Dá se odpustit nevěra?

Nežárlím, když si můj muž z dálky prohlíží jinou ženu, nebo tak něco. Přestože není krasavec, je na naše poměry velmi galantní k ženám a umí skvěle lichotit. A právě tohle , co se kdysi líbilo mě, se líbí zřejmě každé. Ale s tím nic nenadělám. Myslela jsem si, že nemá důvod k nevěře, že já jsem dostatečně skvělá, než aby se musel zabývat ještě nejakým dalším vztahem. Zřejmě ho pálí dobré bydlo. A koho pálí dobré bydlo, ten o něj dost často přijde.

Znám svého muže dost dlouho - když byl zamilovaný do mě i jeho nesmyslné výmluvy, aby mohl trávit čas jinde. Teď už nejsem ve stavu, abych věřila nesmyslům a hlavně měla chuť jim věřit. Já už se ani nemusím pídit kde s kým.

I já mám plno chyb, i když jinak jsem "krasavice inteligentní". :-)))

par lidi by to o mne dosvedcilo .:-) a sen vsech zen nejsem, mam i sve vady... a nektere dost podstatne..
do prichodu moji partnerky o mne 98% zen tvrdilo ze jsem idiot.... ty 2% se jeste nenaucili mluvit, aby mi to rekli....

pokud je to tak jak pisete a neni v tom prehnana zarlivost, tak ho do haje poslete... ale az budete vedet na 101% ze ma zas jinou..
libi se mi ze mate dost sebeduvery.. :-))

kdyz pojde okolo vas nekdo jako ja, tak si ho bud ani nevsimnete, nebo ho rovnou poslete do haje.. nejsem typem , co muze na první pohled zene neco nabidnout..

Pro Petra: Vás bych taky chtěla, vy jste sen všech žen. Jestli je pravda, co píšete (myslím že si tu leckdo vymýšlí nebo píše nesmysly), tak klobouk dolů.
Já jsem manželovu nevěru hodně těžce nesla a zvládala. Syn byl ještě malý, měl ho velmi rád stejně jako já. Skoro jsem se modlila, aby se manžel vzpamatoval. Nějakou dobu to vypadalo dobře, i teď se tváří a říká, jak mě miluje, ale je to tu zřejmě nanovo s novou ženou. Syn mezitím dospěl, já vypadám čím dál tím lépe a když někomu řeknu, že mě můj muž podvádí, kouká na mě dotyčný jako kdybych spadla z višně a naprosto nechápe, co manželovi vedle mě chybí. A mě už to konečně dochází - můj muž je blb, kterého je potřeba poslat do háje za některou z těch, co mi nesahají po kotníky a jít svou cestou. Jestli půjde okolo někdo jako vy, okamžitě po něm chňapňu.

ahoj Leni :-)
holka, musis se rozhodnout proc chces zachranit manzelstvi... do jake miry.. jestli chces uchovat formalni manzelstvi a dekorum jakžtakž fungujici rodinu nebo chces vic, chces jeho zpatky city...
a podle toho dannou situaci resit...

mate nejakeho spolecneho pritele, pritelkyni,ktere/mu oba bezmezne duverujete , aby vam delal prostrednika... aby si s vami obouma o samote popovidal, a pokusil se rozumne resit situaci... za pokus to stoji...
s manzelem zkus nekomunikovat slovy ale doteky a city.. starat se o nej,obcas ho jen pohladit a tak... maximal mu jednou za 3 dny rict ze ho mas stale rada..
tvoji situaci ti opravdu nezavidim, ale pevne verim ze ji zvladnes... podle mne jsi silna a statecna osobnost...
zaujalo mne jak jsi psala ze jsi dokazala rostridit prattele na ty prave a na ty co se jen tak tvarili... copak ti provedli? :-)

a já ?
ja jsem neveru moji ci moji partnerky resit nemusel :-)) to byla asi shoda jmen..
muj nazor na neveru jsem tu uz psal.. podle mne zalezi na konkretnim pripade.. a hlavne na tom jak se partner po provaleni nevery zachova...
podle mne je rozdil mezi úletem a neverou kde uz jsou city.. zalezi taky jake bylo manzelstvi pred neverou... jestli to ma vubec nejaky vyznam urovnavat..

