Dá se odpustit nevěra?

Jájina-se mnou se nedá diskutovat ? A proč teda neřekneš co se stalo tobě a jak si to řešila? Já jsem sem napsala všechno, co se mi stalo a co se mi honí hlavou.

SJN-já jsem tě přece nikoho nenapadala, že je nejchytřejší nebo tak. Jen jsem chtěla vědět, jak jste to konkrétně-tedy reálně vyřešily vy - když se vám jeví, to mé řešení chladné, vypočítavé a hnusné. Ty píšeš, jak to máš těžké - ale nic konkrétního .

To ti nikdo netvrdí.Hodně štěstí a to nejlepší řešení.S tebou nemá smysl diskutovat.:-)

ono odsoudit a moralizovat jde poměrně snadno-když se tě to netýká.
Už jsme se ptala-jak jste teda odhalenou nevěru správně vyřešily vy-chcete mi namluvit, že jste se z hodiny na hodinu odmilovaly, začly ho nenávidět, odsoudily vše , co se stalo a ani na vteřinu vás nenapadlo, jak budete žít ?

Zažila jsem toho až až. Tím si nestěžuju, v podstatě mám velmi dobrej život (s odstupem člověk vidí, že i zlý je někdy k něčemu jinýmu dobrý) lidi zažili horší věci, i když bych si ze svého něco s chutí odpustila. Asi na to koukám s větším odstupem. Nemám potřebu se tu ospravedlňovat. Určitě na tom nejsi, milá zlatá, nejhůř ze všech.
V životě je vždy něco za něco a tobě tohle jako velký ústupek nepřipadá, tak o co jde. Já to neodsuzuju, vlastně ani není moc co, je to tvůj život.
Nejsem nejchytřejší, nevím si se vším rady a nikdy jsem to netvrdila!!!

Vy jste si tím prošly-tak jak jste to teda řešily vy? Amálo lásky v tom není-asi sis to nečetla všechno nebo pořádně, já ho mám ráda.

Jano možná najdeš diskusi kde ti všichni budou přitakávat a psát ti to,co chceš slyšet.To neznamená,že ti chce někdo na doktorce ublížit.Jeno ti zde napsalo pár lidí své názory které se ti nelíbí.Já sama jsem si prošla nevěrou a vím o čem píšu.Byla by jsi ještě se svým manželem kdyby jste neměli děti,hypotéku,firmu atd.Na tvých příspěvcích je tak málo lásky.

No já zažila něco podobného. Ty se rozcházet se nechceš, manželství má pro tebe jen tuto jednu drobnou nevýhodu. Máš hezkej pohodlnej život s drobným nedostatkem (pro někoho je to závažná vada, pro někoho drobnost). Děti jsou téměř dospělé, na ně se už moc ohlížet nemusíš. Tvůj muž jiný nebude, tak ti podle mě nezbývá jeho zahýbání přecházet ( event. sama sebe přesvědčit že žádné není). Napsala jsem ti odpověď a tobě se nelíbí. To se nedá nic dělat. Pochybuju, že ti někdo napíše něco lepšího, spíš ti tu budou nadávat.

Já jsem nic nemusela vypočítávat, je to bohužel věc , kterou vidím kolem v sebe nebo případně v TV apod. To není vypočítavost, to je realita. Která z vás byla v podobné situaci a jak jste ji vyřešily, když si víte se vším rady.

Já neprojíždím diskuze na netu-a neventiluju tam, co mě trápí, takže netuším čím je zasraná/tvá slova/ Doktorka. Dala jsem si jen do vyhledávače -"odpustit nevěru?" a nabídlo mi to vaši diskuzi. Tot vše.

Myslím,že SnjN má pravdu.Vypočítavost v tom je a velká.Už předem se bojíš,že on si bude žít bezstarostný život a hned sis vypočítala,kdo z vás by na tom byl líp a kdo hůř.Je to vypočítavost,jen si to přiznat,Jano.

Tak jo- nemyslím si sice, že žiju v morálních sračkách, ale zajímalo by mě jakou zkušenost má s nevěrou SJN nebo Dýchač.Protože se o to hezky odsuzuje a moralizuje, když v tom průseru je jiný. Ale jestli jste to zažily, taky jste odešli středem a kopli toho "hajzla" někam?

