Panická porucha 3

Juditko, mezi Slapama a Kamýkem? No to je nádhera! Holky, klucí, berem? Skvělá lokalita pro Brňáky i Děčíňáky, o Pražácích a Plzeňácích nemluvě :-) Dá se tam koupat? :-)

Juditko, přehazovat písek bych mohl pořád :-) I ho vysávat :-)))A mám na zítra hotové DPH přiznání, heč! :-)Tomáši, to s tím feminismem jsi přehnal. Ty asi hledáš nějaké jiné fórum.Jdu najít na mapě Živohošť :-)

Romane, mezi přehradou Slapy a Kamýkem.

Kde je Živohošť? :-)

No já jsem se odpoledne prospinkala, teď budu zase strašit v noci. Na živohošti by se určitě líbilo kosatkám.

Romane a Leníku, tak jsem se prořekla doma, že máte roupíky na další srazík, no a Sláva zajásal jako, že jasně! Když jsem říkala, že do kempu nechci, tak padl návrh na Živohošť. Mohla bych prý přespat na chatě mojí mamky která je poblíž. No a mohla bych prý taky za to dát veřejný příslib úplatku řediteli: svezení na motorovém člunu (5ti metrovém)

Romane, tos přeházel tolik písku?

Jééééjda, tady toho je za tu půlku neděle :-))) To nevím, jestli ještě teď umžourám :-)Jani, ahojda, vítej! Nezkusila jsi přestěhovat postel? Nevím teď, jestli to nějak může souviset s PP, ale já v bytě, kde teď jsem, spal na různých místech a mělo to veliký vliv na to, jak jsem se ráno cítil. Určitě tu proudí nějaké ty zóny. Kde máš postel? Myslím ve kterém místě ložnice? :-) Kde je okno, kde jsou dveře a tak.

Juditko, "zas to příjemné odložím". Odkud já to znám? U mne teda spíš "Dneska už na to příjemné nemám sílu". Au au, to bolí, to je dobrá cesta k příští atace... Nenech se!

Tomáši a jiní chlapi zde, neberte si to osobně, ale je to tak, muž je prostě vnímavý k jiný věcem než ženy, prostě příroda to tak zařídila. A někteří muži empatii prostě neovládají. Mám takovou zkušenost a hned se třemi, se kterými "žiji" denně více hodin než s vlastním mužem a jejich návody na řešení psychických problémů (no v podstatě i normálních problémů) ve mě vyvolávají pocity zoufalství, však jsem to s manželem probírala, že mě na takové přístupy vůbec nenatrénoval.

Pajko, nemám monopol na udělování Oscarů - nadělovat může kdokoliv, i Krakonoš :-))Moji nejmilejší, po probuzení, prosím, poděkujte, za nové ráno. Ty, Karle, máš pořád povolený poledne... a ty, Romane, i nadále odpoledne :-)) Hezký týden všem!

Romano, pobavil mne Tvůj příspěvek s manželem. U nás v rodině to taky nikdo nevěděl, dokonce ani já! Mám ji od roku 1967 tedy o 20 let déle než Roman :-) tehdy ji neznala ani odporná ani odborná veřejnost. Dnes jsem ráda, že jsem před dětmi dokázala utajit, že mám nějaké úzkostné stavy, ataky a při každém sobotním nákupu se rvu s agorafobií. Teď už to všichni vidí pod jiným úhlem, dospělejším a taky proto, že všichni trošku brousí do psychologie, mají pochopení. Ono to vždycky není plus, když okolí ví. Pokud máte kolem sebe příliš milující úzkostlivé jedince, tak jejich přehnaná péče a touha pomoci mohou být na škodu. Evi, díky za Oscara, už mě po něm svrběly dlaně :-)

