Panická porucha 3

Romano, testovat na mozkové alergeny jsem myslel podle metody dr. Philpotta. Ten to dělal takhle: čtyři dny pacient nejedl nic, aby z něj vyšlo všechno, co potenciálně může měnit funkci mozku a alergizovat ho. U těch, kdo nesnese nejíst nic čtyři dny, dával po čtyři dny jen něco, co pacient prakticky nejí nebo jí jen výjimečně (jeden jeho kolega používal třeba: makrela s batátami a nic jiného). Po čtyřech dnech půstu jsou zpravidla symptomy pryč. alergeny odejdou z těla nejpozději do 4 dnů. Potom se přidává jedno jídlo po druhém a sleduje se reakce. Reakce je daleko silnější a okamžitá právě po tom čtyřdenním vysazení a na tom metoda stojí. Takže jeden den se přidá třeba jenom samotná rýže. Pokud je reakce, rýže se vyjme a označí za alergen. Pokud není, napíše se do seznamu bezpečných potravin a další den se přidá další jedna jediná potravina, třeba vařené kuře (rýže už může zůstat). A zase se sleduje, je okamžitá silná reakce, nebo není? Další den další potravina atd.Dr. Philpott to popisuje v knize Brain Allergies a podle něj je většina psychických symptomů způsobena právě mozkovou alergií na některé potraviny či látky smrdící z nábytku, výfukové plyny atd. A vysledovat to lze jedině tak, že expozici těmto látkám na čas vysadíme a potom tu expozici provedeme a zažijeme buď silnou reakci nebo nic. Brain Allergies bych doporučoval všem, kdo umějí anglicky, je to skvělá kniha. Měl jsem období, kdy jsem ji chtěl přeložit do češtiny, ale je to na mne teď moc velké sousto, udělám to teprve, až mi utečou všichni klienti, což asi nebude nikdy :-).

Pajko, ale stejně, proč vlastně zní komicky, že jedna z jistě mnoha příčin PP je hmotná, nachází se v hlavě a tedy při čištění může vytéct? :-). Možná je legrační, že jsem to cítil, jak to teče, hi hi. Jsme plní různých ucpávek v játrech, ledvinách, přischlinek na stěnách tlustého i tenkého střeva, patogenů a jistě i v hlavě je toxinů, potvůrek a živinami nedokonale zásobených tkání dost a dost a vždy je co zlepšovat. Někdo toho má víc a někdo míň. Nejmíň toho mají ti, kteří snesou v pohodě třeba týden půstu, na to ještě odvahu nemám.Ale to moje čištění hlavy syrovkou mohlo dělat s PP to samé, co dělal profesor Nikolajev na své půstovací klinice, jen ne tak rychle. Pokud si dobře pamatuju, u jeho klientů stačilo na definitivní odchod PP navždy "jen" 14 dní o vodě. Schizofrenii vyřídil u svých pacientů až za 30-40 dnů, pokud byl půst kratší, vracela se. Takže PP je relativně snadno vyčistitelná. Docela by mne zajímalo, jak by vysvětlili psychologové úporně se držící jen psychické příčiny PP to, že u profesora Nikolajeva PP mizela půstem. Jo, teď mne napadl zajímavý případ, co tam měl - těžkou depresi se sebevražednými sklony. Podařilo se mu pacienta (lišácky) přesvědčit, aby spáchal sebevraždu tak, že nebude několik týdnů nic jíst. Pacient na to přistoupil a za dvacet dní už měl plno chuti do života a těšil se na návrat ke stravě a do normálního života. Pak se ten pacient dokonce šťastně oženil a byl úplně uzdraven.

Edi, já jsem tehdy věděl, že AD musím brát aspoň 14 dní, aby začala zabírat, jenže když jsem dva dny vůbec nespal a byl úplně na dně s energií, tak mi to psychiatrička vysadila, řkouc, že je to strašná škoda, že AD nesnáším. Prostě stejně jako Pajka napsala, myslím si to samé - někdo je AD typ a někomu sedí jen anxiolytika.Romane, EviR, vzpomněl jsem si na své první setkání s levným překladačem z angličtiny. Dal jsem mu jako test větu, kam jsem umístil slovní spojení "sněžný muž" (abominable snowman) a překladač to přeložil jako "ošklivý sněhulák". Tomu jsem se smál ještě po zbytek dne a vždy, když jsem si na to vzpomenul.