moje partnerka uz 5 let zapasi s tezkou nemoci... a dikybohu vítězně... je z toho venku.. byly roky kdy jsem ji doma videl tak 14 dni z celeho roku.. zbytek v nemocnici..kam mne za ni nepustili..
ale po celou dobu mne ani nenapadlo ji byt nevernej.. to by ani neslo ... v momente kdy bych si vzpomel na to jak partnerka zapasi se silnou chemoterapiji tak by mi zvadnul jak sucha kytka..ze to tak musim rict.. a ja bych sebou silene pohrdal..
nedostatek sexu jsem po dobu nemoci resil rucni cestou.. ale stalo to za to, ted mi to partnerka plne vynahrazuje :-) věri mi jak nikdo pred tim... a ja jeji duveru nezklamu...

Pro Petra
Děkuji ti za tvůj názor. V podstatě se shoduje s těmi, které slyším. Netlačit na pilu. Co se týká toho jak jsi napsal, že bych ho dávno vyhodila. Máš pravdu, asi bych to udělala. Teď to bude vypadat, že jsem na peníze, ale naše platby jsou tak provázané a zjistila jsem, že musím v prvé řadě chránit sebe a děti. Děti jsou dospělé a až skončí školu budou si žít svůj život. Nemohu zůstat bez prostředků. Vždy byla u mě na prvním místě rodina a asi to byla chyba.
A tak se snažím o nějakou komunikci.Ale je to komunikace o ničem. Tedy o těch nejbanálnějších věcech. Ale i při ní je podrážděný, zvedá hlas....Dokonce jsem navštívila psychologa s tím jestli mi nedoporučí nějakou techniku ke komunikaci. První návštěva byla v pohodě.Nabyla jsem dojmu, že mi rozumí a chápe.Druhá návštěva otřes.V životě už asi nepůjdu pro radu k odborníkovi.Vylíčil mi můj další život v těch nejčernějších barvách. Možná je to dobře. Ale nacházím se v situaci, že potřebuji podpořit a ne srazit ke dnu. Přišla jsem domů tak dokonale rozhozená, že ještě dnes se z toho vzpamatovávám. Ale jak komunikovat s mužem, o tom co se stalo, jsem se nedozvěděla.
Ještě, že mám sestru, která je tou silou, která mě drží nad vodou.
A taky jsem zářný příklad toho, že nezůstane u jednoho problému.Dcera měla letos promovat. Nebude.V pondělí jde můj otec na operaci tlustého střeva. Budou mu dělat vývod. Má velký nález. Situace je vážná.Onemocněl mi vážně švagr. V práci musím problém řešit s právníkem a musím to zvládnout za pondělí.
A jsem sama doma.Je pravda, že jsem teď byla se známymi na zahradě, kde jsem vařili boršč.
Mám spostu koníčků,ale člověk přijde domů a je sám. Zas bude víkend a to je nejhorší.
A co ty Petře. jak jsem psala v prvním příspěvku, snažím si pomoct i sama, a tak jsem narazila na tuto diskuzi a přečetla jsem si ji celou. A jestli se nepletu, tak jsi před časem řešil taky problém se svou ženou. Jak to dopadlo? A jaký názor máš ty potěch zkušenostech na nevěru? Dá se odpustit?

