Dá se odpustit nevěra?

Pepo-to je jistě...Myslím si Martino,že zbytečně upřednostňuješ cizí názory a myšlenky před těmi svými.Proč?Myslíš že všichni okolo tebe procitnou a dají přednost tobě?Tomu bych sám nevěřil..
A ptáš se proč,jsem s ní zůstal.Protože jsem jí měl vždycky rád.Jasně není to ta prvotní zamilovanost,ale o té to není viď.Jestli to chceš víc probrat písni na - [email protected] -sem moc nelezu:))

Pepo-to je jistě...Dělej, jak myslíš. Asi ti tohle radí ti, co tě znají. Já tě neznám, tak radím podle sebe. To co popisuješ by mi nevyhovovalo, já bych si to takhle dlouhodobě nenaplánovala. Jedině jako přechodné. Pochybuju, že budeš zrovna ty, podle toho, co píšeš, ve lžích a přetvářce šťastná. A jestli ano, tak to třeba přestane vyhovovat tvému muži.
Proč je s tebou vlastně tvůj muž? Proč neodešel? Asi tě má stále rád, asi měl důvod tě nevyměnit. Nebo měl nějaké praktické důvody??
Možná změníš názor, jestli narazíš na pár větších blbů,jak jsi psala. Pak možná budeš ráda, co máš doma. Jen aby nebylo pozdě.
Neumím si představit žít jen vedle někoho 20 let, ale jsou takoví lidé, takže pro někoho se to dá.
Spíš než hrdost se mi zdá, že máš pošlapané sebevědomí (a to nejsi sama). Já jsem hodně pyšná a hodně mě to rozhodilo. Měla by ses snažit vrátit se do svého normálu = pohody. Proto jsem zmiňovala psycholožku (aby ti pomohla dostat do klidu, když sama se tam dostat nemůžeš, kamaráky apod. asi taky nezabraly; a taky by ti mohla pomoct se vztahem k manželovi).

Výborná historka :)))
A...Pepo-to je jistě nejčistší a nejčestnější řešení. Rodiče mi ovšem radí jinak, manžel chce jinak, kamarádka radí jinak. Prý - myslet na děti. Být praktická. Klidně na něj kašlat, zapojit ho do práce v rodině, kolem domu a domácnosti. Žít si bokem po dle své chuti, dělat si radost. Nepálit mosty. Klidně prý taky někoho mít. Ale nebrat dětem zázemí. To mi všichni radí. Jen mně děsí představa žít dalších třeba dvacet let s člověkem, který je mi cizí, po boku. Dá se to zvládnot ? Nebo spíš jinak-dá se na to zvyknout ? Není to horší, než být sama s dětmi ? Prý se dá zvyknout na všechno a mám být ráda, že jsem zdravá. Na děti se nevymlouvám, jejich štěstí je pro mně priorita. Kvůli nim udělám všechno, nebo skoro všechno. Ještě jedna ptázka Pepo-proč ty jsi zůstal se svou ženou ? Dokážeš ji mít rád, po tom, co ti opakovana zahnula ? Pokud ano, smekám, jsi vyjímečný muž.
Někdy zůstáváme kvůli dětem, jindy z pohodlnosti a nechuti k rozvodovým nepříjemnostem, jindy je to směs obojího-jen v nitru cítím, že to má jeden obrovský háček. Jakoby pošlapaná hrdost neměla naději na obnovu. A ta je nepříjemná společnice životem.

Je to jistě věc názoru,...Výborná historka :)))
A pro Martinu-to je ovšem jiná.Když to vidíš takhle,skončil bych to.
Na děti se nevymlouvej,v tomhle věku už to velice dobře pochopí,pokud jim to rozumně vysvětlíš.Je to jen o tvé odvaze našlápnout ten první krok..

já mám obavy, že zbývá se zařídit podle sebe a nemyslím hned rozvod, snad kvůli dětem vydržet, než se postaví na vlastní nohy. Bohužel to potrvá, studují a ta mladší ještě devět let, jde na střední a chce na vysokou. Ano, přežívání po boku vlastního muže je to pravé pojmenování pro to, co žiju. Citové přežívání. Možná to z mého psaní nevyplynulo dost jasně ... ale nedovedu promenovat v krajkách kolem někoho, ke komu cítím tupou lhostejnost, já už ho nemám ráda, nestojím o něj. Trápí mně to, ale je to tak. On zničil to, na čem jsem si zakládala, lhal, podrážel, já neumím lízat nohu, která do mně kopala. Nač za takové sitace ho lákat do postele erotickým prádlem ? Je mi ukradený a pohrdám jím, tady už asi jde si ten život udělat hezký pro sebe samu v mezích možností ...

