Dá se odpustit nevěra?

Znovu jsem nakoukla a přečetla posledních pár příspěvků.Napadlo mě,že x se svojí poznámkou o mladé ženě která v manželství jen překáží a která by mohla najít štěstí jinde by klidně mohla být ta škeble.Nic ve zlém,x,ale i ta rada k urychlenému rozvodu by škebli nahrávala.... :-)
Nemusí to tak být,ale proč by ne?Stávají s různé věci.

Každý tu radí podle svých...Ani mě se nelíbí rezolutní názory typu "hned se rozveď, podej na manžela žalobu....".

Za svůj život jsem slyšela asi o 2 až 3 otcích, kteří se po rozvodu dlouhá léta opravdu pečlivě o své vlastní děti starali a své bývalé rodině pomáhali. Většina na se na ně dřív nebo později vykašle. Mají na to vliv i nové partnerky. Ženský jsou sobecký a vesměs preferují své vlastní děti. Většina žen (někdy možná i neúmyslně) odstrčí děti z jiných manželství svého muže, aby ty její dostávaly od všeho nejvíc. Muži, aby měli klid, obvykle vyhoví současné partnerce. Tak to chodí dost často. Je to paradox, žena, co si bere muže s nějakými dětmi, by s tím měla počítat, ale málokdy to tak je.
Někteří muži si stěžují, že jim bývalá manželka děti nechce půjčovat, ale kolik mužů jí přispěje víc než je stanovené výživné? Většina z nich si myslí, že jí dávají bohatě. Znám ženy, kterým by bylo bývalo po rozvodu dost pomohlo, kdyby si manžel bral děti aspoň na ty dva víkendy. Ne jen že by si odpočinuly nebo se mohly v klidu věnovat nějaké práci, ale některým by i pomohlo, kdyby těm dětem dali jejich tatínkové najíst a občas koupili zimní boty, bundu nebo dražší hračku, na co žena někdy nestačí vydělat. Proto taky nechápu, proč se nedá péče nařídit. O své děti by se člověk měl starat.
Nechci být pesimistka. Je moc dobře, že se Jitčin muž tak stará o děti z prvního manželství, ale nedovedu si představit, že by se dokázal dobře a pečlivě starat případně o 6 dětí. A hlavně ta sobecká milenka se bude nejspíš snažit odstavit nevlastní děti. Možná ne hned, ale do dospělosti nejmenšího dítěte je ještě hodně dlouho. Moc bych v případě rozvodu nespoléhala, že Jitčin muž bude pomáhat všem dětem a všem svým ženám. Není to nemožné, jen velmi málo pravděpodobné.

Předpokládám, že je možné odpustit nevěru, ale nechci jen tak zkoušet štěstí, tak raději doufám, že mi na to manželka nepřijde :-)

No tohle vysvětlení se mi...asi jsem se špatně vyjádřila (poprvé),myslela jsem že je to srozumitelné.Mě to připadá s tím stykem jako paradox.Když to jde normálně,je to fajn.Nicméně připadá mi paradoxní,že dítě a pečující rodič zákon ke styku nutit může (pozor,zas nic konkrétního,je to jen všeobecné),kdežto neexistuje síla,která by mohla nařídit rodiči,aby se zajímal o své vlastní dítě,když on nechce.Ale to jen na okraj.Jitce taky neradím,aby děti nedávala,jen jsem psala jak vím,že to chodí-někdy přijde (opět bez urážky-hlavně tatínkům a jejich novým partnerkám) péče o malé děti únavná a obtěžující.

je snad jasné,že jsem...No tohle vysvětlení se mi ale líbí víc.Ono je celkem pochopitelné,že je zákonem definována možnost styku dítěte s rodičem,který je nemá ve své péči.Ale povinnost takového styku není vyžadovaná zákonem,předpokládá se tam zájem dotyčného rodiče.
Obecně je vždy lepší pro děti dohoda obou zúčastněných,bez toho že by něco bylo řešeno nějakou direktivou.Ale dle mých zkušeností,hlavně krátce po rozvodu(1-2roky,notoričtí prudilové i déle),právě děti často bývají páky na vyřizování účtů mezi bývalými partnery,kteří je zplodili z vzájemné lásky,bohužel...