Já jsem možná čekala, že se ozve někdo, kdo to taky zažil nebo zažívá, že se třeba o to můžeme pobavit a povzbudit se v tom, co hodláme nebo nehodláme dělat dál.

jinak spokojený život pro mě zahrnuje i to, že jsme spolu 22 let -máme společnou firmu,na hypotéku byt a fůru starostí-ale taky hodného tátu,který by se kvůli děte, rozdal, hodného člověka, který by nikomu nedokázal ublížit /teď nemyslím ten sex/, chlapa, který se mi i po 22 letech líbí, manžela , který sám od sebe umyje nádobí, umí uvařit a pod.Prostě celkem obyčejný, ale docela hezký život. Nikdo ho nemáme ideální a já si nemyslím, že když ho vykopnu, že se mi nějak zvlášť uleví. Naopak - kromě trápení ned tím, že mě opustil, ještě budu řešit finance, bydlení, vysvětlování dětem, rodině a pod. A on z toho vyjde ještě pomalu z čistým štítem-já budu ta, co ho vyhodila, on bude žítcelkem bezstarostný život, pro děti bude ten hodný tatínek, za kterým občas zajdou, budou si to s ním užívat. Doma budou mít tu "hroznou" matku, co je nutí uklízet, učit se a tak. Já nevím, jestli mi někdo rozumí, ale to není vypočítavost a ni pohodlnost vzdát se dobrého bydla. Já mám známé, co to absolvovali a nepřineslo to nikomu nic pěkného.

Jen se nestačím divit, kolika lidem vyhovuje život v morálních sračkách vzájemných nevěr. Asi je to nějaký druh společenské hry nebo co? Tak si v tom doprdele rochněte a nedělte se o ten hnůj s ostatními lidmi. Nebo že by vás vzrušovalo i tohle? Celá doktorka ze zasraná diskusema u nevěrách a zahejbání. Všechny to sere a zároveň se ti postižení přiznávají, že oni to dělají semtam taky. Akorát zrovna dnes to udělal někdo jiný jim a to je šíleně sere.

Jano, nepopouzí mě na tom vůbec nic. Napsala jsem ti, co si myslím - reálně a se slušným nadhledem. Možná ti někdo napíše, co bys ráda slyšela. Hodně štěstí.

Já nevím, co tě tak popudilo/ta moje nevěra nebo neschopnost věci řešit/ ? Já jsem se právě proto obrátila na někoho, kdo by třeba měl ten nadhled-já vím, že každý máme hranice někdě jinde, že to so je pro někofo fataální problé a životní krize je pro druhého třeba jen prkotina. Já jsem jen asi chtěla se někomu svěřit a slyšet, co si o takové situaci myslí i jiní.

Jak pravdivé a hlavně smutné.

Jano (nebo jak se vlastně jmenuješ), Dýchač má v podstatě pravdu, já jsem nechtěla být tak tvrdá.:-(
Tak věř a dál dělej, že nevidíš a neslyšíš a spokojeně si žij. Na co se tu pak ptáš? Jste si vlastně kvit. Najdi si dalšího milence, jestli ti to pomůže - asi aby se to ten tvůj nedozvěděl, kdybyste si byly kvit oficiálně, tak by asi řval:-)))). Doufám (kvůli tobě), že ten jinak spokojený a fungující život pro tebe zahrnuje i to, že se s ním máš dobře.:-)

u mě je to tak, že ač jsem měla víckrát příležitost/ nejsem žádná domácí putka ve vytahaných teplákách, co čeká na svého mamžílka - mám svoje kamarádky, sport, zájmy i on/, nikdy už jsme to neudělala, ale je fakt že tentkrát mi to pomohla to překonat. Paradoxně nám to vztah celkem upevnilo, vyříkali jsme si svoje chyby a tak.
Ale teď po 10 letech je to tu zas a je to strašně těžké, asi mi nikdo nemůže pomoct, ale apoň to můžu někomu svěřit.
Protože lidi kolem mě/kamarádky/ do toho nechci tahat - pokud bysme to zvládli znovu,je asi lepší že to nikdo neví.