Dá se odpustit nevěra?

Ahoj mk,tak to je mi opravdu líto.Hlavně, že máš někoho jako je Tvoje mamka.Važ si jí, protože jestli Ti takhle pomáhá, tak je opravdu skvělá.Já se to té svojí neodvažovala říct, ne že by jsme spolu neměly hezký vztah, ale proč ji přidělávat starosti.Musím Ti říct, že manžel byl hodně překvapený, jak jsem to vzala.Řekl mi, že myslel, že budu hysterická a snad,že i skočím z okna (naivka).Jenže já tu mám 2 děti a musím pro ně žít.On také lhal a tvářil se divně, vždyť už jsem psala, že jsem to na něm poznala.Facku jsem dostala také.Mám v sobě hroznou ránu, ale čas to snad spraví.Je to totiž ještě moc čerstvý.
Musíš jít dál.Pokud v tom nejsou děti, jde to trošinku lépe (myslím si). Ale možná, že to je stejný.

ahoj evi, ta to ti moc fandim, at vam ten novy zacatek prinese hodne stesti. ja jsem pred par dny dostala po 4.5 letech kopacky, takze se pomalu zbrchavam a zacinam zit znovu. je to docela tezke. nastesti mam kam jit a nebyt mamky, nevim nevim... je mym velkym mantinelem a strasne me drzi nad vodou. pokud se clovek dozvi neco tak hrozneho, jako je nevera, asi je fakt dobre jednat naprosto v klidu, i kdyz se to dobre rika, protoze mas urcite chut toho druheho zabit, ale nema cena nic resit v afektu. to clovek rekne i veci, ktere ho pak moc mrzi a nemuze je vzit zpet. ja jsem na sveho ex taky vyjela, protoze mi nebyl schopny rict pravdu, kde byl a jeste se k tomu tak strasne divne tvaril, ze by to poznal i slepy. nevim, co se stalo, rekl, ze za koncem vztahu neni zenska, ale ja nevim.... uz jsem byla paranoidni a davala jsem si dohromady veci, ktere treba ani nejsou a nebyly, ale neslo to....

v lete jsme meli pauzu na premysleni, zda to dame znovu dohromady, ale asi to nemelo smysl... ja jsem dostala timto silenou facku, i kdyz vim, ze spoustu problemu bylo kvuli memu chovani a povaze...

neznas nejaky dobry recept, jak se z toho dostat bez "ujmy na zdravi"?

diky

Ahoj,holky.Chtěla bych se s vámi podělit o moji zkušenost.Jsem s manželem 5 let vdaná a 3 roky jsme spolu chodili.Máme 5-letého kluka a roční holku.Minulý měsíc jsem se dozvěděla o jeho nevěře.Zrovna se mi hrnou slzy, bolí to, hrozně to bolí, ale já mu odpustila.Vím, že nikdy, opravdu nikdy na to nezapomenu, ale život jde dál.Myslel si, že se to nedozvím, ale je tak průhledný.Také jsem mu dala vybrat mezi mnou a jí.Úplně v klidu, skoro bez emocí, nekřičela jsem, nebrečela.Vybral si mě a začínáme spolu znovu.Vždy jsem si myslela, že s takovým chlapem už nedokážu žít, natož spát.Ale to jsem si jen myslela.Také mi slíbil, že se to nebude opakovat, ale je těžké tomu věřit (zatím).Tak uvidíme.Nikomu v mém okolí jsem o tom neřekla, ani nejlepší kamarádce.Potřebovala jsem to ze sebe dostat, a tak píši.Držím vám moc a moc palce.

to Pema: jojo, cetla jsem tvuj pribeh a videla hodne podobne veci... chjo, je to tak tezke!!! Nejhorsi je, ze mam pocit, ze uz nechci cekat, s takovou chuti bych bouchla dverma a rekla mu, at si je s ni, ze mu to usnadnim, ale nejde to... finance bych to nezvladla... ted se upinam k peti dnum, kdy jedu do Cech a tesim se na mamcu a kamosky, ze budu bez nej a budu se moci "nadechnout"...
nejhorsi je, ze se ke mne chova mile, ale na druhou stranu jsme vedle sebe jak dva kamaradi... kdybych vedela, ze s ni neni v kontaktu, bylo by to snazsi... takhle aby se clovek vyrovnal s neverou a jeste tim, ze jejich kontakt pokracuje... ale dva roky to u me nebudou - v unoru delam zkousky ve skole a pak snad bude uz lip a budu moci odejit... :)