Ájo, díky za milá slova, ptáš se na ty lidi s únaváčem - oni asi nevědí, jak jim to vzniklo, např. jedné kamarádce to začalo v autobusu při dlouhé cestě z Itálie (takže asi nějaké vyčerpání, něco na ni skočilo a od té doby to má). Pak už velká kolečka po doktorech, testy v pořádku, po letech teda našli aspoň nějaké viry jako možné původce, jsou období zlepšení a zhoršení, zkouší různé klasické i alternativní terapie a některé mají dobrý dopad, jiné jenom dočasně a další vůbec. Někteří z nich mají uznaný důchod na to, ale musí chodit na "přezkoumání". Projevuje se to v různé intenzitě, někdo celkem normálně pracuje, a jiný třeba jen celý den musí ležet a když jde na záchod, tak to ho/ji tak vyčerpá, že pak musí na posteli sbírat síly na to, aby mohl/a jít znovu na záchod. Ti, co znám já, to takhle měli aspoň po dobu několika měsíců, ale už to tak nemají. U téhle nemoci je sport kontraindikován (to je hrůza, jak já se vyjadřuju už doktorsky, hi hi) - no prostě nadměrný pohyb to zhoršuje, tvoří se moc kyseliny mléčné ve svalech, má to nějaké souvislosti s hůř fungujícím cyklem tvorby energie z ATP v buňkách a pravděpodobně s nějakými těmi viry, které není jejich imunita schopna zlikvidovat dostatečně rychle nebo vůbec. Diagnosticky se tam v poslední době našel jeden test enzymu R-náza L, u nás ho snad nikdo nedělá. Je tam možná nějaké poškození DNA nebo i přepisu RNA do nové DNA nebo tak nějak. Je to dost složité a nemám nové zprávy, co se tam děje ve výzkumu v poslední době. V USA je na to expert dr. Cheney, u nás se na tuto nemoc specializuje dr. Nouza z Prahy.Edi, jak jsem se z PP dostal. Bylo to před sedmi lety po 3/4 roku na anxiolytikách, bylo to v září po mnoha měsících intenzívního studia medicíny a alternativních terapií a hlavně výživy, co by mohlo všechno zabrat, už mi ty prášky vadily a myslel jsem, že na nich budu celý zbytek života. Prostě jsem se začal čistit "drastickou" metodou syrové stravy podle dr. Walkera. Jedl jsem půl roku jenom syrovou zeleninu, ovoce, ořechy a za studena lisované oleje. Do 14 dnů jsem cítil, že si nemusím dát Lexaurin a ustojím to. Teď napíšu to, co se líbí Pajce, hi hi: cítil jsem, jak mi vzadu z hlavy něco vytéká dolů do krku, co tam bylo dlouho a dělalo hodně z těch nepříjemných symptomů. Jakmile TO NĚCO vyteklo (dodnes mě mrzí, že jsem TO nevzal někam na rozbor), symptomy zmizely. Z člověka, který se sotva dobelhal do obchodu za rohem, když neměl v sobě dostatek Lexaurinu, se stal člověk, který po pár měsících odřídil auto z Prahy k francouzsko-německým hranicím a zpátky ve dvou za dva dny.Pak jsem se po půl roce zase začal stravovat normálně a k syrovce jsem se vrátil vloni v březnu kvůli jiným problémům, hlavně trávení, zase to pomohlo, a teď už jsem zase z půlky mimo ni a prásknu na sebe, že minulý týden jsem byl s přítelkyní dokonce v čínské restauraci. Což teda nebudu jíst každý den ani týden, ale je mi až moc dobře, tak zas pokouším čerty :-). Takže určitě v tom jídle byl cukr, glutamát a podobné lahůdky moderní doby, na které lidské tělo není dobře adaptované a jejichž dlouhodobá konzumace vytváří v těle stres, nikoliv nepodobný stresu z pracovní či emoční zátěže.

