Dá se odpustit nevěra?

Pavle,pošli jí k vodě.Tohle...Pavle tento vztah nemá budoucnost.Ale můžeš zkusit,rozejít se a mít každý svého přítele,poznáš jestli to,byl vztah na celý život.Třeba jo a vrátíte se k sobě.Ale v tomto stádiu se rozejděte.

pred rokem jsem zacal chodit...Pavle,pošli jí k vodě.Tohle jsi asi slyšet nechtěl,ale ta se nezmění.Píšeš,že se vyspala před 14dni,s kamarádem a táhne to už leta z ženáčem.Tak co s ní?Tebe si neváží,ať si vymáchá čumák.Uteč,dokud je čas a najdi si takovou,která tě bude mít ráda a nebude tě ponižovat.Když nedokáže pochopit,tak jednoduchou věc.Jak dlouho míníš čekat.Až ti řekne,že je těhotná a sama nebude vědět s kým?K takový bych neměl úctu už teď.Nic dobrýho tě s ní nečeká,to mi věř.

moje nevěra se odpustit dá,partnerky ne. Taková je prostě doba.

pred rokem jsem zacal chodit...kdo uteče, vyhraje
čím dřív, tím líp
;-)

pred rokem jsem zacal chodit s kamaradkou ktere je 30 let a kterou jsem znal 3 roky, rekla mi tehdy at od toho nic neocekavam ze se cerstve rozesla s chlapem se kterym byla 5 let, ten byl ovsem zenaty... za ten rok co jsme byli spolu jsem ji byl vzdy nablizku pomahal ji zarizovat nove bydleni, byl s ni v kontaktu kazdy den, takrka jsme spolu i bydleli.Rejkla mi ze takhle se o ni jeste nikdo nestaral. Pred nedavnem jsem zjistil ze za ni porad jezdi byvaly pritel ktery je porad zenaty, spi s ni pisou si jak se miluji a vim ze je do nej zamilovana. Ja jsem ji jiz nekolikrat rekl ze to takhle dal nezvladam ze ji miluji, a muzu s ni byt jen za predpokladu ze to s nim ukonci... ona mi rekla ze kdyz na ni porad takhle tllacim a vydiram ji tak se to jen zhorsuje. Ja to neberu jako vydirani ale kdyz pro ni delam prvni a posledni a ona ma jineho je to pro me tezke... Pred 14 dny se vyspala s jednim kamaradem, to se ke me doneslo pres nase kamarady, ona se k tomu nepriznala, jen mi rekla ze kdyby se s nekym vyspala tek jen kvuli tomu ze ji svym chovanim a natlakem vysiluji.... Jelikoz ji miluji a ona me taky jen nedokaze ukoncit svuj byvaly vztah tak nevim jak dal, takhle jsem z toho velmi vycerpany.... A nas vztah se jen horsi ja nemuzu unest jeji pomer s byvalym ona neunese muj natlak... Co mam delat.... Jiste mi date za pravdu ze jezdit za holkou kterou milujete za techto okolnosti je velmi psychicky narocne.... Dekuji za rady jak se mam k ni chovat.....

Ahoj princezno, nepíšu, jelikož jsem se přestěhovala na téma MOBILNÍ TELEFON A NEVĚRA, tak se tam mrkni. U tebe to začalo myslím také tak :-)) Tak se holka drž a přečti si to druhé téma a napiš jak je to u vás doma. Držím palečky

Ahoj holky. Jak se perete se svými manželskými problémy? Dlouho nikdo nepsal....

Přeji ti abys i toho červíčka odstranila,byla štastná.No právě nějaké vyčerpání a člověk je,psychicky slabší a myšlenky májí půdu hezky připravenou,přemíšlení,představy.No právě když jsem chtěla,aby jsme se domluvili,že to prodáme a půjdem každý svou cestou.Tak né rozvádět se nebude,prodávat nic nebude.Mám si vzít třeba všecky a jít,kde mu říkám na cestu před bytovku,to už je moje věc.on vlastně se nechce bavit o ničem,ale já dnes též.Jak jsem psala on dává peníze chodí jen přespat.Ale upřímně ve mě se též něco zlomilo,nebo umřelo,víš nějaký takový pocit,který jsi zažilo před definitivním rozhodnutím.Kdy jsi podala rozvod,teď zrovna prší ,podzim takový pochmurný čas tak víc tá samota se ozývá.Jinak moc díky vidím,že musím něco si příjemného najít pro sebe,trochu to hodit v dál,nebo budu vážně přežívat.Jinak holky krásný víkend.