No tak to je síla. Četla...Každý tu radí podle svých zkušeností a toho co zná.Na Jitce pak bude,aby si to přebrala a rozhodla se pak podle svého-možná úplně jinak.A chápu,že "odmilovat se"nejde ze dne na den a že Jitka potřebuje čas,aby si svůj vztah,do kterého nikdo z nás nevidí,přehodnotila.A taky chápu,že se snažila,nebo snaží udržet rodinu pohromadě.Znám i pár dvojic,které prošly horším rozchodem a dnes jsou spolu spokojeně už řadu let-stát se může cokoliv.I to,že se Jitka zítra rozvede a do roka potká "toho pravého",který bude 10x lepší než její muž.Stát se prostě může cokoliv,život je hodně pestrý.
Ale umím pochopit Jitčiny současné pocity,se kterými se bude muset vyrovnat.Jenže to chce čas,emoce prostě jsou a zbavit se jich na povel?
No a pro Jitku-taky jsem tu někde psala,že u většiny věcí,které se člověku napřed nelíbí,se nakonec ukáže jejich světlá stránka,často lepší než ta původní.

No tak to je síla. Četla jsem tu snad všechno a vůbec nechápu-to mi vysvětlete,jak někdo ještě po tom všem může uvažovat o odpuštění..? Nerozvádět se a takovým člověkem je rovné sebevraždě. Pokud vás poslechne..asi i sebe,tak si fakt na tom světě bude užívat. Na "stará" kolena litovat, to je už hodně pozdě.Ale kdo chce kam...
D u tebe uvazuji,že nejsi dvacítka a máš nějaké zkušennosti,co jí tu radíš je děsné.Možná jsi sama ještě nepoznala, jaké to má ve vyšším věku důsledky.
Už je čas a ten běží nějakou chvíli,aby rovzod podala..Neustupovala,postevila se čelem k vlastnímu životu a neřešila pocity kolem dětí.Otec on je a tak mu je prostě i v jejich zájmu dávat musí.Nakonec si zvykne rychel a volné dny užije pro sebe.Emocí se jde zbavit, otce mají jednoho a ten se jak vidím stará rád. Nemá to ale nic společného s manželstvím,kde ta mladá žena už jen překáží. Jít dál, najít nový život a za čas se bude usmívat,jak je vlastně štastná.

To jsou mi novoty :))) otec...je snad jasné,že jsem mluvila o matce,protože mluvím k Jitce-matce.Kdybych oslovila imaginárního otce,napíšu totéž,ale obráceně.Prostě rodič který o dítě pečuje je povinen umožnit styk s dítětem tomu druhému (pokud je všechno standardní).Naopak rodiče,který dítě ve své péči nemá,nemůže nikdo ke styku s potomkem nutit,pokud on sám (rodič)ten zájem nemá.Nic víc,nic míň

to jsou nervy a těm se není...To jsou mi novoty :))) otec má stejné práva a povinnosti k dítěti jako matka viz.link http://www.soc.cas.cz/info/cz/25067/Uprava-styku-s-ditetem.html
Pochopitelně,když se jednomu z nich nechce nic s tím nenaděláš.
Pro Jitku - té právničce zavolej hodně rychle,stačí jen to že dluhy v manželství se mohou dělit stejným dílem,nedej bože když je partner přestane platit úplně.Jedna známá byla po rozvodu takhle velmi nemile překvapená,táhne se to už dva roky a dodnes to nemají dořešené...

