Reklama

Dá se odpustit nevěra?

E-ELA (Út, 16. 10. 2007 - 20:10)

Mony,oni spolu pracují ve strojírenské firmě,kde ona je dělnice a on seřizovač.ONA po dvou měsících už manžela tlačila k rozvodu,chtěla dítě a jeho BÝVALOU rodinu-to jako děti a mě úplně odmítala vnímat.Mluvila jsem s ní i po telefonu,ale mluvit se s ní nedalo.Snažím se věřit,že to překonáme.

Monika (Út, 16. 10. 2007 - 17:10)

Nevěra se odpustit nedá,jen se sní dá naučit žít proto podvádím i nadále svého muže.

md (Út, 16. 10. 2007 - 15:10)

to Karel: Asi jak kdo.
Podle mě se dá odpustit, nedá se na ní nikdy zapomenout.
Určitě se na ni dívá úplně jinak člověk, který je věrný a jinak ten, kdo někdy nevěrný byl.

Karel (Út, 16. 10. 2007 - 15:10)

Nevěra se odpustit nedá, ale lze ji překonat (naučit se sní žít).

Karel (Út, 16. 10. 2007 - 15:10)

Nevěra se odpustit nedá, ale lze ji překonat (naučit se sní žít).

md (Út, 16. 10. 2007 - 14:10)

MM - tak bych se taky mohla jmenovat, jsem Martina a Marie pokřtěná po babičce.:-)

Někdy je lepší nevědět. Iluze bývají mnohem lepší než tvrdá realita.:-)

Neboj se, on tě život taky naučí.:-)

Nadhled má člověk, až když je to za ním nebo se s tím nějak srovná. Většinu věcí spraví čas. Když se člověku něco stane, trápí se vždycky. Je pravda, že ne všichni stejně.

Kdyby někdy před 10 lety, kdy jsem zažila ten 1. máj, byly na internetu tyhle diskuse a přečetla bych si příběhy ostatních a mohla s nimi o tom diskutovat, snášelo by se mi to asi líp.

pajda (Út, 16. 10. 2007 - 12:10)

je to asi 10let co jsme s kamaradkou vymyskeli heslo:CO CHLAP-TO CURAK!!!!bohuzel to plati stale,ale vzdy si to nase heslo reknu a je lepe.

MM (Út, 16. 10. 2007 - 12:10)

md, teda, to s tím 1.májem to je síla a shoda náhod opravdu k zbláznění! Líbí se mi tady tvoje postoje, chtěla bych už se konečně taky dopracovat k takovému nadhledu, ale zatím mi chybí asi ještě nějaké ty životní zkušenosti... nicméně něco málo jsem si už taky posbírala... :-) Ještě mi taky moc nejdou ty odvety na nefér jednání, musím natrénovat... vím, že nemá cenu se máchat v sebeobviňování ale je třeba jednat!
Je to docela síla, o jakých osudech si tady člověk přečte... ale na kartářky moc nejsem... ani jiné podobné věci, tak nevím, jestli to není někdy škoda, že bych aspoň nad něčím nemusela dlouho hloubat a karty by mi to hned všechno vyložily... :-)

Mony (Út, 16. 10. 2007 - 10:10)

Martino,člověk v životě toho udělá víc,co by vrátil zpět,ale už to nejde.....dle toho co píšeš je pěkné kvítko,a asi typ,co si nedá říct.Jste spolu krátce,asi ho hodně miluješ,ale asi bys měla otevřít oči a podívat se,jestli skutečně s takovým člověkem chceš sdílet zbytek života.Pokud nemá chuť se měnit,a ani ti nedal najevo svou lítost,myslíš že to třeba už neudělá?Nevím Marťo,ale ať netrpíš.......zbytečně dál.