Lucko,já svého muže nepodezírám,že na mě něco hraje.Jsme spolu už nějakou dobu a předstírat tak dlouho by asi nešlo.Navíc znám jeho přátele a tak trochu i minulost a nikdy k pití neinklinoval. Navíc má zaměstnání ve kterém musí být tak trochu stále k dispozici,takže i kdyby chtěl tak si to nemůže dovolit. Takové ty vtíravé myšlenky,které mě občas napadají nejsou pokaždé.Mívám je při nějakém větším vyčerpání.Třeba náročnější týden v práci,nebo,když jsem musela řešit více věcí najednou a nepatřily právě k těm příjemným.Pak se mi stane,že se necítím ve své kůži,když má muž do toho nějakou akci-stmelování kolektivu v práci či něco podobného.nebývá to často,tak jednou za 2-3 měsíce.Navíc bývá doma Do 21hod. Ale jak jsem psala,stačí pár nepříznivých faktorů a trochu mě to rozhodí. Jinak jsem ale veselá,umím si života užívat,radovat se a smát.Můj muž je opravdu to nejlepší co mě (krom mých milovaných dětí ) potkalo a já si to uvědomuji.Chtěla jsem svým příběhem spíš říct,že i když se dokážeme otřepat,začít znovu a 100% důvěřovat,že ten malinkatý červík pochybnosti stejně v nás přetrvává.Ale to pak záleží jen na nás jak mu dovolíme v sobě růst. Já toho "svýho hajzlíka" držím pěkně zkrátka- myslím červa ne muže- a zatím se moc neroztahuje.Držím ho takhle už 5 let. Hele, Luci, a co to prodat a rozdělit se. Bylo by to na nějakou malou střechu nad hlavou? Byteček jen pro tebe?

My bydlíme na bytě není ani místnost kterou bych já nebo on měl zvláť.od ložnice po Wc vše společné.

Hokly moje právě že ani jeden druhého nemáme čím vyplatit,to je to nehorší.Právě když peru,žehlím,uklízím jeho věci ,myji nádobí atd.,mám pořád jen myšlenku,byla jsem jen dobrá služka.Dává peníze ,chodí se sem vyspat,tak si říkám služko dělej,máš zaplaceno.Máte pravdu začít vážně znovu,kdybych měla možnost možná hned,ale jak píšeš Andy asi s mou povahou to bude dlouho ve mě.Neumím se otřepat,jak píšeš Ty měla alkoholika,odešla ale pořád v ní je ten první muž,že to v ní něco zůstalo.To co jí vadilo na prvním muži,tak zas jiné vadí na tomto a přesně sebemenší nálada pití,už se jí honí hlavou co bude za chvíli,jestli nezačne pít víc,jestli to ted jen hraje,že nepije.Hledí s okna a dívá se v jakém stavu jde,přistihuje se ,že je v cituaci kdy byla v manželství,podruhé se nevdala.Asi velká rána srdce se těžko hojí a v důvěru moc nedokážem věřit.dal mi lékař lexaurin,no četla jsem jak je návykový,nevím jestli raději nějaké bylinkové kapky nebo čaje.

Jani,souhlasím s tebou a fandím ti. Myslím,že nová láska by ti mohla překonat tu bolest. Jestliže ses už dokázala citově trochu od manžela odpoutat,nevyhýbej se nové známosti. Jestliže ale manžela miluješ,nový vztah by byl jen pouhou záplatou a nejspíš by ti nepřinesl zádné uspokojení.Navíc bys mohla ranit i někoho,kdo za tvou bolest nemůže. Ale možná,že jsi už ve fázi,kdy máš na manžela zlost,nechceš ho,jen potřebuješ stimul,důvod od něho odejít. Držím ti palce,abys nemusela dlouho čekat a někdo milý ti zkřížil cestu.
Lucko, tu dřívější důvěru tvůj manžel od tebe už nikdy nezíská. To nejde. Naučíš se s tím žít,ale už to nikdy nebude jako dřív. Nemáš si s ním co říct,protože nechceš.Tvé myšlenky se točí jen kolem jediného a o tom asi ani spolu mluvit nechcete.Problém je,že máte společný majetek,kterého se ani jeden zřejmě nebudete chtít vzdát. A on by tě mohl vyplatit,když píšeš,že ty jeho nemáš z čeho? To víš,odejít a začít někde znovu a po svém by bylo možná nejlepší.Nevidět a neslyšet to co se děje. Život se fakt musí žít a ne jen přežívat.Co si pak jednou řekneš až budeš rekapitulovat? Že jsi byla pitomá,když si s tím nic nedělala a svůj jediný život si promrhala. Mysli na sebe, na své dobro a podle toho jednej.
Přeju vám holky hodně sil a vůle změnit svůj život.

