Dá se odpustit nevěra?

Ne každý je schopem odpustit, hlavně se s tím nemá kalkulovat.Pokud dojde k odpuštění ,už by se to nemělo opakovat a toho odpuštění si vážit.

to Osudový vztah: považuji svůj vztah, který mám ted za osudový. Mám naštěstí věrného muže. Vím, že patří k hodně velké výjimce, protože dnešní doba je na věrnost dost špatná.

Určitě je to velké umění.

Nevěra se odpustit dá - otázkou však zůstává - co je pro koho nevěra?

neměla by se.

Osudovy vztah.
Povazuje Vas soucasny vztah za osudovy, nebo za ten osudovy povazujete nektery z minulych vztahu, jen Vam to proste nevyslo, nebo na nej teprve cekate?

ANO!Jen se ujišťuješ v iluzích, ale je to dokázáno a určitě to nezměníš.

NE!

Nevěra se dá odpustit, ale zapomenout se na ní nedá.Záleží na pochopení a toleranci obou jedinců.Nikdo nejsme 100%, neomylný a ani dokonalý.Nevěra byla, je a bude.

Ha Ha hrdino!

maruško,milenku nemá.Chování se uplně změnilo a fakt se snaží,po mém odchodu se manželovi přestalo všechno dařit a asi jsem si to měla vychutnat,nelitovala jsem ho,ale věděl,že může ke mě přijít a popovídat si..nic víc.Prostě zjistil,že milenky mu nic nedají..ba naopak mu mohou všechno vzít a to doslova.Ale každý muž je jiný a žena taky jako i každé manželství.Zatím ještě nevím jak to dopadne,ale snad se rozhodnu správně.

Odpověď na téma: Ne!Nejde odpustit.

On by na to dosmrti nezapoměl.Zůstala by mu památka na moji maličkost.Žěnu nikdy neudeřím.Děti si vemu a ona aby šla.
Pak si najdu novou hodnou holku.

reny jsi velice silný člověk a na tom co píšeš je pravda,jen mi pověz manžel je s milenkou

no me kdyby podvedl muj pritel, tak mu dam pres drzku, ji taky a mely by po ptakach!!!!!

souhlasím-milovat,ale nesmí poznat,že ho milujeme příliš/i když ano/.Zažila jsem to na vlastní kůži i když to nechápu,ale je to tak.Milovala jsem manžela tak moc,že jsem nějak ztratila samu sebe,prostě jsem žila jen pro něj a to byla chyba,nevěra?ano-zdrtilo mě to,já ta hodná,pracovitá atd.když jsem viděla jeho milenku,tak nebyla nějak hezká,ale sebevědomá a asi pro muže tajemná.Už jsem psala,že jsem odešla...a to byl ten zlom v mém muži...jakto,že odešla...ona mě přece miluje../a vše strpí/Po 10 letech manželství se snažím najít samu sebe a preferovat své zájmy,s manželem se scházíme a je důležité,aby viděl,že klidně dokáži žít i bez něj....proto opakuji...odejděte po nevěře svého jediného,milovaného muže,nemůžete už nic ztratit...jen získat.

Tak to by si ta moje mohla zkusit:-((
Jsem chorobně žárlivej a to by potom letěla.Nebudu se trápit k vůli nevěrnici.Chci mít harmonický polodný a nenudný vztah,ale adrenalin nestrpím.

Pro italku:
Souhlas,tohle snad platí v každém vztahu,dokonce i já sama cítím,že pokud na mně začne být muž "závislý"či spíše jak cítím,že ho mám jistého,přestává mne zajímat.A stejně tak je to obráceně,mám teď poměr s mužem,kterého stále musím udržovat v napětí a občas mu proklouznout mezi prsty.I když bych se mu nejraději složila k nohám a "sloužila mu".Jenže pak bych ho stratila.Ale tohle tedy u mne platí i vpřípadě přátelství žena/žena (neplést s lesbickou láskou).Stále si hlídám svoji osobní identitu,občas vystrčím růžky (což je pro protistranu přitažlivé jak jsem si již ověřila) a mám ráda když přítel či přítelkyně si zachovávají to své.Jo italko,zajímalo by mne jak jsi na to přišla,že je třeba se dělat "vzácnou".Je to osobní zkušenost,rada někoho jiného či jen sedlácký rozum?

Pro italku:
Souhlas,tohle snad platí v každém vztahu,dokonce i já sama cítím,že pokud na mně začne být muž "závislý"či spíše jak cítím,že ho mám jistého,přestává mne zajímat.A stejně tak je to obráceně,mám teď poměr s mužem,kterého stále musím udržovat v napětí a občas mu proklouznout mezi prsty.I když bych se mu nejraději složila k nohám a "sloužila mu".Jenže pak bych ho stratila.Ale tohle tedy u mne platí i vpřípadě přátelství žena/žena (neplést s lesbickou láskou).Stále si hlídám svoji osobní identitu,občas vystrčím růžky (což je pro protistranu přitažlivé jak jsem si již ověřila) a mám ráda když přítel či přítelkyně si zachovávají to své.Jo italko,zajímalo by mne jak jsi na to přišla,že je třeba se dělat "vzácnou".Je to osobní zkušenost,rada někoho jiného či jen sedlácký rozum?

moje zkušenost s podvadějícím manželem je,že nesmíte ukázat,že ho strašně milujete a prosit se a ponižovat at to s tou druhou skončí.Když jsem toto udělala,tvrdil že s ní skončil a opak byl pravdou.Sbalila jsem mu věci a skončila to já s tím že až si bude jistý co chce at se vratí.Věřte nebo ne,ale to na ně platí.Ukázat,že neznamená,že když ho miluju,budu ticho a tiše vyčkávat jestli ano nebo né.Nevím ale to je má zkušenost.