Úmrtí pejska

Ahoj Zdeni,
mám rozepsanej mailík, ale nestihnu ho dopsat. Myslím na Tebe a Tvé rozkošné pejsáněčky a zítra se ozvu. Snad chápeš.
Je to běs, ale já toho mého Jarouška miluju stejně jako ty svoje jorkšírky.
Tak papa a hezké, sladké pejskovské sny.
Pusinku na čumáček i jinam.
Katka

Ta svině Markéta co...No to je teda vážně síla... !!!
Ale lidi,jestli se takovým osobám vůbec dá říkat,ti se neštítí ničeho,ani lidského neštěstí...
Bohužel,tak to je a bude čím dál horší...
Nezbývá,než takové"případy"IGNOROVAT...
Ono jí to přejde...
O to více si člověk váží lidiček se srdíčkem na dlani,kterých je zde naštěstí stále ještě většina...
A chci jen doufat,že to tak zůstane a bude přibývat jen těch zlatých lidiček a jejich pejsánků...
Přeji Vám všem slušným a empatickým lidičkám zde,jejich pejsánkům a jejich psím dušičkám klid a pokoj v duši a příjemný den... myslím na Vás.... OPRAVDU... Vaše Zdenka.

Ta svině Markéta co likviduje všechny ostatní diskuse? Ta co vždycky začne slušně, pak začně urážet, a nakonec diskusi zničí? Ta se pouští už i do takové diskuse jako je tahle?

Zdeni,
když nevíš komu...Markétko,nikomu nezakazuji sem psát,to mi opravdu nepřísluší...
Jen mě udivilo,že nejdříve jsi napsala pěkný příspěvek a myslím,že jsem na něj i pěkně zareagovala...
A pak píšeš o tom,že sem už psát nebudeš,že na"seniorkách"je zábava a tady smutek...
Tak jsem prostě v další odpovědi Tobě zareagovala tak,jak jsem zareagovala...
A jestli jde o jinou Markétu,tak se Ti omlouvám...
Se všemi,co sem píší o svých pejsáncích,cítím empatii...a také všem přeji,aby byli šťastnější...
Tak jestli jsi ta "první"Markéta,tak se moc omlouvám,jestli ta druhá,tak k Ní už se vyjadřovat nebudu...
Se všemi opravdu cítím,jen zde občas dochází k nedorozumnění...
Přeji všem příjemný den a myslím na vás...
Zdenka.

Markétko,nevím,komu jsou...Zdeni,
když nevíš komu jsou určené dva předchozí řádky,tak se nepleť do diskuze.Tobě určené určitě nebyly.Jinak toto je veřejné fórum.A může si tady být kdo chce.Nebo Ti to snad tady patří?:))

Nevím o čem píšeš,já...Markétko,nevím,komu jsou určeny Tvé předešlé dva řádky...
Dost jsi mě zklamala,protože první Tvůj příspěvek byl moc milý...
Tak se vrať na"seniorky" a je to...
Já,ani ostatní Tě nenutíme a ani nemůžeme nutit,aby jsi tu s námi zůstávala...

Nechtěla jsem nikoho...Ale,zlatíčko,mě jsi se nedotkla.Možná,že čas od času sem něco napíšu.Spíš se Ti musím omluvit,někdy jsem velmi netaktní.Přeji Ti,abys byla šťastnější.

Ano, chtěla jsem napsat, až najdu čas, že jsem tyto stránky nezaložila, jsem jen přispívatel, stejně jako vy.
Toť pravda.
Petro a Dito, děkuji za Vaše příspěvky. Je dobře, že se přidalo pár dalších dobrých lidí. Ač máme často názory různé, nikomu však ty jeho alespoň já nebudu vyvracet, jen prostě napíšu svůj, bohužel, jak už to bývá, každý si ho zařadí do svého systému a pochválí či zkritizuje. A víc nemohu napsat, není čas (práce). Mějte se všichni pěkně.
p.s. I já jsem ráda, Mirku, že jsi se ozval. Casto na Tebe vzpomenu. Tvá bolest je nadčasová a ta je mi vlastní.
Lina

Nechtěla jsem nikoho urazit,nebo se dotknout.Opravdu.Ano,každý si určitě muže vybrat,kde bude psát.Já samozřejmě taky.Tady už se to vytřídilo a bude tu asi psát menší okruh lidí,děkuji.

Markéto,promin,jestli se...Nevím o čem píšeš,já jsem tady dnes poprvé.Jenom mě udivilo pár věcí a již sem psát nehodlám. Na seniorkách vládne čilý ruch a žije se tam-chápeš?

Andrejko,Markétka to myslí...Zdeni,tak teď jsi mě fakt dostala.Jsi třída.Hezký den.

