Úmrtí pejska

Tyto stránečky si vybrali ze terčíček svého útočku zlí lidičkové a píší sem opravdu nechutňoučké a odporňoučké příspěvečky.

Ahoj Jitko,jo všimla jsem si,že dvě pisatelky zde užívaly"zdrobnělinky"až moc.
Mě osobně to moc nevadilo a to proto,že si tyto stránečky vyberou za terč útoku i zlí lidé a píší sem opravdu nechutné a odporné příspěvky.
Takže to,že se tu dvě pisatelky"předháněly"?ve zdrobnělinách-to je proti tomu slabý odvar.
Ale i tak si myslím,že mají své pejsky moc rádi.
To mě opravdu ze všeho nejvíce vadí ti úchyláci !!
Maxíček byl opravdu zlatíčko,byli jsme spolu 15 let-krásných let.
Stále se usmíval tím svým věrným psím pohledem,ale ke konci už moc plakal-tak jsem ještě nikdy plakat pejska neviděla-měl v bříšku nádor :-(
To prázdno bylo hrozné,nikdo mě nevítal,nikdo mě nikdo tak neutěšil,když mi bylo zle tak,jako Maxíček.
Až necelý rok po té,co Maxíček zemřel,zasáhl osud a rozhodl za mě...
To jsem se šla projít do lesa,chtěla jsem být sama a v duchu jsem si povídala s Maxíkem...
Do lesa jsem zacházela hlouběji a hlouběji a už jsem se chtěla otočit,že půjdu zpět domů,když v tom jsem zaslechla strašlivý pláč-Aidinky pláč,ještě teď,mě mrazí,když si vzpomenu-vidím teď už spokojenou Aidinku před sebou.
Jak před dvěma měsíci ležela vyčerpaná,těžce zraněná,uvázaná ke stromu a ostrý drát kolem krčku :-(
To jsem viděla pejska plakat-moc plakat podruhé a musela jsem toho nebohého tvorečka osvobodit.
Veterinář říkal,že by do večera zemřela,kdybych Jí nenašla,musela v tom lese být uvázaná a k tomu tak drasticky nejméně týden.
Teď už je Aidinka zdravá a Její psí očička se zase smějí.
Ale nikdy nezapomenu na to,jak ta Její věrná psí očíčka plakala :-(
Maxíček mi to určitě nemá za zlé,Jeho dušičku nosím ve svém srdíčku a nosit budu do nejdelší smrti.
Snad i Maxíček mě tenkrát do toho lesa poslal-prostě jako by mi dal ze psího nebíčka pokyn-jdi vidím fenečku,která umírá a tak Jí pomoz.
Držím Vám všem palečky,aby jste našli sílu si pořídit dalšího pejska,ale né za tak strašných okolností,jako já.Na ten pláč Aidinky nikdy nezapomenu a byl to Maxíček,který mi dal znamení...Linda

Milá Dášo,také jsem...Andrejko, také jsem Tě ráda ,byť takto virtuálně a navíc v bolesti, poznala!
I já ti děkuji za tvá pěkná slova a
za naprostou upřímnost od chvíle, kdy jsi ztratila Ketynku a vylila sem, na tyto stránku, svou tíhu bolesti. A proto jsem teď zase reagovala na Dášu, která teď prožívá to, co já před 3 roky a Ty v nedávné minulosti. Mně pomáhaly tyto stránky kdysi poněkud tu bolest umenšit a rozmělnit sounáležitostí těch se stejným trápením, Ty Andrejko,jsi cítila něco podobného a teď chuděrka Dáša se svou bolestí hledá totéž.Kéž alespoň na chviličku si řekne, tak jako my - nejsem
v tom sama.... Lina

Milá Dášo,také jsem písavala na tyto stránky,když se mrkneš dopředu.Také mi to velmi pomáhalo když jsme přišly o naši fenku.Je to opravdu pomoc a podpora.Já vím,je to velká bolest,je to jakoby odešlo něco z tebe,člen rodiny,prostě je pryč.Zustanou ti však krásné vzpomínky.A nestyd se plakat,já jsem plakala často.Určitě vám všem moc chybí,u nás je to 2 měsíce a je to bolavé neustále.Je to těžké.Chci poděkovat i Lině.Moc díky za slova,které jsi mi napsala.Mám tě také ráda,děkuju za tyto vzácná slova.Ono opravdu stačí pár slov utěchy od někoho.S tebou cítím souznění,i když tě osobně neznám.Je to velmi milé,posílilo mne to a pomohlo.Já mám čisté svědomí v těchto stránkách,prostě jsem vypsala svou nezměrnou bolest ze ztráty Kety,myslím,že jsem nepsala nic nevkusného,co by se mohlo dotknout cítění někoho.Takže jsem ráda,že jsem se mohla zučastnit a že jsem tě poznala,že jsme mohly probrat to,co jsme chtěly a děkuji ti.