Ahojky všem panikářům a panikářkám. Ozývám se opět po nějaké době. Vaše příspěvky čtu každý den, ale písnu jen občas. Musím říct, že jste tady všichni super a ani nevíte, jak moc mi pomáháte. Minule jsem vám sem napsala můj příběh o tom, jak jsem dopadla na psychiatrii, jak ze mě paní doktorka udělala hypochondra a nemakačenka a ze dne na den mi vysadila AD a já se do 3 dnůbez nich ocitla opět v začarovaném kruhu PP, která mi dává opět dost zabrat. Někdo z vás mi poradi Citalec 20 + Magnesium. Tak jsem si ho nechala napsat, ale nezabírá. Myslím, že je to tím, že už jsem s nim byla jednou vyléčená a teď už se mu nelíbim. Tak yjste mi poradili, ať se objednám na neurologii, když nemám u nás ve městě jinou možnost u jiného psychiatra. I to jsem udělala, 9 května jdu na vyšetření. Už předem jsem zvědavá, jak to dopadne. Mám už takovu nedůvěru v doktory, že mám strach, aby mě nevynadali a nevyhodili. No uvidíme.Pořád jsem stažená, sem tam mě zabolí na hrudníku, k tomu nějaká ta ES a panická ataka jak hrom je na světě. Došlo to tak dalejo, že dojdu stěží s odpadkama a když absolvuji nějakou delší cestu, celou dobu myslim na to, jak mi bude špatně, dostanu infarkt......, však to znáte. Dala jsem si i roční odklad ve škole(dálkově studuji), protože jsem tam nebyla vůbec schopná jít. Je to se mnou zoufalý a jsem na sebe strašně naštvaná. Doma si na to dětičky i přítel zvykli a věří, že zase bude líp.Jinak jak tady píšete i na mě strašně působí okolí. Taky se nemůžu koukat na Chicago Hope, to my dokáže vyvolat ataku a to to byl jeden z mých oblíbených seriálů. Zprávy, ty jsou pro mě taky tabu. Totálně mě rozhodí něčí smrt i když se netýká mých blízkých. Když zemřel před týdnem rallye závodník Tomáš Vojtěch , kterému bylo o rok méně nežli mě(31) na infarkt, tak mě to totálně odrovnalo, dávám se z toho dohromady ještě dneska, pořád myslím na to, že ten infarkt dostanu taky i když mi paní doktorka říká, že jsem na infarkt mladá, mám nízký tlak ...., ale to už mě neuklidní.Taky mě pěkně rozhodí houkající sanitka. Když jí už z dálky slyším, hned mi bleskne hlavou - někdo má infarkt a umírá. Prostě je to strašný jsem totálně v začarovaném kruhu.Včera jsem koukala na F1, je to můj velký koníček, věnuji se jí už nějakých 15 let.Stíhací jízda M. Schumachera (ketrého nemusim) a F.Alonsa v posledních 12 kolech mě tak rozhodila, že jsem z toho dostala tachykardii a ES, srdce mi bušilo tak, že jsem ho cítila až v hlavě(125 tepů/min) a bylo mi na omdlení. Upalovala jsem si vzít 1/2 Neurolu a do hodinky jsem se celkem zklidnila. Ale bylo mi celkem blbě skoro celý den, byl úplněk, tak ten na mě určitě taky působí.Tak se loučím, až budu mít za sebou tu neurologii, ozvu se a podělím se s vámi o nové zážitky. Všem moc díky a mějte se moooooc krásně. Co nejméně PP vám všem přeje zoufalá panikářka Hanka

holky, já osobně si myslím, že HA je svinstvo a taky jsem to nikdy nebrala - sice to patří do jiné rubriky, ale co kdyby vzali část odpvědnosti za plození dětí i muži. Asi je každý jinak aktivní a má jiné zvyklosti, ale já mám to budoucí třetí dítě stejně tak plánované jako ty 2 předtím a šlo to i bez HA.

Já jsem přešla z HA na Pharmatex. Praktiju ho skoro rok a jsem spokojena.

Andy, bez HA se to dá vždycky i bez potomků, já se toho taky bála,je mi 23 let, ale stejně sem HA vysadila a už bych to do sebe rvát nechtěla, je tady chat Vliv HA na psychiku a zkušenosti jsou jasné.Ale víš sama nejlíp, co si můžeš dovolit.Jinak nic rychlejšího na zklidnění než anxilyotika asi není, jen snad nějaká injekce sedativ,co se dává těžce nemocným pacientům na psychině, a to není náš případ, nebo pak už snad jedině rána do hlavy :-))) Jasně to byl vtip, my máme tendenci si trochu dlěat z toho legraci,když už to jinak nejde, ale vážně v našem případě, pokud jsi někde v terénu nic rychlejšího než ta naxilyotika není. Ještě se některým osvědčil tlak na některé akupunkturní body na ruce, a Evča R. by ti poradila homeopatikum Gelesemium,3 kuličky pod jazyk, když to na tebe hupne.