cítím tu zápach feminismu

Holky, co vás muži nechápou, je to jak říká Jindra, oni jsou jiní, nedokáží se vcítit do druhého a posuzují druhé podle svých pocitů, prostě je jim to tak dáno. Já mám tedy manžela, co má pro mé projevy poměrně pochopení, ale nejspíš má nějaké ženské hormómy, když tak dobře vaří a rád nakupuje:))) Jsem za to vděčná, že mě chápe, ale nejsem si jistá jestli to je pro mě dobře, když mi některé úlety toleruje. Taky má v tom někdy zmatek, když se mi změní to co můžu a co ne, to pak je zmatený. A zase má jiné své chyby, které mě někdy hrozně rozčilují až tak, že jsem si říkala, že bych to vyměnila. EvoR. angínu mít nemůžu neb nemám mandle, zimnice trvá, teplota však 36,8. Nacpala jsem se alespoň vitamínama.Edito, myslíme na tebe! Kamarádka je Jakub?Radko, jak se vede? Jsi tu ještě?!

dobrý večer, je tu někdo kdo je z prahy a má taky velké potíže s používáním MHD?rád bych někoho ,kdo taky nemá sám odvahu to zkoušet.............mé icq:214 936 242

Tak teď nevím, jestli mám jít spát nebo ne... mlaskám tu na brouka a on pořád chrápe... mno, snad přestane, i když tomu moc nevěřím.

Dandy, u nás panikářů je přirozený, že na sebe nechceme poutat pozornost a bojíme se, že s sebou někde švihneme. Mně se to naštěstí ještě nestalo, ale kolikrát mi bývá fakt mizerně, že si myslím, že tam omdlím. Dnes v autě jsem taky myslela, že omdlím, ale docela rychle to přešlo. Nejhorší bylo, že nebylo kde zastavit, abych to rozdejchala.. a s tím Chorvatskem. Taky jsem tam jednou jela autobusem, bylo mi 14 a ještě jsem o PP nic nevěděla, ale už jsem jí měla, mám jí od dětství, jen se to pak zhoršovalo, tak jsem zašla k psycholožce. Moc si na to už nevzpomínám, ale v jednu chvíli mě popadl hrozný strach, to vím. Ale byl to asi strach z výšek. Jeli jsme už domů a pořád do kopce.. průběh to mělo jako ataka, ale byl to strach z výšky. Jinak snad myslím pohoda. Dnes už bych se ale asi taky bála jet.Neli, ty bereš Cipralex? Jak na tebe působí? Já ho brala chvíli, ale objevily se nežádoucí účinky, tak jsem ho vysadila. Dandy, já znám jednoho kluka, co měl takový tik v očích a ještě k tomu potahoval. Všichni se mu smáli a doma mu říkali, že to dělá schválně. Nešli s ním ani k doktorovi a po nějaký době to začla dělat i jeho starší segra. Dnes už jsou myslím oba v pohodě, ale taky si myslím, že by se to nemělo zanedbávat. Jani, od tvého manžela to není hezký, že se na tebe ještě zlobí. Chápu, že vůbec neví oč jde, ale když už je ti zle, měl by tě spíš uklildnit. Já mám štěstí, že přítel sice nechápe, ale snaží se mi pomáhat, je to můj poklad, už nevím, co bych si bez něho počala... Ale s takovým nepochopením jsem se setkala doma, mamka to vůbec nechápe..Editko, to víš, že jsme na tebe nezapomněli a ani nezapomenem. Zítra jdeš přát k svátku kamarádce? :-) Zítra je Jakuba, kámoška asi není Kubík, co? :-) Moje mamina má svátek v úterý.. jej, já pro ní nic nemám. No, snad něco seženu v Brně..Holky, jak tak čtu, že vám manželové nepomáhaj, je mi z toho docela ouzko.. Nevím, co bych si počala, kdyby přítel reagoval třeba jako moje mamka. Ona o tom ani nic neví a já se s ní o tom ani bavit nechci. Nechápe ale třeba to, že když mě někde pošle a já jí řeknu, že nejdu.. Prostě hned začne, jak jsem líná a tak... jenže já se prostě bojím atak..Miss, to je fajn, že sis taky užívala při neděli. Já jsem se hooodně přežrala. Byli jsme na obídku, takovej vynikající a ani do večera mi nějak neslehlo :-) cestou domů jsme snědli každej dvě buchty a doma jsme měli smaženici. Já houbám prostě neodolám a pak mi bylo zle :-) Ale prospala jsem se a je to lepší..Romi, to je fakt hnusný od tvého manžela, že se o tebe vůbec nezajímá...