Mony (Út, 16. 10. 2007 - 10:10)

E:nemůžeš aspoň napsat eva,nebo ema....blbě se oslovuje E...:-)))Tak jste spolu 14let?To je hezké,my 11let.A taky jsem měla ten pocit že vše bylo najednou jiné,krásnější,i ten sex....se sexem jsme neměli nikdy problémy,že by se mi třeba nechtělo,atd,on prostě potřeboval vyzkoušet něco jiného,možná se utvrdil v tom,že to není "ono"co čekal,a že doma je to lepší:-)))Taky jsem nedávala najevo jak mě to bolí,chápu tě v tom,kolikrát jsem si pobrečela sama večer.A s tou dotyčnou jsi mluvila?Ona ví že to prasklo?Kde spolu dělají?v kanclu?....

md (Út, 16. 10. 2007 - 10:10)

to BelaKostkova: Taky hezký. Já už jsem taky lecos zažila, ale až tak hustý to nebylo.
Kamarádce mojí maminky vyložila kartářka, že její muž má jinou, ale vyložit si to sama, to je věc.:-)
Odsuzovat, a že jsi nemorální? Blbost. Já jsem byla kdysi tak pitomá, že mě bylo hanba za mého muže a jeho milenku, trapně před lidmi - všichni to samozřejmě věděli dávno přede mnou (můj muž je dokonce takový "kolík", že se v rámci své zamilovanosti vystavoval na 1. máje na Petříně pod Máchou a večer to běželo v hlavních zprávách v televizi a ještě k tomu na ty zprávy koukal syn). Postupně jsem dospěla k názoru, že já nic špatného nedělám, já se za nic stydět nemusím, ať si myslí kdo chce co chce. Dospěla jsem k tomu, že kdo se chová ke mně nefér, tomu to klidně vrátím i s úroky. Sice mě to stojí někdy hodně nervů, protože povahou nejsem bestie, ale stojí to za to.:-)))
Vžycky je v životě něco za něco. Život je někdy pěkný boj. Někdy je potřeba taktizovat a někdy je nutný střet.
Co si myslí někde někdo kdo mi stejně nikdy nepomůže, je mi už dávno ukradený.

md (Út, 16. 10. 2007 - 09:10)

to Martina: No hezký...Já bych se začala taky parádit a věnovat se sobě, to nikdy nezaškodí. Pokud se manžel strojí jako na módní přehlídku, jistě to něco stojí. Takže bych vesele utrácela za parádu taky. Já bych ho klidně popohnala, ať se snaží a vydělá o to víc. Řekla bych mu, že nebudu chodit jako šmudla a koupila bych si nový oblečení, pravidelně ke kadeřnici, ke kosmetičce nebo nakoupit malovátka, na nehty a do tělocvičny. Už to samo o sobě by mi udělalo radost. A když se začnou na ulici otáčet muži, tak to taky dost zvedne náladu.
Krom toho bych se věnovala něčemu, co mě baví.
Manžel se buď chytí za frňák a když ne, seženeš pak mnohem líp jinýho.

Pokud to nechceš sama nějak radikálně řešit (Mě se do toho nechtělo a tak jsem si řekla, co já za tebe a tvojí milenku budu řešit, co jste si nadrobili, to si vylízejte. A připravovala jsem se nenápadně na různé vyústění.) - třeba za nějaký čas k radikálnímu řešení dojdeš. Nebo musíš vyčkat, než se z toho zamilování ten tvůj vzpamatuje.
To starý pometlo, co si tvůj muž našel, ho stejně nemůže bavit navždy - jestli je jen trochu chytrej. Její muž z ní musí mít taky radost.:-)))
Pozitivum zatím je, že přestal kouřit - dýl vydrží a taky se za cigára ušetří.:-)

Jana (Út, 16. 10. 2007 - 09:10)

7-denní kurz nejen na hubnutí, ale i na posílení imunity, regenerace a vyčištění organismu + vitamíny. Můžete kouknout se: www.dieta-hubnuti.kvalitne.cz hezký den. :-)

BelaKostkova"se (Út, 16. 10. 2007 - 01:10)

