Dá se odpustit nevěra?

to Martina: Dobře vím, jak ti je, zažila jsem něco podobného, ale bez interrupce.

Jinak je to jako bych četla o sobě před lety - jsem taky Martina, mám taky syna Jiřího (který byl jako malý modrooký blonďáček a je podobný mému otci), měli jsme taky půjčku na byt, veškeré finance měl můj muž. Taky říkal, že syn mu není podobný, ale spíš v žertu. Jsme sice oba světlí (v dětství blond vlasy), manžel modré a já zelené oči, ale to bylo všechno čím nám byl syn podobný. Já jsem si 100% jistá, tak jsem manželovi vždycky říkala, ať si klidně nechá udělat genetickou zkoušku. A taky že co si udělal, to má.

Já jsem se sice nerozvedla, u nás se to urovnalo, můj manžel se zamiloval, zblbnul a za čas se duchem vrátil. Po dobu zamilovanosti s ním vůbec nebyla řeč - buď nevnímal nebo mluvil nesmysly.

Hodně jsem zvažovala, jestli se rozvést. A dalo mi hodně práce to překousnout, i když jsem věděla, že takového muže a otce pro dítě nokde nenajdu. Vůbec nejsi svině, premýšlela jsem úplně stejně - kdybych se s manželem rozvedla, styk bych mu znepříjemnila, co by to šlo. Uvažovala jsem i o odchodu do ciziny. Věděla jsem, že manžel na synovi lpí a čím hůř by se ke mně choval při přích o majetek a dítě, tím víc bych byla schopná se mu pomstít.

Černé myšlenky zažeň hodně daleko. Soustřeď se na sebe, snaž se dělat co tě těší. Nenervuj se, i když je to těžký. A dej si klidně čas, možná se to samo vyvrbí, nemusíš to řešit teď hned. Snaž se trochu připravit na různé možnosti, to nikdy neškodí - pod heslem "štěstí přeje připraveným". Kdyby se ti zdálo, že to opravdu nemůžeš vydržet, vem dítě a jdi k rodičům nebo dobré kamarádce. Vždyť jim nemusíš říkat hned všechno.
Tu organizaci můžeš taky vyzkoušet, bývají tam rozumné psycholožky.

....opravdu vám děkuji,moc mi pomáháte.Já to nemohu říct nikomu ani kamarádkám a už vůbec ne rodině..Nemohu říct že mi takhle ubližuje(zahybá a trápí)a už né že jsem nechala umřít ty mimča.Všichni si myslí jaké máme super manželství ale je to jen předstírání.
...(MM)ty černé myšlenky mi napadají skoro pořád a hlavně když jedu autem ale mám vždy Jiříčka s sebou takže mi to hned přejde.Je to moje sluníčko a nenechala bych ho tu sama s fotrem.Nesnesla bych aby ho vychovával,on to ani neumí.
....asi se bojím toho rozvodu...rozdělení majetku(máme na hypotéku barák) a hlavně by jsme se soudili o malého já bych byla (svině)a nechtěla bych aby si ho bral na ty určité dny.
Jsem ráda že mohu tady vše říct a je to i anonimní.Čtu si vaše odpovědi dost často a dodává mi to sílu.Díííík
..dnes mi dorazil tím,než odešl do práce,(že jestli,Jiřík je vůbec jeho syn),že se mu to zdálo a když tak na něj kouká že z něj nemá nic.Totiž malej je bloňdáček modrookej a my oba máme tmavé vlasy a hnědé oči,ale zdědil geny po mém tatínkovi

to Martina: Snaž se udělat si něčím radost a zabavit se nějakou činností, ať na to pořád nemyslíš. A sbírej síly, dřív nebo později se budeš muset vzepřít, jestli ten tvůj neobátí.
Nejsi vůbec hloupá, jsou ženský co se nechají psychicky týrat nebo mlátit celý život. A není jich zas tak málo. Ty si to uvědomuješ a nevyhovuje ti to.
Jestli se nechceš svěřovat blízkým, můžeš zkusit některou organizaci pro týrané ženy, možná ti poradí i po telefonu. Jsi opravdu v nezáviděníhodné situaci.

Holky, já mám pocit,že už žádný normální a věrný chlap není.A ty si Martinko opravdu s někým promluv,věř mi,alespon trošku to pomáhá.

Martino, nevyčítej si své rozhodnutí, prostě v tu chvíli se zdálo nejmoudřejší a možná čas ukáže že to bylo přesně tak, i když Ti to tak teď nepřipadá... Rozhodně se nesmíš nenávidět a Ty se nikomu omlouvat nemusíš, hlavně ne sobě... To že je Tvůj manžel hajzl musí být pro Tebe strašné a i když máte malé dítě, tak myslím, že by Ti bez manžela bylo lépe, ztratilas k němu důvěru a myslím, že tím, že nechtěl dvojčata taky dost jasně vyjádřil, jaký je člověk a že si Tě nezaslouží! Hlavu vzhůru! Neuzavírej se před okolím, prober to s někým blízkým z rodiny nebo s kamarádkou, určitě se Ti pak aspoň trochu uleví... a třeba se Ti pak podaří i najít cestu z téhle těžké situace...
Držím palce a hlavně nezapomeň na malého, kdyby Tě napadaly nějaké příliš černé myšlenky!