právě ta důvěra je pryč.Já prostě nevím,třeba uvedu,včera přišel pozdravil,osprchoval se jedl,něco říkal.Já nevím ve mě je blok,že já nevím o čem se bavit.tak máme v obyváku u zdi pohovku stolek křesla.On sedí v rohu pohovky naproti televize,já mám místo v křesle,čili já přes stůl na jednom rohu stole,on kose na druhém.Vidí na mě jedině ,když se otočí,beze slova ,že zjistuji,že vlastně nemám co říct,on asi nechce protože také to skončí hádkou,v nejlepším případě jeden z nás vstane a jde spát.Bojím se ,že začínám vážně být alergická na něho,jsem nesvá,podržděná a stejně s pořadu na který bych se ráda koukla,v jeho přítomnosti pořád mám myšlenky u té baby,hrabu se kolem dokola kde byla chyba.Změna počasí,nálady mínusové.Tak nevím,asi by též ten odchod byl nejlepší-ale kde,čím zaplatit,vyplatit.Tak se držme,asi ted je obou situace blbá,třeba kdyby chtěl neví jak,že zas to skončí hádkou,je to přežívání ,žádné užití si života hezky,dokud to ještě jde.

Andy, je to tak jak píšeš, opozdí se, přijde mu sms nebo mu někdo zavolá a srdce v krku a panika - ta důvěra je opravdu v čudu a občasné hádky, které teď u nás jsou, jsou právě kvůli tomu. Také mi moc nedodá, že ta 30 letá holka je jeho spolupracovnice, takže se každý den vidí v práci. Když má jet na služebku nebo na veletrh, jsem opravdu na prášky. Chce to asi čas, ale nevím jestli mu někdy už budu úplně věřit. Já jsem si v tom udělala jasno, pokud se najde příjemnej chlap, který mi to sebevědomí zase zvedne, tak se asi fakt nebudu bránit. Nechci skončit na práškách nebo na psychiatrii a život je opravdu krátký. No a pokud mu ještě na něco přijdu, tak pak to bude rychlé a on to ví.Šli bychom okamžitě od sebe. Nenechám se odrovnat. Je to fakt těžké. Také vám všem holky držím palečky ať to zvládnete.

Lucko a Jano,já sama jsem se s nevěrou zatím nesetkala( alespoň tedy o ničem nevím), ale zažila jsem jiné,pro mě velice bolestivé zklamání. Můj první muž pil,utrácel to málo peněz co jsme měli a neohlížel se ani na naše malé děti. Zklamal mě několikrát,vždy se po nějaké době k pití vracel.Strašně moc jsem mu chtěla pokaždé věřit,ale nešlo to.Myslím,že s nevěrou by to bylo stejné,i když pro mou povahu ještě mnohem bolestnější. Já bych neodpustila nikdy,nesmířila bych se s tím a trápila se.Dovedu si představit jak se asi cítíte,když se manžel třeba opozdí,nebo mu zazvoní mobil.Žaludek až v krku,srdce buší jako šílené....nejistota.Je to tu zpátky? Volá mu,píše,je s ní v kontaktu,ale skrývá to? Podezíráte ho při každé příležitosti. To musí být hrozný život. Já jsem rozvedená 7 let a mám teď muže,který není abstinent,ale neopíjí se. Nikdy se nestalo,že by přišel v náladě,když jde s kolegy občas na pivko.Říká,že si dá 2 na chuť a to mu stačí.A přesto mi věřte,že po mých předchozích zkušenostech,mám pokaždé nepříjemné tlaky v žaludku,když má přijít. Asi mě to poznamenalo nadlouho,zůstalo to ve mě zakořeněné. Jsem šťastná,netrápím se,mám se opravdu moc dobře a žádný důvod být nervózní není,přesto se mi nepovedlo se těchto pocitů zbavit.Je to zřejmě dané povahou. Někdo se oklepe a jde dál, druhý si to nese celý život.Vám přeju,abyste se naučily se svým zklamáním žít a vyřešily ho ke své spokojenosti.

Lucko bojuj, jsi sice z malé vesnice jak píšeš, ale do města určitě také jezdíš, víš Ty co,první co udělej, objednej se ke kadeřníkovi, změň účes,zajdi si na kosmetiku, objednej se na masáž(vřele doporučuji) a uvidíš, že Ti začne být lépe. Tak postupuj pomalu dál. Měla jsi třeba spolužačky, tak se s nimi sejdi na kafe, přátele (víkend pro ženy), ale hlavně neseď doma, kde na tebe vše padá. Když se začneš cítit sama šťastnější, tak se Ti bude i lépe vracet domů a nebudeš tak hlídat toho parchanta.Musíš se zbavit té závislosti na něm a neboj, mu to bude podezřelé, že najednou o sebe dbáš a někam chodíš a možná se karta obrátí :-)) a když bude chtít odejít, tak ať jde, ale Ty už budeš silnější a samostatnější a vážit si hlavně sama sebe.