Jste tady moc prima ......Byla bych pro ten parfém, krásné lodičky nebo něco pěkného na sebe, aby se každý otočil (třeba pěkné sáčko teď na jaro) nebo novou rtěnku a kadeřnici. Děti nemusí být vždy na prvním místě.
"Osamělých" mužů je všude plno, většina z nich jen kecá, takže já bych svého muže ještě zkusila a až pak poslouchala lži od jiného.;-)
Jestli nemáš zájem o sex nebo manžela přímo odmítáš, najde si nejpíš další milenku. Jsi tím vlastně sama proti sobě.
Možná by stačilo manžela prádlem trochu popíchnout, když tě posílá za milencem. Jak by se tvůj muž tvářil na to, kdyby ses doma jen tak mimochodem prošla kolem něj v krajkách?:-)
Za sebe bych nechtěla vedle manžela přežívat, držet se skřípěním zubů. Snažila bych se vrátit manželství zpět do příjemné polohy. A možná i lepší než před zjištěním nevěry. Zkusila bych změny - nějakou zábavu (výlety, kino, vinárnu.....i ten sex ) nejdřív s manželem trochu jinak než dosud. Až kdyby to nešlo, zařídila bych se podle sebe.

Máš pravdu,píšeš...Je to jistě věc názoru, píšu za sebe. Mám za to, že drobná pomsta neškodí. Pokud manžel dopustil, aby se jeho žena o jeho záletu dozvěděla, proč to neoplatit. Pomsta byla úmyslně v uvozovkách. Pomsta vypadá jinak - aspoň u mě.:-)))
Líbí se mi historka, kerá sice není o nevěře, ale pomsta je to pěkná. Vyprávěla mi jí kdysi jedna stará doktorka. Událo se to dávno. Měli s manželem nově upravenou krásnou chatu a vykradli jim jí. Dost se na ní i sama nadělala. Byla naštvaná, jako každý, ale myslela, že dostanou aspoň nějakou náhradu od pojišťovny (nejen že zloději ukradli zařízení, něco poničili a ukradli i skříň napěchovanou drahým alkoholem - manžel byl primář v porodnici, byly to dary od vděčných tatínků). Pojistku na chatu uzavíral manžel sám, byl hrozný skrblík, tak proti vykradení chatu z úsporných důvodů nepojistil. Jeho žena se vytočila na druhou, vzala dítě a odjela na pár dní k příbuzným do Prahy a rozfofrovala mu celé tuzexové konto za nové zařízení do bytu, kožich, paruku a oblečení. Tak manžela vyléčila ze skrblivosti.:-)

Máš pravdu,píšeš...Jste tady moc prima ... nicméně - účet máme tak nějak prázdný, žádnou velkou radost si dělat nemohu, ale to mi nevadí. Dovolená ani drahé masáže nepřipadají proto v úvahu, nicméně mně dělá radost i drobnot-pěkná pokojová kytka, parfémek. málokdy sem to dělala, spí dopřávala dětem, ale to je normální. Každopádně děkuji za radu, při první odměně v práci budu myslet na ta slova a radost si zřejmě udělám.
Pepo- já nemám na manžela nejmenší chuť, na sex s ním, tudíž ani náladu ho jakkoli svádět. Pak nemá cenu svádět prádélkem, ta nechuť v posteli je zřejmá ihned a nemá cenu se přetvařovat ani do ničeho nutit. Třeba se to změní, nevím. Mám sexuální touhy, ale vůbec ne spojené s jeho osobou. Ne, že by mi byl fyzicky protivný, ale ani mně nepřitahuje, což se asi v mé situaci nelze divit.
Můžu trefit na většího vola, určitě. Znám ženy, které došly zklamání nad tím, že milenec byl větší blb než manžel a nakonec byly rády za to, co mají doma. Ale já se za nikoho nehodlám vdávat ani s ním začít žít, tady jde jen o případný flirt a tam to není tak určující. I tam je nutná ovšem obezřelost a opatrnost, člověk si musí nechat projít hlavou, zda mu to stojí za to a podle toho jednat. Mně nejde o pomstu, ale o to, že třeba časem budu chtít mít i já fajn kamaráda, který se bude jako já cítit sám a můžem být parťáky na kafe, procházku, pokec, kino, výlet. Jistě nejsem jediný osamělý člověk, který pořád věří v to, že život je dar a může být hezký, když tomu pomůžeme a budem se umět poprat s tím negativním v nás. Mně nechybí drahé věci k životu je mít nemusím, spíš pohlazení a úsměv. Třeba na mně někde ještě čeká, možná ne, naděje ale umírá poslední. Díky a hezký večer.

