Panická porucha PP7

ahoj zažívám přesně co ty,akorát já dostala ad trittico v uterý a klepu se ,buší my srdce pul roku před tím jsem zažila dost velký trauma,svoje nemoci ,umírání jiných mladých lidí až to se mnou před 14 dny seklo já jsem na tom huř že jsem pořád sama s dcerou 2 roky bez přátel ,manžela i rodiču ,protože jsou pracující a opravdu pro mně je nejhorší ten pocit samoty,ale já nevím jak to udělat doma se mnou nikdo být nemuže tak to je jediný co ti ted v tom našem hrozným stavu zavidím pocit někoho blízkého.já jen doufám ,že my ad zaberou co nejdříve jinak se opravdu bojím o život.jo a psycholožka my řekla,že do měsíce to odezní tak nevím,ted se tu klepu jsem sama dcera má hlad já nejsem schopna ničeho jdu si vzít neurol a uvidíme.ahoj a musíme věřít že se zas budem smát

Ahoj, zdravím vás všechny. Před 3 měsíci jsem byla s manželem na večírku, kde jsem něco popila, a protože nejsem zvyklá na alkohol, tak mi bylo samozřejmě špatně a celou noc jsem prozvracela. Druhý den ráno jsem jela autem k rodičům pro děti a hrozně jsem se bála, že se mi udělá špatně, otevřela jsem si okýnka a zhluboka jsem dýchala.(to byla hloupost jak jsem později zjistila) Samozřejmě že se mi zle udělalo, dostala jsem křeče do rukou, ztuhlo mi celé břicho, hrozně jsem se rozklepala,myslela jsem že se udusím a hrozně mi šumělo v hlavě. Musela jsem zastavit a zavolat manželovi ať pro mě přijede,ten naštěstí dorazil do 5 minut, to už jsem měla zkroucené ruce a obličej, nemohla jsem mluvit, myslela jsem že mám mrtvici.Odvezl mě na pohotovost, kde mi píchli do žíli cukr,že prý je to tím, že jsem hubená a nemám žádné tukové zásoby. Ulevilo se mi, jela jsem domů, ale večer mě tam měli zas. To už uznali,že bude problém jinde.Moje obvodní lékařka naštěstí hned po několika málo základních vyšetřeních věděla,že jde o panickou poruchu. Předepsala mi na uklidnění Lexaurin, s tím, že když to do 2 týdnů nepřejde, nasadí mi AD. Toho jsem se strašně bála, myslela jsem, že budu mít už napořád na čele napsáno, že jsem blázen. Navštěvovala jsem psychoterapeutku,bylo to o něco lepší ale záchvaty se mi vracely. Už jsem ten strašný strach nevydržela a nechala si nasadit Cipralex. První týden to byla hrůza, teď ke konci 2 týdne je to o něco lepší. Pořád se ale bojím řídit auto, vždy se to vrátí jako tehdy poprvé. Nikdy mě nenapadlo že se v mé hlavě může něco takového semlít. Mám bezvadného manžela, který je strašně tolerantní a snaží se mi pomáhat, ale už je ze mě také někdy nešťastný. Bojím se být sama doma, jsem teď u rodičů a když moje malá dcerka každý večer brečí manželovi do telefonu, že se jí po něm stýská, cítím se hrozně sobecky, ale ten strach se samoty je silnější než já. Nejsem schopná normálního života. Prosím, můžete mě někdo uklidnit trochou optimismu a napsat mi, že to bude někdy ještě dobrý? Víte o někom kdo se toho nadobro zbavil? I když to asi nejde, i moje lékařka mi řekla, že už to nikdy nebude jako dřív... Děkuju a přeju vám hodně síly.