jance: tvuj clanek me moc potesil,s tim alkoholem sme na tom stejne,,,holt neco se obetovat musi. Ta HA mi porad vrta v hlave.Vim, ze je to pro telo velky zaber, na druhou stranu nevim, co bych delala bez ni-je mi 21 a potomky zatim jeste zplozovat nechci..tak zacinam premyslet aspon o zmene HA na uplne tu nejnizkohormonalnejsi,,,no a uvidime,,,

Ahojky mí všichni milí panikáři. Jen tak z povzdálí pozoruji vaše debatování a musím vás moc a moc pochválit, jak jste na sebe hodní a slušní, snažíte si navzájem pomoct... To mne znova přesvědčuje o tom, že PP napadá lidi hodné, přemýšlivé, citlivé a myslící spíš na druhé.Já jsem vyléčená (ťuk, ťuk). Byla jsem panikářka jako hrom. Došlo to tak daleko, že mé stavy, kdy už mi bylo špatně od rána do večera, postupně přerůstaly ve slušnou depresi. Jednoho dne jsem misto do práce zamířila na psychiatrii... Rok jsem byla na Serliftu, zabral až za měsíc. Ten měsíc byl utrpení. Teď jsem už půl roku bez. Občas si vypomůžu Lexaurinem. A take jsem zjistila, že vůbec není dobrý alkohol, což je mi líto, protože se napiju ráda a jsem celkem společenský a veselý člověk. Zkrátka, pokud se napiju, tak aby byla dobrá nálada, druhý den pociťuji takové mírné náběhy na takovou slabou ataku. Opet se začínám pozorovat, kde mne píchá, svírá...Nevím jak to funguje u vás. Na druhou stranu se mi vsechno děsně zlepšilo po vysazení HA. Takže tak trošku mých zkušeností. Ale asi jsem nepřišla s ničím novým. Mějte se krásně a moc vám přeju, abyste byli šťastní, veselí, zdraví a v pohodě.

ajo, byt tebou , tak moc nevaham s tema AD. Ja vim, ze je mnozstvi alternativni lecby, ale moje doktorka tvrdi, ze AD ve spravnem davkovani jsou docastna a navic nenavykova vec. Chtela sem se jeste optat na ten lexaurin-ja beru pri zachvatu neurol, ale trva to tak 15 minut minimalne , nez to zabere-nema nekdo nejake srovnavaci zkusenosti,jestli treba neexistuje neco rychlejsiho?

Ahoj Andy, no popsalas to skoro tak jak to prožívám a prožila sem já, jen s tím rozdílem,že já se AD bráním, protože se bojím vedlejších účinků a že bývá ze začátku ještě hůř(zatím), a zkouším alternativní věci plus u sebe mám vždy Lexaurin a betablokátor. Ale kdyby se to mělo zase zvrtnout z ataky do ataky, tak už bych o nich asi uvažovala,po zkušenostech všech tady.

Jak psala Jájina, že nerudne třeba v restauraci, když je tam přítmí, protože to není vidět, tak to znám, já to mám stejné, a taky nemám problém venku, to je zvláštní a pro mně nepochopitelné, venku třeba v létě někde na zahrádce, tam bych nezrudla, mám to vyzkoušené, jako kdybych cítila nějakou možnost úniku v tom otevřeném prostoru, uvnitř místnosti se cítím jako v pasti, vím, že mi třeba i trochu pomůže, když v létě úplně otevřu okno

opet se hlasim od sveho osameleho pocitace, abych se pripojila do teto prinosne diskuze:-) jsem moc rada, ze jsem tyto stranky objevila,pomohlo mi to objasnit spoustu pocitu a stavu, ktere sem za posledniho pul roku prozila. Ohledne brani AD- nedokazu si predstavit, ze bych je nezacala brat. Kdyz se u me PP poprve projevila, skoncila sem tim, ze sem volala zachranku.V nemocnici mi rekli/ pac sem byla po flamu/, ze jsem to prehnala s alkoholem:-)coz, byla sice pravda,ale po trech dnech probehla zachranka jeste jednou-tentokrat byla diagnosa latentni tetanie...ten tyden byl nejdelsi v mym zivote, pak me nastesti poslali na psychiatrii.ale jak vetsina vi, tak tim to nekonci, nybrz zacina, prasky porade zabraly az po mesici,ale zabraly a takovou tu pravou ataku s busenim srdce uz sem od te doby nemela. I kdyz nerikam , ze jsem nemela vubec zadnou. Byva mi obcas celkem soufl - hlavne uzkostne prozivam tu takzvanou depersonalizaci, vzdycky mam pocit, ze se snad zblaznim, ze uz to nevydrzim. Jako signal se vetsinou dostavuje predem zvetsena unava, takova ta, kdyz zyvate ve tri odpoledne trikrat za minutu, pak je nejhorsi dat si kafe a finito.. ale myslim, ze spoustu tech stavu/hlavne tech druhotnych, myslim, kdyz sem treba den po atace, si porizuju sama,tim, ze na to nemuzu prestat myslet a bojim se , ze je to prece jen neni PP a ze se doktori spletli...tot muj prizpevek:-)