Jak myslíš, jen se mi zdá,...Máš pravdu,píšeš Martině i rozumné rady.
Ale s tou pomstou si myslím není to správné,pokud s ním chce zůstat.To si prostě musí vybrat.Ale každopádně bych přeoral rodinné zvyklosti.
A pro Martinu-chceš s ním zůstat?Tak to následně vyžaduje i tvojí sebedisciplínu-nehrabat se v minulosti,zapomenout na své bolístky,nevyčítat,myslet pozitivně(TO je to nejdůležitější)..Hele a na chlapy fakt platí sex,vymysli něco nového,co by ale bavilo i tebe,překvap ho.Pak třeba i to prádélko..Vím že je to těžké,hlavně se s tím srovnat psychicky,když nebudeš moct,vykecej se kámošovi,kámoškám-to neuvěřitelně pomáhá.
Pokud nechceš-tak pak jak píše kolegyně nademnou,ale je tam fakt nebezpečí,že to neukočíruješ a můžeš trefit na ještě většího vola.To je jak sázka do loterie..
Volba je na tobě.

Děkuji vám, opravdu mi ty...Jak myslíš, jen se mi zdá, že ti "praní" se situací moc nejde. Někdy není špatné rozebrat s odborníkem (i sebe, ne jen vztah a problém).
Když myslíš, že ti milenec pomůže. Jistě jich najdeš dost. Mužů, co si rádi zašpásují s vdanou paničkou bez rizik, je spousta.:-) Měla jsem na mysli spíš rozkoukat se případně po jiném, perspektivním budoucím trvalém partnerovi.
"Pomsta je sladká" se dá řešit i jinak. Co takhle manželovi mírně provětrat společný účet a udělat si nějakou větší radost?? Taky přece potřebuješ potěšení.:-) Co třeba výlet do ciziny s kamarádkou nebo jazykový kurz v zahraničí; a nebo výměna části šatníku za dražší kousky, které si běžně nekoupíš (které ženě neudělá radost něco krásného na sebe); případně si zaplatit drahé masáže na zlepšení zdraví - a nebo si rovnou nechat "přežehlit" pár vrásek botoxem; novým drahým prádlem můžeš udělat radost sobě i manželovi (jestli to na tebe není moc nebo tvá běžná praxe - nechci tě podceňovat), co třeba novou lyžařskou výbavu s pěknou soupravou a nebo přímo kožich??:))
Radostí je na světě habaděj.;-)

Děkuji vám, opravdu mi ty...Nic ve zlem, ale nenapadlo te nekdy, ze jen prace, nakup, uklid, vareni, zehleni muze byt malo. Nekdy neni potreba mit dokonalou domacnost, ale venovat se i sobe a kazdy sam sobe. A presvedcovani a chvaleni mohou mit taky neco do sebe. Vypada to, ze nemas moc radosti v zivote. Nekdy to chce zmenu. Nemusi to byt jen flirt nebo zalet.

zacni taky zit pro sebe, a nedelej porad nejakou sluzku. ja uz bych taky nedokazala znovu verit, asi bych zustala, ale na manzela bych uz srala.