Milé dámy, nemáte to jednoduché. Vlastně nemáme to jednoduché. Jako kartářka od lidí vím, kdo všechno zahýbá a kolik je z toho procent mužů a kolik žen. Sama jsem šla "vyčapat svého ex s jeho milenkou" najisto, seděla jsem jednou v noci nad kartami a šlo mi to tam, podezzření jsem měla, tak jsem ve dvě ráno objednala txi a valila na ně. No nebyloto nic příjemného. madam byla jeho spolupracovnice z kanclu, později mi řekla, že půjde přes mrtvoly: a málem šla přes svou - demonstrativně spapala dvě platíčka rohypnolu, aby se ten můj už konečně rozhoupal k rozvodu, a málem jí to vyšlo (tedy ta sebevražda). Když tu čtu vaše příspěvky, jde mi mráz po zádech, jako kdybych si to znovu prožívala. Dnes tu - promiňte mi to - šilhavou pacovskou krávu beru jako nutné zlo, součást rodiny, zatímco já i po rozvodu doma vařím, peru, uklízím, občas s ním i spím (tedy jen když to chci já), ona si hraje na paní domácí u nás na chalupě, kde bydlí syn s přítelkyní a přestavují si tam byt... Ta pacovská nána si myslí, že je můj ex jen její, a on přitom teď svou milenku podvádí se svou exmanželkou. Nicméně jsem se naučila se tím až tak moc netrápit, z bytu prostě neodejdu, a z chalupy ji doufám vyštípají děti. Takže naše milá Dejna bydlí v pronajatém bytě, na krku dvě dospívající děti, milence, který jí zahýbá s exmanželkou, ona sama svého manžela dostala na psychiatrii v Havlíčkově Brodě, vybílila mu služební byt (ukradla mu i sporák, ale ten musela vrátit, byl totiž manželova zaměstnvatele)... Až mě tu budete odsuzovat, že jsem nemorální, že to takhle nechávám, řeknu vám jen jedno, život mám jen jeden, bude mi 48 let, rozvedená s níkm jsem, takže když bude chtít on, ať si k ní jde do pronájmu... Já jsem skoro v pohodě. Měla jsem přítele, o deset let mladšího, a když za mnou přijel n návštěvu, a spali jsem spolu na hotelu, tak ten můj měl málem infarkt, měla jsem snad 30 nepřijatých hovorů a pár sms. Ve dvě ráno odjel za svou Dejnou do Pacova, a pardon - ojel ji tam v parku - doma měla své pubertální děti, aby to vůbec přežil... Pochybuju, že chlapi jsou v tomhle normální...
Jestli se milé přispívající domníváte, že to už příště neudělá, jste na těžkém omylu, UDĚLÁ. UDĚLAL TO JEDNOU, UDĚLÁ TO ZAS. AKORÁT PŘÍŠTĚ BUDE OPATRNĚJŠÍ.
No nic, držím vám palce.

pema (Út, 16. 10. 2007 - 00:10)

ještě k otázce nevěrnýh chlapů - myslím, že samozřejmě existují věrní muži, jenom sem holt píší partnerky těch nevěrných, tak se zdá, že nevěrníci jsou v převaze :-)

pema (Út, 16. 10. 2007 - 00:10)

to Hrabě: jak já ti rozumím! přemýšlím nad stejnými věcmi... a jako hodně lidí tady, i já se neustále ptám: Zůstává se mnou manžel, protože mu záleží i na mě a má mě rád, nebo jen nechce přijít o dceru? jsou to mučivé myšlenky, že?

pema (Út, 16. 10. 2007 - 00:10)