to Martina: to prožíváš docela strašný období... když už se člověk nějak vypořádá s dlouhotrvající nevěrou, tak přijde taková rána. Víš, ono je to hrozný, ale na druhou stranu - to, že ti byl nevěrný, jsi věděla, víš, že spal s jinou, no a tohle je jen důsledek toho, že spal s jinou. Ne že by to člověku nějak usnadnilo situaci, taky nevím, co bych dělala. Ale jestli jsi dokázala překousnout a odpustit nevěru, tak tohle je vlastně jen důsledek té nevěry. Jestli si myslíš, že jinak je to s manželem OK, věříš mu, že už tě nezklame a nepodvede, chceš být s ním, tak se zkus přenést i přes tohle. Ale sama nevím, jak bych na toto zareagovala a jestli bych to unesla...

Martino, nemůžu se vžít do Tvé situace, ale jak jsi dokázala tolerovat manželovi 4 roky nevěru? Na otázku "co mám dělat" si bohužel budeš muset vždycky odpovědět sama, ale připadá mi, že chlap, co žije v manželství, kde má dítě a zároveň plodí děti mimo je hajzl nejhrubšího zrna a pryč s ním! Jak vám to mohl oběma (Tobě i milence) udělat??? To je prostě z každého pohledu strašné... DRŽ SE, ať už se rozhodneš jakkoli, ale myslím, že kdo je schopen takového jednání, už se v budoucnu bude pouštět jen do ještě větších hrůz..., kterými budeš trpět zase Ty...

O nevěře svého manžela jsem věděla dlouho, trvala skoro čtyři roky. Když to skončilo, poznala jsem to a odpustila jsem mu. Jenomže teď se ukázalo, že z té jeho nevěry jsou dvě nemanželské dcery a já prožívám peklo. Jsem na dně a nevím jak dál. Vím to už dva měsíce a nejsem schopná se rozhodnout co s tím. Manžel by chtěl zůstat se mnou a s naší dcerou. Je to teď všechno jenom na mě jak se rozhodnu, on bude moje rozhodnutí respektovat. Jsme spolu už třináct let a to nejde jen tak zapomenout. Teď po tom všem se chová tak hezky jak se nikdy nechoval. Snesl by mi modré z nebe, ale asi je už příliš pozdě. Co mám dělat? Mám zůstat a naučit se s tím vším žít anebo odejít. I přes to všechno mám manžela pořád ráda. :-(

to Evika a MM: já jsem si dřív taky myslela, že něco takovýho bych nevydržela, ale ukázalo se, že toho vydržím asi neskutečně moc. Jenom to je za cenu velké bolesti a psychickýho strádání. Takže by snad bylo lepší to nevydržet... nevím, člověk nad tím jenom spekuluje a pak se ukáže, když to přijde, že je všechno jinak. Já jsem si kdysi myslela, že nevěru bych v žádném případě neodpustila a kdyby mně manžel byl jednu nevěrný, tak se hned rozcházím. Pak jsem si myslela, že dám jednu šanci a když to znovu zkazí, tak končím (měla jsem úplně stejný postoj, jak popisuje MM). No a nakonec to je takhle. :-(

Eviku, týden je strašně krátká doba, já jsem se po týdnu taky cítila ještě úplně stejně, nebo možná spíš hůř, protože po tom počátečním šoku mně to začalo všechno docházet. Ono to pak bylo opravdu ještě horší, neustále jsem měla pocit, že se propadám hloub a hloub, vždycky jsem si myslela, že už jsem absolutně na dně a pak se ukázalo, že to dno bylo vlastně ještě v nedohlednu. To jak člověku začaly postupně docházet všehcny ty detaily, jak si začal vybavovat, kdy a v čem ti manžel zalhal. Jak si člověk třeba vybavil nějaký konkrétní den, kdy ho litoval, jak dlouho chudák musel být v práci a teď pochopil, že ona to práce nebyla. A spousta takových maličkostí. Pak se ti to začne všechno skládat a zapadat do sebe a začneš si víc uvědomovat, jak jsi byla naivní a blbá. A to jsou ty okamžiky, kdy se cítíš ještě hůř. Nezbývá nic než to překonat, snažit se si tu dobu nějak v hlavě urovnat a postupně se smiřovat s tím, že co bylo nezměníš. Pro tebe teď bude důležitá budoucnost, jak se k tomu postaví manžel, budete muset moc věcí vyřešit a probrat. i když tě to bude v myšlenkách pořád házet zpátky, tak se snaž co nejdřív zvládnout myslet na budoucnost a na řešení. držím moc palce!!!!