to jsou nervy a těm se není co divit,je to na ně obrovský nápor.
Já nechci nijak vyzvídat,ale byl nějaký důvod,proč měl první děti zpočátku jen na hodinu?
Opravdu si myslím že zvlášt škeble nemusí být nadšená (kdyby došlo na rozvod) z toho,že by si často bral své děti.Přece jen sama má holky větší a malé děto omezují,vyžadují péči.To bývá někdy na oobtíž nejen těm kdo je má rád-tokajícím taťkům,ale hlavně jejich novým partnerkám.Ne že by byly proti moc okatě,to jen ty blbé,ale dokážou to šikkovně navlíknout tak,že se občas návštěva nehodí.U nás totiž platí zákon (vím to,jednou jsem zjištovala),že je povinnost matky styk s dítětem umožnit,ale otec žádnou povinnost své děti vídat nemá,když se mu nechce.
A fajn,že jsou jeho rodiče s tebou.On se s nimi nakonec smíří,ale je aspoň jasné,kdo rozchod zavinil.Oni taky můžou srovnávat jak jsi se např. chovala k jejich prvním vnoučatům a tedy vědí,za koho kopou.
No a jestli tak kupoval svým prvním dětem,bude i vašim.Ani to škebli podle mě moc nenadcne-dvoje alimenty,2x dvoje dárky,něřekla bbych že tím bude nadšená až to domyslí,nebo až dojde na věc.být tebou,žádám ještě výživné pro sebe-jsi přeci na mateřské a máš na to nárok.

Do péče je nedostane a...já si taky myslím, že jenom vyhrožuje, aby mě dostal do kouta...s právničkou se sejdu taky jen tak, poradit se, co a jak...obávám se, že by jí moje děti brzy lezly na nervy. Malý bude pořád ječet a dcera? Tu by možná uplatili nějakou hračkou. A kluci z prvního manželství, nevím, nevím, jestli by k nim chtěli jezdit, když jim eknu, že můžou kdykoliv přijet ke mě. My spolu máme hezký vztah...Tchýně mi včera řekla, že pokud se budu chtít rozvést, budou to respektovat a u soudu se postaví za mě. Můžu tomu věřit, ale je to přece jen jejich syn, ikdyž jsou na něj teď naštvaní...taky jsou si jistí tím, že mi děcka nevezme, a žkolem sebe jen kope, jako raněná husa. Spíš raněné prase...Co se známe, kluky má pořád a pravidelně. Na tom si zakládal, aby s nima byl a bylo to hodně náročné.Pořád je někde vozil, doučování, fotbal, karate a nejdříve je měl úterky jenom hodinu. Při dalším soudu mu to zvedli na dvě a dostal je i častěji, když vytáhl všechny účty, co jim kupoval. To on pro děcka udělá všechno. To nemůžu popřít... věřím, že se mu mozek opravdu vrátí. Večer jsem mu řekla, však počkej, do roka a do dne...jak já byla včera před ním v pohodě, ale jinak měl žaludek potřebu kouknout se ven...proč musí ženským ty hormony tak kolísat?

Poradou s právníkem jsem nemyslela rovnou rozvod, ten si zvaž sama. Spíš si zjistit, jaké máš trumfy, ale i nevýhody. Když ti vyhrožuje, abys byla trochu připravená. S jistotou ti stejně asi žádný právník neřekne, jak případný rozvod dopadne. Ale porada nemůže uškodit.
Při rozvodu (když se nedohodnete) jistě záleží i na soudci, jak tu někdo psal. Viděla jsem i opak, jak soudkyně kupodivu nadržovala muži, co rodinu rozbíjel a nechoval se dobře.
Tvůj muž může získat jedno vaše dítě, a je celkem jedno, jestli ti to chce udělat naschvál nebo jen aby ti nemusel platit výživné.
Můj muž mi také vyhrožoval, že mě připraví o dítě. Já dokonce zvažovala, že bych po rozvodu s dítětem odjela do ciziny, možná i někam dál. Ne z pomsty, neviděla jsem důvod, proč by se mé dítě mělo stýkat s mužem, co nám oběma ublížil, s jeho milenkou, co se zasloužila o rozchod ani s rodinou mého muže. Taky mě tady nic nedrželo. Ale to nemůžu nikomu doporučit.
Zajímavé na tom spíš je, že můj muž si později - když se mu vrátil mozek - vůbec nepamatoval, že by mi něčím takovým vyhrožoval.
Myslím si, že tvůj muž je momentálně taky úplně mimo, že vůbec nevnímá (resp. vnímá jen jedno). Možná se mu mozek vrátí, ale nikdo neví kdy, a co jsi schopná vydržet.
Nedivím se, že tě to nebaví. V každém případě si připrav nervy, nebude to lehké ani v jednom případě.