Pro Terezku ..
Teri , muzu vedet jak se zachoval hnusne kdyz zjistil ze si o nej bojovala ? to te pretahnul vsi silou zeleznou trubkou po hlave nebo co ?
pises ze mas milence , ale kdyby to nejak slo odblokovat vrátilaa by ses k exmanželovi ?

podle mne jsi se silne urazila.. uražena ženska jesitnost.. bojovala jsi a on te misto pochvaly za to ponizil..
verim ti ze je to hnus.. silene hnusny..
ale myslim ze nenavist to neni.. a ze toho milence jsisi nasla taky jen manzelovi na truc.. tedy aspon z pocatku
zeptam se takhle..

kdyby se u tebe ci tvych deti projevila zla a zakerna nemoc,ty by jsi byla donucena s ní bojovat a pri tom jsi cítila vsemoznou psychickou a fyzickou podporu (hlavne citovou ) a take díky tomu jste nad nemoci vyhrali, jak bys to posuzovala potom ??

jinak receno, myslis ze nejaky silny,zazitek kladnych emoci by ten sok z jeho hrubosti a to zablokovani nedokazal prorazit ?
nestalo by to jeste za zvázení ?

predem se omlouvam , pokud jsem se te nejak dotknul, nedo pokud jsem se nemel k tomu vubec vyjadrovat.. Petr

pro lenku..
nevím jestli se můžu zapojit a přidat názor ale snad tak zle nebude kdyz napisu co si myslim...

Leni, nezavidim ti tvoji situaci,ale ja bych to nechal zatim být.. zatím bych si hleděl svych zajmu a znamých a nechal ho v klidu...
pripadá mi ze on neví jak z te situace ven..
nemá sílu ukončit jeden ze dvou vztahů( a myslim si ze to ten s milenkou )
neví kam dál a je v úzkých , proto je hrubý při komunikaci s tebou..
hromada muzu , mne nevyjimaje, svoji uzkost maskuje do ulity a zdani tvrdeho chlapa.. proste je to takova muzska jesitnost..
sama pises ze ceka az to nekdo vyresi...

zalezi na tobe, jak se rozhodnes.. je mi jasny ze dva mesice jsou kratka doba na to aby to prebolelo, ale zkus si pomalu urovnávat hodnoty.. bud se rozhodnes pro nej nebo bez nej..
ja si myslim ze pro nej.. ze budes bojovat..
( mimo jine pro to ze bys ho jinak davno vyhodila )
zkus si promitat celych 26 let vaseho vztahu a vzpominat na dobre a krasne chvile..( nevykazoval jiste znamky slabosti uz driv ?)
zjistis jestli stoji za to o nej bojovat nebo ne.. jestli ti ten vztah stal za to)
bud pokud mozno mila, starej se o nej ( je mi jasny ze ted se ti vari vsechna krev v tele) a snaz se mu ukazat o co by prisel kdyby te opustil... akorat bych mu rekl ze ho más rada a ze o nej budes bojovat.. za zkus ho polibit...
urcite mu s tim desne zamotas hlavu a on , i kdyz to tutove neda nijak najevo,bude podvedomne na tve strane..

mozna ze je to blbej nazor, ale jak se rika , blby nazor taky nazor...
Petr

Stáňo, asi jsi měla štěstí, že se brzy vzpamatoval.Ale já nevařím, protože jsem doma sama. Děti jsou dospělé, ale ještě studují vysokou školu a teď si užívají prázdnin.Když uvařím nedojde. A to přitom vařím ráda i peču. Chodí domů tak nepravidelně a pokud slíbí že dojde, tak to nedodrží.Byla jsem teď týden na dovolené na horách. Bylo to super.Koupila jsem si kolo.Taky jsem poznala,kdo je přítel a kdo ne.Ale mi to připadá, že čeká, kdo tu situaci za něj vyřeší.A taky nejsem schopna myslet, jestli chci s ním být nebo ne? Jak sis to ujasnila? Prostě v současné chvíli nevidím do minulosti ani do budoucnosti.

Terezo, tak teď vlastně ani nevím, která z nás dvou je na tom líp. Já se tenkrát nervovala, nespala a on si užíval. Blbá. Když se na to podívám zpětně, asi to tak mělo být, protože se mu to vrátilo, on šťastný není. Vím to. A já mám teď klid, bez nervů a klidný spánek a jsem v pohodě. Alespoň si to myslím. Ale někdy ta samota je na palici. Já měla výhodu, že byt byl můj. A Ty, když tak žijete vedle sebe jsi v poho ? spíš s ním ? Ale asi dotěrná otázka. chjo.