Pemo, "čekací doba" 2 roky je šílená představa... Já nejsem zrovna trpělivý člověk, takže si to neumím vůbec představit. Já asi nebudu typ na čekání na jeho rozhodnutí nebo jaks psala, že se střídají fáze návratů, rozchodů a tak. Pokud bychom se k sobě vrátili a zase se to nějakým způsobem zkazilo, tak já už nebudu nabízet další šanci, jsem pevně rozhodnutá, i kdyby mě to mělo nevímjak sejmout... Takhle to teda vidím teď, pokud by to přišlo, tak kdoví, co bych prováděla, ale momentálně to mám v hlavě takhle. Vím, že málokterý chlap je opravdu rozhodný typ, který ví co chce a jde za tím, co se týče ženy, ale pokud si prostě tenhle nebude dostatečně jistý, že beze mě nemůže být, tak se budu snažit najít jiného, který to bude mít ujasněné více...

Já kdybych dopředu věděla, jak dlouho to potvá, tak bych utekla, hned jak bych to zvládla a určitě bych manželství neudržovala. Bylo by jednodušší začít jinde. Ještě štěstí, že to člověk neví.

Někdo se z toho dostane brzo, někomu to trvá rok, dva, tři. Hodně záleží, jak se k tomu staví partner.

Pemo,děkuji ti.Abych ti řekla pravdu,po týdnu to není nijak lepší.Mám toho plnou hlavu.Snažím se tvářit statečně,ale jak dlouho.Chtěla bych ti popřát to správné rozhodnutí,vim že to není lehké a to co prožíváš ty ,bych asi nevydržela.

to Petka: připadá mně, že prožíváme něco docela podobného, já jsem se o nevěře dozvěděla poté, co trvala asi třičtvrtě roku, prošla jsem si obdobím, kdy se chtěl manžel vracet, rozvádět, znovu vracet, kdy chtěl, aby jeho milenka zůstala jen jeho kamarádkou a my dva byli spolu, kdy by nejradši měl obě zaráz... trvá to už dva roky a protože jsem zrovna v situaci, kdy pro mě taky není snadno proveditelný jen tak prásknout dveřma, tak pořád jen na něco čekám. Na to, až se rozhodne. Když znovu zklame, tak na to, až se rozhodne znovu. Teď jsme ve fázi, kdy si s ní zas píše a semtam ji asi vidí, i když o tom nevím, a já už nevím co dál. Ale souhlasím s tím, že Ona už nemůže být jen kamarádka - prootže tou se už nikdy nestane. I kdyby se o to pokoušeli, tak za chvilku už budou zas někde jinde. Taky mě vadí i jen to, že si spolu píší. potřebovala bych ke klidnýmu životu, aby se s ní už nekontaktoval vůbec - nijakým způsobem a nikdy. Ale to se zřejmě nestane, takže si musím ujasnit, co s tím.

to Evika: nejsi v tom sama... drž se, i když se to lehko říká, já vím. Já si po provalení nevěry připadala první dny, jak kdybych prožívala šílenou noční můru, měla jsem pocit, že mě to úplně rozdrtí, nevěděla jsem kudy kam a jenom si říkala, že to není možný, že tohle se mně přece nemohlo stát atd. Trvalo dlouho, než jsem si aspoň připustila, že se to stát mohlo a opravdu stalo a že se teda teď k tomu budu muset nějak postavit. Já jsem se taky manžela na milenku vyptávala, ale on mi neřekl, kdo to je nebo jak vypadá, zjistila jsem o to hodně později a řeknu ti, nevím, co bylo lepší. Jestli si ji jenom představovat (což mě ale mučilo), nebo fakt vědět. Ve chvíli, kdy jsem poznala, jak vypadá, mně totiž v představách začaly vyskakovat velmi reálné obrázky mého muže s ní - ona v jeho náručí, ona s ním v posteli, ona s ním při líbání a tak, a to je snad ještě horší :-( Já sama to vyřešené ještě pořád nemám, takže nějak radit nemůžu, tak jenom tolik: přežít se to dá, i když to lehký není, člověk se asi musí smířit s tím, že úplně zapomenout nepůjde nikdy, bolet to bude dlouho, probrečíš ještě asi hodně nocí, ale za pár týdnů budeš mít pocit, že se můžeš nadechnout. A i tak málo někdy stačí... Moc přeju, ať to zvládneš co nejlíp!

to MM: a co říkáš na "čekací dobu" dva roky? :-(

to zklamaná: Podle toho co píšete, jste tedy vydržela hodně. A jestli se chová váš muž, tak jak píšete, doufám, že jste se na odchod částečně připravila a udělala pro sebe nějaká opatření, protože dohadování o majetek bude asi pěkně drsný.

