Úmrtí pejska

Tak to teda vubec...Ahojky milovníci pejsků-Andrejko,Dáško,Jano a další...
Děvčátka,to co jste zde na tyto stránky napsaly,tak za tím stojím i já...
I když vás vlastně vůbec neznám a v životě jsem vás neviděla,tak s vámi musím souhlasit,protože z Vašich slůvek sálá vzájemná podpora a láska k pejskům...
Jen fakt nechápu,proč se na tyto stránky pletou lidi,kteří nám chtějí jen ubližovat...
Prostě svojí lásku k našim věrným čtyřnohým přátelům cítíme jinak,než ostatní a podporujeme se zde na vzájem...
Tak když to někomu vadí,tak ať sem neleze a dá nám pokoj !!!
Není na tom přeci nic divného a zlého,když se lidi zároveň podporují,i když jde"jen"o slůvka útěchy,které zmírní bolest po ztrátě milované živé bytosti...
A je jedno,jestli člověka,či"jen"psa...
Ale tyto stránky jsou na téma"úmrtí pejska",tak si zde navzájem snažíme pomoci alespoň slovy útěchy,nad ztrátou našich pejsků...
Tak když už nás nechápete,tak jak zde psala Lina-neparazitujte na naší bolesti... !!!
Přeji Vám všem,kteří"úchylně"milujete své pejsky,hodně sil,klidu,opatrujte se a držte se... Zdenka

Babička, která si obstará...Andreo zdravím a děkuji za názor a povzbuzení. :-))
Znovu se vrátím ke svým kynologickým začátkům. Tehdy bych si po svém boku neuměl představit nic jiného, než psa ušlechtilého, s rodokmenem.
Postupem času se dopracovávám k úplně jinému závěru. A to k takovému, že oříšek si na rozdíl od přešlechtěných plemen váží daleko více "party", ve které žije.
Co jsou komu platná drahá a přešlechtěná plemena, když to ve skutečnosti k ničemu není?

Babička, která si obstará na stará kolena oříška....
s tímto já souhlasím

když nazdar, tak...Moc dobre jsem pochopila o cem píses.Taky jsem nemyslela vse na Tebe,neber to osobne, ale na Ty ostatní, co jim treba vadí, ze nekdo dokáze smutit po zvíreti.To ale nezmeníme,lidé jsou ruzní, a jak uz jsem psala, je to kazdého vec.Mrzí mne, ze Ti otrávili dva psy, já si to vubec neumím predstavit, ze nekdo takhle vedome ublízí zvíreti, ale tím pádem jeste víc jeho paníckovi.Ale myslím si, ze tito lidé to stejne v zivote dostanou zpátky, uz ted jsou potrestáni, protoze nemají zádný cit, jsou to chudáci a neví o co se pripravují.
Takze nazdar neber tak vázne. Jenom mi stve, proc lidem vadí, ze si nekdo ve smutku alespon slovem pomáhá.

Tak to teda vubec...když nazdar, tak nazdar.
Vůbec jsi dáso nepochopila, o čem píšu.
Měl jsem tři psy, z toho dva mi někdo otrávil.
Mám několik zvláštních zážitků z vlastnictví pejsků.
Třeba ten, že jeden z kolegů v práci, zabývající se léčitelstvím, ke mně jednoho dne přišel a zeptal se, jestli když dvacet let vlastním psy, jestli nevím, jaký jed by jed by je bezpečně otrávil, že mu čůrají na plot.
Takže děvče nazdar.......

Vedete zde celkem...Tak to teda vubec nesouhlasím. Jsem ve stredních
letech, celkem se nám vede dobre, máme splacený dum,asi bych se radila ke strední vrstve a psa jsme si vubec neporizovali jako ukázku, nebo ze by byl ve zlaté kleci.Jednoho (Maxíka co nám umrel) jsme zdedili po mamince, a druhého Rexe privedl domu muj tenkrát 19 letý syn. Nasel ho uvazaného u stromu a bylo mu ho líto. Myslím, ze jsme své deti vychovaly dobre, mají srdce a smutní za Maxem zrovna tak jako já. Ano je pravda, ze zivot jde dál, ze se tím uz nic nezmení. Ale tyhle stránky jsou tu proto, aby lidé treba mohli ten svuj smutek a bolest s nekým sdílet.A nepochopím jak to muze nekomu vadit. Vzdyt nemusí reagovat, je to ciste kazdého vec.A mimochodem já budu smutit za Maxíkem víc nez za nekterýma lidma.
A Zdenka, Jana a dalsí, i kdyz je znám jenom z této diskuze jsou mi rozhodne milejsí, nez ty studení cumáci!!!!
Nazdar