Markéto,promin,jestli se...Andrejko,Markétka to myslí dobře,to cítím...
A že se zmínila o smrti člověka... ?
Proč né,když by šlo o křehkou jemnou bytůstku,pejsky milující...
I lidičky kteří mají srdíčko na tom správném místě někomu chybí,ať už Jeho pejsánkovi,který se kolikrát ocitne sám a v ůtulku,právě proto,že MU zemře Jeho pán-ička,či stejně citlivému človíčku...
Prostě osudy nás pejsků a zlatých lidiček jsou propojeny... tak to je...
Když bych měla hodného mažela,či přítele,který by miloval pejsánky tak jako já a vy všichni zde,tak se o Jeho smrti zmíním,třebas i jen"pár"písmenkama...
Ale patřím k těm lidičkám,kteří štěstíčko na tak milujícího partnera neměli...tak mám pejsky,kterým jsem dala svoji lásku...
Ale jsou lidičky a přeji jim to,kteří mají obojí... věrnost psí,i věrnost svého přítele,partnera,manžela,který bezmezně miluje jak věrnou němou tvářičku s krásnýma očima,zrovna tak,jako miluje svého partnera...
Všechny lidi přeci nejsou svině a když odejde zlatý človíček a Jeho smrt souvidí s pejskem,tak to do tohoto tématu patří,tedy dle mého...

Jinak,kdo tyto stránky založil,to mě osobně je úplně fuk...
Ale je fakt,že první příspěvek je od pana Dalmatina,takže by to měl být ON...
Ale opakuji,že na tom nezáleží...
Důležité jsou přeci naše osudy a to,že se zde můžeme vypsat ze své bolesti,ale i radosti nad dalším pejsánkem,který člověku dává radost a věrnost,i když není teba takový,jako byl ten první pejsánek... Takových lidiček je zde přeci dost...
Tak pá,pá,Zdenka.

Každý něco píše,ale Ty...Petro,to ano,vím,že jsem se mnohokrát opakovala,to uznávám a není to snad takový hřích...
Jen jsem chtěla vše oživit novým lidičkám,aby nemuseli znovu PODROBNĚ listovat v diskusi..
Byl v tom dobrý úmysl...
Tak snad se toho tolik nestalo...
Či snad ano... ?
Přeji všem pokud možno klidný a příjemný den... ahoj Zdenka.

Andreo a další,klikněte si...Markétko,akorát jsme psali ve stejném čase...
ANO,MÁŠ NAPROSTOU PRAVDU... VYJÁDŘILA JSI TO ÚPLNĚ PŘESNĚ...
LUMPÍKA MÁM STÁLE VE SVÉM SRDÍČKU,JAKO KAŽDÝ,KTERÝ KDY NĚJAKÉHO PEJSÁNKA,ČI ZVÍŘÁTKO MĚL...
A I KDYŽ BYL TEN NEJLEPŠÍ PEJSÁNEK MÉHO ŽIVOTA,TAK JSEM RÁDA,ŽE ZASE MÁM PEJSÁNKY,BEZ NIŽ BY PRO MĚ BYL ŽIVOT PRÁZDNÝ...
A jeden z mých pejsánků Lupmíka pamatuje a stále si představuji,jak spolu dovádějí na zahradě...
A když si na Lumpíka vzpomenu,mám vlhkou tvář...
Ale život jde dál... a jsou pejkové,kteří potřebují dostat lásku i naději...
A my,lidičky,které je milujeme,máme právo těm pejsánkům svoji lásku dát a nebýt sami... prostě mít se sebe navzájem...

Dituško,krásný,dojemný příběh a jeho smutný konec...
Ale je moc dobře,že máš dalšího pejsánka,i když ART,zrovna tak,jako můj LUMPÍK,byli Ti NEJLEPŠÍ...
Pejsánci v útulcích,jak jse zde na těchto stránkách zmiňuji,potřebují naši lásku,viděla jsem ty jejich děsivě smutné pohledy,plné lásky a naděje...
Naděje,že příjde hodný človíček... a vezme si MĚ A JÁ TOMU ČLOVÍČKOVI DO SMRTI BUDU OPLÁCET... A NEZRADÍM.... NIKDY...
Zkoušela jsem totiž pracovat jako ošetřovatelka v psím útulku...
A nešlo to... nemohla jsem ty nešťastné pohledy pejsánků,plné naděje vidět-KRVÁCELO MI SRDIČKO... !!!
VŽDYŤ TI PEJSÁNEČKOVÉ NA NÁS,KTEŘÍ JE MILUJEME ČEKAJÍ... !!!

Mirku,jak už jsem Ti psala...
Dej i část svého srdíčka třeba právě pejsánkovi z útulku Aluška se na Tebe zlobit nebude...
Naopak... bude moc ráda,že jsi pomohl dalšímu pejsovi... věř mi...
ONA Tě vidí a je S TEBOU... V TVÝCH MYŠLENKÁCH... V TVÉM SRDÍČKU...
Ale určitě by NECHTĚLA,VIDĚT TĚ TAK NEŠŤASTNÉHO...
Tak se DRŽ A OPATRUJ A ZASE PÍSNI...
A zdravím i vás všechny a přeji pokud možno příjemný den... Zdenka.