Vlasti,já čekala 5 let,ale nic jsem nemusela předstírat.Milovala jsem ho a proto to šlo.Kdybych se těď usmívala a byla milá,tak to by už bylo předstírání.Tenkrát jsem nic nepředstírala a teď taky ne.Nemluvím,neusmívám se a doma dělám vše s odporem,protože to už jinak nejde.Taky bych se rozvedla,děti jsou už z domu,ale zůstali bychom bydlet v jednom bytě a to by určitě při povaze mého manžela nedělalo dobrou,tak to nechávam plavat a v podstatě stejně jako ty čekám a stejně jako ty nevím na co.Na to,že se vrátí ne,protože se vrátil,ale já už o něho nestojím a na nový vztah,vážný vztah, chuť, po tom sklamání, nemám.Bezdůvodně zničil 26 let společného života a tak dlouho zkoušel mojí trpělivost,až kápla poslední kapka a ta definitivně udělala konec za vším. ach,jo.

Terezo, Ty jsi vydržela čekat a předstírat 5 let ? Tak to smekám. Já to vydržela 2 roky a pak to bouchlo. Ta jeho milenka ho dost trapně naháněla a mě provokovala.Tak jsem ho vyrazila a podala rozvod. Bylo to rychlý, po 26-ti letech jsme byli za 4 minuty venku. A pak jsem začala čekat, ale nevím na co. Vlastně čekám pořád, že se vrátí, i když vím, že už by to stejně nešlo. Jsem sama, na nový vztah nemám, asi není ještě ten správný čas. Ch jo.