přesně odpustit a odpustit je rozdíl,ublížit slovem fackou je rozdíl./plně jsi mi to vzala s jazyka,právě jsem to chtěla,napsat,ale toto je o něčem jiném,odpustíš ale nezapomeneš.Možná kdyby byla možnost odejít,potkat se za rok zjistit že nemůžete bez sebe žít,začít znovu.Ale takhle já mám též depku jen když ho vidím chodit po bytě,mě Ti cosi začíná být lépe když není doma,fakt.Ale u nás je to malá ves není možnost návštěv nějakých akcí,jen kino 2krát za měsíc,to zrovna chodí promítat on,nikdy neřekne pojď se mnou nebo přijď pozděj,chodí to totiž chystat dřív.Zjistuji že nežiji přežívám hrabu pořád v tom kolem dokola.Je mi 52let,myslela jsem si úplně něco jiného,znáš to jsou děti točíš se okolo nich,domácnost,práce,nějak ten život má smysl.Dnes děti venku s hnízda,já mám důchod kvůli zraku,cítím se prostě sama a hledáš proč,co bylo špatně,házíš vinu na sebe a sebevědomí jistota je v háji,když někde jsme radovat se neumím,protože myslím co bude zítra.Jo mám nervy pošramocené,ale někdy se vřepřu jedu tak na výlet sama,ale není to ono nemáš si to s kým vychutnat jen sama se sebou.Asi to hce začít hned než zůstanu na lécích utlumená,spavá-prostě nemocná.Aspon tady si postěžuji s Vámi,ale nám všem jen dobré.

Lucko, Tvá dcera Ti radí dobře, ale ono to nějaký čas trvá, než se zase z té země zvedneš. To člověka dostane opravdu do kolen a pořád se to vrací, důvěra v partnera je opravdu v pr.... Také bojuji s pěknýma depkama, ale včera jsem si řekla, že už musím něco začít dělat, chodit zase cvičit,pokecat s babama, mezi lidi, jooo a v 45 jsem si poprvé koupila krém na vrásky (i když ho prý vůbec nepotřebuji),jj. sebevědomí vezme za své.To o čem píšeš, jako bych to byla já. Vím o čem to je, ale je to jen na nás, jestli skončíme u psychiatra a na práškách nebo začnem myslet víc jen na sebe a žít si tak trochu svůj život a mít z něho zase tu radost a roznášet smích.Je fakt, že tato patálie chce hoooodně času na "uzdravení" Ale, Lucko máme jenom jeden život a nejsme nejmladší a druhý život nám nikdo nedá, tak proč ten zbytek života profňukat kvůli chlapovi...opravdu si to ti parchanti nezaslouží.Odpouštím, ale nezapomínám. Tak bojuj, já budu také :-))

Jani chtěla jsem ještě napsat,máme už velké děti mají své životy a právě dcera mi říká,mami jezdi sama kde chceš,najdi si kamarádku zajedte na dovolenou.Když najdeš kamaráda tak pro pobavení,nebo do divadla,kvartýrovat se k němu nemusíš.Na co čekáš děda jiný nebude,ted když Vás čtu samota je hrozná zkončíme na prášcích.Ještě jedno nevím ,jak to máte Vy se sexem,u nás když náhodou k tomu dojde budu upřímná já s toho velice nemám nic,nějak nemůžu to skousnout,že to udělal,vidím ji před sebou a myslím jestli si představuje ,že je s ní.Jestli myslíte že jsem naivka v mém věku né ja to tak prožívám.To mi kazí svět,vždy mi říkali že jsem kvítko s čertové zahrádky,všude jsem roznášela smích tím nemyslím jako pití ,ale normální pokecání.Nejhorší je že tu ženskou poznám,bydlí u nás tak to mám před očima denně,moc jsem klesla na veselé mysly.

Lucko, vím o čem mluvíš, ale já to mám v tom lepší, že můj muž se teď nějak snaží odčinit nevěru tím, že se teď chová dost pozorně, ale i když až nápaditě(jako by mě chtěl uchlácholit aby mohl pokračovat dál v záletech, nevím). Také nevím co si mám o tom myslet. Také nemáme na to, abychom se rozvedli, opravdu to není jednoduché i po finanční stránce a také nemám kam jít. V jednom mám ale jasno, pokud se někde najde nějaký chlap, který mě zase probudí k životu a zase mi zvedne mé poničené sebevědomí, tak ho rozhodně odhánět nebudu :-)) Tobě doporučuji to samé a rozhodně se začnu věnovat víc sama sobě a nebudu dělat domácí myš, která na něj čeká. Hoši potřebují také trochu znejistět. Co mají jisté a po ruce, toho si neváží, tak budou mít to, co "chtěli". Jiné východisko teď nevidím.