Úmrtí pejska

p.s.omluva za překlepy,letadlo háže.

Lidi,co to tady vyvádíte? To nemůžete nechat "Dům smutku " na pokoji?
Jsou tady lidi,kteří mají právo na svůj styl života,proč je chcete nutit,aby mysleli,žili nebo smůtili,jinak?
Oni ví co znamená život-ví,že láska je i pro lidi,ale potřebují být sami za sebe smutní,nezvykají si tak rychle na nová zvířátka,možná kdyby ovdověly tak si ani nepořídí nového partnera,protože již si budou říkat,že na další citové vypětí nemají sílu.
Nechioc tady nikoho hájit,jenom ch¨ci poděkovat za mámu,která sem ráda chodila,ale také to nezvládla,protože ten nápor smutku,který tady převládá pro ni nebyl.Přesto děkuji,že na ni byly p.Lina,Dáša,Jana,Andrejka,Zdena-v rímci možnosti hodné.Máma se jmenuje Jarmila(Jana) a všechny vás moc pozdravuje.Za oba vám přejeme krásné svátky,nebo aspoň tak hezké,aby jste je bez svých psích přátel vydržely.

A dejte si "psa tisíckrát jinak!"
Všechno jednou zemře. Proč ne psi?

Obě jste nemocné- nejspíš...se pod to podepisuji.

Obě jste nemocné- nejspíš paranoidní schizofrenie.

Já tady nikomu neříkám, jak dlouho má truchlit. Ať si každý dělá co chce. Jen píšu svůj názor a své vlastní zkušenosti a je to určené pro ty, kteří na to slyší.

Mimochodem, i já sama před lety jsem si o sobě myslela, jak jsem velmi soucitná a citlivá, když se rozpláču nad každým zničeným kusem lesa (u mě bylo spouštěčem pojistného ventilu úmrtí nějakého kusu přírody, nikoliv úmrtí psa). A ostatní mi připadali tak bezcitní a divní, když to mé lkaní nechápali… Bohužel, ta divná a emočně nezdravá jsem byla já, nikoliv oni. Ano, mé truchlení bývalo opravdu infantilní. A i když procitnutí bylo strašné-najednou jsem stála ve světě úplně sama bez svých ochranných lží a navíc se strašným smutkem-nikdy bych se už do minulosti nechtěla vrátit.

Milá Šárí, máš naprostou pravdu, jenomže tihle lidé to prostě nechtějí pochopit.Jakýkoli rozumný názor odmítají a okamžitě dotyčného napadnou, že je bezcitný.
Já sama jsem také pochovala své dva psy a plakala jsem pro ně.Jeden zemřel ve věku 16 let/ jezevčík/ a druhý ve 12 letech./ německý ovčák/ Dodnes na ně s láskou vzpomínám, asi jako každý pro koho to byli milovaní členové rodiny, ale takové truchlení jako je tady, tak v tom je opravdu něco nezdravého a skutečně pravá příčina spočívá někde úplně jinde.Mám teď na mysli truchlení po několika letech.Nikoho tím nechci urazit, ale dotyční by se nad sebou měli zamyslet.A není to myšleno jako urážka.

Nikdo nemá právo nám říkat, jak dlouho máme truchlit. Každé srdce má svou bolest a každé srdce je jinak nastavené.....
Můj názor je opačný. Já myslím, že lidé, kteří mohou psát takové věci jako tady čtu, by se měli zajímat o léčbu kvůli nedostatek citu a neposílali druhé, kteří dle nic truchlí "příliš",k lékaři. Amen. Lina

Truchlení upřímné a...se pod to taky podepisuji

Taky mi zdechl čokl, ale vyspal jsem se z toho

Přehnané truchlení je nemoc.

Truchlení upřímné a opravdové je zdravá a potřebná věc. Jenomže pokud někdo tak jako tady truchlí po svém psu ještě po měsících, neřkuli po letech, tak to rozhodně v pořádku není. Je to ukazatel nějakého jiného, daleko vážnějšího smutku z úplně jiných příčin. Přečasto je v pozadí smutek těchto lidí nad sebou samými, nad nějakou velkou prohrou jejich života. Kdyby si ovšem přiznali skutečnou příčinu, najednou by uviděli v plné nahotě svou nicotu, zmařený život, nekonečnou bezvýchodnost… to by potom nastoupil takový smutek a bolest, že nějaké truchlení po psu je proti tomu pohodička. Bohužel, jen takový pravdivý smutek je skutečné řešení. Nekonečné plytké poplakávání nad kdečím je jen taková forma pojistného ventilu u tlakového hrnce, která vypustí přetlak, ale hrnec se tlakuje stále dál-příčina smutku je stále v nás a nekontrolovaně a skrytě nás otravuje. Pouze přiznání si skutečnosti je schopné vypnout oheň pod hrncem natrvalo a přerušit tak nekonečný řetěz smutků.

