Úmrtí pejska

Pes jako mentální vibrátor, náhražka... Duchovno pro chudé duchem... Nic proti psům nemám, ale úchylní páníčkové a paničky mne vcelku dost popouzejí...

Pes jako mentální vibrátor, náhražka... Duchovno pro chudé duchem... Nic proti psům nemám, ale úchylní páníčkové a paničky mne vcelku dost popouzejí...

Pes jako mentální vibrátor, náhražka... Duchovno pro chudé duchem... Nic proti psům nemám, ale úchylní páníčkové a paničky mne vcelku dost popouzejí...

Paní Dášo nevšímejte si...děkuji jste hodný,já to neberu tragicky.Vím že mladí mají jiné názory mám děti 14 let ,16 let ,tak že chápu.

ty a Dášenka se hlavně...IQ test mi náhodou vyšel průmněrný,tak že si dovolím i toho pejska.A vás se nebudu ptát,já si myslím že ho vychovávám dobře.A toho plyšáka si postavím na stolek k počítači abych si vás připomněla.

Máš pravdu souhlasím.:-)

Nejde o hovna na trávníku. Ta se jednou rozpadnou.
To hovna v mozkovnách mnohých milovníků zvířat nadělají větší škodu... Dělají z prdu kuličku...

No hlavne ze nadavate,ze po psovi neuklizime.ja treba uklizim ale kdyz se vysere decko,videl jsem nekolikrat matka odkracela s faganem a hovno tam nechala a to uz vam nevadi.

Dnes jsem vyšlápl a projel...abych byla spravedlivá ,myslím si že venčení psů by mnělo být na úrovni slušných lidí ,mněli by si po pejskovi uklidit. Já jsem pejska venčit nemusela protože máme velký dvůr a zahradu a oni nejsou zvyklí chodit na ulici.Kdybych bydlela v bytě tak bych pejska určitě nemněla.

"Jojo, z vás si tak já...Jo. :-) Starosti si dělám. Podle vás to vypadá, že na světě ubývá lidí a přibývá pošuků.

Jojo, z vás si tak já a...Pejsek je něco jako přítel, ale čtyřnohý. Pamatuju si že se mnou vyrůstali pejsci po celý můj život. Totíž pes a dům jsou většinou úzce spjaty, to je jasné a proto když zemře pes ,tak se na něho vzpomíná a i když se v zápětí pořídí jiný na Míše, Azora,Mikiho,Báru a Astu se nikdy nezapomene . Je to také kus našeho života, proto když někdo pláče pro psa je to v pořádku a nemyslím že by to byla těžká duševní degenerace.Je to reakce úplně zdravého člověka,který umí milovat.

Jojo, z vás si tak já a mně podobní budeme něco dělat :-).
A kromě toho, jsem toho názoru, že uslintaná láska ke psům a hořký sebelítostivý pláč nad jejich hrobečky je teprve projevem frustrace a těžké duševní degenerace. Nechte se léčit!

Kixi,jaky koliv pes ma vice...Připojuji se k pejskařovi. K čertu s Kixem a jemu podobnými!

Psi jsou materialisti. V...Kixi,jaky koliv pes ma vice inteligence nez ty.Musis byt hodne nestastny a flustrovany,ze se v tobe bere tolik zasti.Ty jsi taky jen zivocich ale v tvem pripade bych takove zivocichy utracel.Je pravdou,ze pod zem pujde kazdej at je to clovek nebo pes.Ty kdyby jsi pod tu zem sel vcera tak je pozde.

Samozřejmě, že pes ví,...Hezky napsáno, úsměv pro :))))
A kdože to trdlo stvořil, ptáš se - Bůh těžko.
Ačkoli říká se něco o božích hovádkách, že..?

Právě že ne,posílat...Jste naprosto scestní, lituji ty, kdo s vámi a kolem vás žijí!

Jistě, pejska si můžeš...já jsem pouze reagovala na odpověd na můj příběh, který je na předchozí straně.Ne že bych chtěla psát o něčem jiném!!!!!!!!!

Milá Káťo,nemohu jinak, musím na tvůj příspěvek reagovat.Jednak proto, že mne tvůj příběh hluboce dojal.A také proto, že i mně zemřela maminka a moje psí holka, fenka německého ovčáka,také dělala všechno možné, jen aby mě rozveselila.
Když byla na zahradě, prováděla po chvilkách kontrolu, jestli nebrečím.Stoupla si na zadní, přední packy položila na parapet otevřeného kuchyňského okna a hleděla na mne.Když jsem byla hodně smutná, otevřela si dveře a začala k mým nohám přinášet svoje oblíbené hračky.Tenisák, uzel na přetahování, létající talíř a nakonec k tomu všemu přinesla moje botasky, ve kterých jsme spolu chodily na procházky.Dnes je to právě sedm let, co moje milovaná psí kamarádka zemřela.Bylo jí 12 let.
Tvůj příběh mě zaujal natolik, že bych si přála seznámit se s tebou blíž.
Počkám, jestli mi odpovíš a potom ti sem dám svů mail.

když mi umřela maminka, myslela jsem si,že to nepřežiju.Bylo mi 15 let, šel čas a já jsem si pořídila prvního pejska,byl to takový komediant, když viděl jak jsem smutná,tak začal dělat kotrmelce a odnášel mi boty atd. jenom,abych se začala smát.........bylo nám spolu moc dobře, i když jsme bydleli i jeden čas doslova venku na ulici, to když mi bratr prodal střechu nad hlavou...náš společný majetek a falší mě připravil o půlku dědictví.
Dva roky, v létě v zimě na ulici, když byla zima,hřál mě jeho kožíšek, často jsme neměli co jíst, a on jako by věděl,že když si začne hrát a točit se,že nám vydělá na teplou polévku.Díky svému Hofimu, jsme se dostali do německých novin a tam si nás našla moc hodná paní,která nám dala domov a slušný život. Můj Hofi je již 11 let po smrti,ale nikdy na něho nezapomenu, byl to voříšek,ale měl zlaté srdíčko.
Lidé si dokáží ubližovat nebo pomáhat, pejsky nemůžeme považovat za kus věci, oni mají duši víte?

až bude diskuze o tom jak by...Jistě, pejska si můžeš pořídit nového, zrovna tak jako manžela. Ale už nikdy není tentýž, po kterém je ti smutno a kvůli kterému sem píšeme. Jděte diskutovat jinam, sem patří ti, kterým zemřel pes, to jste si nepovšimli?