Dá se odpustit nevěra?

Ano, odpustí se, ale nezapomene a už nikdy nevěříš.Z,

Odpustit se asi dá ale tento vztah,bude navždy poznamenaný.Je to velké ponížení pro druhého člověka.

naprosto s tebou souhlasim,,ve vztahu by mela byt vernost brana jako samozdrejma vec,,,

to biolog: ano, pravda, jenže nepobíháme po lese a nemnožíme se jak krysy,žáno. žijeme ve společnosti, něco od ní chceme a tak jí taky něco musíme obětovat. Argument, že těhotná není plodná, beru, ale tak mezi opicema. Já taky šukala jenom s ním a ne s deseti dalšíma, abych si "vybrala" nejlepší sperma...

to irka,kiki: ano,vztah je poznamenany, ale když říkám začali jsme znovu, tak myslím to, že jsme se oba nadřeli, spousta psychologů, kineziologie, nekonečné hodiny trvající rozhovory, 3 společné dovolené, prostě budování společné rodiny, jeho lítost,lítost, moje odpuštění. Zkoumání vztahu do hloubky, vyrovnání se s rodiči, poprošení za odpuštění u dětí... nevyčítání, rozhodnutí pro žití tady a ted, které je lepší než kdy v těch předchozích 15 letech, které jsme spolu. Ano, je to individuální, dovedu pochopit i ty, co to neustojí. Pak máš dalšího partnera a jak víš,že za 20 let to nebudeš prožívat znovu? To nevím ani ted, ale nemám iluze. A taky už nebudu mít tak malé děti, za těch 20 let...

To Kiki

Sprostota - pro dotčenou ženu. Ohrožuje to její zájem: aby muž zůstal v budoucnu s ní a staral se o ni a její děti (vím, že jsou i jeho a on to ví taky).

Zájem muže může být stejný - vychovat potomstvo - tedy být věrný, nebo rozdílný - zplodit potomstvo - tedy nebýt věrný, jelikož těhotná toho času plodná není. Proč ztrácet čas s těhotnou, když po světě běhá spousta jiných žen, které ještě moje dítě nenosí?

Zní to asi drsně. Svět je drsný. Je lepší s tím počítat a moc si to nelakovat na růžovo.

Tahat se s milenkou, když je manželka těhotná to je ta největší sprostota, nevím co to máš za nezralého a bezohledného partnera 777 benko. Obdivuji, že jsi ho rovnou nevykopala ze dveří.Ale když máte děti, tak to jde asi těžko, to jsou jen hrdinské řeči těch, co to nezažili. Jen si myslím, že váš vztah bude už navždy poznamenaný a nevěřila bych ,že to co udělal, neudělá znovu.Můžeš mu však oplatit stejnou mincí, jestli na to máš žaludek.

ano, myslim si, že je to hodne o te hrdosti, ja jsem moc hrda a neumim nebýt. Ale kdyz manzel lže i o banalitach,tak jak rika 777benka - chápu to! jak pak takovému člověku máš důvěřovat?! a o důvěře to je...a kdyby mi ji chlap 1x ubalil! ma konec! to je pak už věc těch ženských, že si to nechají líbit..

asi to hodně souvisí s hrdostí a důvěrou. já kdyby mě někdo podvedl tak, že bych se o tom dozvěděla, tak bych to brala tak, že ten člověk zradil mojí důvěru a není mě hoden. i s dětmi bych se sebrala a spálila mosty. ať si takový trhne nohou, neuměla bych začít znovu, stejně tak bych nezvládla, kdyby mě nějaký chlap fyzicky napadl nebo se mě neuměl zastat... ale znám spoustu holek a ženskejch, které by to uměly překousnout... nevím, co je dobré a co horší, pro každého něco jiného...

nevíš,o čem mluvíš, ina. Já to zažila a irku úplně chápu. Tři roky byla ta druhá lepší než já. A to jsem mezitím dvakrát rodila, já o ní nevěděla a děti chtěl on stejně jako já. A když to prasklo, připadla jsem si jak pes. Na krku malé děti a manžela,který ani nebyl schopen se odpoutat od milenky a který mi lhal tři roky i na takové banální otázky typu jak ses měl? nebo jak bylo v práci? začali jsme znovu ale ta jizva zůstává pořád :-(

Irko, nepřeháněj to s tou potupou, jsou o hodně horší věci. Ženský často snesou vagoše, který jim sem tam ubalí nebo prohraje peníze nebo někoho, kdo se jich neumí zastat, kdo je bačkora, to jakoby je v pořádku, ale jak zahne, tak je z toho větší věda než by měla být

Milujte se a odpouštějte si.

Nesouhlasím. Čas možná obrousí zacelí největší rány, ale jizvy zůstávají...

Čas vše zahojí.

no ja to zrovna prozivam a nedokazu odpustit! je to hrozne ponizujici a navic clovek uz tomu druhemu neveri, neni to takove jako driv, kdy jsme mohli jeden duhemu vsechno říkat, ted si 3x rozmyslim co rict nebo nerict, tim vazne hovor, proste kdyz clovek clovek a zradi - nikdy uz nezapomeneš - ja teda ne - tu zradu, tu potupu

Možná to, Tino, jen nevíš, protože o tom nemluvíte, ale i kdybyste mluvili,tak je lepší asi některé věci nevytahovat na světlo... Ale to není žádné odsouzení, nikdy jsem v takové situaci nebyla, jen mě tohle napadlo, když jsem tvůj příspěvek četla.

Já osobně si zatím nedokážu předsavit, že bych odpustila nevěru, možná se hodně shodnu s Peťou, která píše: odpustit ano, zapomenout nikdy, to bych asi byla já...

Já jsem podvedla svého manžela ještě v době kdy jsme spolu chodili a to s jeho bratrem. V tu dobu nám to nefungovalo, nespali jsme spolu a vypadalo to na rozchod a s jeho bratrem jsem si vždy velmi rozuměla. Byli jsem spolu jen dvakrát a pak jsme to ukočili. Manželovi ( tehdy ještě příteli) jsem to řekla po několika měsících.Byl v šoku ale odpustil mi . Musím říct že manžel to uplně vypustil z hlavy s bratrem se baví normálně a mě jedinou i po těch letech pořád trápí svědomí

Nejhorší na tom všem je ,že už člověk to mu druhé nevěří.Ta nejistota je strašná.

:-)

Odpustit se dá všechno... zapomenout nikoliv.

Opakovaná ne.Jeden úlet,ano. Ale dlouhodobý milenecký vztah ne.