Zajímalo by mě, jak se bude tvářit, až zjistí, že se nevrátíte, když s tím vůbec nepočítá.

Držím vám palce. Ať to pro vás dopadne co nejlépe.

Je to už týden co jsem odešla z domu (byl to den jeho návratu z dovolené s milenkou), bytovou situaci mám vyřešenou (podnájmem), v jiném městě. Dcera mě pravidelně informuje co se děje doma, on vůbec neměl odvahu po svém návratu se nějak kontaktovat s dětma i když bydlí v jednom domě, asi si opravdu myslí, že je to jen můj truc a, že se vrátím, vzala jsem si jen své nejnutnější věci a pár drobností. Přesto mě přes mobil osočil s krádeže a potvrdil, že nevěra není trestný čin. Docela úsměvné, nereagovala jsem to je totiž pro něho to nejhorší když s ním nikdo nemluví. Nevím co bude dál, jak se to vyvrbí, jenom vím, že časem požádám o rozvod.
Pro M. nikdy bych si nedovolila řešit ani náznakem jeho nevěry tím, že mu je budu vracet či flirtovat, nejspíš by mě přizabil. Je a byl hodně agresivní a cholerický.
Teď opravdu nevím proč jsem s ním tak dlouho byla, vím: je to jednoduché společné děti, dům, majetek, co by tomu řekli lidé, pořád něčemu věříte, že se změní, ano je to možná těžké pochopit asi stará škola.
Jediné co se mu nedá upřít je to, že je opravdu pracant a dokázal vidělat peníze, ale ten zbytek byl na houby.
Když řeknu, že mi chyběly obyčejné věci, jen tak se jít někdy projít, jen tak jít na nákup, posedět. Bylo to vždy jen když on chtěl. Teď už mu aspoň nebudu organizovat život jak to tvrdil.
Když byl sám si schopný zorganizovat svou dovolenou tak ať si organizuje už teď sám všechno.
Zkusím se dívat na svět z té lepší stránky říkám si, že já jsem to chtěla skončit a netolerovat mu jeho nálady a nevěry, takže se pokusím jít dál.

Psychika,fyzička,zamilovanost,smích,štěstí,důvěra jsou pryč.Místo toho nastoupily-depka,nedůvěra,žárlivost,vnitřní smutek.

Co to s tebou udělalo, Suku?

Jo, je to tak, že prostě když na něco myslíš jen teoreticky, tak je prostě úplně o něčem jiném, než když si to člověk skutečně prožije, nic už pak není jen černé nebo bílé, ale minimálně dvou(i více)barevné...

Byl jsem vždy proti nevěře.A tak jsem moralizoval.Pak jsem jí zažil na vlastní kůži -odpustil-a dnes vidím co to semnou udělalo.

pro petku..
jen kamoska z ni uz nikdy nebude..
chtel bych po nem aby s ní prerusil uplne kontakty s oduvodnenim ze nemam jistotu ze na nej neusije nejakou boudu.. dite,pokus o znasilneni ,vydirani atd... ze se o nej bojim..
rekl bych mu ze pokud to chce urovnat a ziskat znovu moji duveru,musi omezit kontakty.. jinak se ta duvera neobnovi...
varovat ho ze kazda dalsi nevera a je konec...dalsi sance nebude...
ALE REKL BYCH MU TO JEN JEDNOU !
dobre by bylo kdyby mu to rekl jeste , a klidne nekolikrat nejaky jeho kamarad ci tvoje kamaradka... a i jich vic muze byt.. ale ty uz ne ! jedno varovani staci
musi to slyset i od ostatnich ,ne jen od tebe.. menohl by potom z tebe delat hysterku ci buh vi co..
taky mu rict ze proces obnoveni duvery je procesem samych nahodnych kontrol ,telefonnich i osobnich aby ses presvedcila ze mu muzes verit...
pokud ma rozum,a chce vztah zachranit , pristoupi na to.. ale zas to ty nesmis prehanet.. na tzv drobne lzi se vykasli, prijdou na radu pozdeji.. hlavne ty zasadni..

...no to je dobrý, sama můžu, ale partner ne.