Není to jen výchovou,jak...Vedete zde celkem problematickou diskusi z obou stran.
Když jsem byl o poznání - a celkem velké poznání - mlsdší, tak se v místním tisku objevovaly zprávy o tom, že na západě lidé inklinují k domácím mazlíčkům, zatímco jinde ve světě nemají děti co jíst. A kolik uběhlo let a máme to tady?
Víte, problém je asi někde úplně jinde.
Kapitalistická společnost se žene jen za penězi. A tím vlastně ztrácíme vzájemnou komunikaci mezi lidmi. A proto si pořizujeme domácí zvířata. Abychom měli alespoň nějakého kamaráda. A tvora, který se na nás bude těšit a vítat nás, když přijdeme domů.
Zažil jsem několik lidí kteří tím, že získali majetek, se upnuli ke zvířatům jen jako k ukázce své hotovosti na účtu.
Babička, která si obstará na stará kolena oříška, má v tom případě daleko větší cenu. Proč? Dává mu svou lásku, nikoli zlatou klec. Souhlasíte?

Není to jen výchovou,jak psala Jana.Vůbec ne,myslím,že já jsem měla standartní,a také dceru vychovávám jak nejlépe umím,je to základ,ale do budoucna nás to zas úplně neformuje.A taky je to tím,co člověk zažije,z jakými lidmi se setká,já s tím mám spíš špatnou zkušenost,dnes je svět spíš nepřátelský a egoistický.

Taky mi umřel pes. Obrečela jsem to, byl to fajn pes a hodně jsme spolu zažili.

Ale to zdejší přehnané smutnění, přepjatá adorace psů, podivná neschopnost vidět v psovi prostě psa a místo toho z něj dělat bůhvíco - k čemu to má být dobré? Není lepší prostě se rozloučit a jít dál, místo neustálého sentimentálního vzpomínání?

Ale možná je to jen můj...Víš,vymlouvat se na Českou povahu,by bylo moc jednoduché.Ale nemyslíš,že je to výchovou? Jak jsou děti vychovávané tak se později chovají jako dospělé osobnosti.Je těžké po někom chtít cit,když ho prostě v sobě nemá.
Já takové lidi,jen lituji,víš o kolik jsou ochuzení? My to víme,oni né,protože nevědí oč přicházejí-je to také jen můj názor.

Ale možná je to jen můj názor.

Asi budu strašně skeptická a negativní.Nebo je to realita?Vidím to i z této diskuze.Dneska není už žádná úcty ani k lidskému životu.Lidé se k sobě chovají špatně a většina myslí jen na sebe.A to mám tento názor ve svých 36 letech.Pak se nemůžeme divit,jaké se tu objevují příspěvky a jak mnoho lidí nahlíží na lásku ke psům.Za vším co zde píšu si stojím.M

Zdenko, ty jsi tak ušlechtilá bytost, až se mi hrdlo svírá....