Ještě jen...Děkuji vám, opravdu mi ty věty pomáhají, čtu se zájmem, vidím, jak se pere ten druhý a jaké zkušenosti lze čerpat.
Ne pomoc psycholožky jsem nevyhledala, mám za to, že se s tím budu muset poprat sama.
Pepo, tobě hodně díky a obdivuju tě, ten přístup, který jsi zvolil mi přijde jako rozumný a vyzrálý a možná jednou tvoje žena bude děkovat osudu za takového chlapa, až procitne a snese se zpátky na zem. Je to hodně i o toleranci z tvojí strany. U mně to moc zamíchalo mou psychikou a především mým vztahem k manželovi a je to zlá změna a bohužel jsem toho názoru, že nevratná. Nicméně emoce vyprchávají a začínám myslet hlavou a brát rozum do hrsti. Nevím, proč by měly na poklesek jednoho rodiče doplatit naše děti nabouraným zázemím, poklesem životní úrovně-a to dost drastickým, ztrátou jistoty domova, který funguje. Chci to zatím ponechat a počkat snad, až se postaví na vlastní nohy, což potrvá, protože studují. Tady se shoduji s názorem tvým, že na rozvod je času dost.
Jenže nejsem té povahy, abych teď někoho přesvědčovala, že se má vracet rád domů, kde budu čekat s navařeným jídlem a vyžehleným prádlem s úsměvem a snad i vděčností, že nedal milence přednost přede mnou. Bohužel nebo bohudík-nevím-jsem schopna to dělat poněkud opačně, to znamená změnit stereotyp pobíhání do práce a z ní do supermarketu a k plotně a žehlicímu prknu, jak jsem činila dvacet let a začít trochu žít, povyskočit si, nějaký ten koníček, případně flirt. připadá mi to lepší, než se dál ničit, smutnit a trápit se. Jsem dostatečně zodpovědná, ale na druhou stranu už je tady i můj život a nejsem ochotna jej do smrti naplnit zas jen prací a povinnostmi. On nestál o můj úsměv, lásku a city a dal přednost zakázanému ovoci s jinou. Tak pak bude stát jiný a třeba se najde takový, s kterým mi bude chvíli dobře a bude to něco, co mi nikdo nevezme a co se stane hezkou vzpomínkou a radostí. Ono platí, že sklízíme, co jsme zaseli. Věřím, že platí.

Ještě jen dodatek,samozřejmě proti Martině mám obrovskou výhodu,že na manželce nejsem finančně závislý.Dokážu si vydělat dost na to,abych byl vysmátý i po rozvodu.Chápu,že v opačném gardu,je situace fakt patová.

Děkuji ti. A dávám ti za...Takže jsi na tom podobně:))Napíšu tedy svý z pozice chlapa.S manželkou jsme kolem 16let.Máme dvě děti,nyní stále ještě hodně nedospělé.
Když jsme měli první dítě,po nějaké době si manželka našla milence,mě v té době pomohlo najít si také milenku(pro šťourali-byla svobodná...).Byla to pro mě v té době velká opora a můžu říct,že i záchrana od rozvodu.Po nějaké době ona přišla s tím,že já jsem ten lepší a svý sehrál i ten náš mrňous.Dobrý.Nechtěl jsem rozbíjet rodinu,takže rozchod s milenkou,který pro mě ve finále nebyl po citové stránce žádný med,trvalo to tak třičtvrtě roku,než mě ty návaly přešli.Pak to mohlo klapat tak pět let,narození druhého dítěte a ejhle,loni v létě jsem zjistil,že je tady opět comeback v podobě jiného chlapíka :))To už jsem si říkal,žádné kompromisy,ale ty děti...Takže jsem to po tom prvním návalu rozdýchal.Nechal jsem jí půl roku,jestli si to urovná sama...No výsledek je jasný,nic se nestalo a ve své podstatě se nezměnilo do teď.Jsem věci zvyklý řešit konstruktivně,snažil jsem se s ní dojít k nějakému výsledku..nic,mrtvý brouk.Mojí druhou nevěrou to řešit nechci,vím svý.Na rozvod jsem taky myslel,ale dětem nechci rozbíjet rodinu.
Takže jak z toho ven?Předtím jsem hodně věcí dělal já a pro rodinu v podstatě žil a dýchal,hodil jsem jí na krk taky nějaké starosti,přestal jí pomáhat v jejím podnikání.Vyčlenil si volno pro sebe..Vojenskou terminologií jsem se teď usadil na svých pozicích a zvolil vyčkávací taktiku.Je to těžký,nejsem povahou sobec a přeci jen jí rád mám a když vidím,že se v něčem plácá,mám nutkání jí pomoct,ale bez trochy sobectví tohle jinak nejde.Dokud si v tom zkrátka nevymáchá hubu,nikam to nepovede.Je to o tom dát si svou cenu a zbytečně se nepodhazovat.A budoucnost zatím neřeším,na rozvod je vždycky času dost..