Chválím moc Báru i Juditu za příspěvky!Je pravda, že Karel má styl práce, který mu dovoluje věnovat stravě mimořádnou pozornost a u ženské pracující a pečující o rodinu takřka nemožná. Bylo by možné ji určitě praktikovat, ale z mého pohledu asi tak, že ráno jabko, pak papriku, v poledne hrušku+něco, třeba papaju, mango či ananas, odpoledne rajče s okurkem a k večeři banán s hrozny. Hrozný, že Karle? Teda, hlady bych neumřela, ale už tam nejsou ty olejíky, omega 3 mast.kyseliny, řasy, šťávičky z čerstvých pampelišek a kopřiv, naklíčená semínka bůhvíčeho zdravého a tak... Anebo si musím přiznat, že si na sebe neumím a nejsem ochotna udělat dostatek času :(Taky se mi líbí, jak něco lehčího je chleba s máslem :-))) Po těch 3 týdnech téměř výhradně proteinů s absencí pečiva a příloh i tuků mne to pobavilo. Báro jsi moja holka, hned bych si taky dala chleba s máslem a ještě raději se sádlem! :)Pro mne je psychoterapie taky to, že chodím sem, ale já bych sem chodila i kdybych byla docela bez problémů už jenom pro tu kopu zkušeností, které mám a pro ten pocit zoufalství, kdy jsem taky netušila, tak chápu ty, kteří neví a vím, jak mnoho lidí může okamžité a rychlé zorientování v problému vyhodit o pár pater nade dno, kde bezradně, zničeně a panicky se noří do bahna běsného děsu...Judita zmiňuje psychoterapii. Praškova kognitivně behaviorální terapie je účinná, ale psychologie má tolik směrů a tenhle přístup je pokládán mnoha odborníky za překonaný. Vždycky v psychologii válčilo mezi sebou pár základních směrů a asi to tak vždycky bude, protože tak, jak každému sedí jiný psycholék u terapie tu bude platit mnohonásobně. O obsedatně kompulsivních poruchách jsem viděla zajímavý dokument, kde bylo jasně řečeno, že příčinou je taky rozhozený serotonin (on je takový seroutka, že snad od toho má i název, protože se nas... fakt, kam se dá a rozes..., co se dá), takže terapie AD, aby ho chemicky srovnala a pak psychoterapie = překopat zaběhlé zlozvyky v chování. Tady mi připadá psychoterapie hodně na místě a myslím, že je to pěkná makačka pro terapeuta i pacienta. Podobně vnímám i agorafobii, ale tam jsem dost v koncích, protože ta mě otravuje prakticky od těch mých 13 let a když nebylo dost endorfinů - většinou bylo :), přišlo na léky. Sice do těch ulic vždycky vyjdu, ale trpím, překonat tu bariéru bývá energeticky náročný boj a strach někdy přesto přetrvá a uvědomuju si, jak to absurdními nezvládnutelnými strachy nezdravě rozbušené srdce je objektivně špatně a škodlivě pro celý organismus a tak si ten prášek raději vezmu, expozice se změní v klidnou pohodu a mně stoupne sebevědomí... což je asi falešné, když jsem to ošidila tou tabletkou a nervala se holýma rukama...

ahoj lidi,to je období. Je mi hnusně. Ráno jsem si dala Gelsemium 2 kuličky, ale nepomohlo mi to. Tak jsem dala 0,5 lexoše a zase jsem z něho malátná. Myslela jsem, že už budu mít pokoj "od toho "ale nějak se mě ta mrška drží a nechce se pustit.Možná mi je taky špatně, jelikož jsem v sobotu vypila dosti bílého vína a vykouřila krabičku cigaret. Probíraly jsme s kamarádkou život a tak jsme si i pobrečely a všechno dohromady. Dnes trpím.

