Dá se odpustit nevěra?

Dá.

Někdo to umí přejít a jiný ne.Každý je v tom jiný.Nevěra přece nevznikne z ničeho nic.

Já to mám taky tak.Hlavně se pořád všude píše, že lidé nejsou od přírody monogamní, proč tedy tak trpí, když je jim partner nevěrný,proč to nepřejdou jako ,že se nic neděje?

já bych to nedokázala. nejsem žárlivá, ale představa že by mi byl partner nevěrný je hrozná...lehce žárlím i na bývalé partnerkyy...myslíte, že je to normální? Partnerovi o tom neříkám, stydím se za to, ale pomyšlení že miloval jinou a že se s ní miloval mně není příjemná a způsobuje mi svíravé pocity:(

A když jsou,Marty?

muj manzel mi byl nekolikrat neverny,torelovala jsem mu to,v koutku duse jsem se trapila,ale jednoho dne jsem ho videla s zenskou jeste moji kamaradkou a psychicky se slozila.nasla jsem si pritele a od neho odesla.dnes jak se potkame,chce me zpatky,ale ja ne.zustal sam a do jedne reky nevstoupis dvakrat.pokud nejsou v manzelstvi deti jdete od sebe.

Tino,jeho nevěra určitou úroveň měla,za celých deset měsíců mě nijak neubližoval,staral se o mě i o syna,a až na tu mou intuici žádný výraznější náznak nevěry neexistoval.Kolik myslíš,že existuje chlapů,kteří své milence vykládají,že jsou v podstatě spokojení a že prostě potřebují pouze pomasírovat svoje ego.Minimum.A kolik je holek,které by na tento model přistoupily?Minimum.Většinou jsou to husičky,které si naivně myslí,že zrovna kvůli nim opustí rodinu,děti a samozřejmě v neposlední řadě i majetek.A když se to nakrásně stane,tak pak ta realita v podobě alimentů,času věnovaného dětem a pod. je pro ně více než hořká.Vždyť ta věta slečno,moje žena mě nerozumí a naše manželství už v podstatě neexistuje je pro každou chytrou holku výrazné STOP,tady něco nehraje.Benko,to ti závidím,já jsem vždy řadu měsíců úplně v pohodě,ale pak mě rupne v bedně a chovám se jak hovádko.I když je mi v podstatě úplně jasné,že zbytečně.Mimochodem v prvním záchvatu vzteku jsem mu to i oplatila jednorázovou nevěrou,ale dobrý pocit jsem tedy z toho neměla.Vůbec se mi neulevilo,ale nutno říci,že ani žádná výčitka se nedostavila.Jo a můžu také říct,že když jsem na to přišla,tak kupodivu mě vůbec nějak nevadilo,že s ní spal,ale měla jsem obrovský vztek,že ze mě dělal tak dlouho blbce.A přitom se jasně nechystal mě opustit.Ještě na jeho obhajobu,začali jsme spolu žít když mu bylo 18 a mě 20 a po pěti letech vztahu se nám narodil syn.On předtím zas tolik partnerek neměl a najednou se v třiadvaceti oženil a stal se otcem.Já mám prostě pocit,že to všechno nějak nezvládl.Ovšem dlouhodobý mimomanželský vztah není řešením.Ještě ke všemu si našel slečnu,která byla ještě o dva roky starší než já,a z předchozího vztahu se léčila u psychiatra,jelikož ji partner dost ošklivě opustil s jejich společnou kamarádkou.No a takové děvče si pověsí na krk Blb.A ani to neumí včas skončit.Chlapi jsou totiž neuvěřitelní srabi.

digi:ano,žít se dá, odpustit snad, zapomenout nikdy. Souhlasím. I pak může být pěkné manželství. Souhlasím. Znám to. Znám i to, jak jí o mně navykládal šílenosti. Přitom ona mě znala, ale podporovala ho v názoru, jaká jsem strašná (samozřejmě). Já to ted jen vidím jinak - nějaká žena v jeho blízkosti mi vůbec nevadí. Co mi může udělat ještě horšího, než mi už udělal? Ví, že kdyby si s někým zašukal, stejně to nepoznám. A kdyby si s někým začal jako předtím, dám na tu INTUICI (ano,ano,existuje to!) a neptám se a letí ze dveří. Takže je vlastně celoživotně v podmínce. A já v klidu. A užíváme si.