ahoj, pred tremi dny jsme...Dášo, rozumím a jsem v duchu s Tebou! I já, když mi odešel můj pejsek jsem myslela že to nemohu přežít... Jsou to jedny z nejtěžších chvil života a ty je teď prožíváš. Z celého srdce ti chci tímto soustrast, lítost a naprosté pochopení.
Lina.

Pro Janičku a Kačku ale i...ahoj, pred tremi dny jsme museli nechat uspat naseho milovaného pejska maxíka, kterého jsme meli 13 let, jsme z toho celá rodina smutní a já myslím, ze tu bolest nepreziju.Náhodou jsem zavítala na tyto stránky a moc mi pomáhají.

Linda=Zdenka

Ahoj, Lindo, trochu se mýlíš. V těch příspěvcích přeci nešlo o to, že říkáme svým pejskům zdrobnělinami! Kdo by neříkal! Jistě i všichni, kdo sem píší (kromě těch, kteří chtějí jen "seknout"). Šlo přeci o to, že některé dámy v dlouhých pasážích zdrobňovaly i když psaly o svém ( ne pouze psím) životě, jedna na druhou "šišlala" a předháněly se v lichotkách. To bylo na některé z nás až příliš, prostě k nevydržení a tak je sem tam někdo pokáral, někdo mile, jiný zle.
Svým pejskům budeme zdrobňovat a říkat sladká slůvka, i když už nejsou mezi námi, ti si to zaslouží a je to každého
osobní věc.
A tvoji Aidinku by jistě každý z nás, pejskařů, i kdyby se zapřísahal, že už nikdy nechce mít pejska, že nemůže, tak ji by vzal každý z nás. Vidět trpícího pejska by jistě nikdo z nás nesnesl. A to, co jsi psala, kde a jak jsi ji našla, je téměř neuvěřitelné!!! Jitka.

Taky mám psa, fenku, dokonce...Tak jsem si pročetla pár příspěvků v této diskusi.
Když jsem si četla první příspěvky,psali sem samí lidičky,kteří přišli o svého pejska,někteří i velmi brutálním způsobem,např."Janaka".
Ale v posledních příspěvcích je tolik nenávisti a zla :-(
Mě také před rokem zemřel pejsek-jmenoval se Max a říkala jsem Mu různě,tedy i jsem používala"zdrobnělinky".
A Maxíček z toho na nervy nebyl-naopak jako by vycítil,že Ho mám ještě více ráda,to pejsek pozná i z intonace hlasu.
Po roce jsem si pořídila fenku Aidu a také Jí říkám např.Aidinko,no těch"zdrobnělinek" je dost.
A také z toho není na nervy a také cítí,že Jí mám moc ráda.
Hodně lidiček zde napsalo o svých pejsáncích velmi smutné a dojemné příběhy a já jen napíšu,že se všemi hluboce cítím.
Prošla jsem si tou bezmocí,když mi Maxíček umíral také a když pak odešel do psího nebíčka,dlouho jsem se z toho nemohla vzpamatovat.
Aidinku mám také moc ráda,momentálně jsem ve velmi špatné životní situaci a drží mě nad vodou.
Ty Její krásná smějící se očíčka a Její vítání a mazlení se s Ní mi dodávaví sílu.
A často si spolu zavzpomínáme na i Maxíčka u Jeho hrobečku si o Něm povídáme.
Přeji všem těm nešťastným lidičkám hodně sil a aby si co nejdříve pořídili dalšího psího věrného kamaráda.
Já jsem si po odchodu Maxíčka také nedokázala představit,že budu mít ještě někdy pejska,ale nakonec jsem se ujala nalezenečka-Aidinky,kterou jsem našla uvázaného v hlubokém lese,moc naříkala,měla kolem krku ostrý drát :-(
A to rozhodlo-prostě mi něco v mém srdíčku řeklo-vezmi si JI a ani mi to moje city nedovolily,tam tu zubpženou fenečku nechat.
A vím,že Aidinka mi za to bude do konce Jejího života vděčná... Linda

Taky mám psa, fenku, dokonce třeti. Ty první dvě byly po 8 letech nemocné. Je to jako moje třetí dítě. Ale co je moc, to je opravdu moc. Ty vaše zdrobnělinečky, to by jeden zešílel.
Miluju zvířata, dokonce i myši a pavouky, ale ti vaši psi z vás musí být na nervy.

