Kdy jste se naposledy pokakali

Je vidět, že jsme národ kulturní.
Již dlouho se tu nikdo nepodělal a to je dobře. Každý by měl svá střeva udržet na uzdě.

Tak to je pravda,ženské jsou v tomhle fakt na vzácné vyjímky mrchy.Mám to taky zažité a tak vím jaký hnus to je

Pcháá, jak tohle můžeš...To je fakt. Holky sou svině a kurvy. Takže když bude chtít holka ňáký svojí kámošce přebalit kluka, tak mu řekne, že se jeho roztomilá přítelkyně posrává na veřejnosti do kalhot jak dobytek, a doporučí mu, any si našel jinou, kerá se neposrává. Například mě.

Pcháá, jak tohle můžeš...Hezky vystiženo. Tak nějak bych to viděla taky.

Pcháá, jak tohle můžeš napsat? Byla jsi někdy v takové situaci? Já bych řekla, že nejspíš ne, protože pak bys to nejspíš nenapsala. Já k tomu mám, co říct. Já takový malér zažila. V něčem lepší v něčem horší. Lepší v tom, že jsem ani ke konci neměla vysloveně průjem a byla jsem proto podobně jako Potrefená zadělaná "jen ke kolenům". Boty si nakonec stejně užily měrou vrchovatou, protože se mi stalo to, o čem tu psalo někdy před vánoci. Asi čtvrt hodiny od spásného domova jsem už nedokázala ustát boj s močovým měchýřem a do toho nákladu v kalhotách jsem se počůrala. Jak jsem to tím vylepšila, nemusím doufám popisovat.
Byla jsem z toho všeho úplně hotová a to na dost dlouhou dobu. Potřebovala jsem se někomu svěřit, ale nebylo komu. Přítele jsem v té době neměla a ten by byl stejně nepomohl, protože zastával názor, že o ženskou, která se podělá do kalhot, by neopřel ani kolo. Dvě moje nejlepší kamarádky, se kterými jsme jinak probíraly i hodně intimní věci, na tom byly podobně. Když jsem to zkusmo naťukla, tak následovaly reakce typu, že to není možné, že dospělý to musí umět udržet jinak je prase a tak podobně.
Za vrbu nakonec posloužil kamarád, se kterým jsem ve vodáckém oddíle jezdila na lodi a s nímž jsem jezdila i na vandry. Já totiž preferuji koupání v přírodě a nejlépe někde, kde nejsou lidi, protože jsem nejraději nahatá. On byl vždy podobného ražení. K mé velké radosti, protože jednak nebrblal, když se musel čvachtat v bahně, což se u přírodního koupání nezřídka stává. Hlavně, když chceš být v místech bez lidí. Ono mu bláto nevadilo ani v nejmenším a kolikrát jsme si i zadováděli, jako že jsme po sobě blátem házeli, mazali se tím a tak podobně. A najmě nebyl vedle z nahoty jako takové. Nenutilo ho to tudíž mi pořád civět na prsa a mezi nohy, což jinak mužští dokážou, jak jsem se x-krát přesvědčila, když jsem někde zkusila odložit plavky.
Na vandr jsme jeli asi dva měsíce po mém maléru. Já byla furt nejistá a vylekaná a každého zaškrundání v bříšku, jestli zase není na obzoru pohroma v kalhotách. On si toho všiml a ptal se, co se děje. Najednou jsem si uvědomila, že jestli se někomu svěřit, tak jemu, který mne kolikrát viděl nahatou a jako třešničku občas aj pěkně zmazanou blátem.
Nádherně jsem si ulevila. Vůbec se mi nesmál. Přidal svůj malér, který měl cestou z hospody, když mu nějak nesedlo pivko a hlavně mi coby studující medicíny vysvětlil, co se v mém těle odehrálo, proč jsem dopadla, jak dopadla a vysvětlil mi i pocity, co jsem při tom prožívala. A věř, že jsem se do detailu svěřovala i s tím, co jsem zažívala, když se mi výkaly mazaly po přirození. Právě tohle jsem ze sebe potřebovala dostat. To bylo úplně šílené jak psychicky tak fyzicky. Nevím, jestli vůbec máš představu, jaké to je. Myslím, že kdyby se ti to stalo, tak by sis právě tohle nechtěla v sobě dusit. Víš, jak se mi ulevilo, když jsem se z toho mohla vypovídat?
Mužský, když je to opravdu kamarád, je v tomhle mnohem lepší. Alespoň podle mé zkušenosti. Oni totiž tyhle věci klidně vyventilují v hospodě u pivka, každý dá k lepšímu nějaký svůj malér, zasmějí se tomu a jsou v pohodě. Berou to jak to je a nedělají z toho záležitost na doby. S mužským si o tom pokecáš a je to minulost. U kamarádky si naopak nikdy nemůžeš být jistá, že když bude náhodou mít stejný objekt zájmu, tak nedá malér své sokyně k lepšímu. Kamarádství, nekamarádství. Ergo, pokud jí byl podobně dobrým a spolehlivým kamarádem, tak se vůbec nedivím, že se mu svěřila i s detaily typu "že se jí v tom matlala prcina". Nevidím v tom problém přiznat kamarádovi, že jsem byla pokaděná i na přirození. Zkrátka byla no. Co nedělám?
Stejně tak jsi vedle s tím, že to nemohlo být vidět. Pche, já měla mapy i na kalhotách, jak to postupně prosáklo skrz látku. To počurání tomu potom dodalo. Pokud máš zadní a vnitřní strany stehen zamatlané hnědou břečkou až někam ke kolenům nebo to jde i níže, tak to pod silonkami určitě neschováš. To bude vidět hodně zdaleka a nemusí být ani moc světla. Modli se, abys tohle nemusela nikdy řešit. A kategorické soudy typu, co by žádná holka neudělala, laskavě vynášej za sebe a ne za ostatní.