Digi, horší než nevěra je pro mně fakt, jak o tobě mluvil, to je to, co bych já´osobně nepřekousla a nedokázala odpustit. I nevěra může mít úroveň, kdy partnera nepomlouváme a nehaníme

I já si dovolím reagovat.Jsem vdaná 10 let,mám devítiletého syna a můj muž mě podváděl zhruba 10měsíců.Začal,když synovi bylo půl roku.Když jsem to zjistila,tak ten vztah ukončil.Ovšem poté,co jsem si s jeho milenkou sedla a popovídala.Musím říct,že jsem poměrně valila oči co o mě stačil všechno navykládat.Jak jsem hrozná,nestarám se o dítě,jsem tlustá a zanedbaná apod.To slečna samozřejmě viděla,že to tak není,pozvala jsem ji totiž k nám.Nakecal ji,že čeká,až budou malému tři a já půjdu zpátky do práce,že se nechce zachovat jako zbabělec a nechat mě samotnou bez prostředků.A ona na něho koukala jak na boha,jaký je to charakter.Ha ha.No zůstala jsem s ním,snad odpustila,ale v žádném případě nezapoměla.Máme hezké manželství,ale vždy,když se v jeho blízkosti ocitne nějaká žena,tak se mnou zmítají šílené pochybnosti a dokážu se chovat jako ta největší kráva.Nezasvěcený člověk by si asi řek jak s takovou kozou může být.Proto můj závěr je,že odpustíte,překousnete,ale ten vztah to vždy poznamená a ta ztracená důvěra se už těžko kdy vrátí.A myslím si,že jak postupovat dál je individualní,podle toho,jak se ten chlap v tu danou chvíli chová.Pokud by tenkrát pevně nestál za mnou a nechtěl ten vztah okamžitě ukončit,odešla bych od něho.A navíc jsme se s tou slečnou schodly na tom,že už tak dva měsíce předtím od ní zjevně odejít chtěl,ale byl v tom tak zamotaný,že už sám nevěděl jak z toho ven.Já na to přišla v květnu,on chtěl udělat čistý řez v červnu,až odjedu s malým na chalupu,aby mě nemohla v prvním záchvatu vzteku kontaktovat.Tenkrát jsem ještě mobil neměla.No a já ho trochu předběhla :-).Jo a ještě něco holky,nepodceňujte své instinkty,já hned na začátku tušila,že někoho má,ale říkala jsem si,že se určitě mýlím a zasunula pochybnosti do zásuvky v mozečku.Kdybych nezasunula,ten vztah nemusel trvat tak dlouho a ta bolest potom nemusela být tak veliká.

To 777benka.Dítě mám a zase tak mladá nejsem.Jsem vdaná 12 let.Iluze už mě dávno přešly.Je to můj názor ale nikomu ho nevnucuji.Každý je strůjcem svého štěstí a každý máme o životě jiné představy.Žít dvojí život bych prostě nemohla a nemám na to žaludek.

to mašlička: hlavně by takový vztah neměl nastat. Jestli by se měl odpouštět, tak to je věc individuální. Broučku, jsi asi ještě hodně mladá, nemáš děti,zato máš iluze. Přeju ti, aby ti ty iluze dlouho vydržely, vyříkej si to s partnerem, at víte, do čeho jdete. Po 15 letech s jedním člověkem ale nějaké závěry učiněné v době, kdy vám bylo 20, jdou stejně do kelu.

Co člověk ,to názor.Nevěra je prostě zrada na druhém člověku.Odpustit se může ale už to nikdy nebude jako dřív-NIKDY!Jednorázová se odpustit dá ,ale dlouhodobý milenecký vztah by se prostě odpouštět neměl.

Ach jo, tady asi nemá cenu debatovat, protože jsou tu zřejmě jen ti, co mají pocit, že když někomu odpustím nevěru, a mám tím na mysli dlouhodobější mimomanželský vztah, tak
a) nemám hrdost a sebeúctu
b) žiju s manželem vedle sebe, z povinnosti k dětem
c)nemám odvahu ke změně
d) nemiluju ho...
atd.

Říkám, že on se změnil taky, a to především. Koukněte na www.babinet.cz do diskusního fora Život po nevěře. Nebudete se stačit divit, co je u nás žen i můžů, kteří odpustili.