Mám pejska.Je černej jako...Ahoj Miško,i já GRATULUJI a i pro mě je to RADOST A TO OBROVSKÁ,že jsi maminku konečně přemluvila... :-)!!!
Buď s tím krásným roztomilým tvorečkem,který Těn NIKDY NEZRADÍ ŠŤASTNÁ a hlavně:buďte oba ZDRÁVI... !!!
Linuško a Andrejko,upřímně a ze srdíčka bych Vám oběma také přála tak bezbřehou RADOST,z dalšího pejsánka,jako Miška... !!!
Mějte se,držte se,opatrujte se... svět umí být opravdu zlý...Zdenka.

A myslím, že zrovna v našich příspěvcích, mých a Andrejčiných, těch zdrobnělinek příliš nenajdeš...
Drž se, svět umí být zlý... Lina

Stále ticho,tak se vám to...s Andrejkou jsme si už všechno podstatné řekly ještě dříve, než se dikuse dostala tam, kam se poté dostala.. Buď bez obav, píšeme jen když máme co říci (když si myslíme, že máme co říci a komu to říci...) Až přijde ta chvíle, budeš muset naše řádky znovu snést anebo je prostě nečíst. Na povel to ale nebude. Měj se. Lina

Miško, gratuluju!!!! Jestli trochu i naše slova pro maminku pomohla, pak je to má radost. Buďte spolu s pejskem zase šťastní. Papapa. Lina

Mám pejska.Je černej jako čertík ale vypadá docela jinak.Děkuju!

Že máte rádi psy, chápu....tak to je fakt,ale kam se poděla Zdena,ta to uměla podat líp.Já jsem zkusila svému psovi zjemnit jméno a podíval se na mě,jako když by mi na hlavě přistálo UFO,tak si již teď uvědomuji,jak se musel manžel cítit,když jsem se ho narvaném vlaku-kupé-zeptala, ,,miláčku nebolej Tě nožičky?" A ještě jsem se divila proč se mnou nemluví.

Že máte rádi psy, chápu. Že je to těžký když pes odejde, taky chápu a znám to.
Ale kdyby ti vaši psi rozuměli všem těm zdrobnělinám, tak by je byl trefil šlak už dávno. Dospělý pes je dospělá bytost, nikoli kojenec nebo dement. Zkuste tohle žvatlaní na manžela nebo na kolegu v práci, a uvidíte co by si tom asi tak zhruba myslel váš pes.

Koukám,že se tady dveře...Stále ticho,tak se vám to povedlo,dostat lidi jinam-koukám jak si moc spolu Lino a Andreo povídáte.Jinak zapalte svíčky,pejskové maj svátek-sváteček,svíčečky,,,

Kačenko,moc Ti děkuji za...Koukám,že se tady dveře netrhnou.Copak,došlo téma?

Ahoj Zdeničko a všichni...Kačenko,moc Ti děkuji za zastání...
Linuško,krásná básnička...
A musím se opakovat po Kačence:
Také miluji to svoje zvíře... :-)
Je mi moc líto,jak se to zde zvrhlo a i já cítím rozpaky a zklamání...
Mám vás zlaté lidičky v této diskusi všechny moc ráda a jsem ráda,že jsem Vás poznala...
Moc jste mi pomohli a věřím,že i já Vám,alespoň trošičku...
Myslím na Vás a jsem s Vámi,i s Vašimi pejsánky...
Mějte se pokud možno VŠICHNI co nejlíp a přeji Vám všem klidný večer a klidný věčný spánek Vašim věrným psím dušičkám...
A Kačenko... ještě jednou DÍKY ZLATÍČKO:-)

PS:A Karle-či Markéto? nepruď tady a nedělej zde zlou atmosféru...
NETOVÉ diskuse jsou od toho,aby lidi diskutovali na dané téma...