Ahoj všem,Oli,Pajko,Miško atd.,no a co Lily jak je?Holky já mám pocit,že zase moc pracuju a přeháním to,ale nechci to zakřiknout už mě chytla moje můza a zdobím jako praštěná truhlíky dýněma,cuketama,patiz.prostě mě to bere,všude peru kytky všech barev,a po dlouhé době cítím radost.I když můj muž mi jí kalí.Ale já si řekla,že se nedám otrávit.A ted mě čeká výroba věcí na dušičky,jen nevím jak s tím ramenem.
Pajko......babičko porad,nějak na mě dolehlo ,včera měl nevl.vnouček rok,je to brouček,poscháněla jsem mu dárečky a pak jsem na oslavu nejela a bulela doma,že mám dvě vnoučata od syna a nevidím je 4a půl a 1 a půl,no krize jako poleno.A zase takové to ,život je krátký,proč mi to dělají,pak jsem napsala dopis,pak ho roztrhala s tím,že se budu trápit ještě víc,prostě pořád nechápu ,že by rodina synovi nechyběla.A já se snažím si to nepřipouštět,ale nejde mi to i když myslím,že jde.Tak jsem pak nemohla spát a šla si pustit prcky na kameře,jsem děsná,já bych asi měla pracovat ještě někde nevím v mateřské škole,protože mě ti mrnousové hrozně dobíjejí.A tak fakt nevím co mám dělat?Manžel i velká dcera řekal nic,to chceš ,aby tě zase vyhodila pak se tu budeš klepat?A Nátě je smutno po bráchovi.A tak fakt nevím.Co myslíš?
Jinak včera pak na mě šel blbý stav,tak jsem honem lehla na chvíli ,vybulela se a lepší,ale,,,,,,,,,,,,,,no tak já jdu makat do atelieru.A všem ahoooooooooooooooooj,Lily obvzlášt,kdybys tu byla blíž,hned bych tě na hodku zaměstnala
Oli ,že bych se zlepšila ,to nevím,vím,že krize byla unor -březen velká,léto jsem tak nějak přežila,já prostě mám ráda trochu pravidelnost a trochu fofr..............ale k dobrá mám hodně daleko.

ahoj všichni,

hurá, už to konečně funguje.....
Takže zase po ránu v rychlosti: Pajko, díky za fotečky, zatím jsem rychle prolítla, ale až bude víc času, asi zase budu u každý slintat.
Báro, pro mě jenom představa, jak jedeš v autě po dálnici plné kamionů a sebevrahů, vyvolává teď, když to píšu, zrychlený tep a zpocené ruce....Vy holky, které řídíte, máte můj neskutečný obdiv...Mně stačí, když jdu u nás nakoupit a musím asi 200 m po silnici, která nemá chodník a jezdí jedno auto za druhým, tak těch 200 m jdu se zatajeným dechem a touhou plazit se příkopem. Baruš, ten vrchní plát jsem udělala větší a zastrkala ho přes ten puding a bylo to dobrý, krájela jsem to až vychladlé a zubatým nožem..
Hanko, z tebe mám holka radost, je z tebe cítit větší síla i energie, je vidět, že jsi od léta udělala velký pokrok, možná o tom ani sama nevíš.
Lily, ozvi se, jak je ti dneska, když jsem pročítala podvečerní a večerní příspěvky, nějak jsi mi tam chyběla. Necítíš se sama a ztracená taky proto, že tam jsi byla mezi spoustou lidí s podobnými problémy a vím, že se hodně zajímáš o lidi ve svém okolí a prožíváš i jejich osudy a teď najednou ti to třeba chybí, nevím....Moc přeju, aby se ti aspoň trochu ulevilo.
Dášendo, ahoooooj, už je Anička zdravá?
Holky, zdravím vás všechny, co sem píšete, a přeju pokud možno klidný a bezpepkový den a víkend.
ahoooooj

Zdravím!
Potřebovala bych poradit. Začala někomu tato porucha těmito příznaky? lehčí dušnost, mírně zvýšená teplota, únava a katastrofické scénáře? Nějak mi tam nesedi ta teplota.. Já už touto poruchou trpím 4 roky a konečně jsem s pomocí antidepresiv stabilizovala (teď už je jen vysadit:) Mám podezření že můj kamarád tím trpí taky ale nejsem si jistá. Jinak hodně zdaru s touto nepříjemností

Miško, souhlasím s ostatníma a mám taky osobní zkušenost, že praktická ti určitě napíše nějaká anxiolytika, pravděpodobně lexaurin nebo neurol.Jestli ti napíše i AD, to už není tak jisté-mně je poprvé praktická napsala, ale pak už mě vždy posílala na psychiatrii a napsat AD nechtěla.Ale s anxiolytikama takovou vědu praktici nedělají.A stejně je potřebuješ teď co nejrychleji, protože ti pomůžou hned a po tu dobu, než se dostaneš k psychiatričce a než ti zaberou pak AD.

Báro,ta dr. Doležalová je prý jediná na okrese, kdo umí odborné zdravotní masáže.Taky to chci u ní zkusit.Navštívila jsi už lázně v Lednici?Mě dost zklamaly.