Maslicko, prej si jenom, aby te nikdo takto nezradil. A jestli se to stalo, preji ti, aby se tvuj zivot pohnul tam, kde budes stastna.
Pro milenku...chapu te. Ale nemyslim si, ze ani po osklivym vztahu to mas za potrebi. Lepsi je, kdyz je clovek sam a da se dohromady. Minulost nas ovlivnuje, nechava v nas spinu, kterou nesmine prenaset na druhy. Pokud ho nemilujes, nezalezi ti na nem, potom si zrejme jenom uzivas na nejakou dobu, jak pises a zivot jde dal. Preju ti pekny vztah s nekym, kdo na tebe bude hodnej.

To Sabina.Mluvíš mi z duše.Hezká slova,opravdu.Přála bych si být takhle silná.:)

Po osklivym vztahu nejsem schopna jeste mit normalni vztah, proto mi nevadi byt milenkou. Jde mi o ty kratke vzacne chvile, me to staci, vic nechci, k nicemu nenutim ani se nevyjadruju. Chapu, ze na druhe strane je to zle, bohuzel se to stava. A kdyby se mi delalo z nekoho zle, tak s nim nebudu travit ani minutu. Ja ho nemiluju, on me nemiluje, proste spolu jenom travime omezeny cas. Takove setkani uprostred zivota.

At se nad tim clovek zamysli dokola, porad si pripomina jen tu bolest, zradu, ponizeni. Pokud to nekdo dokaze odpustit, - potom opravdu nemiluje, nebo si sebe hodne nevazi.
- K podvedene....nemyslim si, ze by se mel trestat. Kazdy clovek na svoje chyby prijde sam.
K milence - samozrejme, ze z techto duvodu hodne nevera prameni, ale nezlob se na me, z zenatyho chlapa, kteremu bych delala milenku, by se mi delalo zle. Tim nic samozrejme proti tobe.
A to, ze se odpustit neda, ale kvuli zachovani manzelstvi musi, je tez nesmysl. Kazdy jsme ve sve dusi svobodni lide a tenhle zivot je jenom nas. Nic nemusime, jenom umrit musime. Zalezi na kazdem jedinci jak je silny, jake ma moznosti se rozvest atd. Je mi lito tech, kteri se rozvest nedokazou a kteri nedokazi vzit zivot do svych rukou a zit ho po svym. Cas leti, zivot neni zas tak dlouhej. Nikdo nemusi trpet proti svoji vuli.

Dano a 777benko,nemá cenu se dohadovat.já si myslím,že v tomto případě záleží jedině na povaze podvedený.jsou ženy,který dokáží nejen odpustit,ale dokonce tolerovat opakující se nevěry(kamarádka mý kamarádky žije 30 let s takovým kur...íkem a komentuje to slovy:každý muž je lovec a občas si potřebuje provetrat koule mimo domov...)a jsou ženy,který by neodpustily tomu svýmu ani malý flirtík.Takže je to jenom o povaze podvedený a o síle její hrdosti.to je to samý,jak u týraných žen.některý snáší dobrovolně a v pohodě doma italský manželství.jeden den se perou a druhý se milujou. a některá požádá o rozvod po nějakým malým slovním incidentu.všechno je to o povaze a hrdosti.ale taky je pravda,že ve 20-ti žena přemýšlí jinak,než žena po x letým manželství,kde jsou děti a majetek.tam dokáží ustoupit i ženy s vysokou hranicí hrdosti.píši ustoupit,ne odpustit.s mužem zůstane kvůli dětem a majetku,ale žijí jenom vedle sebe,ne spolu.znám takový případ.kamarádka svýmu muži neodpustila nevěru,kvůli dětem a majetku se nerozvedla,ale už s ním normálně nežije,jenom vedle něj z nutnosti.takže nějaký mustr,jak se zachovat v případě nevěry neexistuje a ani nemůže,protože každý(á) jsme jiný.takže si tady můžeme psát o tom jak jsme se zachovaly,nebo jak se zachováme v případě nevěry,ale ne jak se člověk má zachovat.

Odpustit se dá skoro vše ale co potom zůstává?Takového člověka bych se nemohla ani dotknout.Štítila bych se ho.