Hele, já vím, že vytěsnit...Teda případ tvojí kamarádky je vážně děsivý, jen se mi trochu nezdá, že by se ti zrovna s tímhle svěřila. Upřímně, mám také jako nejlepšího kamaráda chlapa, mluvíme spolu o všem, ale rozhodně bych mu neřikala, jak jsem se podělala do kalhot a pokud ano, tak bych mu to rozhodně tak barvitě nelíčila, včetně toho, jak se mi to všude mazalo, stékalo to po nohách nebo dokonce, že se mi v tom "matlala prcina", to si myslím, že by neudělala žádná holka. Navíc, jak můžeš vědět, že jí to šlo pod silonkami vidět, to nemohla vidět ani ona, pokud byla tma a dozadu si člověk jaksi nevidí. No, trochu zvláštní.

A JA SOM BRANKO JEBETYC ZE...Tak nám eště prozrad', kdy ses naposled posral.

Sam zeznuo zadnji put kao...PUSI MI MOJ KURAC JEBEM TI GUZICU IDI U PICKU POJEB KOZU DOBIJES SIRA PEDER

Sam zeznuo zadnji put kao...A JA SOM BRANKO JEBETYC ZE SPLITU A U ME JE LIVIU POSRAL DESKU Z RUMUNSKA A VITALIJ SEREVETEV Z RUSKA A MOZNA K NAM Z POLSKA PRIJEDE JACEK SRALZEZDI A PIOTR PERECECKY A TAKY ITAL MARCELLO SRALDOMANDOLILI

To se lehce řekne, zapomeň...Hele, já vím, že vytěsnit tohle z podvědomí není tak snadné jak se řekne. Minimálně první správný krok jsi udělala tím, že ses svěřila. Dusit to v sobě je totiž absolutně to nejhorší. V tomhle je velká výhoda internetu, protože jinak nemusí být snadné najít ve svém okolí někoho, komu se můžeš svěřit, že sis nadělala do kalhot jak malá holka. Spousta lidí žije v přesvědčení, že dospělý to přece musí umět udržet. Že tomu tak není, se přesvědčí, až když sami šlapou domů s rozmatlávající se nadílkou v kalhotách.
Nicméně se dál snaž na to myslet co nejméně. Pokud budeš předem hledat možné situace vedoucí k opakování toho maléru, viz to MHD a dopravní zácpa, tak si koleduješ o to, že se to skutečně stane. Stres totiž dokáže vyvolat zrychlení peristaltiky stejně dobře jako špatné jídlo nebo projímadlo anebo i lépe. Velmi rychle se tak z relativně klidného stavu můžeš dostat do situace, kdy to rozklepaná a vystresovaná pustíš do kalhot. A skutečně třeba i v dopravním prostředku plném lidí. Potom budeš psychicky ještě níže a začne se roztáčet spirála, o kterou není co stát. Psychika Tě může dovést až k tomu, že budeš nucena používat plenky, protože bez nich se budeš mít sklon nervovat, že se stane malér tak dlouho, až se skutečně stane. A on se pak bude stávat stále snadněji a snadněji.
Pokud jde o tu mou kamarádku, tak ta spíš zasluhuje obdiv, protože to na ženskou zvládla celkem dobře. Ona má pravda výhodu v tom, že nikdy nebyla žádná princeznička či skleníková květinka, ale spíš holka do nepohody a kopřiva, jak o sobě sama říkala. Kupodivu jí asi ani tak nevadilo, jak se jí to všude matlalo, ale spíš se bála, že si toho někdo všimne a bude šílená ostuda. Říkala, že následky i toho nejhoršího podělání se do kalhot spraví vana a pračka, ale ostuda se nedá ani vyprat ani umýt. Toho se bála úplně nejvíc. Sice byl večer, ale tma v tomto případě nemusí stačit. Tobě nejspíš nemusím líčit, jak šíleně zapáchala. A navíc potom nešlo jen o zápach. Když jí ta průjmová břečka tekla pod silonkami po nohách, tak to bylo nejen cítit ale taky velice dobře vidět a to i ve světle pouličních lamp.
Po té fyzické stránce prý nebylo ani tak nejhorší, jak jí to řídké sjíždělo a stékalo dolů po nohách, jak píšeš Ty, ale spíš následek té druhé vlny, kdy jí ta kaše lezla mezi nohama fakt až na břicho. Nešlo samozřejmě o to břicho, ale o to, že díky tomu se jí v tom celou tu cestu domů matlala prcina, když použiju její termín. Jednak jí to připadalo z celého toho maléru asi nejvíc potupné, čemuž se věru nedivím, ale hlavně se hrozně bála, aby se jí nedostala nějaká infekce do pochvy. Slyšela totiž jednou o holce, které se stal takovýto malér, když uvázla s autem v koloně a pak v důsledku nějakého zánětu snad i potratila nebo co. Pokud jsi tohoto zůstala uchráněna, tak buď ráda. Ono to není nic moc ani u chlapa, ale my máme výhodu, že se nám nemá kam dostat infekce.
Hlavu vzhůru a drž se. Kámarádka to taky zvládla.