Ahoj devcata,
dekuji za Vase odpovedi. Pejska k Rexíkovi si zatím asi porizovat nebudu, prislo by mi to moc brzy a taky nefér vuci Maxíckovi. Je to moc brzy a já zatím nejak nemuzu. Chodím s Rexíkem hodne na procházky, jenom tam pookreje.Jinak lezí na zahrade a ceká a ceká.Moc to bolí, kolikrát si ríkám jak mohu tolik bolesti unést, jako kdyz mám na srdci velký balvan. Já vím ze tím nic nezmením, je to zivot, Maxíckovi bylo 13 let, mel hezký zivot, ale strasne strasne chybí.Vnesl do nasí rodiny moc radosti a lásky.A za to mu budu porád dekovat. I kdyz nekdo rekne "jenom pes.Me je to úplne jedno co si o tom druzí myslí.Zivot je opravdu tezký, jediné co mne drzí je, ze verím ze se s milými co jsem ztratila, i s Maxíckem snad jednou setkám.Jinak by tady to pachtení na tom svete prece nemelo smysl.Rexík je taky starsí pán, bude mu v prosinci 10 let. Moc se nesnese s pejskama, kastrované, fenky a stenata ale snese.Tak zatím nevím, ukázevsechno cas.Tak se mejte vsichni moc hezky a at je pro Vás bolest snesitelnejsí a Vás zivot zase aspon trochu veselejsí. Preji Vám to vsem, kterí jste ztratili psího kamaráda opravdu ze srdce.
Zdraví Dása

Dekuji ti Daso.Škoda,ze tady...Jo Jani,je veliká škoda,že sem nejdou dát fotečky našich miláčků...
A Lindo,také Ti přeji hodně šťastných let s Tvojí Aidinkou,bude Ti za Tvoji záchranu vděčná do konce života...
To je hrůza,čeho jsou lidé??? schopni... !!!
A pak někdo řekne"jen"pes...
Mějte se všichni co nejlíp,držte se a opatrujte se...
Přeji Vám všem hodně sil,klidu a lásky... Zdenka

Dekuji ti Daso.Škoda,ze tady...Dášo,Janička má pravdu v tom,aby jsi Rexíčkovi o Maxíkovi také povídala,bude Ti naslouchat a určitě Ti bude i rozumnět...
Já,když mi zemřel Lumpík a teď mám yorkšírku-už Jí bude 7,tak jsem si kolikrát s Ťapinkou sedla k Lumpíkově hrobečku a povídala Jí o Něm...
A myslím,že mi tenkrát rozumněla,kolikrát i když bylo hezky a byli jsme spolu na zahradě,tak u Lumpíkova hrobečku i odpočívala-jako by ho hlídala...
Ale neuhlídala-o Lumpíkův hrobeček jsem 2 roky po Jeho smrti přišla-musela jsem se z domku vystěhovat a tím jsem přišla i o Lumpíkův hrobeček...
Takže pejskové opravdu vycítí hodně...
Moc Ti držím palečky,aby se Ti podařilo přemluvit manžela,aby Rexíčkovi přibyl kamarád a i Tobě...
Pejsek z útulku Ti za to bude do Jeho nejdelší smrti vděčný s Rexíkem se určitě hned zkamarádí...
Přeji Ti hodně síl i Vám všem a opatrujte sebe a své mazlíčky... Zdenka

Dekuji ti Daso.Škoda,ze tady nejdou dat fotky mi Masenky.Dlouho sem mela jeji pelisek na miste i jeji hracky,ale musela jsem je schovat nebo jsem stale cekala,ze odnekud vyleti a bude si hrat.Mila Daso venuj se Rexovi a o Maxikovi mu vypravej,on bude naslouchat a pokud mozno,premluv manzela a vemte si pesanka z utulku.Muj manzel pejska chce,ale ja mam porad strach,nebo ta svine(co otravila mou jorksirku)stale chodi kolem naseho a cumi do dvora.Doma je tak pusto,prazdno,ticho.Ona byla malinka,ale rostak,bordelarka,vsude musela byt a vsechno musela mit,to mi tak chybi.Lindo tobe taky preji hodne sily a hodne stesti s Aidinkou.No nic,mejte se zatim pekne a preji vsem drzte se a opatrujte sve milacky.Jana

