že syn jezdí od 16 let na víkendy pryč, že nebyl telefon ani mobil , sice jsem strach měla, ale takový normální a ne tenhle patologický.
No nic, až na malé překážky na cestě dorazili v pořádku v 10 večer, takže jsme trochu popovídali a šli spát, ráno se v 5 vstávalo. Teď od rána likviduju příjezdový bordel, přesto, že mi jde drahý proud, jsem zapla pračku, aby mi to uschlo, zítra má lejt.
Hani, já na to chození ven taky nemám nikoho zdravého, kdo by se mnou chodil. Ale člověk prostě musí sám, pomaličku, vždyť já za tři roky tréninku jsem ještě neobsáhla ani celou vesnici a moje sporadické výlety autobusem do Prahy mě stojí potom dvě hodiny spánku. Jak už jsem říkala dřív, prostě po metrech, uvidíš, půjde to, vždyť už jsi šla naproti tomu autu.
Pokud jde o práci na zahradě, taky na to nemám lidi, ale zatím ještě můžu a práce je , kam se člověk podívá.
Holky, hlásím se k vám těhotným a k posílání kil...
Jo Hani, ten přechod jak u koho, u mojí ségry za podpory horm. subst. terapie naprosto v pohodě, u mě bez ničeho tak 2-3 roky docela blbý. Jen se obrnit trpělivostí.
Dituš, taky tě zdravím....
Pajko, prosím, až budeš mít ty houbičky, pošli zase fotečky, když teď tady u nás nerostou, /ale ještě snad porostou, aspoň doufám/.
Zítra u nás skoro celý den nepůjde proud, tak se snažím toho stihnout co nejvíc, všechny vás zdravím ...
ahooooj