smrt maminky

je pro mě obtížné se...Až po to "náležité" ocenění od společnosti, bych se v té první části příspěvku tzv. viděl. Taky jsem zjistil, že pokud má někdo třeba 75 let, tak jeho smrt vnímám zcela bez nějakých citů. Taktéž vůbec nepotřebuji nějaká setkání se spolužáky z dětství, střední školy. Proč? Abych poslouchal, kdo se jezdí potápet do Francie, protože v Chorvatsku to už není ono? Abych poslouchal, jak si děti vzorně vedou v nadnárodních firmách různě po světě? Ztráta času.

je pro mě obtížné se ztotožnit nebo se do nich vcítit. Nejsem s to chovat vřelé city k rodičům, jiným příbuzným, spolukopulantstvu, kamarádům z dob mládí, známým, kolegům, sousedům, vlastně vůbec nikomu. Lidé se mi jeví příliš podobní, příliš vzájemně zaměnitelní, nahraditelní, a navíc mají všichni spoustu protivných, odpudivých vlastností. Nikdo mě navíc není s to náležitě ocenit, a společnost mi odpírá pohodlný a blahobytný život, který si pro sebe přeji. Za těchto okolností si vůbec nedovedu představit, že by mě smrt kohokoli konkrétního dokázala jakkoli psychicky rozházet. Pokud nad něčí smrtí projevím smutek, sotva jeho projevy překročí pouhou formální, zdvořilostní rovinu.

19.12.2015 mě navždy opustila moje milovaná maminka ,mezi námi bylo obrovské pouto i když mám dospělé děti a velkou oporou je můj manžel nemohu stále věřit,že se tak stalo ,vzala mi půl těla,nemohu normálně fungovat,nespím,jsem plačtivá,nervozní,jsem věřící a vím,že je ted se svými sourozenci a rodiči,říkám si nebud sobecká a dopřej mamince ,že ji je ted dobre ,ale co já?Co ted mám dělat?Maminka zemřela na akutní leukemii po zjištění diagnozy po devíti dnech v nemocnici bylo mamince 67 let.

Umrela my maminka a nevim co dal porad brecim myslim na ni byla moje kamaradka mam 4deti me to moc boli a nic me nebavi

Mě zemřel tatínek v roce 2013. Bylo to nečekané a strašně mě to zasáhlo. Byla jsem v té době těhotná s dcerkou,které se ani nedožil. Už to budou 3roky v březnu a není den,abych na něj nemyslela. Chce to všechno čas. Začátky jsou těžké,ale čas bolest utlumí a člověk si zvykne. Mám ještě maminku,která je ještě mladá. Má 52roků a moc se bojím toho dne až jí ztratím. Ach jo.... Držím palce všem kdo někoho blízkého v této době ztratil. A všem štastné a veselé vánoce i těm v nebíčku.

Mne umrela maminka v cervnu ..hrozne se mi stejska a mam pocit, ze uz nemam proc zit ..ja sama zádný deti zatim nemam ..tak se cítím nekdy moc osaměle..člověk tu zůstane sam a je to moc smutný

Je to nespravedlivé, ale...To jediné mě malinko uklidňuje, že netrpěla, neměla bolesti, že prostě usnula a odešla....určitě by bylo daleko horší , pokud by přežila a byla odkázaná třeba jen ležet a měla bolesti....to by čekala roky na smrt a to by byl horší pocit, to je opravdu jediná malinká útěcha i když bolí to, bolet to bude asi vždycky, snad je jí teď lépe....je to hrozný pocit přijít v tak mladém věku o maminku.

Je to nespravedlivé, hrozně...Je to nespravedlivé, ale mějte alespoň dobrý pocit z toho, že netpěla.
Můj otec měl sice podstatně více let, ale před smrtí hodně trpěl, lékaři to brali téměř jako normální věc, a mě to pořád mrzí a bolí, že jsem nebyl schopen mu více pomoci.

To je hodně nespravedlivé,...Je to nespravedlivé, hrozně moc:( maminka byla take na ARU, nastesti jen 4dny, 5 den ji budily v umeleho spanku....cely zivot byla zdrava, zadne vazne nemoce, pak to prijde jako blesk z cisteho nebe, ale musime zit dal , rikam si ze ona by si prala abychom byly stastni....vidi nas z nebicka a bude nas ochranovat.