Do péče je nedostane a myslím že po tom ani moc ve skutečnosti netouží,omezovaly by,zvlášť když jsou takhle malé.Nevím jak se o ně stará teď,ale je rozdíl je mít 24h.PPsala jsi dřív,že už 2 děti někde má.Jestli se s nima stýká,bude to pro něj další problém-skloubit návštěvy obou dětí tak aby to časem nezačalo unavovat jak jeho,tak škebli.Jeho rodiče (opět zkušenost) budou aspoň ze začátku při tobě,nebo by jestli mají rozum aspoň trochu být.A jestli mají tvé děti-svoje vnoučata rádi.Mohla bys v nich mít spojence,navíc oni tu zkušenost už s ním jednu mají.Jestli nakonec k rozvodu dojde,měla bys mít na paměti,že pro děti budeš rodinu a stabilitu představovat ty.A popřípadě tvůj partner,až s k tomu časem dojde.Toji rodiče,protože jsou blízko,budou ti pomáhat a pro děti budou alší jistotou.On sice je jejich biologický otec,ale to je tak všechno.Časem přestane být součástí každodenního života.Pokud od sebe půjdete.Někdy se život opravdu otočí tak nepředvídatelně.....

Tak jsem nahlédla a přidám...já vím, že mu nemůžu bránit ve styku s dětma a ani to nechci, jsou to stejně tak jeho děti, jako moje, ale ta představa, že je tak dlouho neuvidím je šílená. Jsem si téměř jistá, že by je do péše nedostal a navíc je na mě malý závislý, takže to by mělo dopadnout v můj prospěch...včera odjel v poledne a vrátil se dneska po šesté. Vyzvedl škebli s jejíma holkama a vyrazili na výlet po republice. Prý najezdili 1000km. To jim opravdu závidím. Za celou dobu se neozval a to se ještě včera stihl pohádat se svým taťkou. Tatínek mu totiž řkl, že s tou rukou simuluje. Já viděla video a fakt mu tam něco ruplo. Navíc mu nadal, že má ženskou, že jim dělá ostudu a že se za něho stydí, tak otce poslal do pr... a položil mu telefon. Mi doma řekl jenom o tom simulování. Škebli nepřiznal...už mě to zase nebaví

Tak jsem nahlédla a přidám pár rad pro Jitku.Ne že bych chtěla dávat rozumy,ale víc hlav....a Jitka at si vybere,každá radí ze své zkušenosti,tak to snad Jitce k něčemu bude:Právníka bych zkusila,ale i v poradně kam Jitka chodí by mohli dát dobrou radu.Strach o děti je děs,znám to.byla bych opatrná,ale myslím že Jitčin muž nemá moc šancí chlapečka získat.Soud by neměl chtít trhat děti od sebe i matky,zvlášť když Jitka je na mateřské a o děti se stará a novou přítelkyni s i našel muž.To by musel být soudce šílenec.Jitka může argumentovat i blízkistí svých rodičů a jejich pomocí v případě potřeby-to kdyby šla dělat.A myslím si,že kdyby péče o chlapečka nezatěžovala manžela,tak tu jeho přítelkyni určitě.Ta se tomu bude bránit ze všech sil.
a dobře že už je to Škeble a ne Kopretina
To že by měl děti vídat a stáýkat se s nimi je věc,se kterou nic nenaděláš.Ale vsadím se,že ta pravidelnost a přizpůsobování se dětem se Škebli bude zajídat-dřív nebo později určitě a buď se jí muž bude snažit přizpůsobit,nebo si ho tím naopak znechutí.
Držím palce,chce to co nejvíc rozumu a pevných nervů