Markéto,promin,jestli se chtáš slova,když teda píšeš mužeme psát,kolikrát ty jsi psala.Já už to opravdu nechci řešit,nebo jak psal Mirek-mimochodem jsem ráda,že zase napsal.Než tady omílat kdo co psal,nebo nepsal,to raději psaát nebudu,ani nemusím.Jsou jiné diskuze,že ano.A netahej tu prosím smrt lidí.Jinak Lino,také na tebe myslím.

Petro,nevím,co Ti...Každý něco píše,ale Ty se stále opakuješ.Tvé šílené se opakující pasáže.

Já jen,trošinku se mi...Andreo a další,klikněte si na první stranu,jo? Tyto řádky založil pán co mu zemřel dalmatin.Žádná Lina.Tak,že si tady můžeme psát o všem co nás trápí.Jestli,chce Lina jenom smutnit,tak ať si smutní,ale zůstane tady sama-jo,možná s pár lidmi.Ostatní chtějí naději,chápete?Dát lásku jiným zvířátkům a nestydět se za to,že naše srdíčka,mají ještě sílu.Co uděláš,až Ti umře někdo z lidí,zůstaneš také sama-třeba bez partnera?

Andreo,máš tak trochu...Petro,nevím,co Ti vadí,psala jsem sem o svém drahém pejsánkovi Lumpíkovi i když dlouze...
Myslela jsem,že tyto stránky jsou k omu určeny,či se pletu... ?!
Andrejko a Linuško,našli jsme se zde navzájem 3 bytůstky,které milují své pejsánky až za hrob a tak,že by pro ně dýchali...
No a píšeme si posíláme si fotečky pejskůa sem tam přidáme i něco z našich životů... je to vše tak propojené...
A co na tom... ?
Tím se přeci pro vás nic nemění...
Psala jsem,že jsem ráda,že jsem tyto stránky na kterých jsou vypsány vaše osudy-smutné osudy objevila...
Píšu vám ještě jednou a upřímně,že vás mám všedchny moc ráda a myslím na vás,i na vaše pejsky a jejich osudy...
Tak nevím Petro,co Tvůj příspěvek má znamenat...
Za sebe napíšu,že chci poznávat lidičky,které mají srdíčko na dlani a milují své drahé pejsánečky až za hrob...
A tady,na těchto stránkách takoví lidičky jsou... !!!
Tak nevím,proč od vás takové reakce najednou moji milí... ??
No nic,přeji vám všem upřímně mnoho sil,držte se,opatrujte se...

A Mirku,jsem moc ráda,že jsi se vrátil,už jsem se o Tebe bála... OPRAVDU...
A Mirku,máš pravdu,nebuďme naše psí miláčky... !!

Tak jsem moc ráda,že jsi zase zpět...
A také na Tebe myslím...
Ahojky vám všem... Zdenka.

já jsem byla velmi...ne,dny,ale roky,jsem chodila k Artovu hrobu.Špatně jsem se vyjádřila,protože ,když jste ve smutku,tak vám unikají věci.Mě často překvapí,že je o několik dní víc,než jsem původně myslela.Ale to je již o něčem jiném
O nemocích se tady psát nemá.Je to jenom o smutku..

Notak holky přeci tu po...já jsem byla velmi osamělá,když mě umřel Art-nevěděla jsem co budu dělat celé dny,jak vyplním dny samoty.Měla jsem sice doma plno lidí,ale ta psí oddanost,to,že když mi někdo ublížil a já si mohla poplakat v náručí,chlupatého přítele-doslova mě dokázal obejmout-mě hrozně scházela.Celé dny jsem chodila k jeho hrobu,tam jsem si s ním povídala.Když napadl sníh,viděla jsem stopy-které vedly od hrobečku,kde byl pochovaný a myslela,jsem si,že blázním.Na cestě z lesa,jsem potkala potulného psa.Upřeně se na mě zadíval a já,ani nevím proč,jsem se k němu sklonila natáhla ruku.Pes mi ji očichal,zavrtěl ohonem, a domů jsme šli spolu.Před domem kde bydlím,zaváhal-a já cítila,jak se rozhoduje-má se vzdát své svobody? Nebo jít do tepla,mít plnou misku a někoho kdo jej bude mít rád?Pomohla jsem mu v rozhodování-otevřela jsem dveře.Dcera právě vařila slepičí polévku a jeho hladový žaludek,za něj rozhodl.Máme krásného zlatého pejska,který dělá radost celé rodině,do života nám přinesl plno zábavy,vnoučatům zážitky a dokonce seznámil moji opuštěnou dceru s novým přítelem,vletěl mu doslova pod nohy,když ten muž kráčel ze schodů.Ale,já nikdy nezapomenu na svého Arta,protože na něj nemohu zapomenout.To prostě nejde.A vím,že jeho dušička bývá často se mnou,když mám na krajíčku pláč.Beny,jak se jmenuje naše zlato,dokáže vycítit,kdy je tady Art,stáhne se a čeká,až budu mít volné srdíčko.Pak přichází,dává mi na klín svou packu a je tichý přítel.Beny nám do života přišel po 4 letech od smrti Arta.