Děkuji za podporu.Já jsem psych.na dně a nemám za kým jít,nechci aby to nikdo z mého okolí věděl.Jsem doma zavřená a s malým jdu jen na dvůr s nikým se nestýkám.Asi se bojím jak to bez něj zvládnu,ale je fakt že bych se měla bez něj líp!
Je fakt že jsem hloupá a jak si napsal/a(it)dělá si semnou co chce a já poslouchám jako pejsek ale mě nic jiného nezbývá.I bejvalej partner si semnou dělal co chce i ně dokonce uhodil a nevymýšlím si.
Bohužel nemám štěstí na hodné muže a tak musím trpět.Jsem ráda že se můžu vypovídat aspoň tady.A syn mě drží nad vodou.
Ženský to je hrozný nikomu to nepřeji.Ale aspoň ho nemám moc na očích:jen spí pak se nají jde do práce a pak zase jde k počítači najíst a spát to je jeho denní činnost jo a ještě jsem zapoměla,hraje si tak 20min. se synem a to je vše.Musím to nějak vyřešit,takhle se nedá žít!

Ahoj Martino,vůbec nevím, co Ti mám napsat.Sedím tu u počítače a chce se mi brečet.To snad není možný, že kvůli těm chlapům se mohou dít i takové věci.Nijak Ti radit nebudu.Musíš udělat to, co cítíš.Neobviňuj hlavně sama sebe.Já se taky obviňuji, ale vždyť MY jsme přece nic neudělaly.Drž se a napiš.

to Martina: Jistěže je omluva, ta je vždycky. A stanou se ještě horší věci. I když to co se stalo tobě je otřesné.
Musíš se dívat dopředu a myslet na syna, kterého už máš.
Kdo ví co se ještě stane a 3 děti na samotnou ženskou je moc, to je hrozně těžký. Snaž se nevyčítat ztrátu dětí, stejně se to vrátit nedá. Já tě neodsuzuji, jednala bych stejně a od takového muže odešla.
Možná budeš za pár let jinde, mít rodinu s jiným mužem a další dítě nebo děti.

Holka,holka.To co jsi tady napsala pokud je to pravda je dost silné kafe,a aspoň já ti to nezávidím.Žádný druhý člověk ať je to muž či žena nestojí za život dítěte.
Interrupci nebo potrat já pochopím jen v tom případě,že je ohrožen život samotné rodičky nebo k oplodnění došlo znásilněním.
Tvůj muž si s tebou dělá co chce.Ty ho miluješ a pro něj uděláš cokoli.On to o tobě ví.Proto že je ještě k tomu asi výborný manipulátor tak tě má v hrsti a dokonale tě ovládá.

Já si myslím že že se nevěra dá odpustit ale jen jednou.A k tomu když ten chlap prosí že to byl jen ůlet a že už nikdy víc.Taky bych to brala od manžela.Ale bohužel jsem na tom možná ještě hůž než ty.
6ekl mi že to ukončil ale pravda to není,pořád si píšou a volaj a hlavně dělají spolu v páci.Když to prasklo,zjistila jsem že jsem těhotná a to dvojčátka.Řekl mi že je nechce a že je mám dát pryč a vydíral mě.Máme už jednoho chlapečka 15měsíců.
Jak jsem řekla,ale.....řekl mi že jí miluje a mě má rád a že za to nemůže.Že s ní nechce být a že zůstane s námi a prý ho vyhodit nemůžu.Můžu vám říct že je to něco hroznýho.A já kráva jsem udělala tak hroznou věc,že jsem šla na interupci.Můžu vám říct že se nenávidím,nebýt syna tak na tomhle světě už nejsem.Opravdu se nenávidím za to co jsem udělala a kdybych to mohla vrátit spět tak on letí a dvojčátka bych si nechala.Já vím je to neomluvitelný.Ale for je na tom že ten chlap co si říká manžel si s ní i přez to píše,já jsem obětovala tolik a on je tak chladnej a flirtuje s ní.NENÁVIDÍM SE CO JSEM UDĚLALA,NENÍ PRO TO OMLUVA

Rozhodl se pro mne.On je ten typ chlapa,co by asi nemohl být bez svých dětí.Trápí mě, jestli to neudělal jen kvůli nim(myslím to, že zůstal s námi), ale tvrdí, že ne a slibuje.To si piš, že slibuje.Ale je opravdu opravdu těžké věřit.Holky máš velké, ale zrovna ne moc ideální věk na tyhle problémy.Drž se, prosím Tě drž se, už kvůli nim.