Děkuji ti. A dávám ti za...Nevím, jak dlouho trvá tvoje manželství, kolik je dětem ani jak se momentálně tváří/chová tvůj muž. Ani na tom moc nezáleží.
Jasně že jde o tebe. Nemyslím, že by ses měla obětovat (natož do konce života). To je nesmysl. Ale jestli máš děti menší, tak ještě rok, dva je možné obětovat kvůli nim. Za tu dobu se můžeš rozkoukat, rozmyslet co dál, připravit si terén pro další život..... Obětovat se jen kvůli dětem je blbost, obětovat děti je taky blbý, chce to kompromis, a ten není lehký.
Koukej kolem sebe, mysli na sebe (děti tím nemusí nijak trpět), trocha sobeckosti neškodí!;-)
Do smrti máš daleko, můžeš potkat ještě plno lásek, nikde není psáno, že tímhle vše končí. Ber tu nevěru jako životní etapu. Život půjde dál a uvidíš, kam se ti vyvrbí.;-) Nikdo neví, co vše se ti ještě přihodí.
Když se nechceš ponižovat, tak se neponižuj. Odpustit nevěu neznamená tratit na cti. Záleží, jen na tvém chování.
Najdi si nějaké potěšení, připravuj si dobrou pozici v případě rozvodu. Za tu dobu ti buď dojde, že tvoje manželství má dál smysl a nebo že už máš manžela opravdu plné zuby a pak budeš mít rozchod jednodušší.
Na to, že tvůj muž není velkorysý ani teď, si dej pozor. I ti velkorysí muži na svou velkorysost při rozvodu hodně rychle zapomínají. Moc málo z nich si pár let po rozvodu uvědomuje, co kolik stojí a své děti slušně podporují do dospělosti.
Nenapadlo tě zkusit psycholožku, která by ti pomohla rozebrat tvou situaci a poradila ti, jak se s ní vyrovnat?;-)

Tak pohled z jiného úhlu -...Děkuji ti. A dávám ti za pravdu, to, co píšeš, je rozumné a měl by to člověk takto řešit. Nemám vlastní účet, po rozvodu bych měla tak jako tak veliké finanční obtíže, protože nemohu spoléhat dnes na manželovu velkorysost, ani takový nikdy nebyl. Ve hře jsou děti. O mně až tak nejde. Děti jsou důvodem, proč žiju už rok v neuspokojivém vztahu a víceméně jen přežívám. To manželství nebylo špatné, aspoň si to myslím. Hádky se vždy brzy urovnaly, byly na povrchu a nijak závažné věci to nebyly, spíše prkotiny, zvlášť z mého dnešního pohledu. Jsem přesvědčená, že další vývoj našeho manželství i to, zda se zachová, záleží na něm a jeho chování, na tom, zda nechá podrazů a opravdu si uvědomí, že ve hře jsou dost důležité životní hodnoty. Ano, asi jsem rozhozená, hlavně pak unavená a smutná z vyhlídky, že by měl můj citový život vypadat do smrti takto. Ale vím-je jen na mně, zda a jak to ustojím. Každopádně bych ráda se ctí, neponížit se, ať už to skončíme či nikoliv.