Evi, Romano, Edito a ostatní, kdo postrádáte pochopení - taky jsem ho strašně dlouho postrádala u mého manžela..jenže v zimě onemocněl on, naštěstí se potom ukázalo, že to nebylo tak vážné, jak jsme mysleli, nicméně už rok užívá taky pravidelně léky a řekla bych, že už trochu chápe..třeba bude chápat víc. Můžu porovnat-ještě loni v létě na dovče v Chorvatsku na mě řval, co mi je, že nechci chodit v pravé poledne po Splitu..předevčírem na výletě neřekl ani slovo, když jsem se v Prachovských skalách obrátila a šla nazpět, protože jsem věděla, že nahoru nemůžu..a dokonce když se vrátil se mě ptal, zda mi nevadilo, že nešel se mnou. Prostě si myslím, že i oni jednou pochopí, nemusí to být za stejné situace jako u nás, ale věřte, že jim to dojde. Oni nejsou tak vnímaví jako my a nedokáží se tolik vcítit, to je můj názor, ke kterému jsem poslední dobou dospěla.

Romano, to je pěkný, jak Ti říkají: "Jak si přeješ, maminko..", jsou miloučký...., a už nemysli na to, že jsi mu dala na zadek, určitě to bylo jen málo a Tomík už o ničem neví, to se vsadím!! Taky jsem kluky plácla, když byli malí, ono jim to zase až tak moc neuškodí:-)).Ano, odpočinu si v Chorvatsku, máš pravdu, lehnu si na lehátko, koukám na moře, na hory, je to balzám na duši, ale ta cesta je úmorná, no, uvidím, asi pojedeme letos stejně až v září. Ale i v Čechách je nádherně, vy tam máte spoustu rybníků, Jižní Čechy jsou nádherné, my jsme jezdili na dovču na Osiku, to je u Jindřichova Hradce, ale to už je taky pár let nazpět..Tak dobrou, mě čeká zítra lítání po úřadech, jdu do hajan, ahojky!!

Romano, díky za otevřenost! Oplatím stejnou, ať varujem! Jo jo jo, rozumím až moc, ale ono se to někdy tak semele, že dva lidi sice žijou vedle sebe, leč každej zvlášť... Tvůj manžel tě nechápe a neví, můj ví a stejně nechápe - tak si vyber! Mě osobně dostává to zlehčování, někdy přijde na řadu i tvrdší kalibr - zesměšnění: sama se zmítáš a vaříš v té změti hrůzných pocitů, které tě pohlcujou, doslova se rveš sama se sebou... a on ti vlastně ještě přiloží :-(( Zvyknout si na to není možný (!), a tak se uzavřeš do sebe. Pak musíš bejt dost silná, protože jsi na to sama. Pak je jen otázkou času, kdy to vzdáš, rezignuješ a je ti to jedno, neusilujš o to; v této fázi, jak čtu, už teď jsi... já, naštěstí, taky. Ale ono není co mrzet, lze se jen horšit nad tím, žes na to přišla až tak pozdě:-((Miss - obejmi svojho drahého za to, že není takový :-))Editko, pořád pořád pořád na tebe myslím! Hmmm, s tím pochopením, koukám, jsi na tom doma taky obdobně:-((Jani - třeba tě uklidním: pro mne jsou všechna rána a probuzení těžká, i když se udějou vpoledne či odpoledne :-))Jindro, Karel se noří a noří a noří a má se :-))Ditunko, básničko naše milená: ňáko se to tu svrhlo do smutna, vyveršotepuj, prosím, něco do vesela :-)))