Ja už mám holky docela velké.Jedné je 11,druhé14,tak už spoustu věcí chápou.A jak se rozhodl tvůj manžel? Taky tak slibuje?

Náš kluk, sice mu bude v sobotu teprve 5, ale také vypozoroval, že se něco děje.Proto jsem to začala řešit, protože kdyby bylo na manželovi, asi by to trvalo dál a on by pořád zatloukal.Řekla jsem, že kvůli dětem to už musíme nějak vyřešit, ať už od nás odejde nebo ne, ale že už to musíme nějak řešit.Holce bude teprve rok, tak ta je v klidu.Jak jsou v tom děti je to pěkně v p.....

Máš pravdu,jsou to úplně ty nejhorší dny,které jsem prožila.Snažím se pochopit, proč se to stalo a kde byla chyba.Také mám dvě děti,holky.Tuší,že se něco děje,a je mi to moc líto.

Ahoj,tak ty to máš úplně stejně živý jako já.Je to těžký. Vidím ho telefonovat nebo koukat do mobilu a už vidím JI.No hrůza.Manžel má noční ještě dnes. On má jen 2 a pak zase dva dni volno a pak dva dni ranní.Když ho vidím, mám sevřený žaludek a je mi dost zle.Ale to asi znáš.Dnes jsem četla jeden komentář k nevěře.Podotýkám, že to psal kluk. Kdo způsobil nevěru, tak tomu druhému zasadil velmi ostrý nůž do těla.Já si myslím, že ten ostrý nůž to nebyl,ale byl to velmi tupý nůž, protože tím to určitě víc bolí.Ostrým by to bylo rychlejší.Rozumíš mi?Říkám si také, co mám dělat.A kdy se už alespoň trochu přestanu trápit,protože tohle jsou hrozný dny.A co ty? Máte s manželem děti?My máme 2.Kluka a holku.Tak vždy alespoň na krátkou chvíli (ale opravdu jen na krátkou) zapomenu.

Evi, já to zrovna prožívám ,jsou to necelé dva týdny,co jsem se to dověděla.To co jsem Ti psala-tak to cítím já,prostě nevěřím nikomu a ničemu.Za vším něco hledám,ani nevím co.Věřila bys ,že muj manžel má taky celý týden noční?Mám dojem,že už nikdy nebudu štastná.Ti chlapi vůbec neví,jak moc nás to zranilo.Taky si říkáš"Proboha co mám dělat?

Ahoj Eviku, teprve teď jsem si všimla, že mi taky píšeš. Díky moc.Jestli jsi si to taky prožila, tak víš o čem mluvím.Je to opravdu těžké.Váhám i nedůvěřuji.Užírám se doma myšlenkami, jestli si s ní alespoň nevolá nebo nepíše.Jsem ráda, že tyhle stránky jsou.Alespoň někomu to můžu napsat.Teď je zrovna manžel na noční.Tak zase sedím (protože od té doby vůbec nemůžu spát) a přemýšlím.Díky moc a napiš.Budu ráda.

Ahoj Maruško, máme dva psy. Českého Fouska Egona - 2 roky a od středy jezevčíka dlouhosrstého Belinku - 7 měsíců.Bydlíme v bytě, ale kousek od bytu máme docela velkou zahrádku. Psi jsou fajn.Někdy za nimi také utíkám.Sice nepomůžou (i když někdy jo), ale rozhodně neublíží!!!!!!!!!Jsem moc ráda, že to můžu někomu říct, resp. napsat.Díky moc.Zatím se měj.Ahoj.

ahoj evi, diky za email. kazda rada je dobra a ta bolest pomalinku odchazi, snad tak tomu bude co nejdriv. kdyz jsem byla s pritelem, ktery ma domecek, planovala jsem psa. ted jsem sama, sice v byte, ale na psa myslim porad. potrebuju se nekomu vypovidat, mamce taky nereknu vse :) ty mas krome deti i nejake zvire? je jasne, za jak jsou v tom deti, je to jine, uz je tam prece vic zavazku.
tak se drzme a snad co boli, preboli co nejrychleji. budu rada, kdyz se zas neco dozvim a priucim. dobrou, maruska

Evi,když jsem si četla tvoje povídání,jako bych to byla já.Řeknu ti,že tě čeká hodně těžká doba,plná váhání a neduvěry.Já jsem také odpustila,i když jsem vždy říkala,že to nejde odpustit,jenže to asi pochopí jen ten,kdo to prožije.A víš co pomohlo-tyto stránky.Vypovídala jsem se a ulevilo se mi.Přeji ti pevné nervy,a hodně trpělivosti a snad nám to oběma vyjde.