Ten recept z listového těsta vypadá dost zajímavě, musím ho taky vyzkoušet.Zbylo mně z loňska meru?kových kompotů, tak bych je mohla využít.Když jsem to četla, tak jsem si taky říkala, jestli ten puding bokem nevyteče.Tak to je Báro dobrá rada udělat ten horní plát větší a asi i přehrnout.Nekrájí se to vychladlé blbě?Drží ten řez pohromadě?

Konečně nám to funguje.
Miško-Seropram ti napíše bez problémů praktický lékař i anxyolitika,např.Neurol apod.Mně je píše také Seropram kapky,protože můj psychiatr nemá smlouvu s VZP,takže tam v klidu zítra zajdi
Pajko,Oli ahooooooooooooooj,holky mě bolí to rameno jako blázen,zase jse víc pracovala a to mně ješě přivezli 2 malované nádherné skříně z Krkonoš k restaurování,,,,,,,,,,,,,
Míšo J.--jsi hodná,že jsi si na mě vzpoměla,snažím se,snad krizi už mám za sebou,no to víš bude to chvíli trvat,ale snaha je ,doktor chválí,psycholožka také,tak abych to nezakřikla
Lily-----------tak co?Jak je?Co radí Pajka dobrý,ale ono se nám to všem radí vid?Ty jsi hlavně zklamaná a zbytečně jsi dobrá,řekni shoda náhod-podzim,změna režimu,a já věřím,že za týden bude líp,a ty léky prostě ber,dokud se to nezlepší.

Jo, holky, tak výsledky z těch posledních krevních testů mám všecky v pořádku, takže je to opravdu asi psychosomatické, všecka ta únava atd. Tak, když to vím, musím se s tím smířit a vždycky to nějak překlepat. Teď je mi pár dní líp, ale nechci to zakřiknout. Jen to břicho mám plné, ale šlauch zatím polykat nepůjdu, uvidím, co to bude dělat dál, asi je to taky psychika.

Miško, tak než se vrátí, zajdi si za praktickou,ať ti ten seropram napíše a nějaká anxyolitika, netrap se, nebo se ti to rozjede moc a pak se z toho hůř člověk dostává. Já jsem to zpočátku taky tak měla, byla jsem tak zoufalá a brečela jsem u naší doktorky, protože už jsem měla všechna možná vyšetření negativní a měla jsem denně ataky, tak mi naše doktorka napsala AD i Lexaurin, v té době nebyl v okolí žadný kloudný psychiatr, asi po měsíci začala ordinovat moje nynější psychiatrička, tak jsem šla k ní, řekla jí, co beru a proč a ona pokračovala dál v léčbě, pak ji podle potřeby upravila. Kdybych ještě ten měsíc čekala, tak bych se opravdu asi zbláznila.

jo, já to spletla, ta co mi psala ten seropram byla psychiatrička...skvělá:o) tak pěkný klidný večer všem, piju meduňku, třeba i usnu...

Miško, obvodní ti určitě nějaká AD napíše i anxyolitika, běž tam. Myslela jsem, že psycholog léky nemůže psát, nebylo by dobré zajít na psychiatrii?
Pajko, taky mě napadla agora - byl dost velký provoz, samej kamion, všichni to kalí jako blázni, můžu ti říct, že jsem se polekala, protože jsem si říkala - panebože, na dálnici zastavit je problém, ale už jsem pokukovala po odstavném pruhu, no naštěstí to trvalo jen krátce.Dýchala jsem do břicha, div jsem se vešla za volant.
Holky, teď jsem dopekla tu buchtu, celý dopoledne jsem se na ni těšila. Všecko šlo výborně, ale jak jsem dala na ten teplej puding ten horní plát těsta, tak se jakoby začal svrkávat doprostřed a vznikla mi kolem okrajů asi 2-3 cm mezera bez těsta, jen ten puding. Moc vábně to nevypadá, ale snad to bude dobré, když tak to vyjíme lžickou. Příště musím ten plát vyválet větší a počítat se scvrknutím.
Lily a ten Rivotril tě ani na chvilku nezklidní? Doktorka ti nenabídla jiná anxyolitika? Já bych taky radila snažit se jít někam mezi lidi, snažit se to překonávat, ale jestli už ti to přechází do deprese, tak to není tak jednoduché, já nevím, jestli bys neměla zkusit ještě tu Plzeň, aby ses dostala teď z toho nejhoršího. Anebo, co kdybys zkusila kontaktovat tu kliniku, odkut tě propustili, mají tam určitě nějaké krizové centrum. A teď bude víkend, tak si s přítelem udělejte nějaký program, ale hlavně si ber víc toho Rivotrilu.
Inko, krční páteř mě zlobí už asi od 20 let, teď už jsem dlouho nikde na RTG nebyla, ale dřív několikrát jo a nikdy tam žádné změny nebyly. Mě většinou bolí krk a hlava. Ale teď v poslední době jsem už dvakrát měla právě takové motáky a trvalo to celý den, jen při změně směru pohledu se mi zrak úplně rozjel a zvonilo mi kolísavě v uších, ale vždycky to pak do rána zmizelo. Teď mě právě začala bolet i bederní páteř na pravé straně, taková palčivá bolest směřující do nohy, tak jsem šla k Dr. Doležalové, která ordinuje v břeclavském Gumotexu a zaměřuje se právě na nějaké metody uvolňování páteře. Měla jsem tam nějaké bloky, tak mi tam něco pomačkala a potahala a za pár hodin bolest zmizela, bylo to perfektní, ale dnes k večeru to zase začalo pálit. Měla jsem ale náročný den, celý den jsem se vrtala v nějakých tabulkách u PC bez pohybu, tak to asi bude tím.