Nic si z toho nedělej a netrap se tím.Napiš mi na [email protected] o nic nejde a nejsi v tom sama a ti co nevěříse samy mohou přesvědčit,že to možné je bez rozdílu věku,pohlaví,postavení.vzdělání atd.

Sam zeznuo zadnji put kao dijete.

Tak jsem to samozřejmě...No dyt' jó.

Když pojedeš někde po městě MHDéčkem, bude dopravní zácpa, a tobě se zrovna bude chtít srát, tak je potřeba využít toho, že autobus nebo tramvaj kuli tý zácpě nejede, a vystoupíš si, aby ses mohla jít někam vysrat.

Tak musíš z MHD včas...Tak jsem to samozřejmě nemyslela, teď už hledám wc při každém náznaku potřeby. Měla jsem na mysli spíš obavy z možné dopravní zácpy.

To se lehce řekne, zapomeň...Tak musíš z MHD včas vystoupit, najít si hajzl, a po vysrání počkat na další MHD.

Hele hoď na to kládu a...To se lehce řekne, zapomeň na to, ale nikdy jsem si neuvědomila, jak mě taková věc může trápit.

Tvé kamarádky je mi líto, chápu, jak se asi musela cítit. Pro mě taky pak bylo nejhorší, když mi to teklo po nohách až pod kolena a všude se to matlalo. To už byla taková třešnička na dortu v podobě naprostého ponížení.

Máš dokonce pravdu i s tou psychikou, teď mám doslova hrůzu z toho, že se zaseknu někde v MHD v zácpě, zase to nezvládnu a půjde to opět do kalhot a tentokrát třeba před lidmi.

Ahoj, omlouvám se, nějak jsem to zblbnul.
Je to tady zajímavá diskuse, Brouzdal jsem na Netu a tuto diskusi jsem zde našel a to z následujícího důvodu.
Moje přítelkyně šla normálně spát. K ránu jsem uslyšel prdění a takový divný zvuk a za chvíli byl cítit i zápach. Ve spánku se pokadila i počůrala. Měla na sobě kalhotky a pyžemo, tak si dovedete představit, jaká byla jak ona, tak i postel.
Nejzajímavější na tom celém však bylo to, že se mi svěřila se snem, že byla na koncertě a dostala se v tom snu do šílené fronty na wc. Nakonec se šťastně dostala a usedla. Jenom, že kadila i čůrala v reálu. Nevím, jak tohle s ní mám řešit.