díky za názory. Rozumím...Tak pohled z jiného úhlu - natvrdo. Život není pořád jen pěkný a příjemný.
Tvůj muž nejsi ty, takže nečekej, že se bude chovat stejně jako ty. Na věrnost není žádný papír. A nespoléhej na ni u nikoho. Podle statistiky je asi 70% mužů v životě někdy nevěrných. A já moc nevěřím, že je to ve většině případů jedna noc, týden nebo jen jeden měsíc, často je to déle. Spíš by se to ten druhý neměl nikdy dozvědět. Jenže v dnešní době plné technických pomocníků, se většina provalí, pomocníci se v tomto případě obrací proti nám.
Chápu ztrátu důvěry, chápu i zdravotní potíže (když člověka něco trápí, vždy to více či méně odnese na zdraví, tak to má každý).
Můžeš to vyřešit milencem, pak si budete kvit, nebudeš mít pocit ukřivděnosti, můžete začít znovu (s vyrovnaným skóre).
Být tebou, myslela bych víc na sebe a hlavou. City jsou hezká věc, ale jíst se nedají. Spálíš-li mosty, bude vše jen na tobě a odneseš to nejvíc jen ty sama.
Mysli na sebe (i trochu na děti). Proč nemáš vlastní účet?? Musíš dělat všechny ty "povinnosti"?? Jsou všechny opravdu nutné?? Buď trochu vypočítavá. Udělej si nějakou radost. Lépe je se na žádnýho chlapa nikdy nespoléhat na 100% - všichni chlapi jsou stejní, jen někteří ještě horší.:-)) Ale život bez nich by byla nuda. Ten tvůj bude z těch lepších, ne? Jestli už o něj nestojíš, na rozchod se nejdřív připrav (psychicky - bude tě stát další nervy, i prakticky - nejen vlastním účtem). Rozvod není příjemná věc, tak se ho případně aspoň snaž zjednodušit. ;-)

Jsi hrozně rozhozená, snaž se dostat něčím trochu do klidu, přijít na jiné myšlenky. Nevěra opravdu není to nejdůležitější ani na světě, ani ve vztahu. Najdi si něco, co tě zabaví a bude těšit.
Manžela aspoň trochu využij.:)) Sama nejlíp musíš vědět, jestli se ti vyplatí o váš vztah zabojovat nebo jestli za moc nestál ani předtím, takže teď už nemá smysl vůbec.

Já jsem krátkodobou...díky za názory. Rozumím tomu, co píšete a je v tom kus pravdy. Já se asi nejvíc trápím tím, že - když to řeknu natvrdo - nemám k manželovi už vztah. Prostě ho vidím úplně jinak. Můžu čekat, jestli se city neobnoví, ano. Ale moc v to nedoufám.
Ano, dal přednost mně a dětem, i když nevím, zda to bokem skončilo. Tomu věřit lze, ale taky ne. Ale domů se vrací a výplatu na společný účet dává. Když mám být upřímná, připadá mi to dost málo, to já dělám taky a k tomu kupu dalších věcí a povinností. On mi má asi za zlé, že nejsem schopna to hodit za hlavu a jít dál, jakoby se nic nestalo. Opravdu jsou mnohem horší věci v životě. Ale nedokázala jsem to a všechno je jinak.
Já jsem ty trable předchozího roku s tím vším popsaným spojené odnesla dost zdravotně, takže všechno, každodenní povinnosti, mně stojí daleko víc úsilí než dřív.
Pokud by opět vyšlo něco najevo, taky bych pálila mosty, už bych to nezvládla. Nedalo by se nic dělat.
Vím, že nemá cenu se hrabat v minulosti, musí se žít tím, co je a věřit v dobré do budoucna. Na mně jen občas padne pocit hluboké beznaděje, že jsem se nedokázala přes tu věc vnitřně přenést a že jsem tak nějak odsouzená k citovému přežívání do konce svého života. Pokud ten vztah neukončím.

Myslím, že vážný vztah...Já jsem krátkodobou (snad!!!) nevěru odpustila, ale ne kvůli dětem, ale kvůli sobě. Vlastně až v té situace, kdy se mi začal vzdalovat, jsem si uvědomila, jak moc jsem na něm citově závislá. Docela divné, samotnou mě to překvapilo.
Ale samozřejmě jsem nezapomněla, ta nedůvěra tam ve mě pořád někde sedí a čeká na svou příležitost.
Myslím, že v případě další (provalené) nevěry, už by moje citové pochody byly racionálnější, teď s tím jako by pořád počítám dopředu, tenkrát jsem byla zaskočená. Teď už bych asi pálila mosty.