zažila jsem přestě to samé.25 let manželství a můj muž si našel stejně starou,jak já a taky v práci.Dala jsem mu čas,dlouho jsem to tolerovala,byla jsem hodná,neskutečně milá,vypráno,vyžehleno,uklizeno,uvařeno a i když se choval blbě a v té době mu vždy a všechno včetně mě vadilo,snad že i dýchám,tak jsem měla vžey na tváři milý úsměv a čekala jsem a říkala jsem si,že trpělivost růže přináší.Ano moje trpělivost růže přinesla,vrátil se ke mně,změnil se,byl super,ale nedokázal milence narovinu řict,že končí a vrací se k manželce.Milenka ho neustále pronásledovala a vyznávala mu lásku.Chvíli jsem to řešila v klidu a řekla mu,ať si to vyřeší,ať to nehraje na dvě strany,slíbil,že jí to řekne.Asi nebyl schopný,tak jsem to vzala do rukou já.S madam jsem si promluvila,ale stejně se ho nechtěla vzdát.No a když to zjistil můj muž,tak se šíleně rozčílil a zachoval se ke mně hnusně.Asi 2 dny po tom výstupu mu asi došlo,že jsem o něj jenom bojovala a opět se začal chovat úžasně,ale ten jeho výstup ve mně něco zlomil a všechno co jsem k němu cítila je pryč.Totálně.Myslela jsem si,že čas to spraví,ale už to trvá dlouho dobu a už to nejde,už jsem se několikrát přesvědčila,že to už nejde,že náš vztah je už totálně zničený a vše je už nenávratně pryč.Kolikrát jsem si říkala,že bych i chtěla,ale něco se stalo uvniř,nějaká blok,nebo co a už to prostě nejde.Zažila jsem s ním ledacos,trpělivě jsem čekala asi 5 let!!!! a přestále jsem jeho hnusné chování ke mně za celá ta léta a pak jsem byla šťastná, že to ocenil,vrátil se,začal se chovat hezky a já ho s obrovsou radostí a láskou přijala zpět.Ale nedokázala jsem přenést přes srdce,že když bylo dobře,jenom ona se s tím nedokázala smířit a já o něj vlastně bojovala,tak se hachoval hnusně.Asi to byla jenom taková momentální reakce a pak si to uvědomil a vše napravil,ale to si jenom myslel.Totálně vše zničil!Takže teď od té doby s ním nemluvím.Když musím promluvím,ale když jenom doopravdy musím,když se zeptá,tak slušně odpovím,když mluví o nepodstatných věcech,tak absolutně nereaguju,prostě to nejde a na mé tváři od té doby neviděl úsměv.Hrozně mě zranil,hrozně mě zklamal a všechno zbytečně zničil.Bezdůvodně zničil 25 let manželství a už to jinak nebude.Hrozně jsem to celých 25 let manželství milovala a nedokázala jsem si život bez něho přestavit,protože jsem trpělivě čekala a modlila se,aby se vrátil a byla neskutečně šťastná,když se vrátil,ale teď,kdybych se měla kam odstěhovat,tak bych si život bez něj dokázala představit a dokonce bych si ho i přála.Teď se hrozně snaží,vidí,že se něco děje a něco vážného,ale už je pozdě.Tvrdě naráží na nezájem.Není to o tom,že bych mu dělala naschvály,nebo se mstila.Ne!Je mi to moc líto,žo to tak dopadlo,že zbytečně zničil naše manželství,ale prostě asi u mě kápla ta poslední pomyslná kapka a já už s tím nedokážu nic udělat.Nwqco se ve mně tvrdě zablokovalo,ale už absolutně nic necítím a jsem ráda,když ho nevidím a neslyším a jeho dotyky jenom vždy přetrpím a já se ho dotknout už nedokážu.
Poradit můžu jenom jediné:uvařit,vyprat,vyžehlit,uklidit a vždy mít na tváři milý úsměv.ALE DOOPRAVDY VŽDY!!!I když je doslova hnusnej,tak zuůstat milá,ale pozor,aby to nebral,jak výsměch,to by nezabralo.Když je vzteklem,tak být milá a když už je nechutně hnusnej,tak být sticha a stáhnout se.No a k tomu samozřejmě patří i to,aby žena vypadala hezky.Vždy jsem cvičila,abych nebyla,jak bečka sádla,chodila na kosmetiku,ke kadeřnici,vždy jsem se líčila a kupovala si hezké věci.Všechno co jsem psala je potřeba dělat trpělivě a připravte se na to,že třeba i pořádně dloho.Já vydržela 5 let a pak to přineslo ovoce.Vrátil se a mohlo to být tak krásné.Vydrželo to čtvrt roku a pak přišel totální konec.Snad to u vás skončí líp.Abych se z toho nezbláznila a taky zažila něco hezkého,tak jsem si našla milence.Je úžasný,je mi s ním krásně,nikdy jsem nic tak krásného nezažila,ale stejně bych to všechno raději zažívala doma se svým manželem,ale už to bohužel nejde.

Lenko, i já jsem byla přesně v takovéhle situaci. Také 26 let manželství a našel si jinou (také z práce, a stará jako já). Řešila jsem to tak, že jsem ho vyhodila a jsme rozvedení. Akorát jsem trochu nechápala, s kým jsem to těch 26 let vlastně žila. Úplně jiný člověk. Stáňo, pěkně jsi to napsala, ale buď jsi měla štěstí, nebo ten tvůj nebyl tak moc zamilovanej.