jo, to mi říkají všichni...Tvoj muz je momentalne riadny egoista. Ale nestan sa rovnakym egoistom aj sama.
Ak dojde k Vasmu rozchodu deti mu davaj.
Psychicky sa na to priprav. Ak im budes branit, resp. odhovarat ich od navstev moze sa to obratit nakoniec proti sebe.
Najhorsie je, ze tvoje deti uz pojdu zo zdeformovanym pohladom na rodinu. Nechapem ludi co sa hrnu do rodicovsta a potom po case hladaju zalubenost u dalsich partnerov.
Moze sa tu niekto vyhovarat na pudy a co ja viem co este. Podstata je v hlave.
Ak nechce hlava nie je co riesit.
Jitko drz sa. Urcite vnimas tvoj terajsi zivot ako obrateny na ruby. Sustred sa na deti. Tie za to stoja. Egoisticky partneri nie...

Jituš, neboj se. Přesně...jo, to mi říkají všichni a vím, že máte pravdu, ale... představa, že bych mu měla dávat každý víkend ty dva moje malé prcky a nevidět je a nevědět, co dělají, to je pro mě ještě horší. A tohle mu vzít nemůžu, ani kdybych 100x chtěla...a co teď?

Jituš, neboj se. Přesně tohle jsem kdysi prozila a on dokonce byl tak hnusný,že si za peníze našel kamaráda,co mu dosvědčí,ze v noci nechávam děti doma samotné. Stáhla jsem s hrůzou rozvod a žila s ním dál asi rok.Pak už se to nedalo vydržet, do žádosti jsem popsala i jeho výhrůžky..Ty máš dnes výhodu, v tvém případě již platí zákon o psychickém týrání-což to vyhrožování je! A nejen vyhrožování,i to další,co ti říká ..Na tvém místě bych nejdříve podala žalobu za to týrání s tím, že se bojím žádat o rozvod..Mám zkušennosti-bohužel,že právníci tak daleko nejdou. Nakonec jsem si vše vyčetla, stáhla vzory a podávala sama..U soudu na něj byl soudce přísný a viditelně ho neměl rád..Vím, že spolehat se na rodiče nelze, on je jejich syn a jak by zjistili,že on bude mít problémy, vycouvají..Jsem namíchnutá pokaždé,když něco takového čtu a nebo vidím kolem sebe.Někteří muži jsou odporní a využijí čehokoli..Ted bych mu já na tvém místě, nedokázala odpustit nikdy.

Jitko, poradila bych se s...peníze mi dává a dávat bude, protože ví, že bych to obrátila proti němu, když on sse rozvádět nechce... s jeho rodiči jsem mluvila. Oni s ním sice ještě ne, protože čekají, až se jim sám ozve, ale on má teď všechny totálně na háku. Kromě škeble ústřičné...kontakt na jednu dobrou právníčku už mám, jen jsem se jí ještě neodhodlala zavolat...

samozřejmě, že se...Jitko, poradila bych se s dobrým právníkem (chtělo by to mít lepšího než tvůj muž).
Právník ti řekne, že naschvály ještě většího kalibru, a někdy i dlouhou dobu, si lidé dělají. Není to vyjímka. A hlavně ti poradí, co můžeš dělat ty, i co všechno na tebe může vymýšlet tvůj muž - jak na tom vlastně jsi a co se stím dá dělat. Rozumný právník by ti měl taky poradit, jak se zkusit domluvit a ušetřit si hodně nervů.
A co se ještě zkusit obrátit se na rodiče manžela? Jestli s tebou ještě aspoň trochu drží (aspoň kvůli svým vnoučatům), mohli by se pokusit s tvým mužem promluvit.