Děkuju ti za radu, zajela bych hned za psycholožkou, ale ta má tu dovolenou do příští středy, ale zase se objednat a čekat, to čekání je děsný, zajdu za obvodní, bude na mě čumět zase, je nepříjemná a ze všeho si dělá legraci a vzbuzuje v každým dojem že je totální nula...chjo... to bude zase boj, léky ti pomáhají, jo?? a máš po tom nějaký nepříznivý účinky??léčim se totiž na štítnou žlázu a žaludek taky nemám v poho...

Miško, mně píše AD i Xanax můj praktický dr. Tak to zkus také u svého obvoďáka.

Bulim tady jak želva, vrací se mi stavy, které jsem měla dřív, je to šílený, myslíte, co mi předepíše lékař?, lexaurin, to budu jak opilá v práci u počítače, nevíte, zda může předepsat ten seropram?? je mi hrozně...

Oli, máš v mailu mega mega slunce a vody :-)

Miško, nevidím jinou možnost, než zaklepat na dveře odborníka anebo aspoň praktického lékaře a přijmout lék, který pomůže, když si sama nevíš rady...

Baruš, co to bylo na cestě do Brna? Snad agorafobie nevystrčila růžky? Domyslela jsem si, že už sis pořad na Dignózách s Praškem našla a přehrála, takže radu nepotřebuješ. Přeju, aby bylo dobře a klidně.

Nad ránem se mi zdálo, jak se mě bývalá nadřízená ze školství ptala, jak jsem zvládala testy, když jsem měla krize. Odpověděla jsem: "Vzhledem k tomu, že mám krize od 13 let, tak asi měly na testy na můj výkon pramalý vliv, když jsem bez problému dokončila ZŠ, vystudovala SŠ a VŠ, učila, podnikala, rodila, vychovávala děti..." Vůbec nevím, jak se mi to namotalo do hlavy. Tahle ženská byla tehdy zástupkyně a teď řediteluje i přes svou komunistickou minulost. Ta mi na ní ani tolik nevadí, ale vybavila jsem si jeden moment, kdy mi byly s ředitelkou na hospitaci, vyvolala jsem žáčka, na kterém jsem si všimla, jak je rozklepaný trémou. Vzpomněla jsem si na sebe v dětském věku, jak jsem se mylně domnívala, že hospitace kontrolují nás a ne kantory a tak jsem to dítě nezkoušela a odložila jsem to na příště. Na rozboru hodiny jsem za to od ní pěkně dostala. Co mě k tomu vedlo...atd. Když jsem řekla, že psychický stav dítěte vyděšeného hospitací, byla nepříčetná vzteky. Tehdy jsem si řekla, že ta nemá ve školství co dělat. V podstatě je dobře, že řediteluje, aspoň učí jen malinko hodin. Taky jsem si uvědomila, že všichni šéfové škol, které znám a jsou zhruba v mém věku, by ty funkce měli za každého režimu, prostě proto, že měli ambice je získat za každou cenu a šli za tím už tehdy a šli by v každém režimu. Promiňte mi tuhle odbočku, nějak mi připadá, že sem taky patří, rozhodně první část.