to Martina: tvůj příběh je moc smutnej :-( člověka až zamrazí, když si to tu čte a představí si, kolik nešťastných lidí se za těmi přípěvky skrývá ... ale jak tu píšete, aspoň víme, že v tom nejsme sami a můžem se povzbuzovat! Nic si nevyčítej, člověk se někdy dostane do situace, kdy udělá rozhodnutí, kterých pak lituje. z toho, co píšeš o manželovi, je jasný, že je zamilovanej do té druhé a nevidí, neslyší... ten můj se taky dlouho choval jako blázen a já ho vůbec nepoznávala - to bylo v dobách té jeho největší zamilovanosti. Teď se to posunulo alespoň k tomu, že se s ním dá mluvit a že si to i uvědomil, že se párkrát choval jako největší kretén. Nic to ale nemění na tom, že se z toho mileneckého vztahu pořád nějak nemůže (a nechce) cele vymotat.
Jinak to mám podobný jak ty, já zhubla 10kg (kromě stresu se k tomu ale přidalo určitě i to, že se nám narodilo mimčo, takže kojení, fofry, nevyspání atd.) a taky pořád přemýšlím, jestli bych zvládla novej vztah. Zvažuju, jestli se rozvést a zkusit hledat někoho jinýho, ale i kdybych našla, tak já už ani nevím, jak se takový vztah rozvíjí.... je to už tisíc let, co jsem randila. A hlavně bych teď pořád přemýšlela o tom, jestli ten novej partner bude dobrej pro mou holčičku, aby jí někdy neublížil. Byo by lepší zůstat tedy sama? Zatím nevím, je to dilema. Hlavně proto, že jako táta je manžel skvělej, takže do rozhodování zapojuju hodně i to, jestli mám vzít malé rozvodem tátu nebo se domluvit na nějakém jiném způsobu soužití... ach jo, prostě to, co jsem chtěla - spokojenu rodinu a prima manželství, už holt mít nebudu, teď nezbývá než rozhodnout se, která z možných variant bude nejlepší, nebo alespoň nejméně špatná...

Martina (Po, 15. 10. 2007 - 22:10)

md:jo a zhubl o 11kg a začal se fintit víc jak ženská.Oblíká se do práce jako na módní přehlídku.A přestal kouřit,protože ona nemá ráda líbání s kuřákem.

Martina (Po, 15. 10. 2007 - 22:10)

md:Víš jak to všechno vím?
Všechno se to odehrálo na chatě.Byly tam na chlastačce z práce a mě tam pozvali taky,znám je protože jsem tam dělala taky než jsem šla na mateřskou.No a pak to zopákli po druhé ale na celý víkend a já tam jela až v sobotu protože manžel nechtěl abych tam jela s nima hned v pátek.
Takže já tam přijela jako husička v sobotu a ,,(to),, se odehrálo den předtím.Takže jí dobře znám i to že už něco měla i s jiným klukem co dělal taky s ní v práci.Je to pěkná běhna!

Já nevím,před svatbou byl úplně jiný.Jsme rok a půl manželé ale jinak jsme spolu čtyři roky na vánoce.Měl dřív pověst děvkaře.Měl dvě dlouholeté známosti a mezi tím byl dva roky sám a to proběh (prý )každou.Tak jsem si myslela že je vyblbnutej.To si myslel o mě že nejsem vyblbnutá a že mu někdy zahnu,že jsem měla jen dva muže,myslím v postely.Jóóó svůj osud nikdo nezná,ale je to škoda!!Jinak bych se zachovala úplně jinak.

Martina (Po, 15. 10. 2007 - 21:10)

Mony:Psala jsem tam jen jednou a to 14.10.Já vím jsem blbá a neumím udělat první a správný krok.Řekl mi,že už to s ní skončil,ale ani neprosila a ani nelitoval toho co udělal,jako to tu čtu u jiných.A ještě mi řekl že nemíní být uvázaný doma a našel si činnost,jezdit do posilovny:-(tak jak mu mám věřit když hledá to aby s semnou netrávil tolik času.A když jdu za ním tak mi nadává že ho kontroluji,jestli SMSskuje.

Ale zase má chvilky že je na mě hodnej a milej ale je škoda že je to tak málo.

Už se to tu rozkřiklo že jsem byla těhotná a už mi i kamarádky gratulovaly.A já jim nedokázala říct pravdu že jsem byla na in....,a vymyslela jsem si že jsem o to přišla.Stydím se za to co jsem udělala a nikdy jim to neřeknu,jak říkala moje babička ,,vemu si to s sebou do hrobu,,

Reklama

Přidat komentář