Tohle říkám z vlastní zkušenosti. Sama jsem léta poplakávala nad kdečím, vždycky se mi ulevilo na chvíli, ale za nějaký čas se to opakovalo. Potom jsem začala s emoční léčbou a odhalila skutečnou podstatu. No, bylo to strašné, půlroční neschopnost, strašlivé návaly pláče, nepředstavitelný, zdánlivě nekončící smutek… Ale skončilo to a cítím se úplně jinak než dřív. A skončily mé záchvaty pláče kvůli prkotinám.

Nějak už delší dobu cítím, že to sem musím napsat. Snad to někomu tady pomůže …?

Smrt patří k životu. Nejde...se pod to taky podepisuji

Pejskaři, co vám odešel...Rafiku, i já v dobrém - truchlení se ti zdá infantilní? Truchlení, to upřímné a opravdové je přeci výrazem neutuchajícího bolu po někom koho jsi miloval. Tobě asi nikdy nikdo milovaný nezemřel, tak proto nás nechápeš.Jestliže takové truchlení je infantilní, tak ve světě, kde by toto platilo bych já nechtěla žít, pro mne by to byl svět zbavený veškerého citu, který
je lidem dán ...Lina

Pejskaři, co vám odešel pejsek do nebíčka, pořiďte si nějakého nového a netruchlete tolik. Zdá se mi to trochu infantilní, nic ve zlém...

Zdeni, mám stejný názor...Milá Linuško,tak jsem naposled nahlédla na tyto naše smutné stránky...
Mám stejný názor i na to,co jsi napsala Valérii...
Takže moji milí, Linuško a všichni výše jmenovaní,myslím na Vás i na Vaše pejsky,zapalte za mě svíčičky na Jejich hrobečcích,kteří spinkají pod sněhovou peřinkou,držte se,opatrujte se,moc na Vás všechny myslím a v mých vzpomínkách jsem a budu stále s Vámi... A jakmile to bude možné,hned se ozvu... Klidnou dobrou noc Vám všem... Zdenka

"NI",tento...Zdeni, mám stejný názor jako Ty, budu asivypadat podezíravá (viz mé předchozí řádky pro Davida), ale nechť! Nevím ani proč, ale i já jsem v příspěvku "NI" necítila upřímnost...
A hodně štěstí ještě jednou ! Lina

Náš táta a dědeček David...Valérie, sama se trápíš nejvíce,(existuješ-li), tím, že pročítáš tyto stránky. Proč to děláš? Vždyť tobě zemřel otec a ne pejsek! Tady jsou stránky pro zarmoucené pejskaře. I toto je další pochybnost o pravdivosti té vaší "story"...
Davide?!?
Lina

Moji milí,už se s Vámi musím rozloučit,možná ještě než půjdu spát,tak sem nahlédnu... Jsem s Vámi,cítím s Vámi a posílám láskyplnou vzpomínku... Ještě jednou Vám přeji klid a tiché vzpomínání na naše chlupaté čumáčky,kteří nás nikdy nezklamali a je nám po NICH tak smutno a prázdno... A posílám všem pusinky a pohlazení do psího nebíčka... Držte se a opatrujte se,myslím na Vás a budu na Vás moc vzpomínat... Klidnou dobrou noc Vám všem přeje Zdenka

Milá Zdeničko,moc nás..."NI",tento příspěvek je plný lásky,vřelosti,upřímnosti a krásných slůvek plných útěchy...
Ale nevím,nevím,je-li ve skutečnosti tak upřímný,jak se na první pohled zdá...
Protože kdyby tento příspěvek byl psaný někým z nás,kteří sem pravidelně píšeme a vzájemně si dodáváme sil a útěchy byl by podepsaný a né nějaké "NI"...
A kdyby šlo o nějakého nového nešťastného človíčka,tak se podepíše a určitě by nevěděl nic podrobného o mé nemoci,o které se jen občas zmíním a to ještě jen v souvislosti s mými pejsky... ( např.že s Nimi nemohu chodit na dlouhé procházky,což mě velmi tíží )To by ten človíček musel zalistovat hodně,ale hodně zpátky,což je velmi málo pravděpodobné...
Prostě cítím,že mi v tomto zdánlivě upřímném příspěvku plného lásky a něhy něco nesedí... Já to tak cítím... Zdenka