Dášendo, děti jsou obrovská motivace ke zdraví a překonávání překážek. Pochopila jsem to znovu teď, když jsem se starala zase sama o děti, tentokrát o vnoučata. Prostě jsem musela být funkční ženská, pokud možno i pohodová až veselá babička a i když mi bylo uvnitř úzko, nikdo zase nic nepoznal. Nasedli jsme do auta a jeli. Vezla jsem ten nejcennější náklad na světě, takže pěkně opatrně a bezpečně. Je to zvláštní, jak jsou rodičovské pudy silné... Myslím, že se člověku snáz nevzdává s dětmi, než bez nich.

Ahojda VŠEM
lidi ta doktorka nám tedy blbne všem :(

LILY, ptala si se na Andulku tak jsou ji 3roky a 2měsíce, když mě bylo Lily nejhůř a panikami zatemnila mozek :( bylo malé teprve rok a půla byla to právě ona kvůli které jsem se zařekla , že se nevzdám , že se z toho dostanu, byla tím hnacím motorem!Když něco moc chceme DOKÁŽEME TO, JEN TO NEVZDEJ!!!
Zažila jsem velice silnej nápor rozjetý ppa byl to očistec, neznám na světě nic horšího, bohužel kdo nezažil , nikdy si to nebude umět a ani nemůže představit.
Je to za mnou a já věřím , že budu ok :o))jsem prostě optimista od malička a myslím , že právě v tom je moje největší síla , dokážu myslet pozitivně , vždycky věřím ŽE BUDE LÍP:O))TA VÍRA DĚLÁ OPRAVDU ZÁZRAKY...
LILY já věřím , že i Ty Pepinu pokoříš , budeš se ale muset ještě moc a moc snažit , ten rivotril si klidně navyš , já ze začátku braní AD, jsem taky jedla k tomu neurol , je zbytečný se úzkostma nechat tak vysilovat.

Zdravím EVU KRK,BÁRU , LENKU , HANKU , OLINKU, MARTINKU a všechny kdo sem chodí , mějte se co nejlépe a držte Pepču zkrátka!!!

ahoj zpřízněné duše, mě taky trápí psychická porucha, panika z lidí, ze všeho prostě, ted jsem měla volno na odpočinek, zítra do práce, od rána do večera, spousta lidí chodí ke mě, už ted se z toho asi zcvoknu, mám přes týden uplně ztažený krk, špatně se mi polyká, buší mi srdce, jakobý stavy nevolnosti, no vždyt to znáte, psycholožka má dovolenou, no ta se má, ale já tak trpím, večer jít spát je pro mě trošku vysvobození, ale ráno...to už začíná boj,před 3 léty jsem brala seropram, kapky, ted je tolik potřebuju a nemám. proč jsou jen na recept, pomozte mi...jsem zoufalá

Lily, tak co podnikneme? Máš nějaký nápad, jak z toho ven? Chtělo by to nějakou odpoutavou činnost, i když se Ti zdá, že ji nezvládneš, přece jen přeladí. Vzpomínám si na sebe, jak jsem ve zbědovaném stavu rozklepaně bloudila s přítelem kolem lázní v Jeseníku a přes slzy mu zpívala "Tys chtěl vidět můj zlatej Jeníčku, však ty šelmo dobře víš, já jsem tobě z lásky ukázala, protože to nepovíš..." a jiné podobné hloupůstky a i když ve mně bylo černo, nerálno, neosobno, přesmutno a přeúzkostno, posunovala jsem se pomalounku k optimismu. Protože jsem tu úzkost vždycky překonala anebo i s ní šla chodit ven, plavat do bazénu atd... bylo to strašné, ale je to jediná cesta z bludiště sebe. Dnes jsem taky neklidně těkala na zastávce busu a abych to vydržela, začala jsem fotit - zastávku, chodník, omítku domu, cigaretové nedopalky, prostě cvok, ale vydržela jsem a přesunula se z místa A do místa B, takže výhra nad svou slabostí. Jsou dny anebo celá období, kdy je hůř a kdy je líp. Nepřestávej si věřit a nepřestávej se snažit. Zpívej si anebo se nuť do úsměvu, aspoň šklebu, on sám o sobě stačí provokovat pozitivní chemii v mozku a dýchej a dýchej zkus i křičet, jestli cítíš potřebu, vyhoď to ven a jestli máš foťák, tak fotografuj, co vidíš. Hledej záběry, hraj si s tím, detaily, výřezy, cokoliv, jde to i jenom jako, třeba rukama... musíš se odpoutat od sebe, pocitů viny a sebelítosti, nikam to nevede. Jsi dobrá, žes celý pobyt zvládla, ještě zúročíš, co Tě tam naučili, neboj se, bude dobře!!!