Naše milovaná maminka nám...To je hodně nespravedlivé, byla mladá, mohla se ještě radovat z vnuka on s ní. Měla jsem mamku dva měsíce v umělém spánku na ARO, bylo to těžký. Byla o 20 let starší než vaše. Musíme si říkat, že je to každému dané, jak dlouho mu ta svíčka hoří.

Naše milovaná maminka nám zemřela včera, bylo jí teprve 47let, celý život byla fit, před 14dny dostala cevni mozkovou prihodu, 4dny byla v umelem spanku, krome lehce ochrnute leve ruky byla v poradku, chodila, mluvila, bohužel se ji pak v nemocnici pritizilo a poranila se ji hlavni tepna v tele, nasledovala dalsi mrtvicka, pote upadla do tezkeho bezvedomi a vcera nas po 14dnech od prijeti do nemocnice opustila, verim, ze netrpela, netrapila se a ze tu její dušičkou s námi a bude nás chránit, mám 20měsíčního syna, nesmím to vzdát už kvůli němu i když je to hrozné, vůbec nemám chuť žít....byla to úžasná maminka a babička, syn jí miloval a ona jeho....snad to časem aspon malinko přeboli.

Pred tremi dny mi zemrela...To je daň za to, že maminka byla asi hodná a měly jste se hodně rády.
Já mám takový vztah, že až odejde tak se mi jenom uleví.

Pred tremi dny mi zemrela moje milovana maminka,2dny pred svyma narozeninama,byla nemocna,ale stale pohybliva a plna chuti do zivota.Jsem zdravotni sestra,se smrti se denne setkavam v praci,ale smrt moji maminky me tak hluboce zasahla,ze se bojim i zacit chodit do prace.Byla jsem s maminkou ja i cela rodina az do konce,drzeli jsme ji za ruku,presto se s tou skutecnosti,ze tu uz neni nedokazu vyrovnat.Vsichni me utesuji,ze po pohrbu to bude lepsi,ale ja tomu neverim.Beru prasky na uklidneni,ale moc to nepomaha,nejak jsem ztratila smysl zivota.Mam kolem sebe svou rodinu,deti,manzela,tatinka...a presto to strasne,strasne boli a mam pocit,ze snad nikdy nepreboli...

Moje maminka umřela před 3...Moje maminka zemřela před 9 měsíci.Vím,že se s tím nikdy nesrovnám,moc jsem jí milovala.Byly jsme samy dvě a žily jen pro sebe.Nikdo to nepochopí,že se mi zdá,že bez ní nemohu už dál.Nic mě nedokáže potěšit.Je to den odedne horší.Nevím už kdoby pomohl.Prosím kdo je na tom jako já ozvěte se mi.Moc to bolí.

To je mi líto... :(

Moje maminka umřela před 3 roky a měsíc a já s Tím nedokážu smířit. Život nežiju, pouze přežívám. Je mi po ní smutno s její smrtí odešlo všechno. Jsem hrozně nešťastná. Milovala jsem jí nade vše.

Moje maminka odešla v březnu 2013 a já se s tím nemohu vyrovnat. Každý týden jdu zapálit svíčku a v úctě postát. A zavzpomínat. je mi úzko, až se mi chce brečet. Je mi 56 a jsem chlap. Kolikrát si říkám, co by asi řekla na to či ono. Pořád na ni myslím. Ano, rozumím Janině a evce. Je to smutné.

Uff, jsem strašně ale...pročítám to tu takovéhle věci bývají myšleny symbolicky přeneseně,může jít o nějaký zážitek ze života hluchá hodila dětskou hračku..to může být jen "např." zase ta kočka ta hračka,nebo i jiná,nejde o připomínku když jsi byla malá ? hluchá může znamenat,ne že by byl někdo hluchý,ale že někdo přeslechl,neposlouchal pozorně apod.
To samé museli jsme nejdéle svítit...může jít o nějaký den kdy jsi nebo jste nemohli spát-může opět vyjadřovat nějaký zážitek něco co ti může dojít až nyní...pa