Ahoj Judito. Nevěděla jsem, že vedlejší účinky AD jsou až tak nepříjemné, já jsem asi měla to štěstí, že mi sedly hned první a celkem bez problémů. Osobnost mi změnily asi jen do té míry, že jsem vyrovnanější a klidnější, což mi vyhovuje. Dřív jsem neměla nikde stání, všecko mi vadilo a měla jsem pocit, že jsem problémový typ. Tento pocit zmizel, víc si sama sebe vážím a dokážu si bez výčitek prosadit svoje. Asi AD způsobily i to, že mi vadí veřejné aktivity

MIlí, nestíham číst ani psát, až vše vyřídím, co dnes musím, uspím malou a hned vše napravím:-)- Jen jsem zahlídla dotaz Editky, takže: ES , ty svině jedny, pardóooon, mám ted už pět dní hlavně dopoledne, semtam odpol. Cukají mi svaly a myslím že je to hořčíkem, jinak jsem spokojená, aspon myslím:-). Stran porodu- ni jediná ES!!! Taky jsem to nechápala. Zato pak doma jsem si to vynahradila.papa...klidný den všem a bez atak i ES...

Báro, moc hezký příspěvek. Jako potrefená se musím ozvat:))),neodmítám, AD z důvodu modních trendů, jejich užívání jsem si musela dost v rodině prosazovat,a např manžel se s tím nikdy nesmířil. Když jsem je tehdy začala užívat, prožívala jsem euforii z nově nalezených možností užívat si života bez PP.Už jsem psala, že mi způsobily dost vedlejších účinků a dala-li jsem toto všechno vedle sebe, tak jsem se nutně musela ptát stojí-li to za to. Pominuli ztloustnutí jako nepodstatnou záležitost, taktéž naprostou likvidaci sexu (mimochodem na tohle jsem se od doktorky dozvěděla, že přece v našem věku existují jiné formy lásky) pak problém, že mi přestaly fungovat střeva byl už horší. Přestože jsem byla pod kontorlou gastrologa, každý týden naordinoval jídelníček a podpůrné prostředky, stejně jsem skončila na chirurgii, kde ze mě stolici doslova dolovali. Závěr byl, že mi to způsobují právě AD. Kromě jiných dalších potíží, hlavně deprese, pak změny psychiky, které začlo vnímat mé okolí a nakonec i já sama, byly to poslední co k mému rozhodnutí s AD přestat vedlo. Když jsem to oznámila doktorce, tak na mě křičela, že jen 20% lidí může s AD přestat, ale že já k nim nepatřím a jestli k ní nemám důvěru, tak ať jdu jinam. Tak jsem se šla poradit s Praškem. Měla jsem nastoupit do PC na denní, což jsem pak zrušila protože mi připadalo, že vlastně na tom nejsem tak špatně abych zabírala místo někomu kdo to potřebuje. Takže teď jsem v jakémsi meziprostoru, bloudím mezi názory a hledám jsetli budu mít šanci něco s tím udělat. Sama však vím,jako ty, že toho kam došel Karel nebudu nikdy schopna. I když snažím se stravovat jinak než dřív a to nejen kvůli psychice. Dokonce ty rakvičky se šlehačkou, o kterých jsem zde básnila, jsem od té doby neměla a ani moc po nich už netoužím. Karle, moc zase v rozporu nebudem, protože musím přiznat, že ani já neznám nikoho, komu by analytická psychoterapie sama od PP pomohla. Nemohu se však nezmínit o jedné dívce, kterou jsem poznala (dlouho tomu již) při mé první návštěvě v Bohnicích. Měla těžké obsese,byla s tím tři roky v invalidní důchodu a ona se psychoterapií vyléčila. Občas si zavoláme a někdy se i sejdem, ale v názorech na psycholéčení se neshodnem. Neuznává ani dnešní způsob, který u nás reprezentuje právě Praško, a který já většinou myslím, když mluvím o psychoterapii. Právě možná její příklad mi způsobuje ty pocity, že je to jen mojí neschopností, že u mě se žádný výsledek nedostavil. Ale ještě, že vás mám, aspoň vidím, že to není žádná legrace, že. A ani jí to neřeknu, že sem chodím, protože by mi to zase jako i to PC zkritizovala.Tak,se mějte hezky, ahojky.

Martinko, zajímavá písnička, přesně takhle jsem to cítila, když jsem ráno v 5.30 vstávala do práce:-)))))Za kolik dní máš ten velký den? Já už se úplně těším za Tebe, fakt to docela prožívám, ještě když budeš rodit doma, už mám pro miminko připravenou básničku, až se narodí.