Ahoj Jano,
po Tvé odpovedi...Ahoj Dášo,také na Janičku stále myslím,jak to má těžké,ani si nemůže pořídit dalšího pejska,protože má prostě strach-obrovský strach,že se vše bude opakovat...A život bez pejska-bez milované bytosti je tak smutný a prázdný...
Tobě bych Dášo doporučila psíka z útulku.
Rexíček by určitě nebyl tak smutný,protože by cítil,že ho ten pejsek potřebuje.
Pejskové z útulku bývají slabí,nemocní,vyčerpaní a tak by mohl cítit potřebu mu pomoci a získal by v něm společníka.
Vím to podle sebe,když jsem se před léty ujala Lumpíka-pejska z útulku a prostě jsem si za tím stála,že chci jen útulkového pejska...
Nakonec jsem si přeci jen prosadila svou.
Sice jsem s Lumpíkem byla denně na veterině a obětovala celou dovolenou,ale nikdy toho litovat nebudu...
Byl věrný a přátelský nejen k lidem,ale i ostatním pejskům a oni zase k Němu.
Když jsem Ho musela nechat uspat,tak jsem prožívala nejhorší chvíle svého života...
A i když mám teď pejsky 2,tak se mi i po těch 6-sti letech,co je v psím nebíčku po Něm moc stýská...
Hodně píšu o Lumpíkovi v mých předešlých příspěvcích,nechci se opakovat,tak kdyžtak zalistuj zpět...
Ale určitě bych si za tím stála a manželovi bych to,že chci pomoci pejskovi z útulku zopakovala třeba 100x,jako já před 18-cti lety mamce,která nechtěla psa z žádného"psince"...
A nakonec když odešel do psího nebíčka,tak pro Něj velmi plakala i Ona...
Tak Ti držím palečky,aby jsi toto těžké období s Rexíkem nějak ustála...
Moc s Tebou cítím,jako se všemi ostatními zde...
Přeji vám všem hodně síly,lásky a klidu.
Zdenka

Ahoj Jano,
po Tvé odpovedi na Tebe musím porád myslet, i kdyz Te osobne neznám.Taky to nemás v zivote lehké a presto se mi snazís pomoci v této tezké dobe. Je to od Tebe hezké. Já se cítím taková nejaká prázdná co Maxík není. Druhého pejska Rexe je mi líto, protozeje taky smutný. Chodíme více na procházky, tam se odreaguje, ale kdyz prijdeme domu je zase smutný. Já uz nemám ani sílu brecet a bolí me na prsou. Manzelovi jsem nadhodila, ze bychom si mohli vzít nového pejska z útulku, ale nechce ani slyset. Ze uz nechce zazívat dalsí bolest, ze stací az jednou odejde nás druhý pejsek Rex. Ze Maxíka uz nikdo nenahradí. Já vím také, ze Maxík bude v mém srdci stále a ze ho zádný jiný pejsek ´üplne nenahradí,ale treba by to trochu pomohlo.
Jinak zdravím i ostatní a preju vsem hodne lásky.
Dása

Prosím Ty z vás, co nás...Pár dní jsem nenavštívila tyto stránky a opět se nestačím divit,jak někteří lidé dokáží být nebetyčně zlí...
Musím se ztotožnit s Linuškou i s ostatními,kteří se zde navzájem povzbuzují a dodávají si na těchto stránkách sílu nad ztrátou Jejich milovaného a věrného psího přítele.
Moje Aidinka,kterou jsem našla umírající v hlubokém lese a ujala jsem se Jí,dává mi to denně najevo svojí bezbřehou věrností a láskou a dokonce života mi to najevo dávat bude...
Protože pejsek si pomoci váží a vážit si jí nikdy nepřestane,narozdíl od některých lidí...
Stává se,že člověku pomůžete a ještě pak od něj zklidíte nevděk a s ledovým klidem vám i dokáže ublížit a to"jen"pejsek nikdy neudělá.
A také by jste si měli uvědomit vy zlí pisálkové,kteří tu na nás parazitujete,jak pejskové dokáží pomáhat lidem...
Zachraňují lidi z trosek,z lavin,vodí nevidomé a kolikrát právě pro záchranu člověka neváhají riskovat život svůj...
A co kdy vám právě takový pejsek zachránil život,vašemu dítěti,partnerovi,či vašemu nejlepšímu kamarádovi-člověku ??
Zpytujte své svědomí !!!
Jinak zdravím všechny-Linušku,Janičku,Zdenku,Mirka,Dášu,Dylinu a přeji vám všem klid a opatrujte se.Linda.