zAhoj,ajímavá diskuse.á

Teda musím se přiznat, že...Hele hoď na to kládu a uklidni se. Zapomeň na myšlenky o nějaké pomstě nebo trestu. Prostě jsi neměla kam jít na záchod, nevydržela to a posrala se do kalhot, nic víc, nic míň. Jak vidíš zde v diskusi, tak nejsi ani první a nebudeš ani poslední. A pokud Tě to uklidní, tak máš doslova modelový průběh toho, jak se to před lety stalo mojí kamarádce, když jela domů MHD. Když už máme zůstat u slabšího pohlaví.
Akorát, že ona už nedošla ani k plánovanému úkrytu. Pustila to už při vystupování na schůdcích. Respektive ona to nepustila, prostě to šlo ven navzdory její zoufalé snaze to udržet. A pak už jen bezmocně stála a vnímala, jak se jí plní kalhotky. Možná to měla i trochu horší, protože z ní to šlo ven celkem ve třech vlnách. Ty první dvě jí díky těsnějším nohavicím krátkých kalhot totálně zaneřádily nahoře, ale tak, že byla zadělaná od zad až na břicho, jak trpce konstatovala. Jenže aby toho nebylo málo, tak asi v půli cesty domů to na ní přišlo ještě jednou. To už ovšem byl totální průjem, takže jí to pod silonkami, které si navlékla na cestu domů kvůli už chladnějšímu večeru, šlo nemilosrdně dolů po nohách a ta hnědá voda, co z ní vyšla ve finále, tak ta jí díky těm silonkám tekla až do bot. Když se asi po půl hodině dostala domů, tak byla v podstatě od pasu dolů komplet celá zamatlaná od hoven.
Muselo to být naprosto šílený, ale co naděláš, nic. Když to musí ven, tak to zkrátka jde a když není kam, tak do kalhot. Ne nadarmo se říká, že zadnice si poručit nedá. Jí je to naprosto šumák, že se pak matlá v hovnech. Nech to být a příště holt raději víc naslouchej svému tělu. Počítej, že můžeš být po psychické stránce trochu nalomená i když se Ti to teď třeba ani nezdá, ale projeví se to, až se zopakují podobné okolnosti. Vědomí toho, co se ti stalo a k tomu panický strach, aby se to nestalo zase, může udělat své a můžeš díky tomu prohrát i v situaci, kterou bys dřív zvládla bez maléru. Určitě by bylo dobré se vyvarovat opakování.

Teda musím se přiznat, že jsem zde častou čtenářkou od doby, kdy jsem na toto téma náhodou narazila. U spousty příspěvků jsem jen kroutila hlavou nad tím, jak to ti lidé nemohli vydržet. Ovšem to jsem ještě netušila, že tady budu taky jednou přispívat, což se mi zdá fér.

Nedávno jsem odjížděla z centra města domů a trochu mě tlačilo v břiše, nic zvláštního, ale ještě nikdy se mi nestalo, že by se to tak rychle stupňovalo a já začala být dost nervózní. Za chvíli se mi už chtělo hrozně moc a bála jsem se udělat jakýkoliv prudký pohyb, ale přesně tak neopatrně jako mnozí z vás jsem si řekla, že to přeci domů vydržím.

Když jsem ale vystupovala z tramvaje, byla jsem už úplně zoufalá a rozhodla jsem se, že i když bych to za normálních okolností neudělala, tak si prostě úplně nedůstojně odskočím někam za keř, jen abych to nepustila do kalhot.

Za keř jsem se ještě dobelhala, ale možná s tím pocitem, že už si konečně ulevím, se ta potřeba ještě víc zvětšila a já jsem si ani nestihla rozepnout pásek a ...... hádáte správně, prostě k mojí hrůze jsem se naprosto pokadila do kalhot jako malá holka a to ve velkém stylu, takhle jsem se snad nezaneřádila ani jako mimino. Sice to byla úleva, ale ta ostuda, to byla hrůzna. Hned jsem si na tohle fórum vzpoměla a musím dát všem za pravdu, že je to prvotřídní nepříjemnost, všechny ty pocity, o kterých jsem si četla, jsem najednou prožívala já. Bohužel jsem si hned vzpoměla, jak jste zde popisovali chůzi s takovou nadílkou a opravdu musím uznat, že jít s plnýma kalhotama byla pěkná fuška. Ani mě se nevyhnula další vlna potřeby, o které se mnozí zmiňovali, ale k mojí smůle byla druhá várka dost řídká, takže si naplno užily i nohavice. Už to nešlo vrátit, měla jsem v kalhotách a díky odéru, který se kolem mě linul, si toho i pár lidí rozhodně všimlo a nepomohlo mi ani dřívější stmívání.

Zřejmě mi to osud připravil jako pomstu za to, že jsem se tady některým příspěvkům tak divila. Nejhorší je, že si to pořád vyčítám a myslím na to, potřebovala bych se někomu svěřit, ale komu by se chtělo chlubit, že si poustil do prádla.