Není to jednoduché, ale začni si trochu užívat. Nemyslím tím zrovna hned milence, ale změň trochu svůj život. Přece nemusíš jen sedět doma a čekat jestli dnes přijde domů. Zažila jsem to samé. Udělala jsem to tak, že vždycky bylo jako normálně uvařeno, vypráno, uklizeno. Ale v době kdy jsem věděla, že většinou přijde domů, jsem doma nebyla já. Popravdě jsem tam ani být nechtěla. Přišla jsem večer, zeptala se, jestli se najedl, jak se má, a šla jsem spát - do společné ložnice. Žádné výčitky, hádky, ultimáta, doprošování. Jen jsem mu řekla, že ať se rozhodne jak chce, budu to respektovat, ale dětem (dospělým) to musí říct sám. Samozřejmě, že pro mě to snadné nebylo, dost jsem si pobrečela. Ale řekla jsem si, že jestli mě opravdu dokáže po těch letech pohodového manželství opustit, pak mi už nestojí za to, abych se trápila. A jednu chvíli mi opravdu už bylo skoro jedno, jestli začneme zase žít jen spolu.
Velmi brzy pochopil, že jsem to asi já, kdo se bez něj snadno obejde. Přišel s velkou kytkou a omluvou, a já jsem to po dlouhém rozhovoru, kde jsme rozebrali celé naše manželství, ráda přijala. Vloudil se nám stereotyp a málo jsme spolu mluvili, to byla chyba. A pak ten ochranitelský mužský pud - ona je vdova, potřebuje mě víc.Teď už je to pár let a občas se tomu i zasmějeme, pomohlo to k tomu, že se nám oběma v hlavě rozsvítilo včas. Ale upřímně jsem mu tenkrát řekla, že kdyby ta milenka byla mladé děvče, tak bych mu okamžitě sbalila kufry a poslala ho pryč. To by pro mě byla naprosto jiná záležitost a pravděpodobně bych ho zpátky už nevzala. Přemýšlej proč se to asi stalo, všechno má nějaký důvod.Ujasni nejdřív sama sobě, jestli o něj ještě stojíš, a dej si čas. Pečuj o sebe, změň účes, kup si oblečení, jeď na dovolenou, prostě si teď užívej svobody, aby si uvědomil, že svět ani ty se netočí okolo něj. (to muži nesou velmi těžce) Třeba se ti to zalíbí natolik, že ho už nebudeš chtít ty. Držím ti palce, aby sis dokázala aspoň navenek zachovat chladnou hlavu a důstojnost.

1. 8. jsem byla 26 let vdaná.Manžel si pořídil milenku.Je to paní z práce, je stejně stará jako já.Je vdovou.Dva měsíce se manžel potácí mezi domovem a jí. Spí třeba tři noci doma, dvě u ní.Odmítá se mnou komunikovat.A když spolu mluvíme je dost arogantní, úplně jiný než jsem ho znala doteď. Přečetla jsem si články v této diskuzi i názory. Neřeším nyní náš vztah - co bude ( já to teď nevím, zda chci s ním ještě být), ale aby se mnou komunikoval.Vím, že vše chce svůj čas. Ale taky, abych si nepřestala vážit sama sebe, to nelze tolerovat do nekonečna. Odpovězte, prosím, jak jste tuto situaci řešily vy. Děkuji

přesně tak - nejdůležitější je po ničem nepátrat - co oči nevidí, srdce nebolí

Abys to nebyl/a právě ty, kdo je nevěrný, takový jsou nejlepší, sami můžou všechno, ale běda, kdyby partner/ka.

jen hodně velkej čůrák může odpustit nevěru

Když už k nevěře dojde, je lepší o ní nevědět.Pak to bolí. Mnozí pátrají, slídí, lezou do mobilu a pak se stresujou, že na něco přišli.Sami se o to přičinili, ale pokud to praskne na druhou stranu, je lepší vše zvážit a nedělat unáhlená rozhodnutí, je to nejbolestivější věc v partnerském vztahu a vše je lepší řešit s rozmyslem a klidnou hlavou,prvotní reakce může v budoucnu strašně mrzet, ale pravdou je, že na to musíte moc milovat.Pa

Pokud člověk opravdu miluje,věřím,že nevěra se odpustit dá i s vědomím,že se to může stát kdykoliv znova.Uzavřít nepříjemnou kapitolu nevěry do šuplíku a zamknout a již neotevírat.Nevyčítat,nevracet se k minulosti a s novým čistým štítem jit opět dál.Ovšem při druhém zaklopýtnutí si již jista nejsem,jestli by se nevěra opakovaná měla opět odpustit.
Sama jsem nevěru mého muže neodpustila a nelituji našeho rozchodu,spíše naopak.Patrně jsem svého muže nemilovala natolik,že jsem mu nebyla schopná odpustit.Ale věřím,že láska zázraky přináší,tak i změny,o kterých nyní jsme přesvědčeni,že jsou neměnné a nezmněnitelné.Kdo ví...